| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Dostal jsem 30.6. tuto zprávu:
Jan -
CME lost its bids for both Hungarian TV channels. One went to SBS-MTM, the other to Magyar RTL. CME's stock price dropped $1.5 today to $26.5.
CME prohrála v soutěži o oba maďarské televizní okruhy. Jeden byl udělen společnosti SBS-MTM, druhý maďarské pobočce RTL. Akcie CME dnes poklesly o 1,5 dolaru na 26,5 dolarů.
Otázka je, jak velký rozdíl bude, když bude komerční televizi v Maďarsku provozovat RTL a nikoliv CME. Je sice užitečné, že rozhodnutí maďarské Rady pro rozhlasové a TV vysílání trochu omezilo ambice CME na ovládnutí postkomunitické Evropy, troufám si však říci, že se vysílání maďarské televize, provozované RTL, asi příliš od televize, jakou by provozovala CME, odlišovat nebude - snad jen, že stanice nebude mít pořad jako "Volejte řediteli", šéf stanice asi nebude na veřejnosti lhát a manipulovat a možná budou zpravodajské relace méně bulvární než zpravodajské relace TV Nova.
Chtěl jsem říci, že nakonec asi příliš nezáleží, kdo stanici provozuje, ale jak efektivně a moudře ji dokáže parlament regulovat k prospěchu obce. (JČ)
Dostal jsem dopis od Vojtěcha Kmenta:
Zajimal by mne Vas nahled na problem vraceni Hong-kongu.
To, co na tom fascinuje mne, je, ze se zrejme vubec nikdo neptal obyvatel Hong-kongu, co chteji sami se sebou udelat. Proste Britanie vrati ostrov (i s lidma) Cine. Ze nekdo vraci uzemi, to bych chapal, ale ze se ten handl nyni tyka i lidi, me urazi a nechapu, jak chce UK, abychom si ji vazili coby demokraticke zeme?
Zarazi mne, ze treba Britanie nevyhlasila v Hongo-kongu referendum, napriklad, zda nechce Hong-kong politickou samostatnost (napr. s moznosti vyplaceni uzemi), ci zustat v UK, nebo se pridruzit k Cine.
Zajimalo by mne, zda nejake noviny v UK o tomto aspektu pisi a zda se o tom diskutuje (nyni trochu pozde, ale zda vubec), zda se to nejak resilo.
Potiz je, ze Britanie mela od Ciny Hongkong pronajaty na 99 let, byla to zcela obchodni transakce. Do doby asi pred 5 lety byla v Hongkongu sice svoboda, nikoliv demokracie. Jak byvalo zvykem v britskych koloniich, uzemi vladl guverner, jmenovany Londynem. Demokracii zacal do Hongkongu na posledni chvili ke vzteku komunistickych Cinanu zavadet az posledni britsky guverner Chris Patten.
Thatcherova nemela moznost s Cinany vyjednavat jinak nez z pozice slabosti. Podle smlouvy, uzavrene pred 99 lety, pronajem proste vyprsel a konec. Zeme se vratila do "majetku" Ciny. Co mela Britanie delat? Ukrast Cine jeji uzemi vojenskou moci? Cinane povazovali britskou pritomnost v Hongkongu po celych 150 let za tvrdou narodni pohanu. Britanie nijak nemela suverenitu nad obyvatelstvem Hongkongu a nemohla pozadovat jejich svobodu. Delala, co mohla, snazila se presvedcit Cinu, aby nechal Hongkongu samospravu a respektoval volene urady, vznikle v demokratickych volbach. Cina to odmitla.
Jina vec je, zda se nedalo s Cinany vyjednavat za Thatcherove efektivneji. Asi ne. Nekteri povazuji to, ze nic moc nevyjednala (jakousi smlovuu, jmenem Basic Law, podle niz maji byt v Hongkongu dodrzovana zakladni lidska prava, ale jak to budou komuniste dodrzovat?) za jeji tvrde selhani.
Britske sdelovaci prostredky se v techto dnech nezabyvaji nicim jinym nez Hongkongem. Vsechny zpravodajske relace v rozhlase a v televizi se vysilaji tak, ze jeden reporter ve studiu (se spoustou podpurnych reporteru v terenu) je v Hongkongu, jiny v Londyne, a stridaji se pri predcitani zprav skoro po vete, jako by sedeli vedle sebe. Ale nikdo nevi, jak se bude vec v budoucnu vyvijet. .
