Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Mimo jiné Ivan Kytka ve svém příspěvku napsal toto:
Nepatřím k novinářům, kteří sledují žebříčky popularity a reportují o politicích podle toho, jak si v nich právě stojí. Soudím, že novinář by si měl od politika ponechávat klinický odstup a neuzavírat s ním žádná tichá ideologická spojenectví, v zájmu čehokoliv nebo proti komukoliv. Ani v dobách dobrých, ani v dobách zlých.
Nejen, že je to neetické a neprofesionální, ale také nepraktické - politikové přicházejí a odcházejí. V normální společnosti novináři kariéry politiků obvykle přežívají.
Aniž bychom si to možná uvědomovali, v Klausově přístupu jsme svědky pozoruhodné verze nepolitické politiky v podání akademického učitele, který jen testuje naši inteligenci obtížně srozumitelnými vtipy. Nesměji se, ani je neberu vážně. Jen mám pocit, že zbytečně ztrácíme čas jejich vysvětlováním. A že je v sázce někdy příliš mnoho, aby byl čas na podobné vtipkování jako v Londýně.
Dále chci znovu předložit vaší pozornosti článek Ladislava Nedbala o vědeckém studiu tzv. skleníkového efektu, o němž se měl nedávno vyjádřit ve vědeckém středisku na Bílém Kříži v Beskydech premiér Václav Klaus, že je to hloupost - prý to však byl jenom vtip. Nedbalův podnětný článek je zde.
K oběma článkům se Britským listům ozval ing. Jan Zahradil, poradce Václava Klause. Napsal:
I. Vzkaz IVANU KYTKOVI, ktery se mohl zeptat, ale nezeptal a pak o tom napsal clanek :
Puvodni pricinou navstevy premiera Klause v GB bylo pozvani k prosloveni vyrocni Annual Hayek Lecture v IEA. Jeji datum bylo fixne stanoveno na 17.6. 1997 davno predtim, nez datum amsterdamskeho summitu EU. Cesta premiera do GB za ucelem pouze jedne prednasky by ovsem jiste byla luxusem, predevsim v dobe, kdy je v GB po volbach a po 18 letech se zmenila vlada. Proto jsme se vynasnazili ji obalit tolika dalsimi aktivitami, kolika jen bylo mozne (Nomura, Flemings, EBRD, The D Group, London School of Economics) a zkusili jsme i setkani s ciniteli nove labouristicke vlady. Nevyslo to, takze nekdy priste. Tim na rozdil od Ivana Kytky naznacuji, ze :
Potíž však je, že Klausův úřad prodal premiérovu cestu do Londýna předminulý týden českým sdělovacím prostředkům - především ČTK - jako cestu, jejímž účelem je navázat kontakty s představiteli nové britské labouristické vlády. Tak o tom informovala Česká tisková kancelář, viz níže.
Nevím o tom, že by kancelář českého premiéra tuto zprávu před Klausovým odjezdem do Londýna dementovala, jestliže byla nepřesná. (JČ)
Klaus odletí na pracovní návštěvu Británie v pondělí po zasedání tripartity a vrátí se ve středu dopoledne na zasedání vlády. V Británii se setká s ministrem zahraničí Robinem Cookem a ministrem obrany Georgem Robertsonem.
Setkání s britským premiérem Tony Blairem nebude asi možné, protože bude tou dobou v nizozemském Amsterodamu na summitu Evropské unie.
Klaus vystoupí s přednáškou v prestižním britském Ústavu pro hospodářské záležitosti a Londýnské ekonomické škole.
Blairova labouristická strana zvítězila v letošních volbách nad konzervativci, kteří spravovali Velkou Británii uplynulých osmnáct let.
Dopis ing. Zahradila pokračuje:
II. Vzkaz VSEM, kteri veri v globalni oteplovani a sklenikovy efekt :
Sveho casu bylo v urcitych zemich nebezpecne vtipkovat o smrtelne vaznych vecech jako revolucni svetove hnuti, tridni boj nebo svetle socialisticke zitrky. Clovek se za to dokonce mohl dostat do vezeni. Ta stara smrtelne vazna temata zmizela v propadlisti dejin.
