Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Přináším dva články z britského tisku, které jsou součástí probíhající mezinárodní debaty o měnícím se morálním zázemí západních společností. Amitai Etzioni je významný americký autor, propagující myšlenky komunitarismu. Nejsem osobně zcela přesvědčen tvrzením Petera Wilbyho, že se etický konsensus v západních společnostech už rozložil, a že tedy nemá smyslu snažit se pachatele trestných činů zahanbit.
Otázky společenského konsensu ohledně přijímané morálky, problém trestu a hanby se mi však zdají velmi aktuální i pro Českou republiku, kde se podle svědectví některých pozorovatelů mj. úplně rozložila podnikatelská etika a kontrakty na podnikatelské zakázky se často udělují těm žadatelů, kteří podplatí nejvíc. To je přirozeně ekonomicky velmi neefektivní, neboť to ochromuje přirozenou hospodářskou soutěž, která by se měla konat na základě podmínek kvality, láce a efektivnosti. (JČ)
Způsob, jímž uvažujeme o zločinnosti a jímž proti zločinnosti jednáme, závisí na tom, co si myslíme o lidské přirozenosti. Předpokládáme-li že jsou lidé v podstatě dobří - což si myslí mnozí liberálové (v americkém levicovém slova smyslu), pak obviňujeme společnost, že způsobuje kriminalitu. Poskytování kvalitních pracovních příležitostí se v tom případě považuje za nejpřirozenější lék na antisociální chování. Vzdělávání, sociální rehabilitace a psychoterapie se považují také za důležité.
Pokud však zastáváte názor sociálních konzervativců, že lidé mají silné agresívní a sexuální impulsy, pak vyžadujete stále silnější zákonná opatření proti kriminalitě. Ve Spojených státech se účastnil Steve Forbes volební kampaně pod heslem "jeden úder a jste vyloučen". Avšak existuje celá hora společenskovědních důkazů, které podporují třetí, komunitářský názor: děti se rodí bez hodnot (altruistické geny neexistují) a pokud je jim poskytnuta řádná morální infrastruktura, mohou hodnoty získat .
Stavební kameny takové infrastruktury jsou dobře známé. Historicky byly její součástí rodiny, školy a komunity (včetně kostelů a dobrovolných asociací). Z tohoto hlediska je ostrý nárůst zločinnosti v západních společnostech důsledkem oslabení všech těchto morálních prvků. Význam rodiny zcela zjevně poklesl a žádná sociální instituce ji nenahradila. Různé instituce, kde pobývají děti, zatímco jejich rodiče jsou v zaměstnání, hlavně na děti dávají pozor, případně je vyučují, ale morální vzdělávání jim neposkytují. Školy v Británii sice stále ještě do značné míry budují žákův charakter, ale pod sílícím vlivem pluralismu jsou školy nyní pod rostoucím tlakem být hodnotově neutrální.
Smutnou skutečností je, že i když rodiny a školy fungují dokonale jako předavatelé hodnot, plnit morální funkci společnosti - na to řádně nestačí. To nás vede k nepříjemné otázkce lidské přirozenosti. Je nemožné zlikvidovat veškeré antisociální touhy: všichni máme občas nutkání chovat se agresívně, máme nevhodné sexuální touhy a sobecká přání. Nejlepší, co mohou udělat školy a rodiny - pozor, toto je velmi důležité, máme-li pochopit podstatu zločinosti a jak se s ní vypořádat - je vypěstovat v jedincích svědomí, které funguje jako protiváha záporného nutkání. Lidská přirozenost je pak odsouzena k věčnému boji mezi zápornými touhami (které nás nutí, abychom porušovali morálku a často i zákony) a svědomím.
