| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
O tom, jak Británie zradila Hongkong
The Times, sobota 12. července 1997 (Překlad věnuju panu Vojtěchu Kmentovi, s nímž jsme o hongkongské problematice vyměnili pár e-mailů, částečně citovaných i v Britských listech. JČ.)
Kniha reportéra Jonathana Dimblebyho, The Last Governor, Poslední guvernér Hongkongu, která vyšla dnes, obsahuje neobyčejně překvapující obvinění vznesená vůči britským ministrům a státním činitelům. Rovná se to obvinění ze zrady.
Kniha vznikla na základě Dimblebyho těsných styků s guvernérem Pattenem po dobu pěti let. Patten a jeho pracovní tým v hongkongském Government House jsou rozsáhle citováni. Kniha naprosto přesvědčivě ukazuje, že Pattenova argumentace je věrohodná. Patten je nyní na Havajských ostrovech a zuří tam. Dověděli jsme se také, že během Pattenova odjezdu z Hongkongu byly v tamějším Government House objeveny dokumenty, které dokazují to, co Patten označuje za podvodné jednání svých předchůdců v úřadě. Patten požaduje plné parlamentní vyšetřování celé záležitosti.
Poté, co jsem si přečetl Dimblebyho novou knihu, jsem přesvědčen, že s parlamentním vyšetřováním věci budou souhlasit i ti které označuje Patten za darebáky - už proto, aby očistili své jméno. Podle Pattena a Dimblebyho rozhodla v osmdesátých letech kabala britských diplomatů a jejich společníků, že "cenná váza z dynastie Ming Hongkongu" bude v roce 1997 předána Pekingu nepoškozena demokracií, i kdyby to mělo znamenat, že britská správa bude hongkongským občanům lhát a potlačí požadavky na vznik demokratické hongkongské samosprávy.
Od chvíle, kdy v roce 1984 britský parlament rozhodl, že má být v Hongkongu ustavena demokratická samospráva, britské ministerstvo zahraničních věcí proti tomu bojovalo. Bylo posedlé touhou zalíbit se Pekingu.
Dimbleby ve své knize zaznamenává soukromé styky britských činitelů s Pekingem okamžitě po masakru na náměstí Nebeského míru (navzdory celosvětovému bojkotu Číny) a tajný režim srozumění na základě nenápadných gest. Poté, co byl Chris Patten jmenován do funkce britského guvernéra v Hongkongu, Sir Percy Craddock, tvůrce britské politiky vůči Číně za Margaret Thatcherové, začal jezdit do Číny a otevřeně tam podvracel Pattenovu práci. Craddock navštěvoval Peking za Pattenovými zády a vyjednával tam s komunistickými činiteli z Hongkongu. Pattena nejvíc rozhněvalo, že ti, kdo ho v Londýně nejvíce kritizovali, že je prý nekompetení a hloupý, horlivě si vyjednávali s notoricky zkorumpovaným Pekingem osobní obchodní dohody.
Tato obvinění, která cituje Dimbleby podle výroků vysoce postaveného britského státního úředníka, zaměřená proti jeho kolegům, jsou vážná. Původně jsem se účastnil debaty o Hongkongu na straně sira Percyho Craddocka. Jeho argument, že čínský režim je "skupina gangsterů", kteří by proměnili Hongkong v rumiště, kdyby se s nimi nezacházelo opatrně, se mi zdál přesvědčivý. Demokracie se zdála být vedlejší záležitostí. Britská diplomacie vůči Hongkongu musela být od roku 1984 kapitulací, která byla vydávána za důstojný odchod. Podle sira Percyho Craddocka neexistovala jiná alternativa.