Objevila se sice nova smrtelne vazna temata o nichz se nevtipkuje - napr. sklenikovy efekt - ale situace se prece jenom zlepsila. Za vtipkovani o nich uz vtipalka nikdo nezavre. Ceka ho maximalne medialni "poprava" jako se to stalo premieru Klausovi. Plyne z toho pouceni, predevsim pro premiery :
1) Nevtipkovat o nicem, predevsim v pritomnosti novinaru. Nekteri zastupci tohoto zivocisneho druhu nemaji radi vtipy, predevsim o smrtelne vaznych tematech, naopak miluji schema "chytry novinar/hloupy premier".
2) Kdyz uz vtipkovat, tak pouze lidsky, srozumitelne a celem k masam, jako to dela Milos Zeman. V tom pripade se neni ceho bat - novinari jsou radi, ze vtip pochopili a vtipkujicimu za odmenu nic neudelaji.
K tomu napsal inž. Zahradilovi z americké Urbany Ladislav Nedbal:
Vazeny pane inzenyre,
pan Culik z Glasgow mi poslal Vase vysvetleni "zertu" pana premiera o sklenikovem efektu na Bilem Krizi. Vubec nepovazuji sklenikovy efekt za predmet svate ucty a dokonce se domnivam, ze mam smysl pro humor. Nejak mi ale unikla vtipnost toho, co se pote objevilo v tisku. Jestli tam pan premier skutecne jen rekl, ze sklenikovy efekt je antivedecka teorie a ze se vedci temito pokusy snazi zblbnout verejnost, aby jim dala vice penez, pak na tom pri veskere snaze neshledavam nic vtipneho. To je preci bezna "lidova moudrost" typu celem k masam "ala Zeman", ne? Takove veci Vam, svymi slovy, rekne kazda tetka na navsi a rozhodne to nepovazuje za vtip. Melo byt tedy vtipne to, ze stejnou vec rekl pan premier?
Z kazdeho vtipu unikne pointa, pokud ho interpretuje nekdo neschopny rikat vtipy. V nasem pripade novinar. Byl bych Vam proto velmi vdecny, kdybyste mi ten vtip zopakoval "z prvni ruky".
Myslim, ze byste panu premierovi velmi pomohli, kdybyste do tisku protlacili i zpravu o tom, ze v tech Beskydech se krome nepochopeneho vtipkovani stalo take neco jineho.
Dik za pochopeni.
Ekologická katastrofa už není otázkou science-fiction.Například globální oteplování se může zdát vzdálenou hrozbou, kterou můžeme ignorovat, protože v dlouhodobé perspektivě, všichni budeme mrtví. Ale hrozba je skutečná a je tady. Pokud je k tomu zapotřebí důkazů, téměř dvě třetiny všech Britů nyní sdělují agenturám pro průzkum veřejného mínění, že znečišťování životního prostředí a jeho poškozování ovlivňuje jejich každodenní život. A to takto:
(Poznámka: srovnání s ČR. Telefonoval jsem před časem na české ministerstvo zdravotnictví s dotazem kolik dětí v ČR je dnes registrováno s astmatem. Bylo mi sděleno mnohonásobně menší procento než v Británii. Vzhledem k tomu, že jsem před časem studoval problém lidí postižených nevyléčitelnou rakovinou mezotelioma, způsobovanou asbestem, a zjistil jsem, že i v ČR podle oficiálních statistik údajně trpí touto chorobou daleko méně lidí než na Západě, mám podezření, že tyto statistiky jsou zřejmě v ČR nespolehlivé. Někdo by měl studovat téma a natočit dokumentární pořad "Choroby, které se v ČR údajně nevyskytují".
