| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
První čtenářské reakce viz níže, v těchto Britských listech.
Má skepse k masové humanitární pomoci se částečně potvrdila, když jsem minulý týden dovezl do Troubek část sbírky Červeného kříže z Unhoště. Zavolal jsem před cestou krizový štáb v Olomouci. Co a kde vyplavení lidé vlastně ještě potřebují? Pitnou vodu, toaletní potřeby a ošacení. Odvezte to do Troubek. Na zadní sedadla jsem posadil minerálku, navrch role toaleťáku a pár přikrývek. Do kufru krabice s mlékem a dětské plíny. V Troubkách byla největší sháňka po nádobí, příborech, montérkách velkých velikostí a gumovkách malých velikostí. Kdosi se ptal na tranzistorové rádio. A také na statika, který měl v neděli volno. Náhradní nebyl právě k dispozici.
Na území, na kterém se rozlila před třemi týdny voda, jsou kromě lidského utrpení a masívních hmotných škod, ohromující také vyplavené kontrasty. Při cestě z Prostějova přes Tovačov - až ke dvěma mostům přes Moravu a přes Bečvu - připomínala červencová Haná na pohled přiměřený zemský ráj. Za řekou Moravou se nasytil vzduch pachem z nefungující čističky. Půlka Troubek postavená z nevypálených cihel se zbortila. Druhá půlka stála netknutá. Prakticky neporušeny zůstaly také některé symboly - místní kostel, pošta a městský úřad. Škola a bývalá prodejna Jednoty. Ještě stále zaplaveno bylo fotbalové hřiště, ale nikoliv klubová hospoda. V neděli odpoledne v ní nechybělo pár, patrně místních štamgastů.
Cestou do Troubek jsem poslouchal Radiožurnál s nepřetržitým proudem zpráv a informací. Mluvčí tísňové telefonní linky pro pohřešované osoby usilovně uklidňovala příbuzné osob ze zaplavených oblastí, se kterými ztratili kontakt. "Pokud jste o nich ještě stále neslyšeli, neznamená to, že se za každou cenu utopili, nebo ŽE SE JIM STALO JEŠTĚ NĚCO HORŠÍHO." Něco horšího než utonutí bych opravdu za žádnou cenu nikomu nepřál.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, pravil kterýsi cynický klasik. Když mě poprosil vedoucí skladník, abych odvezl místní paní v letech čtyři velké pytle s nafasovanými věcmi do ještě obyvatelných trosek jejího příbytku. Na návsi jsem projel hlídkou regulovčíků, ale při míjení se náhle rozjela likvidační Tatra a nechala znatelnou rýhu na zadních dveřích a blatníku služebního vozu. Při pohledu na polozbořené Troubky se neodvažuji obtěžovat s takovou prkotinou svou vlastní ani Českou pojišťovnu. Rada místního bodrého hanáckého policisty mě však přece jen vyvedla z míry. "Neměl bych Vám to říkat, pane zpravodaji, ale u Vás v Unhošti se domluvte se sousedem, že Vás odřel. Policajti to s Vámi sepíší. A půjde to z jeho povinného ručení. Tak se to tady dělá." Jen doufám, že podobná praxe teď neprovází demoliční výměry.
Velká voda vyplavila na Moravě také některé docela ryzí charaktery. Parta chlapíků ze Stříbra, z Prahy, Jihlavy a amerického San Diega, která organizovala na úkor své dovolené sklad humanitární pomoci a také její přísun a výdej troubkovským občanům spala, v troubkovské obřadní síni ve spacákách a na matracích. Když ohlásila v neděli nad ránem okresní povodňová komise vysílačkou druhý stupeň pohotovosti, ozvalo se z jednoho rohu ložnice: "Vstávej, jdeme stavět archu, Noe." A následovala replika z druhého kouta obřadní místnosti: "No a...".
Kdybych byl pojišťovacím agentem nebo státním úředníkem povolaným k likvidaci škod na Hané, nechal bych si tiše a bez povyku vytáhnout na místních stavebních úřadech z archívu rozhodnutí o stavebním povolení a kolaudační výměry zborcených staveb. Pokud ovšem také tyto doklady neodnesla leckde velká voda.