Britská vláda ale chtěla jinou alternativu a vyslala do Hongkongu Chrise Pattena, aby zajistil její realizaci. Patten tam chtěl před předáním Hongkongu Číně vytvořit demokratičtější režim. Byl přesvědčen, že Čína si nedovolí riskovat Hongkong zničit. Británie se konec konců mohla vzdát Craddockovým způsobem všech svých zbývajících kolonií. Hraniční státy v jižní Africe se mohly bez skrupulí předat rasistické Jihoafrické republice. Falklandy mohla Británie rovnou odevzdat Argentině. Ale ve všech těchto případech pociťovala Británie povinnost zajistit ideologický, nejen občanský pořádek, ať už se posléze stalo cokoliv.
S Hongkongem to bylo jiné, protože byla kolonie bohatá a toto bohatství vyžadovalo, aby ho Čína tolerovala. Když se začalo v roce 1984 jednat o Hongkongu, britské liberální svědomí začalo dohodu s Čínou ohrožovat. Hongkongský establishment se nad tím zhrozil. Odborníci na Čínu na britském ministerstvu zahraničí - obdobně jako jejich kolegové, odborníci na arabské země - začali prokazovat své machismo tím, že přijali ideologii země, kterou studovali. Pro ně nebyl Hongkong kolonií, toužící po autonomii, ale čínským obchodním městem v britské správě. Do správy Hongkongu Británii nemělo nic být - šlo jen o obchod a o nic jiného. Vyvíjet na Čínu jakýsi tlak - to bylo nemyslitelné. Když hledal Chris Patten pomoc ve věci Hongkongu v Londýně "mezi demokraty", odborníci na Čínu na britském ministerstvu zahraničních věcí byli zděšeni.
Chris Patten nepůsobí v Dimblebyho knize dojmem ambiciózního hlupáka, jak ho zobrazovalo ministerstvo zahraničních věcí. Byl naivní a nezkušený, ale také ho naprosto šokovalo, jak hluoce poraženecké postoje vůči Číně zastávali ti, kdo tvrdili, že jim jde o ryzí zájmy Hongkongu. A co bylo ještě horší, mnoho jeho bývalých přátel z Konzervativní strany se nyní stalo jeho nepřáteli. Proti němu se postavili bývalý britský ministr zahraničních věcí Lord Howe a bývalý ministr průmyslu Lord Young (nyní oba pracují pro mezinárodní firmu Cable and Wireless), další bývalý člen kabinetu Margaret Thatcherové Jim Prior (nyní zastupuje zájmy podniku GEC), konzervativní ministr průmyslu a obchodu Michael Heseltine a celý diplomatický establishment, velvyslanci, bývalí guvernéři, poslanci a bankéři. Cožpak žádný z nich nevěřil v demokracii a v samosprávu? Jak bylo možné, že se žádný z nich nepřipojil k Pattenovu úsilí, jemuž se Západ věnuje už padesát let, totiž vytvořit všude na světě demokracii?
Pattena v jeho demokratickém úsilí pro Hongkong všichni tito lidé podpořit odmítli. Pattenovými jedinými spojenci po celou dobu byl bývalý konzervativní ministr zahraničních věcí Douglas Hurd a premiér John Major. Hurd nechápal, jak je možné, že jeho předchůdce v ministerské funkci, Lord Howe, chce, aby byla ujednání mezi Británii a Pekingem utajena před hongkongskými politickými představiteli. Lord Young a Sir Charles Powell neustále Pattena obtěžovali s prosbami, aby "v podnikatelském zájmu jejich firem zmírnil své návrhy demokratických reforem". Young dokonce Pattena ujišťoval, že "drtivá většina" obyvatel Hongkongu je "naprosto nepolitická". Přitom milión ze šesti miliónů obyvatel Hongkongu demonstroval proti masakru na náměstí Nebeského míru. Liberální muži nechali zkorumpovat vyhlídkou na čínské zlato, tak jako se to stalo v devatenáctém století opiovým kartelům. Británie musela opustit své morální zásady, protože to vyžadoval velký bůh volného podnikání.