V Hongkongu včera mnozí plakali. A nebyl to jen guvernér Chris Patten, který jen těžko ovládal rozporné emoce. Mnoho hongkongských Číňanů pohlíželo s vděčností na to, co pro ně udělala Británie, na dobrou vládu, zákonnost a na nestrannou státní službu, které vytvořily rámec pro prosperitu tohoto kdysi nehostinného ostrova. Léta postkoloniálního pocitu viny a omlouvání se za imperialismus konečně ustoupila vyváženějšímu, historickému hodnocení. I Číňané, když dnes uvažovali o oněch 150 letech "národního ponížení", přiznali tento týden, že britská vláda nebyla zase tak špatná.
S pádem komunismu byla nyní zlikvidována veškerá evropská impéria. Některá se rozložila násilně a v chaosu. Belgie a Holandsko se v tomto ohledu příliš nevyznamenaly a učinily jen minimum k tomu, aby připravily své kolonie na nezávislost. Francie zanechala některým zemím dobrý školský systém a silnou ekonomiku, avšak Alžírsko stále ještě trpí násilíma traumatem, z něhož byla zrozena jeho nezávislost.
V roce 1995 byl podle Světové banky reálný průměrný příjem na jednoho obyvatele v Hongkongu 22,950 dolarů ročně. Bylo to o dvacet procent více než v Británii a asi osmkrát více než je průměrný příjem v komunistické Číně. Z rozvinutých ekonomik mají vyšší průměrný příjem jen USA a Švýcarsko. Přitom Hongkong nemá žádný velký vnitřní trh, nepatří k žádnému protekčnímu obchodnímu bloku, nepoužívá ochranářská opatření. Je to skála, jejíž jedinou výhodou je její přístav. Hongkong však má zdroj, který je ze všeho nejdůležitější: žijí tam aktivní a podnikaví lidé.
Avšak kvalita obyvatelstva nestačí. Úspěšná ekonomika také potřebuje inteligentní politiku a výkonné instituce. Fascinující nová zpráva Světové banky dokazuje, že v zemích s dobrou vládou a inteligentní vládní politikou stoupl reálný příjem na obyvatele v letech 1964 - 1993 o tři procenta ročně. V zemích s rozumnou politikou, ale neefektivní vládou, stoupl příjem jen o 1,4 procenta ročně. V zemích, kde chybělo obojí, stoupl příjem jen o 0,4 procenta ročně. Schopný a rozumně vládnoucí monopolista je tak bájný, jako příslovečný jednorožec. Hongkongská vláda jím ale byla.
Hospodářský úspěch Hongkongu zdůrazňuje, jak důležitá je otevřenost mezinárodní obchodní výměny. Otevřenost obchodu přináší daleko více než jen prosperitu. Odděluje totiž ekonomické příležitosti od politické moci.
Hlavním rozdílem mezi malou zemí a velkou zemí s obdobným příjmem na obyvatele je, že malá země víc obchoduje. Čím menší stát, tím lépe se může v otevřeném mezinárodním obchodě uplatnit než stát velký. Velký stát má potíže v důsledku své nehomogennosti. Dnes je na světě 10 zemí, které mají více než 100 miliónů obyvatel. Jen dvě z nich jsou bohaté: USA a Japonsko. USA je výjimkou, protože historicky slučuje minimální vládu s individuální svobodou, zatímco Japonsko je zase nesmírně homogenní.
Už v roce 1909 argumentoval Norman Angell, že "Bohatství národa vůbec nezávisí na jeho politické moci, protože by to muselo znamenat, že menší národy budou chudší než národy velké, a tomu tak není". Hongkong je toho důkazem. Kolonie prosperuje, ale je politicky bezmocná. Hongkong však nelze vydrancovat, protože jeho bohatství patří lidem, kteří ho vytvořili. Jediné, čeho může zlovolný stát dosáhnout, je to bohatství zničit. V moderním světě nemá drancování cenu. Je také zcela nesmyslné vést války o ovládnutí území.
Otevřená světová ekonomika umožňuje malým zemím, aby sloučily prosperitu s vlastní samosprávou. Hongkong je malou zemí, ale poskytuje velká poučení. Pro to, aby země prosperovala, nemusí být ani velká, ani mocná. Stačí čestná vláda, nevelké daně a liberální obchod.