Mám jeden namátkový případ: žila zde v Británii nyní dva roky jedna dívka z Prahy. Měla neustále potíže s dýcháním, zadýchávala se při běhu, nemohla dýchat v metru, dusila se, když byla inverze. Při opakované návštěvě u lékaře v Praze jí bylo říkáno: jó, slečno, to je bronchitida, proti tomu se nedá nic dělat. Jakmile zašla k lékaři zde v Británii, diagnostikovali ji jako astmatika a začali ji jako astmatika léčit. Že by se britští lékaři mýlili? JČ)
Ekonom Jaroslav Teplý z Holandska reaguje na článek Daniela Kumermanna "Sbohem, Prognosťáku", převzatý z Práva, který vyšel v Britských listech z 18.6. 1997. Kumermann v něm argumentuje, že Klaus a jeho vliv je paradoxně posledním vlivem komunismu na Českou republiku, ale že je tento vliv už nyní skoro u konce. Konstatuje v článku, že Klaus začal hrát po roce 1989 na rozdíl od disidentů, kteří neměli žádnou hospodářskou koncepci, významnou roli, protože měl koncepci ekonomické reformy.
Jaroslav Teplý upozorňuje:
Pane Culiku,
mam vazne pochybnosti, ze by prognostici byli "vtrhli jako velka voda do Laterny Magiky a svymi do podrobnosti pripravenymi transformacnimi plany vsechny doslova prevalcovali". Vtrhli (kteri?) - to ano, ale podrobne plany?
Podle meho nazoru na papire nic nemeli; V. Klaus podle sveho prohlaseni se mnohem pozdeji nezucastnil jednoho jednani se Slovaky, protoze v te dobe teprve psal scenar reformy snad s Dlouhym.
Mam pred sebou brozuru "Ceskoslovensko na rozcesti" vydanou LN v edici Archy 1990, sepsanou kolektivem pod vedenim J. Zieleniece. Za prognostiky se toho zucastnili panove Jezek, Mladek a Rudlovcak. Je to takove vypraveni bez jakychkoli realnych planu.
Katastrofalni napad s kuponovou privatisaci jako zakladnim kamenem transformace vubec vybublal na povrch teprve pozdeji. Autorstvi je prisuzovano hlavne T. Jezkovi nebo prof. Svejnarovi, nekdy se take tvrdilo, ze si myslenku chtel privlastnit V. Klaus.
Ten to take byl, ktery podle meho nazoru vsechny prevalcoval svym sebejistym vystupovanim, i kdyz nemel nic konkretniho v ruce, on si dodnes zachoval umeni neceho, cemu karbanici rikaji "poker face".
S ohledem na kolegy prognostiky, kteri spolupracovali na brozure, mozna slo o jakysi minipuc v radach prognostiku, aby ziskal on sam kontrolu nad tim, co se deje. Rozhodne bych nepopiral, ze se prognostici mozna o techto vecech privatne diskutovali, ale od toho je k podrobnym planum dosti daleko.
V rozhodujicich dnech byl V. Klaus ve Vidni a jeho tamejsi prohlaseni svedcilo o tom, ze vubec neni "v obraze".
Po druhe svetova valce se vynorilo mnoho taky-odbojaru. Na otazku co v odboji delali, rikali, ze poslouchali Londyn. Na to byl sice trest smrti, ale delala to vetsina naroda i Nemci. Povazovat to za skutecny aktivni odboj by bylo prilis naivni.
Podobne tomu asi bylo v Prognostickem ustavu.
napsal Jan Vincent:
Nevim, jak dlouho Danny Novotny v USA zije a neni jasne, jak dlouho tak clovek musi cinit, aby veci pochopil. Temata, kterymi se zaobira jsou na repertoiru mnoha Cechu a nepochybne i jinych cizincu, kteri se s zivotem Ameriky setkavaji.
Ovsemze ma kazdy pravo se vyjadrit a interpretovat i veci kolem sebe tak, jak v danem bode sveho zivota a poznavani citi. Ale neni prirozenou snahou lidi prijit vecem na kloub, poznat a ...podle toho eventuelne zmenit sve nazory a tim i jednani?
Dojemne nepochopeni kritiku ruznych projevu na americke scene, jako treba vsudypritomne politicke korektnosti (political correctness) je varovanim ne tak pro stav veci v USA, jako je spise svedectvim omezenejsi schopnosti premyslet a analyzovat, co v kontextu vnitrniho rozlozeni moci v USA, se muze za takovymito - nekterym hudralum doma a pozorovatelu ze zamori - zdat nelogicke, podivne, neucelne a snad i ohrozujici samotny ideal, ktery Amerika mela nebo stale jeste predstavuje.