Chris Patten pocítil posléze na vlastní kůži moc tohoto boha. Ve věci odvolacího soudu, ve věci nového hongkongského letiště, v dalších záležitostech, v nichž se snažil jménem Hongkongu vyjednávat, byl, jakmile překročil hranice do Číny, naprosto sám. Často zjistil, že britské ministerstvo zahraničních věcí se už předem vzdalo ve věcech, v nichž se snažil s Číňany vyjednávat. Když se guvernér Patten snažil zabránit Craddockově cestě do Číny, jíž se Craddock pokusil podvrátit jeho práci, ministerstvo zahraničních věcí Pattena ignorovalo.
Nakonec však Patten prosadil svou. Jistě, jeho polodemokratická vládní struktura byla rozpuštěna, ale to neznamená, že se nikdo neměl v Hongkongu pokusit vytvořit demokracii. V důsledku toho přešel Hongkong pod čínskou správu jako zralejší a opatrnější politická komunita.
K chaosu, který neustále předpovídal Percy Craddock, nedošlo. Podnikatelská komunita obvinila Pattena, že se je snaží zničit. Jednal přesně opačně, než si přáli, přesto však zruinováni nebyli. Mohlo by se to říci ostřeji: mnozí z těchto podnikatelů by se Pattenovi nyní cestou do banky měli omluvit. Pokud jsou bohatí podnikatelé v Hongkongu dnes bohatší než kdy předtím, je to zásluhou Pattenovy politiky, nikoliv jejich. Hongkong nyní není demokracií, ale demokracii zakusil.
A to je hlavním argumentem této pozoruhodné knihy. Pattenovo obvinění - zveřejněné prostřednictvím novináře Dimblebyho - je, že jeho nepřátelé podvedli parlament, spikli se, aby připravili šest miliónů lidí o jejich práva a využili politické protekce pro podnikatelský zisk. A co je ještě horší, když bylo po masakru na náměstí Nebeského míru ohroženo britské území, spikli se s nepřítelem. Možná, jak říkají cynikové, šlo či nešlo-li o zradu, to je otázkou dat. Slyšme ale tedy ta data. Pokud má být zachována důstojnost, s níž minulý týden Británie opustila Hongkong, je nutno se těmito obviněními zabývat.
Ačkoli nám byli hodně podobní a podobně se údajně i chovali, nebyli neandrtálci přímými předchůdci člověka. Mezinárodnímu týmu vědců se to podařilo dokázat rozborem DNA z kostí neandrtálce. "Je to stejně významné, jako přistání Pathfinderu na Marsu," řekl agentuře Reuter expert na předchůdce člověka Chris Stringer z Londýnského Muzea přírodní historie. Svante Paabo z Mnichovské univerzity a tým expertů z Německa a z Pensylvánské státní univerzity dokázali extrahovat a analyzovat deoxyribonukleovou kyselinu (DNA) z 30 000 let starých kostí neandrtálce. Výsledkem je přelomový důkaz o tom, že jsou neandrtálci geneticky příliš vzdáleni od současného člověka, aby byli jeho předchůdci. Vědci předpokládají, že se předchůdci neandrtálců vyčlenili z vývojové linie člověka před 600 000 lety. Výsledky výzkumu byly v pátek 11. července zveřejněny v časopise Cell (Buňka). Svante Paabo na páteční tiskové konferenci v Londýně řekl, že jeho tým provedl čtyři oddělené testy, aby byla zajištěna autenticita - nejdříve se přesvědčili, jestli se zachovaly i ostatní aminokyseliny, pak ověřili, že nalezené DNA řetězce se nevyskytují u současného člověka, vyzkoušeli, zda jsou schopni DNA neandrtálce replikovat a pak si nechali svoje výsledky ověřit v dalších laboratořích. Jak vedoucí výzkumného týmu řekl, vědci pracovali s DNA z kostry neandrtálce nalezené v roce 1856 v německém údolí Neander. "Nepracovali jsme s jen tak nějakým neandrtálcem Š to byl neandrtálce, který dal jméno celému druhu," řekl Paabo. S neandertálcem např. z oblasti Blízkého východu nemohli pracovat, protože se kvůli tamějšímu teplému podnebí nezachovala jeho DNA. Porovnání DNA neandrtálce s DNA současných lidí a opic ukázalo, že neandrtálec byl na půli cesty mezi šimpanzem a člověkem. Chris Stringer řekl, že to jen potvrzuje rozšířenou teorii "Out of Africa", která tvrdí, že se moderní člověk vyvinul v Africe před 100 000 lety. Existuje mnoho důkazů, že cromagnonci, tedy lidé současného typu, žili ve stejné době a v interakci s neandrtálci, kteří vymizeli asi před 30 000 lety. Zřejmě ale neměli mezi sebou pohlavní styk, jelikož jejich geny byly hodně odlišné. Otázkou je, nakolik se to dá vyvozovat z DNA jednoho jedinceŠ Stringer zdůrazňuje: "Nebyli to opo-lidéŠ Byli v mnoha ohledech jako my. Měli velké mozky (1350 až 1725 cm podobně jako my, pozn. JV). Chodili vzpřímeně.