Symboly našeho odchodu z Hongkongu jsou zastaralé znaky britského impéria, skotské sukně a zahraniční vojáci v britských službách. Může se zdát, že přicházející čínská komunistická Armáda lidového osvobození je vlnou budoucnosti, představuje vznikající supervelmoc. Ale záležitosti nejsou tak jednoduché. Právě britské hodnoty odcházející koloniální mocnosti - liberalismus, svoboda projevu, zákonnost - nyní jsou celosvětově na vzestupu a na ústupu je autoritářský postmarxismus pekingských vládců.
Ať se stane v nadcházejících měsících a letech cokoli, Hongkong pohřbí Peking, nikoliv obráceně. Peking, čínské hlavní město, tleská nyní návratu části Číny. Avšak Peking, citadela antidemokratické a neliberální politiky, tleská budoucnosti, která ho brzo zničí.
Právě proto, že Británie měla impérium, je nyní etnicky neobyčejně rozmanitou zemí, která hovoří globálním jazykem. Británie je v mnoha ohledech dnes trochu jako malá Amerika. Trpí ale zároveň - právě protože měla impérium - stále ještě strašnou hierarchičností a nostalgií. Nyní si musíme vybrat.
Samozřejmě, spolu s jinými, musíme splnit naši povinnost a dávat pozor na to, co se dál bude dít v Hongkongu. Ale nesmíme se ohlížet ani s pocitem viny, ani sentimentálně.
Vysoky predstavitel Taiwanu na dotaz, v co doufaji obyvatele jeho ostrova do budoucna v souvislosti s eventualnim sloucenim s materskou zemi - Cinou, odpovedel, ze zakladni stavebni bloky politickeho zivota Taiwanu jsou, v tomto poradi: SVOBODA, DEMOKRACIE a PROSPERITA. Rekl dale, ze Taiwan take doufa, ze sblizeni s materskou zemi se bude priblizovat, ale ze obyvatele Taiwanu do posledniho obyvatele naprosto odmitaji komunismus v jakekoli podobe...
Byla to statecna slova od predstavitele male, ale dulezite zeme... Predstavitel Taiwanu dale rekl, ze pres sve male rozmery Taiwan ma dostatek obrannych prostredku a ze jednim z garanci jeho svobody je obranna provazanost s mnoha demokratickymi zememi sveta...
Na rozdil od Taiwanu dnesni ceska vlada postavila, zda se, na prvni misto ekonomickou PROSPERITU, ktera, jak dnes vsichni vime, se i pres sliby pana premiera o zdvojnasobeni platu do roku 2000 dnes tak nejak jaksi nekona..
Duvod je jasny: prosperita budovana na neexistujicim smyslu pro spravedlnost, neexistujicim pochopeni zakladniho pozadavku mezilidskych vztahu: respektu pro PRAVO a k nemu se vazici UCTY K SOUKROMEMU MAJETKU (napriklad pripad Jana Dlouheho, jehoz statem zkonfiskovanou vilu koupil v roce 1993 pan Kozeny a kterouzto zlodejskou transakci cesky Ustavni soud v Brne svym rozhodnutim proti emigrantu Dlouhemu prave pozehnal...) neni PROSPERITA, ale vzdusny balonek vznasejici se nad nadale divokou krajinou nejen bez skutecne PROSPERITY, ale tudiz i zcela bez DEMOKRACIE, a tedy v pravde i bez prave SVOBODY...
Zapamatujme si male nauceni moudreho taiwanskeho statnika: nejprve SVOBODA, potom DEMOKRACIE, a teprve POTOM PROSPERITA...
Dva obrazky, ktere zustavaji ze vseho toho mimoradneho deni dnesniho dne: Princ Charles a Chris Patten v pristavu obklopeni davem Britu i Cinanu... Shluk lidi zdrzoval odpluti, byly stisky rukou, slova diku, objeti, byly i slzy... "Kolonialiste" po sobe zanechali fungujici, svobodnou, demokratickou a prosperujici spolecnost...
Obrazek druhy: na mista britskeho namornictva, ktere po posledni slavnostni prehlidce melo rozkaz nastoupit do dvou letadel na cestu do Londyna nebo Edinburgu, riznym pochodem ve vysokych holinkach napochodoval 4000 prislusniku Cinske lidove armady... Privezli si i ozbrojene transportery...