Vypovidaci hodnota prispevku Dannyho Novotneho spociva v tom, ze je asi typicka pro novacka ci cloveka, jemuz se - podle meho soudu - nedari videt za povrch veci.
Otazka "Qui bono?" , "Komu to prospiva?" zda se byt osvetlujicim pristupem k mnohym jevum. A ve vicemene dlouhodobe stabilnich pomerech charakteristickych pro USA se, myslim, kladeni teto otazky vyplaci o to vice.
Veci nejsou tak nahodne a zdaji se zapadat do peclive udrzovane a prekvapive efektivne fungujici mozaiky.
Nevite o tom KDY a JAK byl NOVELIZOVAN? Z nasich zastupitelskych uradu clovek nic nedostane, ti ve vecech dvojiho obcanstvi stale zatloukaji a VSECHNO JE TAJNY!
Dokonce se mi jeste nepodarilo ani zjistit, CO CR UDELALA potom, co v dubnu, tusim, schvalil parlament vypovezeni UMLUVY z ROKU 1928. Potrebovala bych vedet, jestli odpovedeli diplomatickou notou na tu vypoved co udelali Americane 19. zari 1996, nebo JESTLI to parlament JEN SCHVALIL a NEUDELALI NIC a ted cekaji, az 19, zari 1997 o pulnoci na zaklade americke vypovedi ta UMLUVA AUTOMATICKY PRESTANE PLATIT jeden rok po vypovezeni.
(V reakci na xenofobní útoky proti Britským listům ze zdejšího Fóra, zveřejněné v Britských listech z 18.6. 1997.)
Lide, uvedomte si, ze narodni stat je ideologickym vyplodem minuleho stoleti, zneuzity stejne tak fasismem jako pseudosocialismem - z ideje narodniho statu vznikly dalsi nebezpecne teorie "zivotniho prostoru pro silne narody" a zname kastovani narodu na vyvolene a podradne.
Pseudosocialisticka ideologie pouzivala narodni ideje mnohem rafinovaneji, ale o to vice zakorenene v nas jsou.
Misionari modernich evropskych myslenek jsou pak vetsinou jen Cesi zijici v zahranici, ktere tady prijimame vetsinou s neduverou, nebo je rovnou oznacujeme za rozvracece naseho skveleho demokratickeho rozvoje.
Uzavirame se do vlastni skvelosti a odmitame spolupraci s jinymi narody (viz Visegrad, Pentagonala, spoluprace s Polskem nebo se Slovenskem a mnoho dalsich prikladu) a podvedome tak jedname stale v hluboko zakorenenych xenofobnich kolejich zabudovavanych do nasich "genu" po desitky let od vzniku 1. republiky, predevsim ovsem samozrejme v obdobi onoho socialistickeho experimentu.
Dobra vlada by mela urcite podporovat narodni kulturu a vzdelanost, ale mela by zustat otevrena idejim, principum a vubec vsemu lidskemu odjinud a tuto otevrenost podporovat u celeho naroda. Xenofobie je znakem vnitrni omezenosti cloveka, protoze jedna v ramci ideologie, kterou on sam nevymyslel, ale jen vicemene podvedome prejal!
A nyní pro změnu jeden mírně nacionalistický (?) britský článek:
Niall Ferguson je historik. Je autorem knihy Paper and Iron, studie německého hospodářství ve dvacátých letech.
Když došlo ke sjednocení Západního a Východního Německa, komentátoři se třásli obavami, že vzniká německá "čtvrtá říše". Britský konzervativní politik Nicholas Ridley varoval v týdeníku Spectator, že vzniká Evropa, jíž bude vládnout Německo. Číslo přineslo karikaturu Helmuta Kohla s hitlerovským knírkem. Uctivější autoři spíše srovnávali Kohla s Bismarckem.