Počítáme-li lidské životy, domovy a továrny, obilí a dobytek, hmotné škody, které si vyžádaly záplavy, jež postihly střední Evropu od Rumunska až po baltské země jsou už tak strašné. V rovinách delty řeky Odry přitom nebezpečí ještě nepominulo. Tam, kde vody ustupují, jsou silně znečištěné. Ekologicky nebezpečný kal je zdraví nebezpečný ještě více než normálně proto, že v něm plavou hnijící mrtvoly utopeného zvířectva a drůbeže. Škody v Polsku a v České republice, ve dvou zemích, které byly postiženy nejkrutěji, se odhadují až na 4 miliardy liber (200 miliard korun). Sedm let úsilí zmodernizovat a přivést ekonomiky těchto zemí k prosperitě bylo doslova smeteno. Tyto země budou muset na obnovu poškozených oblastí zvýšit státní zadluženost, dojde k růstu inflace a pravděpodobně to ještě více oddálí vstup těchto zemí do Evropské unie. Avšak nejzáludnější a možná nejvážnější škody způsobí důsledky povodní politické důvěře uvnitř Německa a mezi Německem a jeho středoevropskými sousedy. Helmut Kohl, který včera podruhé přerušil svou obyčejně svatosvatou dovolenou a navštívil postiženou oblast povodí Odry Oderbruch, je natolik inteligentní, že toto nebezpečí hrozící Německu pociťuje. Kohl charakterizoval obrovské, nyní v Německu probíhající úsilí zamezit povodním jako úkol pro celý německý národ a jako důkaz solidarity mezi východním a západním Německem. Německý kancléř však už neprokázal takovou citlivost vůči zraněným citům a antipatiím v Praze a ve Varšavě, v důsledku toho, že v první polovině července věnoval Bonn daleko větší pozornost kontroverzím uvnitř německé vlády, týkajícím se německého státního rozpočtu a vnitroněmeckého utahování opasků, než katastrofálním povodním na německé hranici, kdy se řeka Odra vylila ze svých východních břehů. Kontrast mezi obrovským množstvím financí a kvalifikovaných nouzových služeb, které Německo a Rakousko dokáže okamžitě uvést v pohotovost, a zoufalým improvizováním polských a českých úřadů učinili Němci ještě bolestnější tím, že necitlivě kritizovali své chudé východní sousedy, že dostatečně neinvestovali předem do protipovodňových opatření. Spolupráce přes německo-českou a německo-polskou hranici byla při těchto povodních minimální. Na tomto německém zanedbání by záleželo méně, kdyby Německo jednalo se středoevropskými vládami, které by se těšily vysoké míře domácí podpory. Ale taková není situace ani ve Varšavě, ani v Praze. Přitom nejsou nyní styky mezi Varšavou a Prahou zrovna vřelé, vzhledem k tomu, že vypouštění českých přehrad do řeky Odry zhoršilo povodňovou situaci na dolním povodí této řeky v Polsku. Katastrofální devastace Čech, Moravy a horního Slezska snad už nemohla přijít v horší moment pro Václava Klause, českého premiéra, který se octl ve vážných potížích. Už před povodněmi se dostala Česká republika do nejvážnějších hospodářských obtíží od sametové revoluce. Není vyloučeno, že polská vládní koalice prohraje všeobecné volby, které se mají konat 21. září. Státní pomoc, kterou nyní obětem povodní slibuje Wlodzimierz Cimoszewicz, premiér, který býval komunistou, neodstraní rozhořčení, vyvolané jeho původním výrokem, že povodňová katastrofa by měla být pro milión nepojištěných Poláků poučením. Politické antipatie, které vznikly ve Střední Evropě, musejí být rozptýleny se stejnou naléhavostí, s jakou bude nyní nutno se věnovat hmotným opravám. V minulých letech pomohla německá podpora středoevropských snah vstoupit do NATO zahojit historické rány a potlačit obavy z německé nadvlády evropskému kontinentu. Nevěstilo by to nic dobrého pro celou Evropu, kdybychom byli náhle nuceni si uvědomit, že tato německá solidarita končí na hranici povodňové oblasti.
Doufám, že není příliš frivolní. (Brity středoevropské povodně přirozeně nezasáhly, že.) Text pod obrázkem zní: "Obyčejně se vydáváme na letní dovolenou na řeku Odru, ale tentokrát budeme plavat po celém východním Německu."
