Jediná česká restaurace ve Skotsku!

Kdo pojedete v létě do Británie, můžete navštívit CZECH CAFE-BAR v městě Dundee na severovýchodě Skotska. Majitelem je Vojtěch Kuchař, restaurace je v Larch Street, Dundee, telefon (01382) 225 525.

Byla tam naše lektorka Zdeňka Šípová a pěje o restauraci chvály. Vaří se tam prý výborná česká kuchyně a k dispozici je rozsáhlý sortiment nejrůznějších českých alkoholických nápojů.

Britská jatka budou nucena omezit utrpení porážených zvířat

Independent, 24. června 1997

V důsledku zrychlujícího technologického rozvoje jsou nyní k dispozici prostřednictvím počítačových databází důvěrné informace o soukromí občanů a o naší totožnosti, varují britské sdělovací prostředky. Je stále jednodušší pro kriminální živly se těchto informací zmocnit a výhodně je prodávat zájemcům k nejrůznějším účelům.

Na Západě už existují počítačové sítě, které umožní komukoli, kdo má zájem - a je ochoten ignorovat relativně bezzubé zákony, které mají občany chránit - vytvořit podrobný osobní profil jednotlivých občanů. Jeho součástí jsou informace o občanově věku, pohlaví, rasové či národní příslušnosti, o náboženském vyznání, údaje o tom, kterou banku používáme, máme-li hypotéku na dům či byt a v jakém je stadiu splácení, lékařská historie, jak často a kam jezdíme automobilem, na co vydáváme peníze, jak pravděpodobné je, že spácháme podvod anebo uděláme bankrot , kolik konzumujeme alkoholu, co obecně jíme a zda dáváme přednost sexu s muži či s ženami.

Je známo už léta, že úřady o nás shromažďují obrovské množství informací. Tak v Británii má policie obrovskou knihovnu otisků prstů, v Birminghamu je nyní archív vzorků DNA, existují tradiční trestní rejstříky, další informace mají zdravotnictví a úřady sociálního zabezpečení. Policie také shromažďuje informace o registraci automobilů a o pokutách a trestných činech, spáchaných na silnicích. Ministerstvo školství zaznamenává výsledky zkoušek. Obrovským zdrojem informací jsou daňové úřady a úřady sociálního zabezpečení, které registrují dávky a odvody občanů a zaměstnavatelů.

V poslední době vznikly vysokokapacitní a vysokorychlostní počítače, které umožňují dát všechny tyto informace dohromady. Toho začínají v Británii využívat pochybné nové soukromé informační agentury, které vám za pár stovek liber vyhotoví důvěrný osobní profil jakéhokoliv občana Británie.

Velmi významné jsou nyní soukromé agentury poskytující informace o tom, zda je daný občan spolehlivý z hlediska tzv. "creditworthiness", to znamená, zda je mu možno poskytnout úvěr. Tyto agentury mají nyní velké počítače v městech Nottingham, Manchester a Glasgow a vycházejí přitom z dat zaznamenaných v rejstříku voličů, dále z informací poskytovaných společnostmi nabízejícími úvěrové karty a zároveň také pečlivě registrují všechny případy podnikatelských i osobních bankrotů.

Ještě rafinovanější jsou však počítačové "stopy", které nutně zanechává za sebou každý západní občan v důsledku svého životního stylu. Velké britské celonárodní potravinové supermarkety jako je Safeway, Sainsbury či Tesco poskytují zákazníkům tzv. kartičky loajality. Je to karta velikosti úvěrové karty, s magnetickým páskem, kterou dáte při placení za nákup pokladní. Nechá kartu projet kasou a za to dostanete většinou jednoprocentní slevu.

V důsledku existence těchto individuálních karet mají supermarkety v současnosti možnost si vypracovávat individuální profily spotřeby jednotlivých typů zákazníků. Supermarkety podle toho přizpůsobují své služby zákaznické poptávce. Budují profily, jak žijí rodiny jejich zákazníků.

Supermarket Sainsbury už vydal devět miliónů těchto karet zákaznické loajality. Firma nyní poskytuje i bankovní služby, úvěrové karty, půjčky a hypotéky. Ti zákazníci, kteří se rozhodli využít těchto služeb, poskytli podniku Sainsbury's informace o svém soukromém životě až do těch nejmenších podrobností.