V Pekingu, na Tiananmenskem namesti, na tribune potazene rudym suknem stal nejaky zpevak, celicky v bilem, podobal se velice generalissimu Stalinovi neblahe pameti... Namesti bylo zaplneno vyhradne cleny te nejlepsi ze vsech moznych politickych stran, vime ktere, radovi obcane Pekingu pristup dovoleny nemeli... Zpevak mel v leve ruce mikrofon a hlubokym hlasem pel budovatelskou pisen; jeho prava ruka byla triumfalne naprazena vzhuru, a ukazovala, mozna, ke svetlym zitrkum...
V budoucnu uz se v Hong-Kongu nebude oficialne zpivat GOD SAVE THE QUEEN...
May GOD SAVE PEOPLE OF HONG-KONG...
Já bych k tomu ještě dodal: nechť Pán Bůh chrání taky lidi v Číně. Víte o tom, že ve vnitrozemí Číny vládne léta těžký hladomor? (JČ)
Navrh na zruseni podminky ceskeho statniho obcanstvi v zakone o mimosoudnich rehabilitacich zamitl vcera Ustavni soud CR. Predevsim v zahranici dlouho ocekavany nalez znamena, ze tisice rehabilitovanych emigrantu ztratily nadeji na vraceni majetku zanechaneho ve stare vlasti. Navrh podal u Ustavniho soudu Jan Dlouhy, jenz jako patnactilety emigroval v roce 1948 do Spojenych statu. Stat pote zkonfiskoval jeho rodine dum se zahradou a garazi na okraji Prahy. Na zaklade zakona o mimosoudnich rehabilitacich pozadal Dlouhy pred tremi lety o navraceni majetku. Urady ovsem jeho restitucni naroky odmitly, nebot nesplnil podminku ceskeho statniho obcanstvi. Obratil se proto na Ustavni soud s argumentaci, ze podminka je diskriminacni a odporuje Listine prav a svobod (LPS) i Ustave CR. Soud vcerejsi zamitave stanovisko oduvodnil mj. tim, ze preambule napadeneho zakona hovori o zmirneni nasledku pouze nekterych majetkovych krivd, k nimz doslo po roce 1948. ivh
President Harvardskych kuponovych fondu Viktor Kozeny jedna o koupi prazske vily na adrese Barrandovska 15, udajne za cenu kolem 30 milionu korun. Na prodej tuto krasnou vilu, kterou ve 30. letech postavil Dominik Dlouhy pro svoji rodinu, nabizi akciova spol. Kratky film, ktera ji odkoupila od Barrandovskych filmovych atelieru. Ateliery vilu radu let pouzivaly pote, co byla bez jakekoliv nahrady zabavena (ukradena) majitelum, kteri emigrovali.
Jeden ze dvou dedicu, Dominik, bydli v Kanade a ma dosud ceske obcanstvi. Jeho bratr Jan se svou zenou vlastni a ridi hotel v jihovermontskem lyzarskem raji. Rekl nam:
Je zrejme, ze pokud ma V. Kozeny zajem bydlet v Barrandovske c. 15, s krasnou vyhlidkou na branicky pivovar, Vysehrad a na Jizni Mesto na obzoru, mel by se spojit s pravoplatnymi majiteli:
Jan Dlouhy, Birkenhaus,
PO Box 619, Stratton Mountain, Vermont 05155
Tel. (802) 297-2000,
fax (802) 297-2002
Paní Eva Paukertová z úřadu české vlády mi poslala ke zveřejnění článek Václava Klause o skleníkovém efektu, který vyšel v Lidových novinách v sobotu 28. června.
Posléze se ozval znovu poradce Václava Klause ing. Jan Zahradil s tímto dopisem:
Vážený pane,
jsem docela pobaven, jak širokou a dalekou odezvu měly a mají premiérovy poznámky o skleníkovém efektu a úvahy, zda a jak to bylo i nebylo vtipné. Zkusím nad tím ještě jednou zauvažovat ze svého pohledu:
Na onom premiérově setkání s ekology jsem osobně nebyl přítomen, jako jeho blízký spolupracovník však premiéra dost dobře znám a tuším, co a jak tam asi řekl. Můžete si myslet o Klausovi, co chcete, předpokládám však, že přes veškeré případné kritické výhrady ho považujete za myslícího a svéprávného člověka, který
Mám za to, že se jednalo o lehce provokativní, nevážně myšlené poznámky k okolo stojícím vědcům, z nichž některé - jak sám řekl - navíc premiér počítá mezi své osobní přátele. Způsob, jakým potom o celé věci napsal onen za bukem schovaný novinář z Mladé fronty Dnes (jehož například dodnes vůbec neznám, protože se schovává za zkratkou), lze pode mne vysvětlit v zásadě třemi způsoby:
1. chtěl udělat za každou cenu úplného pitomce z předsedy vlády
2. dělá totéž ze čtenářů svých novin
3. je sám úplná pitomec.