V minulých několika dnech přišlo dosti velké množství zajímavých čtenářských reakcí, které mohu zpracovávat jen postupně. Dnes přináším některé z podstatného množství dopisů, které reagovaly na můj text o ježdění autem po vlastech českých. Všechny ty dopisy s mými zkušenostmi souhlasily. Je zajímavé, že toto je zřejmě v současnosti pro mnoho lidí velmi aktuální a silně pociťovaný problém. Co s tím? Poradíte někdo? (JČ)
Mily pane Culiku,
Vas clanek o zkusenostech z cestovani po Cechach byl zajiste kouzlem nechteneho uveden do typicky tuzemske souvislosti. Vlada toho premiera Klause ktery je nyni medializovan jako "prekvapive jako vymeneny, bezkonfliktni, uctivy k novinarum...." vcera beze slova komentare schvalila novou vyhlasku silnicniho provozu kde zustala rychlost v obci zachovana na 60 km/h (a rychlost na dalnici zvysena ze 110 na 130 km/h). Vzpominam na ceske reakce na schvaleni podobne novely vyhlasky na Slovensku - to bylo ironie a poznamek o civilizovanem svete a navratu do Evropy....
Tento premier Klaus pak vcera vyhlasil minutu ticha za obeti nedavnych povodni. Bylo by namiste touto minutou ticha uctit i tech cca 150 obeti dopravnich nehod, ktere dle odborniku BESIP, by mohly zit, kdyby nase vlada pristoupila na snizeni 50kmh jak je v civilizovanych krajich zvykem.
(Ondřej Neff myslím právem vyjadřuje pochybnost, zda byly skutečně tyto oběti usmrceny auty jedoucími rychlostí pouhých 60 km/h. Na druhé straně snad omezení rychlosti vede ke zpomalení rychlosti automobilu alespoň do určité míry. Přísnější omezení rychlosti v obci by snad vedlo k většímu zpomalení u řidičů, i když by nutně všichni nerespektovali přímo onu rychlost 50 km/h. JČ.)
Autor, který si nepřál zveřejnění, jeho poznámky se mi však zdají zajímavé a užitečné, proto je uvádím bez uvedení autorova jména:
Mily pane Culiku,
Vas poznatek, ze zpusob rizeni reflektuje "narodni" i osobni vlastnosti ridice, je naprosto presny.
Do Ceskeho Krumlova jezdim dost casto, vetsinou mi cesta trva mene nez 90-100 minut.
Velkym problemem silnice Praha-Tabor jsou tahla stoupani mezi Mirosovicemi a Olbramovicemi (cca. 30 km), kde jsou stridave tri jizdni pruhy, dva nahoru, jeden dolu. Zvykem byva, ze ve smeru "dolu" pomalejsi vozidla zajizdeji na krajnici a pousteji pred sebe rychlejsi. Nebezpecne situace vznikaji i na sirokych usecich v okoli Benesova, kde jsou sice jen dva pruhy, ale ridici predpokladaji, ze ostatni zajedou na krajnici, aby jim umoznili predjeti. Protoze se muze stat, ze stejny napad dostanou v jednu chvili dve vozidla jedouci proti sobe, chce jizda v tomto useku pevne nervy a velkou davku predvidavosti (a auto s primerenou akceleraci - skodovky jsou v mimomestskem provozu strasne nebezpecne, protoze malo akceleruji a maji mizerne brzdy, jeste k tomu bez ABS).
Dopravni znaceni a udrzba silnic v Ceske republice jsou skutecne na balkanske urovni; kdykoli vidim napr. v Bavorsku dopravni znacku omezujici rychlost, mohu pocitat s tim, ze pro omezeni je rozumny duvod; u nas jsou ctyricitky a sedesatky vetsinou vysledkem neciho alibismu (davaji se hlavne tam, kde doslo k vaznym dopravnim nehodam, aniz by se kdo zamyslel nad jejich primerenosti - symptomaticke je, ze v Nemecku jsou tyto zakazy odstupnovany po 10 km/h, u nas po 20). Nedavno jsou si s pobavenim uvedomil, ze respektuji spis znacku "Doporucena rychlost" - kde je doporucena rychlost 40 km/h, brzdim na 60, kdezto "tvrda" ctyricitka me primeje zvolnit na 70-80... Pricemz se povazuji za spolehliveho a opatrneho ridice.
vazeny pane culiku:
vase liceni zazitku z jezdeni na ceskych silnicich pusobi velmi poucenym dojmem, s vyjimkou zaveru, kde vyjadrujete nadeji, ze nase urady zacnou zavadet kruhove objezdy hromadneji. mam z toho pocit, ze si neuvedomujete, ze na ceskych kruhovych objezdech plati prednost zprava a tedy ze prednost ma ten, kdo na objezd vjizdi, nikoli ten, kdo uz je na nem. tato drobnost z nich v nasich pomerech dela vec, ktera neni svou funkci se skutecne bajecnymi kruhovymi objezdy britskymi prilis srovnatelna.