Velké zprivatizované podniky veřejných služeb, plynárny a elektrárny, využívají monopolu, který mají na seznam svých zákazníků, a tyto seznamy začínají nabízet za úplatu přidruženým podnikům.

Odborníci poukazují na to - navzdory tomu, že český premiér Václav Klaus se z neznalosti vysmívá významu Internetu - že obrovskou budoucnost má nakupování prostřednictvím informační superdálnice. Očekává se, že do roku 2000 dosáhne objem nakupování prostřednictvím domácích počítačů a Internetu hodnoty alespoň 4 miliard liber (200 miliard korun) ročně. Internetové obchody budou shromažďovat údaje o zákaznících stejně aktivně, jako to dělají dosavadní tradiční obchody.

Už nyní existuje instituce tzv. "cookies" - navštívíte-li mnohé internetové stránky, vzdálený komputer vám nasadí do počítače tuto tzv. "sušenku", která o vás sbírá informace a při dalším vaše napojení se na tutéž stránku se zase do domovského počítače prostřednictvím sítě vrátí.

Studie Elektronického informačního střediska pro ochranu soukromí ve Washingtonu konstatovala, že téměř polovina uživatelů Internetu opustí navštívenou internetovou stránku, když je stránka požádá o osobní informace. Pětadvacet procent stránek si však do uživatelova počítače bez jeho vědomí vsazuje "cookie", jinými slovy si prostě osobní informace ukradne. (Uživatelům internetového browseru Netscape: můžete si nastavit předvolby tak, aby vás počítač upozornil, že vám navštívená stránka vnucuje "sušenku".)

Ještě efektivnější je software, který "dokáže myslet" - odborníci mu říkají "bot" - je to nehmotný robot, který je schopen najít v počítačovém systému konkrétní informace.

Jeden Američan si nedávno hlučně, i když anonymně, stěžoval na internetu, že se stal obětí vydírání jednoho japonského provozovatele pornografických stránek. Stránce totiž dal číslo své úvěrové karty a byl donucen zaplatit obrovský účet. Když si stěžoval, bylo mu řečeno, ať je zticha, nebo japonská firma zveřejní, že se na pornografické stránce díval na fotografie nahých nezletilých dívek.

Obecně se na Západě uznává, že zákony, které ochraňují občana před zneužitím informací, jsou v důsledku technologického rozvoje víceméně zastaralé. V ČR však dosud neexistují zákony na ochranu soukromých informací ani v té míře, v jaké existují na Západě.

V Británii byl v roce 1984 přijat zákona o ochraně počítačových informací. Podle něho má každý podnik povinnost u státu registrovat, jaký druh informací shromažďuje o svých zákaznících. Zákon zároveň zakazuje, aby informace, shromážděné pro určitý účel, byly předávány jiným firmám k jiným účelům.

Nyní však vzniká od mnoha podniků tlak proti tomuto zákonu, neboť firmy právě chtějí mít možnost sdílet navzájem své informace. Technologie to dnes lehce umožňuje. Zároveň je už možné - většinou předáním určité finanční částky v hotovosti neformálně příslušnému pochybnému podnikateli - získat informace o komkoli.

Financial Times 20. června 1997

Kolem dálnic, které se vinou u rychle rostoucího hlavního města Texasu Dallas, jsou rozmístěny stovky továren podniků nejmodernější technologie. Jsou důkazem toho, co mnozí ekonomové považují za klíč k neobyčejnému hospodářskému úspěchu Spojených států, k němuž došlo v druhé polovině devadesátých let.

Dallas je jednou z mnoha oblastí Ameriky, kde došlo k explozívnímu rozvoji podniků hypermoderní technologie. Ředitelé firmy Texas Instruments - což je jeden z největších místních zaměstnavatelů - jsou přesvědčeni, že rostoucí využívání počítačů vedlo k radikální proměně americké konkurenceschopnosti.

Zvyšování produktivity - totiž objemu výroby na časovou jednotku a pracovníka - umožnilo podniku Texas Instruments vyrábět větší množství výkonnějších a levnějších počítačových výrobků. Texas Instruments má zvláštní výraz pro tyto ekonomické úspěchy. Jeho zaměstnanci mu říkají "fantom fab" - "neskutečná továrna", kterou firma nemusela postavit. Každý rok během posledních tří let byl růst produktivity tak obrovský, že se zvýšila výrobní kapacita podniku Texas Instruments, jako by byla firma vybudovala novou továrnu.