Ani jedna varianta se mi ve spojení s ničím, co by se snad mohlo nazývat novinářská etika (i když to asi neexistuje) vůnec nelíbí. Je to přesně ukázka onoho druhu novinařiny, který tak hezky charakterizoval jeden z přispěvatelů Britských listů ve svém článku o investigativní žurnalistice, a kterým novináři celého světa terorizují jednak veřejnost, jednak své oběti.
Znamená to, že si nemůžete být - a především ve veřejné funkci - jist osuden ničeho, co řeknete nebo uděláte, protože to může být jakkoliv překrouceno, reinterpretováno, zesměšněno a relativizováno. Obrana neexistuje, leda neříkat a nedělat nic (což jsem ostatně napsal ve svém vzkazu).
Toto nepovažuju za svobodu, ale za jednu z "morových ran" dnešní doby. Ostatně je možné, že už tento mnou vytvořený odstavec poslouží někomu z novinářské obce, který si ho řečte, aby označil premiérova poradce za skrytého příznivce totalitních praktik,. který by nejraději svobodu informací a komunikace reguloval a potlačoval. Proto dodávám: Není to pravda, já si pouze stežuji!!!
Pokud jde o skutečné názory Václava Klause na skleníkový efekt, odkazují na jeho pravidelný sloupek v Lidových novinách (sobota 28. 6.) Poslal jsem jej J. Čulíkovi, tak doufám, že vyjde v Britských listech.
Ivan Kytka, zpravodaj České televize v Londýně, mě informoval, že už po zveřejnění prvního dopisu pana Zahradila v Britských listech mu poslal e-mailem dopis, kterým nechtěl nudit čtenáře BL. Upozornil v něm inženýra Zahradila, že podle jeho britských zkušeností, kdykoliv interpretují britští novináři výroky britského premiéra špatně, premiér a jeho poradci se vždy diskrétně novináře zeptají, v čem učinili chybu, že jejich výroky novinář nepochopil.
Pokud má český premiér ve zvyku pravidelněji na veřejnosti vtipkovat - a je známo, že to skutečně dělá - měl by jeho poradce tyto vtipy novinářům uvádět na pravou míru. Ivan Kytka byl sám několikrát svědkem situací, kdy nebylo možno řádně rozeznat, zda je Klausův výrok míněn vážně anebo je to jen vtip. Klaus má ve zvyku podle Kytky svými výroky své obecenstvo provokovat. Zkouší inteligenci svého okolí. Je to nefér, protože tím zneužívá své autority.
(Dodatek na okraj : Podobné provokativní vtipy dělá na veřejnosti manžel britské královny Alžběty princ Philip. Je z toho důvodu dost nepopulární, právě, že tyto vtipy dělá osoba ve vysokém postavení, které se nemůže nic stát. Před nedávnem, při návštěvě Maďarska hovořil princ Philip v Budapešti s jakýmsi britským studentem, který tam byl na stáži, a zeptal se ho: "Jak jste tady dlouho? Víc než čtrnáct dní to nebude, protože ještě nejste tak tlustý jako všichni ostatní tady." - Během ceremonie předávání samostatnosti Keni pošeptal na poslední chvíli, těsně před půlnoci, princ Philip prezidentu Kenyattovi: "Nechcete si to ještě na poslední chvíli rozmyslet?" V Číně řekl jakýmsi britským podnikatelům: "Moc dlouho tady nezůstávejte, nebo vám zešikmí oči." O vášni své dcery vůči koním prohlásil Philip: "Pokud to neprdí a nežere to seno, moje dcera o to nemá zájem.")
Osobně chci jen podotknout, že nesouhlasím s Klausovým tvrzením (viz níže), že "z Beskyd do Londýna je velmi daleko". Český premiér nevidí, že moderní komunikace ruší vzdálenosti a že to má potenciálně mj. obrovský hospodářský význam. O tom jsem už ale psal, např. v těchto Brtiských listech.