(Elm: No electrons were harmed in the production of this message.)
S temi ridici je to jeste horsi v dalsi veci, kterou muzu smele prohlasit jakozto chodec.
Napr. ridici v CR nedodrzuji nejake veci jako cervena na semaforu a prechody pro chodce. Nezridka se stane, ze ridic vjede na prechod, i kdyz on ma cervenou (naskocila tesne pred tim, nez do krizovatky vjel) a chodci zelenou.
Pokud jde o normalni prechody (zebry), kdyby neexistovaly, take se nic nedeje - chodec proste nema prednost. Tuhle v Dejvicich jsem v blahovem domneni, ze na prechodu mam prednost, na ten prechod vlezl. Shora se ritilo auto a vubec nejevilo snahu pribrzdit. Uz jsem se loucil se zivotem, kdyz skoro na miste, malem mne nabral, se ten ridic zastavil a zacal mi nadavat. Na ma slova, ze jsem na prechodu, se nastval: "No a co?"
Problem je dle meho nazoru v tom, ze za minuleho rezimu kralovala mezi "prostym lidem" hesla typu:
"...kdo nekrade, okrada rodinu..."
"...co neurves, urve nekdo jiny..." apod.
Vim, ze to sice s motorismem nema tolik spolecneho. Kdyz se na prelom 80-tych a 90-tych let podivam s odstupem, vidim, jak si lide oddychli, ze uz si konecne muzou za tezce nasetrene penize koupit vysnenou mikrovlnnou troubu, lednicku, satelit...
Rozdil v lidech byl, ze kdo byl za minuleho rezimu slusny, k zadnym vetsim penezum se nedostal a dodnes jezdi ve 20 let starem embecku a saha hodne hluboko do kapsy, aby si ho opravil.
Narozdil od nej vezmeme si takoveho prospechare , ktery drive z prospechu vstoupil do KSC (dnes bychom jej urcite nalezli v jedne z dominantnich stran na nasi politicke scene), z prospechu nosil obalky "tem nahore" a zil si celkem spokojene. Po prevratu vstoupil do Obcanskeho fora, nacpal si hubu demokracii a ponevadz hodne jeho kamaradu melo podobny styl zivota, pomohli prosadit, aby se vubec neuvazovalo o menove reforme, ktera by z tuto sortu lidi postavila na uroven "normalnich smrtelniku".
Z predchazejiciho odstavce jasne vyplyva, kdo mel a ma na "mercedesy s prazskou znackou". Cesti ridici jsou uz z dob minuleho rezimu trochu zamindrakovani, ponevadz se drive museli kodrcat ve svych skodovkach, zatimco se zavistivym pohledem koukali na kolem "proletavajici" zapadni vozy.
Cesti ridici si z toho vzali jedine - zvyseni rychlosti. Takovy typek si rekne "..ja su nekdo, mam silnej bourak.." a nabude dojmu, ze se pred nim ostatni musi trast. Kdo ma silnejsi auto, ma vyssi sebevedomi a je na silnici agresivnejsi.
(Nejsem si jist, zda je přesný závěr, že ten, kdo dnes má v ČR silné západní auto, musí nutně být "prospěchářem", nebo dokonce podvodným podnikatelem. Tento dojem však zcela zjevně u mnoha lidí v ČR existuje. Je opravdu nebezpečný způsob ježdění na českých silnicích důsledkem frustrace nemajetných a arogance majetných? JČ)
Pane Culiku,
100% s Vami souhlasim, ze jezdit po Cesku je velmi traumatizujici zkusenost. Nicmene, pokud jste jel ve skodovce, neni se co divit, ze Vam cesta pripadala unavna: ja se ve skodovce odvazim nejdal do Prahy a presto me to decimuje. Je pravda, ze znaceni, ridici, povrch i vsechno ostatni na nasich silnicich odpovida spis dzungli nez civilizovanemu dopravnimu systemu. V Britanii mate zrejme lepsi auto, takze musi byt Vase deprese dvojnasob hluboka - v normalnim aute (to skodovka rozhodne neni) se to da i v Cechach vydrzet.
Moje zena kazdy den dojizdi, ted autobusem, predtim mela sluzebni auto a byla z tech cest po dalnici vzdycky znicena. Ono se to dalnice jen jmenuje: furt se tam neco stavi a buduje (coz je chvalyhodne, jenze je to po cele zemi), takze se porad jede v zuzenych pruzich a clovek se porad musi soustredit, aby nenaboural. Hruza. Nechci videt silnice na Morave... ale doufejme, ze za takovych deset let se uz tady bude dat jezdit bez strachu ze zniceni podvozku.