Vladi Cattó, hlavní ekonom podniku Texas Instruments, konstatuje, že tyto úspěchy nejen pomohly firmě rozšířit své podnikání, ale také přispěly k rozvoji celkového hospodářství prostřednictvím zavádění počítačové technologie. "Produktivita této firmy na zaměstnance stoupá každoročně o padesát až sto procent," konstatuje. "To znamená, že naši zákazníci nejen dostávají efektivnější a produktivnější výrobky, ale každým rokem jsou ty výrobky levnější".

Podnikatelé a ekonomové jsou přesvědčeni, že se odehrála doslova revoluce a že se Spojené státy opět dostaly na špičku hospodářského vývoje jako vedoucí světová ekonomická mocnost. Úsilí pochopit důvody amerického hospodářského úspěchu byly jedním z hlavních témat jednání skupiny G7 v Denveru.

Obecně se usuzuje, že je příčinou amerického hospodářského zázraku zavádění informační technologie. Dramaticky vzrostla výkonnost amerických podniků. Nezaměstnanost poklesla na minimum za posledních pětadvacet let a inflace je na nejnižší možné úrovni za třicet let. Americká burza stoupá a každý týden porušuje další rekord.

"Došlo k neuvěřitelné technologické revoluci," konstatuje Allen Sinai, ekonom v americké investiční bance Lehmann Brothers. "Byla počítačově zcela zmodernizována soukromá i státní infrastruktura. To výrazně snížilo veškeré náklady a skoro všude to vedlo k růstu produktivity."

Potíž je, že dosud neexistují statistické údaje, který by tento zázrak věcně potvrdily. Firmy však v posledních letech rozsáhlým způsobem investovaly do technologie, protože byly přesvědčeny, že to zvýší jejich produktivitu. Podíl podnikových investic do počítačů stoupl z jednoho procenta v roce 1970 na 12,8 procent v roce 1995. Celková hodnota investic do nepočítačového zařízení stoupla v reálných cenách v letech 1970 - 1995 čtyřikrát, ale výdaje na informační technologii stouply v témže období dvacetkrát.

Produktivita výroby ve Spojených státech stoupla v roce 1995 o 3,4 procenta a v roce 1996 o 3,8 procent. Toto je zvlášť velký úspěch, vzhledem k tomu, že nezaměstnanost dosahuje jen 4,8 procenta. V sektoru služeb však růst stagnuje.

Ekonomické statistiky jsou však rozporné a růst produktivity dostatečně přesvědčivě nevysvětlují. Je však pravděpodobné, konstatují ekonomové, že postupné systematické investice do počítačové technologie během posledních dvaceti let najednou začaly mít velký efekt - protože si konečně zaměstnanci zvykli zcela běžně využívat počítačové technologie.

Financial Times 24.6.1997

Poslat faxem čtyřicetistránkový dokument z New Yorku do Tokia stojí 28 dolarů. Tentýž materiál odeslaný prostřednictvím Internetu stojí méně než jeden cent. Tytéž cenové rozdíly platí i pro hlasovou telefonii. Mezinárodní hovory lze uskutečnit prostřednictvím Internetu ze cenu místního hovoru.

Vyvolává to znepokojení mezi asijskými telekomunikačními společnostmi, protože v Asii se začíná internetová telefonie prosazovat. Očekává se, že to donutí telekomunikační společnosti - stejně jako tzv. "call back services" snížit ceny za telefonní hovory.

Donedávna bylo telefonování prostřednictvím Internetu dosti nedokonalé. Hlas bylo nutno převést v digitální signál a zabalit tak, aby se dal posílat Internetem. Reprodukce byla velmi nedokonalá a v rozhovoru docházelo k časovému zpoždění. Poslední dobou však došlo k technologickému rozvoji, který víceméně odstranil oba nedostatky.

Americká firma Dialogic konstatuje, že v Asii vzrostl loni objem prodeje jejího zařízení pro telefonování prostřednictvím Internetu na 30 miliónů dolarů. Firma má nyní pobočky v Bangalore, v Pekingu, v Hongkongu, v Singapuru, v Sidney a v Tokiu.

Dosud to stojí přibližně 2000 dolarů instalovat pro zákazníka software a přístup k internetové telefonii, konstatuje Dialogic. O tuto službu mají jednak zájem telekomy, které se snaží zlevnit pro sebe mezinárodní provoz, a zvýšit tak své zisky, a dále korporace, které usilují o to snížit své náklady.