Problematice skleníkového efektu jsme se v Britských listech v minulých dnech věnovali například zde (Robin Cook), zde (první dopis Jana Zahradila a odpověď Ladislava Nedbala, Urbana, USA), původní Nedbalův článek je zde.
Upozorňuju taky, že Česká republika je na třetím nejhorším místě na světě ve vypouštění emisí kysličníku uhličitého na jednoho obyvatele. Informovali jsme o tom zde. Pan premiér se k tomu však blíže nevyjádřil. (JČ)
Upozorňuju dále na velmi významný článek Pavla Vachtla o české vědě, zde ve Psu.
Zde přináším autorův překlad jeho argumentace:
Jak jeho těžkou rukou psaný sloupek v Lidových novinách znovu dokládá, západní partneři i zbývající stoupenci z řad ODS i občanstva by se měli jeho články v LN podrobněji zabývat - měli by analyzovat Klausův způsob myšlení a mluvení, jak se zajímavě projevuje právě v těchto sloupcích.
Není pochyb o tom, že v českých sdělovacích prostředcích všechno ještě není na žádoucí úrovni.
Ale hlavním problémem českých médií není, že píší příliš mnoho, anebo že píší v nepřátelském tónu. Problém je, že se aktuálním otázkám česká média nevěnují hlouběji a nepřinášejí větší množství relevantních faktů. Teprve v nedávné krizi našly hlavní české sdělovací prostředky odvahu názorově se odlišit od Klause a dokonce i naznačit, že "král je nahý".
Česká média až na vzácné výjimky např. neinformovala českou veřejnost o vážných problémech image České republiky v Kongresu USA. Přitom americký Kongres je ohniskem moci poslední zbývající světové supervelmoci, která byla hlavním motorem nejen porážky komunismu, ale nyní je i významným katalyzátorem rozšiřování NATO.
Je velmi žádoucí pravidelně a objektivně seznamovat občany ČR, politické strany i další organizace s podstatným vývojem názorů v takovém legislativním orgánu, jako je Kongres US. Zatím se tak, ke škodě demokracie a stability v ČR, vůbec neděje.
Dalším případem vlažného přístupu českých sdělovacích prostředků jsou pouze sporadicky prosakující zprávy o "Vychodilgate", o skandálu s hrubými praktikami kolem zamýšlených dodávek letounů a dalších armádních zakázek. Přitom se tento, nikoliv úplně netypický případ zneužívání veřejného úřadu týká samotného šéfa kanceláře současného předsedy vlády.
Že by to byla jen shoda okolností, že pan Klaus napadá MF Dnes za další svůj případ nezvládnuté komunikace v Beskydech, zatímco bratři Vychodilové kritizují tento deník za údajnou předpojatost, protože přináší aspoň nějaké informace ohledně uvedeného skandálu? Skandálu, který kromě šéfa premiérovy kanceláře zahrnuje také jeho bratra, také činitele ODS, a dříve také člena významného zahraničního výboru českého parlamentu a manžela honorární konzulky ČR v USA.
Není ničí vinou, kromě pana premiéra samotného, že má Václav Klaus pověst člověka nenakloněného ekologům a ochráncům životního prostředí. Sám si pan premiér může i za to, že vznikla kolem jeho osoby pověst ne příliš citlivého či taktního řečníka.
Pokud se týká beskydského fiaska, je možné, že Klausova verze není zcela nepravdivá, když si nyní stěžuje, že byl nesprávně citován. Ale komu se bude v takovém případě věřit, když premiér systematicky a vědomě po osm let buduje image, který jednoznačně nahrává verzi druhé strany?
Pak je český premiér šokován, když na London School of Economics, kde doufal být v bezpečí před dotěrnými českými médii, se týká první otázka právě jeho výroku v Beskydech před několika dny. Podle zprávy uvedené v Britských listech následujícího dne, odpověděl tazateli český premiér na otázku udiveným, "Jak o tom víte?" Odpověď, že to má tazatel z Internetu, pana Klause asi šokovala. Zdá se, že je v době Internetu zase o něco menší prostor pro manévrování.
V loňském roce pokračoval český premiér ve "spanilých jizdách" posledních 2-3 let, kdy na Západě opakoval, že je český zázrak transformace v podstatě ukončen a nabízel vyslání českých poradců ze svého týmu, aby Západ naučil, jak věci řídit.