Ke zpusobu jizdy v Cechach: Take mne obcas stve bezohlednost nekterych ridicu. Je fakt, ze nejnebezpecnejsi prestupek, spatnou jizdu v pruzich (mysky, odbocovani z praveho pruhu doleva apod.) policie vubec netresta. Je pro ni pohodlnejsi postavit si radar napriklad na zacatek Klican (tady je ctyrprouda silnice c. 608 a na kazde strane je jeste plocha okolo deseti metru siroka, kde je jen neposekany travnik) a merit tam, jestli ridici opravdu jezdi sedesat (kdyby lobby z ministerstva vnitra prosadilo snizeni, pak padesat). V minulosti to delali prilis casto, takze uz asi nemaji takovou vyteznost, ale pri vhodne volbe useku lze takto vybirat pokutu temer od kazdeho.
MAREK PRAŽÁK, OLDŘICH TICHÝ
(MFD, 26.7.1997)
K a r l o v y V a r y - Policisté ukončili vyšetřování tragické dopravní nehody šéfa západočeských policejních pyrotechniků Miroslava Cébeho, který v květnu havaroval se služebním vozem Opel Frontera nedaleko Jenišova na Karlovarsku a kolizi nepřežil. Vyšetřování ukázalo, že Cébe byl v době havárie silně opilý.
Lékaři, kteří zkoumali obsah alkoholu v jeho těle, dospěli sice ke dvěma různým výsledkům podle toho, zda prováděli rozbor krve nebo moči. V obou vzorcích však zjistili více než dvě promile alkoholu. "To už je silná opilost. Člověk, který není zvyklý alkohol konzumovat, by stěží byl schopen chůze. Naopak u alkoholika při dvou promilích někdy ani nepoznáte, že pil," sdělil vedoucí protialkoholního oddělení plzeňské fakultní nemocnice Stanislav Kudrle.
Do pravotočivé zatáčky, v níž se Opel Frontera čelně střetl s protijedoucím vozem, vjel řidič mnohem rychleji, než aby jí mohl bezpečně projet. Znalec Vladimír Tumpach ve svém posudku uvedl, že policejní auto se do ostré zatáčky vřítilo bezmála stokilometrovou rychlostí a v okamžiku střetu s liazem jel více než zpoloviny v protisměru. V době střetu navíc silně pršelo.
"Zatáčku lze za sucha projet bezpečně maximálně sedmdesátkou," uvedl Tumpach. "Kdyby Cébe nehodu přežil, čekalo by ho stíhání za ohrožení pod vlivem návykové látky.Soud by ho za to mohl v krajním případě poslat až na rok do vězení. Jelikož je po smrti, bude případ v nejbližších dnech odložen," řekl policista, jenž je seznámen s výsledky vyšetřování.
Spolu s opilým pyrotechnikem jeli ve voze i další tři policisté ze západočeské zásahové jednotky. Také ti sice utrpěli různá zranění, nyní jsou však už všichni v pořádku a zpět ve službě.
Britské listy:
Omluva a prosba pro všechny, kdo mi v minulých dnech napsali
Během pobytu v Praze mi před několika dny přestal na laptopu fungovat modem. K e-mailu jsem se tedy dostal až nyní, v podvečer 30. července, po návratu do Glasgowa, kdy jsem poštu otevřel, přiznávám se s určitými obavami. Které se skutečně splnily. Čekalo tam na mě devadesát dva dopisů. Proto se všem, kteří mi napsali, předem omlouvám, že jsem schopen reagovat - a jejich příspěvky případně zařazovat do BL - jen postupně. Děkuju za pochopení. JČ
Poznámky ze zaplavené země
Ivan Kytka
Ivan Kytka, Troubky - Unhošť, červenec 1997
Po potopě:
Největší škody ve střední Evropě budou asi politické
The Times, 30.7.1997
Tento kreslený vtip kreslíře Matta přinesl 30. července 1997 deník Daily Telegraph
Čtenářské reakce:
Automobilismus v ČR
Michal Mánek
Jiří Zlatuška
Jan Lipšanský
Rudolf Dvořáček
Jaromír Vicari
Vladimír Hlaváč
Pane Culiku, precetl jsem si v Britskych listech Vas komentar o cestovani autem po ceskych zemich a naprosto souhlasim. V dnesnich novinach byla zprava, ktera situaci dokresluje.
Slávek Opler, Vsetin
Policejní důstojník byl při tragické nehodě opilý