Velmi důležité je toto: Míra toho, jak poslušní zákonů a a tedy jak "dobří" jsme v dospělosti, je určována velmi silně tím, nakolik je svědomí, které jsme dostali jako děti, posilováno zvnějšku. Toto posilování je zvlášť účinné, když přichází od těch osob, do nichž jsme emocionálně investovali: od členů naší komunity. Čím silnější jsou pouta mezi komunitou a jednotlivcem a čím více podporují prospolečenské chování, tím více jsme schopni ovládat svá záporná nutkání a tak snižujeme míru zločinnosti. Právě proto nás tolik překvapí svou netypičností zločin v malé komunitě, v níž se skoro všichni znají, jako tomu bylo v Dunblane.
Zločiny, o nichž hovořím, nezahrnují jen pouliční násilí, ale také násilí vůči dětem a manželským partnerům, úřednické zločiny (podvody a zpronevěry), podnikatelskou zločinnost a politickou korupci. Ke zločinnosti dochází ve všech společenských třídách, nejenom v chudinských čtvrtích.
Vlády by si měly uvědomit, že je nejlépe bojovat proti zločinnosti od samého začátku, spíše než před zločinností odstrašovat trestáním až po spáchání kriminálního činu. Jestliže totiž uvězníme většinu zločinců (například prodejců drog), jiní převezmou jejich funkci. Problém je daleko lépe řešitelný, když se členové komunit sami postaví proti protispolečenskému chování.
Mají-li však být komunity schopné vystupovat ostře proti zločinnosti, musejí začít být považovány za pravé partnery pro policii. Přátelský vztah policistů v ulicích vůči občanům nestačí. Vedoucí představitelé jednotlivých komunit musejí mít právo účastnit se na určování policejních priorit. Měla by se policie soustředit na boj proti prodejcům drog anebo na bezpečnost škol? Měla by sledovat cizí příchozí, anebo chytat prostitutky?
S některými komunitami je obtížné navázat kontakt, protože jsou nepřátelské obecně a vůči policii zvlášť. Avšak v některých případech, třeba v Los Angeles, se podařilo navázat spolupráci i s gangy ve snaze bojovat proti pouličnímu násilí.
Nedávno jsme zjistili, že podaří-li se omezit méně závažné trestné činy, které zhoršují kvalitu života - jako je například hlučné hraní hudby z přenosných magnetofonů na veřejných místech, pomalovávání ulic a vozů veřejné dopravy tzv. graffiti, agresívní žebrání - vede to překvapivě k poklesu i vážných trestných činů. Komunitní úsilí o likvidaci méně závažných trestných činů totiž znovuvytváří v komunitě morálku a mobilizuje komunitu na podporu boje proti zločinnosti.
Užitečným způsobem, jak bojovat proti asociálnímu chování, je ho stigmatizovat. Řekněme, že je mladý účetní odborník podruhé přistižen, že zpronevěřil peníze z penzijního fondu. Pošlete ho do vězení: vyjde z něho ještě s menším respektem pro zákonnost, stane se obětí tvrdých podmínek a ponese na sobě stigma vězeňské zkušenosti. To všechno bude velmi nákladné. Rozhodněte, že bude muset nosit ve své komunitě nápis, že je podvodník (což nedávno nařídil ve Spojených státech v jednom případě jeden soudce) a pachatel trestného činu už nikdy nic takového neudělá. Přitom jsou náklady na takový trest minimální.
Jinou možností, jak mohou komunity bojovat proti zločinnosti, je se před ním izolovat. To je znepokojující, protože komunity se někdy touto izolací uzavírají před příslušníky jiné třídy či rasy. Už dnes mají bohaté komunity a instituce velmi přísné požadavky na vstup. Nemohu se dostat do parlamentu, do rozhlasu či do televize, k Nejvyššímu soudu a do rezidencí bohatých osob, pokud neprokážu svou totožnost a nevysvětlím, co chci. Dělnické čtvrti by měly mít právo na stejnou ochranu, vzhledem k tomu, že jsou obětí násilné zločinnosti a že se státu nepodařilo tuto násilnou zločinnost zvládnout. Postavení bran a dalších podobných ochranných zařízení se ukázalo být neobyčejně efektivní.