V Britskych listech 4.7. byl velmi informativni clanek Danny Novotneho o tvrdych realitach zivota v USA. Bohuzel jsem vsak nasel v clanku nekolik zavadejicich informaci, ktere je treba dale osvetlit.
Danny Novotny pise:
"...a zacnete otravovat sve nove zname, at vam pomuzou sehnat praci. Maji par typu v rukavu, jedna se vesmes o otrocinu pro nektereho emigranta a samozrejme, ze vi, jak jste na tom a tak vam vic nez 4-5$ na hodinu neda. Prace je vesmes dvanact hodin denne a plati se pouze v zakladni sazbe, tedy bez prescasu a priplatku. To v lepsim pripade. V horsim vam plati jen osm hodin, ale delate dvanact."
Chtel bych podotknout, ze dostanete tak akorat $4-5 za hodinu, protoze stejnou otrocinu jsou v kazdem meste ochotni za stejnou mzdu delat dalsi tisice lidi a ne proto, ze vas zamestnavatel nejak zneuziva, kdyz vi "jak na tom jste." V USA jsou miliony daleko chudsich lidi nez v CR (prisli napriklad ze stredni Ameriky, z Haiti, z Vietnamu, z Nigerie, atd, atd.) a taky zoufale hledaji praci a taky nemaji zakladni kvalifikaci (napr. znalost anglictiny, pracovni disciplinu , mistni vzdelani).
"Nakonec se da slusny apartment na slusnem miste sehnat zarizeny za cca 450$ mesicne. ...Bezna praxe je, ze zaplatite prvni a posledni splatku na rent a jeste jednu jako security, protoze byt je zarizeny. Tu vam slibi na konci smlouvy vratit. Pri cene 450$ mesicne to mame hned nejakych 1350$."
Nezarizeny byt vsak prijde tak o stovku mesicne levneji. Nas ani zadneho jineho predlistopadoveho emigranta by nikdy ani nenapadlo najimat si po prijezdu do Ameriky zarizeny (!!) byt...kazde mesto tu prece ma skladku a kostely, kde se prodavaji odlozene veci za babku! Tedy treba postel za $10, stul a 4 zidle za $20. Ve vetsine mest je tak jednou za mesic odvoz vetsich odpadku (nabytek, lednicky) a tak staci vecer projit ulicemi a mate zarizeni zadarmo!. (Ovsem nikdy to nebyly tak pekne veci, jako to co nam zabavili komunisti.) Taky nechapu ty "tri dny motel za $150," kdyz jsou po celem kraji Youth Hostels nebo YMCA tak za tretinu...
"To by jiste nebylo spatne, kdyby na vas necekalo mesicne nekolik splatek. 450$ cinze, 50$ el. 100$ pojistka, 100$ jidlo, 60$benzin, a min. 50$ telefon (v pripade ze nebudete vubec volat mimo mesto). A mame to na 810$ za mesic. Jenze toto vse je pouze velmi nizko cenove posazene.Jen telefon bude dalsich minimalne 300$."