Avšak malá singapurská firma, jménem Innomedia, plánuje udělat firmě Dialogic v Singapuru od října čáru přes rozpočet novým výrobkem InfoTalk.

InfoTalk je krabice (vůbec nepotřebujete počítač), která se připojí k normálnímu telefonu. Uživatelé stisknou tlačítko označené # - jinak je užívání telefonu úplně stejné. InfoTalk je zaměřen na americký trh a bude se tam prodávat za 300 dolarů.

Očekává se, že to bude trvat jeden až dva roky, než se užívání této technologie skutečně rozšíří po Asii, ale už nyní se odhaduje, že to podstatněji sníží zisky tamějších telefonních monopolů.

KKD, japonská firma poskytující telefonování do zahraničí, prý přijde až o 12 procent telefonních hovorů, Deutsche Telekom má přijít o 6-7 procent.

Některé vlády se snaží na technologický rozvoj reagovat regulací. Tak singapurská vláda sice dovoluje, aby se zařízení pro telefonování prostřednictvím Internetu prodávalo, ale nesmí se na ně zveřejňovat reklama.

Některé západní telekomy uvažují o tom, že by mohly kompenzovat ztrátu svých zisků tím, že by začaly internetovým poskytovatelům služeb účtovat podstatně vyšší poplatky za telefonní linky.

Někteří pozorovatelé však varují, že to nepomůže. Očekává se totiž, že telefonie bude dříve nebo později Internetem zcela pohlcena. V budoucnosti bude asi telefonování jen jednou z mnoha služeb, poskytovanou Internetem. Proto se očekává, že začne docházet ke slučování telekomů, softwarových podniků a mediálních firem. Nakonec bude zřejmě obtížné rozlišit, jaká firma podniká v jakém sektoru.

Reakce čtenářů

S manzelkou zastavame nazor, ze jsme si po srpnu 1968 zaridili zivot v Kanade a byli bychom az do sve smrti bez veci, ktere jsme ztratili, kdyby byl porad u moci komunismus. Proto jsme o nic nezadali. Rikalo se, jak ve stare vlasti byli lide ozebraceni komunismem - tak to jsme je meli pripravovat o to, co tam zustalo? Z naseho hlediska to bylo jasne - ale videli jsme, jak se na republiku jako supi vrhli ze Zapadu lide zamozni, aby neprisli o nic, co jim snad kdysi patrilo. Ten hlad emigrantu po majetku znepratelil pribuzne i nespriznene lidi...

(Jenže pokud někdo něco vlastnil a má na to mít právo, proč mu to upírat? - Pokud neuznáváme promlčecí princip v zákoně. JČ)

Volit v CR?

Zijeme v Kanade 30 roku a volime tady - pokazde. Ale volit v CR,kde nezijeme, povazujeme za nemoralni - vzdyt bychom se snazili vnucovat lidem v CR svoje politicke nazory a pri tom bychom nenesli nasledky svych politickych nazoru. Volit v republice ze zahranici nam pripada bizarni.

Referendum je skodlive?

Jak to, ze lide, kteri touzili po demokracii, povazuji referendum za neco, co by dalo vahu nazorum, s nimiz tito 'novi demokrate' nesouhlasi? Republika byla rozbite bez referenda a nyni se referendum odsuzuje, protoze by se ukazalo, ze cast obyvatelstva nesouhlasi se vstupem do NATO? A pri tom se na vsechny strany odsuzuje 'bolsevik', zatimco prave odmitani referenda je zalezitost nedemokraticka. Vy to tak necitite?

V ceskych volbach nesmeji volit blazni a pak uz jen tzv. krajane (uprchlici z let 1948-89), kteri sice maji ceske obcanstvi, ale je to obcanstvi jakesi druhe tridy nebot soucasne zrizeni v CR jim nedovoluje uzivat jejich "vseobecne, rovne a prime volebni pravo". Ne ze by se na tzv. krajany bylo zapomnelo -- nikoliv, vlada velice peclive dbala na to, aby jim (t.j. tem, kteri maji ceske obcanstvi) nebyla poskytnuta ani korespondencni moznost ani moznost volit osobne na konzulatech. Spolu s ceskymi diplomaty na tom jsou hur s respektem jejich zakladnich prav soucasnym rezimem nez zlocinci. Odsouzeni zlocinci t.c. pobyvajici v (tuzemskem) vezeni volit v nadchazejicich volbach mohou.