Avšak novinové titulky za posledních čtrnáct dní vypovídají o něčem jiném. Kolos evropské politiky, jak se ukázalo, najednou stojí na hliněných nohou. Nejprve přišel nepovedený pokus Theo Waigela, ministra financí,r evalvovat zlaté rezervy Bundesbanky a využít teoretický zisk z toho vzniklý k redukci vládního rzopočtového schodku. Pak přišla zpráva, že Kohlova koalice je na pokraji rozkladu v důsledku zvyšování daní - což je nyní jediný realistický způsob, jak dokáže Waigel splnit maastrichtská kritéria pro přičlenění Německa k jednotné evropské měně.
Pro Brity, kteří jsou zvyklí na to obdivovat hospodářský úspěch Německa natolik, nakolik se obávají jeho politického vlivu, je myšlenka, že by Německo nedokázalo splnit kritéria pro přičlenění k jednotné evropské měně prostě bizarní - asi tak nepravděpodobná, jako že by se Německo nekvalifikovalo pro světový pohár ve fotbale.
Tak čím churaví německý obr? Povrchní odpověď je, že v důsledku voleb v Británii a ve Francii vypadá Kohl anachronisticky. Ve skutečnosti nemají Kohlovy potíže skoro nic společného s událostmi v Británii či ve Francii - mají svůj původ v německém hospodářském systému, který byl přeceňován, a v jeho katastrofické neschopnosti se vyrovnat s důsledky sjednocení obou Němecek.
Současnou krizi bylo možno předpovědět téměř od okamžiku, kdy se v letech 1989 - 1990 rozložila Německá demokratická republika a Kohl se rozhodl dát východním Němcům to, co nejvíc chtěli - západní marku plus západní sociální zabezpečení v plném rozsahu. To Německo vůbec neposílilo, naopak ho to oslabilo, protože moc v dnešním světě nespočívá ve velikosti území a v počtu obyvatel. Získání země, plné zastaralých rezavějících továren a obývané ekonomickými primitivy bylo, vzato čistě hospodářsky, pro Německo velmi špatnou zprávou.
Rozhodnutí přeměnit východoněmecké úspory a mzdy na západoněmecké v poměru jedna ku jedné se považovalo za nevyhnutelné, pokud se neměli "Ossies" začít vydat houfně na Západ. Téměř okamžitě to však nutně vedlo na východě k obrovské nezaměstnanosti. To zcela nutně stálo německou vládu mnoho miliard marek. Avšak namísto aby Kohl vážně řekl západním Němcům, že bude nutno sjednocení Německa financovat radikálními škrty dotací a podpor v nezaměstnanosti, Kohl optimisticky tvrdil, že sjednocení se bude samo financovat tím, že vznikne na východě "nový hospodářský zázrak". Důsledkem bylo, že vzniklá hospodářská katastrofa - která stále stojí 44 miliard liber (2200 miliard Kč) ročně - začala být financována vypůjčováním peněz.
A jakých závratných výšin dosáhlo státní vypůjčování financí! V letech 1989 - 1997 se celková státní zadluženost Německa více než zdvojnásobila, z 313 miliard liber na 718 miliard liber (35 900 mld Kč). To je obrovský vzrůst, i když to vyjádříme jako procento hrubého národního produktu: zadluženost stoupla z 42 procent na více než 60 procent. Takto obrovská zadluženost vznikala dosud v německé historii jen v dobách válek. Bismark řekl, poté co porazil v roce 1870 Francii: "Budeme hovořit o penězích až později - nejprve chceme určit německou hranici". Jeho sjednocení Německa bylo také hospodářskou katastrofou - alespoň v tomto ohledu srovnání s Kohlem sedí.
Mezinárodní důsledky sjednocení Německa se taky daly předpovědět. Buď mělo dojít v novém Německu k inflaci - což je vzhledem k měnové politice německé ústřední banky nepravděpodobné - anebo to znamenalo, že budou muset stoupnout úrokové míry. Následný příliv zahraničního kapitálu musel vést k podstatnému růstu hodnoty marky vůči jiným měnám. Bohužel, existence Evropského směnného mechanismu znamenala, že se do maelstromu dostaly i ostatní evropské měny: i v Británii, trpící hospodářskou recesí, musely úrokové míry stoupnout, což znamenalo, že britští voliči museli sami nepřímo platit náklady sjednocení Německa vyššími splátkami hypoték na domy a byty, vyšší nezaměstnaností a vyššími daněmi.