Tolik za telefon utratite, kdyz prokecate 5 hodin (!!!) s kamarady v CR. Doporucuji papir, obalky (80 za $0,99) a letecke znamky za 45 centu! Dokonale pojizdne tak 8 let stare americke auto se da poridit za $2500-3000. Naopak jste ale vynechal zdravotni pojisteni...minimalne $200 za mesic.
"Nemuzete se nechat inspirovat pribehy emigrantu z dob komunisticke ery. Tito lide meli jiste jine duvody opustit republiku nez touhu po penezich, navic je Amerika prijala jako uprchliky a poskytla jim azyl. Prijizdeli v jinych podminkach a v jine dobe. Amerika jim poskytla to zakladni k preziti a k zacatku zivota zde."
Amerika, narozdil od Kanady a Australie, neposkytla emigrantum skoro nic jako financni nebo hmotnou subvenci. Zadna pujcka na letenku. Zadna podpora z vladnich penez. Nekteri lide (snad deset tisic) mohli chodit spat do ubytoven a dostavali moznost prvni tydny levne jist diky Americkemu Fondu pro Ceskoslovenske Uprchliky (AFCR); dalsi desetitisice vsak ani od tohoto stedreho zdroje nedostali nic. Dnes vam stejne sluzby poskytne kterykoliv homeless shelter (ty tady pred 10-20 lety nebyly tak rozsirene, protoze bylo min bezdomovcu). Podminky v minulosti taky nebyly vzdy lepsi; kdyz jsme prisli v listopadu 1975, tak v USA panovala 12% nezamestnanost a atmosfera krize (zdrazoval se benzin o trojnasobek...), coz je nesrovnatelne se soucasnou situaci. Mnozi z tech drivejsich emigrantu bydleli ve spelunkach ci "neklimatizovanych garazich" nekolik let. Nekteri (zejmena byvali polit. vezni) tak dozivaji dodnes, navic ovsem bez prava na ceske obcanstvi a jakekoliv restituce v CR.
Takze se klidne muzete nechat inspirovat pribehy tech, kdo prisli pred vami -- jediny podstatny rozdil vidim v tom, ze my jsme se nemeli kam vratit a proto jsme tu byli legalne.
Mily pane Culiku,
rad bych doplnil par drobnosti k clankum o internetu z Financial Times, v patecnich Britskych listech.
Asi jste slysel o znamem sporu s panem Zimmermanem v USA, ktery je autorem zabezpeceni elektronicke posty PGP (Pretty Good Privacy), ktera pouziva pomerne silnou sifru (tedy takovou, ktera jde *daleko* za hranice exportovatelnosti z USA) a presto se "dostala ven". (Zde je k tomu pripadu dokumentace.) Cely system PGP je volne dostupny ve zdrojovych kodech pro vsechny bezne pouzivane pocitace.
To ukazuje nazorne par veci: jednak ze nektere veci se jiz dnes velmi spatne reguluji, nebot pro postih autora je nutne mu dokazat, ze vedome kod exportoval. Dale to ukazuje, ze tzv. "slozite" sifry jsou ve skutecnosti "par radek" programu a jsou davno dostupne mimo USA. Nejkurioznejsi situace se tyka tech sifer, ktere jsou puvodem z Evropy (napriklad sifra IDEA, ktera pochazi ze Svycarska), ale pokud se pouziji v produktu vyrabenem v USA, tak tento produkt nelze exportovat ani do Svycarska, ani nikam jinam.
Nektere spolecnosti (Sun Microsystems) tento problem resi tak, ze maji dcerinou spolecnost mimo USA a provadeji export sifrovaciho software pres tuto spolecnost. Tedy software je "cely" vyvinut mimo USA a nikdy tedy nedojde k jeho exportu z USA, protoze se tam proste nedostane.