Petr Uhl

Právo 23. června 1997

Usnesení petičního výboru Poslanecké sněmovny z minulého týdne, doporučující vládě, aby nový volební zákon, který vláda snad navrhne Parlamentu, umožňoval účastnit se parlamentních voleb i českým občanům pobývajícím mimo republiku, je první známkou dobré vůle českých státních orgánů zlepšit poněkud napjaté vztahy mezi českými krajany a jejich původní vlastí.

Je to jen dobře. Lidé doma jsou na emigranty stále trochu nabroušení. Dílem jim nerozumějí, bojí se všeho cizího a neznámého, někteří i závidí, často posuzují všechny emigranty podle navrátilců, s nimiž se setkali, a mezi nimiž byli nejrůznější lidé. Přitom by mnozí čeští krajané mohli (a chtěli!) přispívat k prohloubení obchodních, kulturních a dalších styků mezi ČR a jejich novou vlastí.

Zákonná možnost volit na zastupitelském úřadu, která je vlastně jen důsledkem českého občanství, bude pro všechny krajany, i pro ty bez občanství, určitým povzbuzením. Doma to rozhodně není populistický krok, politici, kteří to budou prosazovat, budou ztrácet hlasy. Xenofobní občané to budou muset překousnout, nevyhraněným ukáže státní moc hodnotu, kterou se rozhodla chránit.

Škoda jen, že to nebylo usnesení celé Sněmovny, které by vláda musela přece jenom respektovat; usnesení výboru není pro vládu směrodatné. Poslanci by také mohli podat vlastní návrh novely a na něm s vládou spolupracovat. S podivem je totiž klid, s nímž vláda počítá s věcným záměrem nové volební úpravy až na příští jaro a s jejím přijetím v roce 2000. Vláda, zdá se, s předčasnými volbami do Sněmovny vůbec nepočítá a zapomíná, že nás čekají napřesrok na podzim senátní volby (ve třetině obvodů); ty minulé ukázaly, že například povinnosti zapisovatelů nebo projednávání stížnosti odmítnutého kandidáta u soudu by měly být nově upraveny ještě před těmito volbami.

Dnes jistě není řeč o účasti českých občanů žijících v cizině na volbách obecních a případných volbách do vyšších samosprávných celků, pokud v zemi, v níž se uplatnila pohodlná centralistická správa, nějaké kraje vůbec vzniknou. Do Sněmovny by však mohli volit na českém konzulátě či jiném zastupitelském úřadě, přičemž volební obvod by určoval zákon buď tak, že všichni občané volící v cizině by spadali pod jediný volební obvod, anebo by zákon voliče rozdělil podle zemí (kontinentů), kde volí, do různých obvodů.

Složitější je volba do Senátu. Možná by šlo využít britského korespondenčního způsobu, který zajišťuje hlasování v místě posledního trvalého pobytu britského poddaného, nebo francouzské prokurace, kde volič ze zahraničního volebního seznamu zasílá zmocnění svému důvěrníkovi do Francie a ten za něj uskutečňuje tajnou volbu. Vše lze zařídit, když se chce. V referendu a v prezidentských volbách hlasují Francouzi na svých zastupitelských úřadech v cizině přímo.

Většina lidí, kteří se v cizině považují, aspoň do určité míry, za Čechy, nemá však české občanství. Co s tím? Možná je i cesta, kterou zvolilo Slovensko. Na svatého Cyrila a Metoděje tam nabude účinnosti nedávno přijatý zákon o zahraničních Slovácích. Škoda sice, že vychází z národnostního, a ne z územního principu a nepřiznává práva zahraničního Slováka každému, kdo se na území dnešního Slovenska narodil, resp. jeho potomkům. Jinak je to ale zákon laskavý, právně klade v mnohém Slováky-neobčany a jejich potomky do třetího kolena na roveň občanům na Slovensku žijícím. Asi ho málokdo využije, ale stát mu zákonem říká: Tady jsi doma. A o to asi jde nejvíce.

Podobná právní úprava - bez uznání nároku na volební právo a jakékoliv restituce - by časem mohla být podle mne možná i v ČR, kde by navíc pomohla řešení půlstoletí přežívajících traumatických problémů československého a nyní českého státu s těmi vypovězenými Němci a jejich potomky, kteří stále považují české země za svou vlast.