Všechno to bylo možno předpovědět předem. Avšak ti z nás, kteří varovali, že k tomuto dojde, se dočkali posměchu, že jsou euroskeptici a že nenávidí Německo. Ironií je, že jak se německé hospodářství dostalo do potíží, v Británii se stala bestellerem hospodářská analýza Willa Huttona, nyní šéfredaktora listu Observer, která chválí "rýnsko-alpský model: "ekonomiky založené na poskytování kvalifikace zaměstnancům, decentralizované demokracie, dlouhodobé bankovní strategie a silného sociálního státu".
Ve skutečnosti však ukazovala západoněmecká ekonomika silné známky stagnace už koncem osmdesátých let. V důsledku příliš vysokých pracovních nákladů a dalších nepružností stoupla nezaměstnanost v Německu v letech 1980 - 1988 až na 8 procent. Ukazuje se, že za posledních sedm let vzniklý schodek existuje jen z padesáti procent v důsledku výdajů na východní Německo.
Kohlovou velkou chybou bylo, že neudělal skoro nic, aby zreformoval zastaralý a příliš nákladný korporatistický systém Spolkové republiky, a samolibě se přidržuje modelu "sociálního trhu" z padesátých let. Cenou této samolibosti je, že nyní začíná Německo prokazovat znepokojující známky sklerózy konce dvacátých let.
Je možné, že Svobodní demokraté letos opustí německou vládoucí koalici, pokud bude Waigel trvat na nových daních. To by vedlo k předčasné Kohlově rezignaci a k vytvoření "velké koalice" se sociálními demokraty. Něco podobného se stalo v roce 1966. Jinou možností je, že se Kohl skloní před francouzským naléháním a uvolní maastrichtská měřítka, jen aby mohl zůstat trochu déle u moci, i když věeobecné volby příští rok sotva vyhraje -. leda že by sociální demokraté proti němu znovu postavili komickou figuru.
Avšak ať už bude vládnout v Bonnu kdokoliv, finanční krize se může jen zhoršit. Němci mohou zvýšit daně, ale jejich příjmy budou klesat, protože firmy přesunují své továrny do zahraničí a zdá se, že německé výdaje nelze zvládnout. Ani by nepomohlo, kdyby se nyní Německo vzdalo myšlenky jednotné evropské měny. Protože je zjevné, že bude-li jednotná evropská měna opuštěna, investoři si promění všechny své franky, liry, pesety a teoretická eura v německé marky. Takové posílení německé marky může jen zintenzívnít německou hospodářskou krizi.
Pro Británii je tedy dobrou zprávou, že sjednocené Německo se vůbec nestalo čtvrtou říší - spíše je návratem k Výmarské republice - je zadlužené a slabé. A co je špatnou zprávou? Právě toto, protože z historického hlediska vzato, v dobách, kdy je Německo na domácí scéně nestabilní, musíme být znepokojeni.
L.Nedbal, Urbana
Shodou okolností přinesly v neděli 22.6. hned dva britské týdeníky delší články o hrozícím rozkladu životního prostředí, mj. v důsledku sklenikového efektu. Zde je jeden z nich:
Ekologická katastrofa
Independent on Sunday
22. června 1997
Jaroslav Teplý k Danielu Kumermannovi
Zdravi J.T.
(Možná že by bylo dobré přesně zjistit, jak to bylo s historií vzniku koncepce české privatizace. JČ.)
K příspěvku Dannyho Novotného o poměrech v Americe
Jan Vincent
Dotaz Jiřiny Fuchsové: Novelizace zákonu o občanství?
V Respektu č. 24 je zminka o tom, ze vzhledem ke kritice v zahranici byl zakon c. 40/1993 Sb. o statnim obcanstvi "nakonec v minulem roce novelizovan!"
Jiřina Fuchsová
Petr Ocko o xenofobii
Petr Ocko
Zlatá fata morgána Helmutovy čtvrté říše
Niall Ferguson
Sunday Times, 15. června 1997
Niall Ferguson
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html