V prosinci minuleho roku uvolnila vlada USA nektere do te doby regulovane sifry pro rizeny export, ale s mnoha omezenymi podminkami.
Pokud se tyce strachu z teroristu a jinych problemovych skupin - myslim si osobne, ze tito lide jiz tolikrat prekrocili zakon, ze ziskat pro ne potrebny sifrovaci software at uz legalni nebo nelegalni cestou je asi stejne slozity problem. Efektivita exportnich omezeni vuci temto skupinam je proto asi velmi mala - pokud vubec nejaka.
Nejsmutnejsi je, ze nektere zeme zamezuji *importu* sifrovaciho software (v Evrope je to Francie).
CR nejen ze neomezuje ani export, ani import sifrovaciho software, ale je aktivnim exporterem velmi kvalitnich sifrovacich technologii, ktere jsou na urovni kvality diplomatickych sifer (tedy daleko za tou urovni, o ktere se mluvi ve Vami citovanem clanku ve FT). Blize viz napriklad WWW stranky jednoho z vyrobcu - www.decros.cz.
Podle nazoru mnoha lidi v USA je jedinym vysledkem omezeni exportu sifrovacich produktu z USA zvyseni poptavky po techto produktech od vyrobcu mimo USA a tim ztraty pozic americkych podniku. S timto nazorem osobne souhlasim a povazuji vsechna existujici omezeni za selhani poradcu, kteri nedokazali vysvetlit politikum skutecny stav veci. Protoze jinak uz zbyva jenom jedine vysvetleni: ze to je cele jenom hloupa hra a predstirani.
Prehled pravnich uprav, tykajicich se sifrovani v ruznych zemich, je zde.
Jednak bych rad upozornil na to, ze sit TEN34 vede i do CR a je v ni aktivne zapojeno nekolik ceskych a moravskych univerzit.
Dale par detailu k terminologii: anglicke slovo "packet" se do cestiny preklada jako "paket". To je pojem z oblasti pocitacovych siti. Nejen ze se aktivne pouziva, ale je dokonce kodifikovan ve stare (a jinak neprilis zdarile) CSN 36 9001 o nazvoslovi vypocetni techniky.
Slovo "package", ktere se pouziva v souvislostech s modularnim programovanim, se nekdy skutecne preklada jako "balik", ale tam se jedna o neco jineho.
Dale slovo "router" se casto preklada jako "smerovac", i kdyz v hantyrce se vzdy rika router (a to hned se troji vyslovnosti - foneticky router, podle britske anglictiny ru:tr a podle US anglictiny rautr). Hlavne, ze se vsechny tyto smerovace - routery spolu domluvi.
Ale zpet k rychlym sitim: v Evrope ve skutecnosti dnes neni problem v rychlosti koncovych zarizeni, neni ani v tom, ze by byly propojeny jinymi vlakny nez v USA, ale je v tom, ze na opticke trasy na velke vzdalenosti maji monopol narodni telekomunikacni spolecnosti, ktere za jejich pronajem uctuji nesmyslne ceny. Zatimco se jiz podarilo usnadnit pohyb lidi, zbozi a penez pres hranice statu EU, to co je vlastne nejsnazsi - pohyb informaci - je stale tvrde limitovano vysokou cenou mezinarodniho spoje. Tedy za stejnou vzdalenost jako v USA se nejen zaplati mnohokrat (10 az 100krat) vice na uzemi jednoho statu, ale tato situace se dale zhorsuje, pokud tento spoj ma prekrocit statni hranice.
Neandrtálci nebyli předchůdci člověka
Jaromír Vicari
Jaromír Vicari
Jak zbohatnout v Americe
Pár konstruktivních připomínek k článku Dannyho Novotného
Karel Kostrouch
Karel Kostrouch
Petr Novák k článkům o internetu
1. K clanku o sifrovani
2. K clanku o Internet2
Petr Novák