Brány mají ještě jeden pozitivní účinek. Vznikají za nimi komunity. Když se stala jedna čtvrť ve městě Dayton, ve státě Ohio, obětí vysoké míry zločinnosti, způsobované narkomanií, byla oddělena od hlavní silnice vraty - zamezovaly přístupu jen automobilům, nikoliv chodcům.Vrata rozdělila čtvrť na šest slepých ulic. Každá z těchto šesti oblastí si vytvořila vlastní totožnost a vlastní společenskou strukturu. Bylo možno slyšet děti cestou do školy, že se musejí chovat slušně, protože křičet nebo házet kamení, to se v této oblasti nedělá.
Záporný vliv vzniku ohrazených komunit může být neutralizován tím, že se do čtvrtí budou vpouštět za stejných podmínek příslušníci všech vrstev. Přirozeně bychom všichni dali přednost otevřeným komunitám, ale budování vrat je možná nutné, dokud nebude zločinnost zvládnuta.
Někteří odborníci konstatují, že hlavním problémem není ani tak zločinnost, jako přehnaný strach ze zločinnosti.Strach ze zločinnosti vládne daleko více v komunitách, kde je relativně nízká zločinnost. Avšak je rozumné, aby byly komunity znepokojeny zločinností. Zločinnost má tak ničivé důsledky, že malé změny ve statistice nejsou příliš důležité. Rodiče, kteří touží po dni, kdy si jejich děti budou moci hrát venku, asi příliš neutěší, že zločinnost poklesla o jedenáct procent. Lidé nezačnou chodit v noci ulicemi města jen proto, že počet vražd je už nižší, než býval.
Jednou z nových myšlenek je tzv. "obnovující spravedlnost". Požaduje, aby se pachatel trestného činu své oběti omluvil v přítomnosti jiných členů své komunity. Pachatel se má jednak omluvit a jednak pro oběť něco udělat, co by ji odškodnilo za trestný čin - například opravit poškozený majetek.
Dosud nevyzkoušená je myšlenka, podle níž by měla komunita právo na určitý podíl státních prostředků, ušetřených, došlo-li v její oblasti k poklesu zločinnosti.Jestliže komunita souhlasí, že bude bojovat proti zločinnosti a jestliže zločinnost v následujícím roce poklesne, komunita dostane padesát procent ušetřených peněz. Ty vydá na obecní účely, čímž se dále posílí pouta v komunitě.
Výše zmíněná opatření nemohou nahradit politiku tvrdého prosazování policejních zásahů proti zločinnosti, jakou praktikují konzervativci, ani levicově liberální vytváření kvalitních pracovních příležitostí. Komunity jsou partnery, kteří mohou přispět důležitým způsobem k vytváření bezpečnosti na veřejnosti, avšak těžko mohou samy zlikvidovat zločinnost. V mnoha oblastech může však komunita k vytváření bezpečnosti významně přispět, a to humánním a levným způsobem.
V případě policejní práce je však daleko důležitější, je-li jisté, že pachatel bude potrestán. Méně důležité je, aby byl trest skutečně tvrdý. Komunity by měly požadovat, aby měly dostatečné množství příslušníků policie a efektivně fungující soudy. Není důležité zvyšovat počet vězeňských cel.
Co dělat proti zločinnosti?
Co dělat proti zločinnosti?
Amitai Etzioni
Guardian 28. června 1997
Amitai Etzioni je americký sociolog a autor, známý tím, že prosazuje "komunitářské myšlení". Je zakladatelem organizace The Communitarian Network a autorem známé knihy The Spirit of Community (Simon and Schuster). Jeho nová kniha, The New Golden Rule: Community and Morality in a Democratic Society, právě vyšla v Británii (Profile Books, cena 12,99 liber).