V této souvislosti se připomíná konkrétní situace, která problém českého premiéra s médii znovu potvrzuje. Kdosi vznesl během nedávné Klausovy návštěvy ve Washingtonu dotaz na zneklidňující zprávy o vývoji české obchodní bilance a k problémům tunelování bank. Klaus dvakrát zopakoval odpověď: "Prosím vás, nečtěte český tisk".
Opojen vtipností své odpovědi nepostřehl, že tazatelé a obecenstvo nebyli s touto odpovědí spokojeni. Zvláště pak, protože to bylo závěrem - jak napřed sám ohlásil - dalšího nepřipraveného projevu, na nějž by si bývalo obecenstvo v tomto prestižním "think tanku" ve Washingtonu sotva udělalo čas.
Klausovo nevědomky nevhodné, ale pro přítomné určené sdělení, že má interview v CNN, ve Washington Post a kdoví kde ještě, po takovém projevu a neuspokojivých odpovědích na otázky jen posílilo rozčarování nad stylem vystupování českého premiéra.
Zřejmě si pan premiér neuvědomil, že informace o jeho budoucím interview na CNN na přítomné ve Washingtonu neučinila dojem, neboť CNN vysílá každý den desítky interviewů s nejrůznějšími osobnostmi. To, že se interview v CNN nevysílalo a ve Washington Post žádný rozhovor s Klausem nevyšel, je nepodstatné - ne všechno, co se natočí, se odvysílá a otiskne.
Moc radosti však zřejmě Václav Klaus svému hostiteli, Zbigniewu Brzezinskemu, který jej také představil, asi tentokrát ve Washingtonu neudělal. Profesor Brzezinski by jistě uvítal trochu pozornosti k anglosaskému stylu "understatementu" a "self-depreciation" a "modesty".
CME, majitel TV Nova, nezískal licence pro komerční TV vysílání v Maďarsku
Hongkong pod čínskou komunistickou správou
Vojtěch Kment
Má odpověď:
JČ
Pár citátů z úterních komentářů britských listů:
The Times:
Velmi zajímavě psal o Hongkongu v úterý Financial Times:
V Independentu se nad minulostí a dědictvím britského impéria zamýšlí Andrew Marr. Mmo jiné píše:
PS:
Drobnička z hongkongských oslav
Jiřina Fuchsová
V Cine se lide raduji ze sjednoceni. Posledni "kolonialiste", reprezentovani princem Charlesem a poslednim taiwanskym guvernerem Chrisem Pattenem nastoupili na kralovskou jachtu Britannia a zvolna odplouvali smerem k Filipinam. Bylo receno, ze tato cesta bude posledni pro kralovskou jachtu - ve sluzbach vlasti ponekud zestarla, a hlavne, jeji provoz je pry na nas moderni zivot, vcetne toho kralovskeho, prilis nakladny...
Jirina Fuchsova, Los Angeles, 30.6.1997
Emigranti svůj majetek nezískají, ale může si ho koupit Viktor Kožený
Emigranti svuj majetek neziskaji
Soud: Podminka obcanstvi zustala
Lidove noviny, 5.6.97
Kozeny kupuje 'ukradenou' vilu
Ceskoslovensky tydenik (NY, Bisek, ed.) 1993
"Rozhodne protestuji proti tomu, ze Viktor Kozeny o koupi nejedna s nami jako pravoplatnymi majiteli, ale s podnikem, ktery nasi rodinnou vilu prevzal od komunistickeho statu, ktery nam ji ukradl. Pripada mi uplne absurdni, ze z prodeje nasi vily nebudu mit ani halir. Chystam se panu Kozenemu napsat a varovat ho, aby nekupoval kradeny majetek. O takto koupenou vilu totiz bez nahrady prijde hned, jakmile cesky pravni rad zacne skutecne zajistovat pravni jistotu pro soukrome majitele."
Václav Klaus o skleníkovém efektu
Jan Zahradil
Pár poznámek Ivana Kytky
Jan Vincent. k Václavu Klausovi
Na české debatní usenetové skupině soc.culture.czecho-slovak se k níže uvedenému Klausově článku o skleníkovém efektu už v sobotu vyjádřil anglicky Jan Vincent. Klaus: the media are the problem
Václav Klaus udržuje víceméně stálý postoj, která se ale příliš nepodobá postojům anglosaských politiků, jimiž se rád inspiruje. Klaus dělá medvědí službu demokracii tím, že opakovaně útočí na nyní volnější domácí sdělovací prostředky.
Jan Vincent.