| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Na zdejším Fóru se ozvali se ozvali Vojtěch Kment a Tomáš Pecina, že jsem vskuvkami, úvodními titulky a závěrem jejich argumentaci zkreslil. Vyjádřili se k tomu prohlášeními, která jsou celá k dispozici na Fóru. Cituju z nich jádro:
Nikdy jsem nehájil princip kolektivní viny komunistů, Romů, Němců, Židů, Palestinců ani kohokoliv jiného. Neexistuje kolektivní vina, může ovšem existovat kolektivní nevěrohodnost. Když mě navštíví pět podomních prodavačů a ani jeden mě nepřesvědčí o kvalitě svého zboží a výhodnosti nákupu, šestého už pravděpodobně do bytu nepustím. Nebudu s ním diskutovat a zcela nedemokraticky mu upřu právo předestřít přede mnou svou nabídku. S komunisty je tomu obdobně.
Jenom na vysvětlenou, časovým a věcným kontextem mého textu o zjevné nemravnosti a prospěchářství je hodnocení současné elity komunistů v čele KSČM a komunismu jako ideologie. Nikdy jsem šmahem stejně neodsuzoval všechny bývalé členy KSČ. Co člověk, to osud, i když často divný.
V původním příspěvku, zveřejněném v diskusi v Britských listech dne 5.8., pan Kment ale napsal:
clenove KSC jsou KOMUNISTE. Komunista je z definice clovek, ktery uznava uceni Karla Marxe o tridnim rozdeleni lidi, ergo, to je HODNOCENI LIDI PODLE JIMI DOSAZENEHO POSTAVENI, NE PODLE JIMI VYKONANYCH SKUTKU a na tom postavena moralka NENAVISTI, ZAVISTI, TRIDNIHO BOJE. TATO IDEOLOGIE JE OD ZACATKU NEMRAVNA!
Ergo, kazdy KOMUNISTA JE NEMRAVNY.
Pokud v tuto ideologii neveri, ale navenek vystupuje jako komunista, pak LZE, CINI TAK Z JINYCH POHNUTEK, pravdepodobne OPORTUNNIHO PROSPECHARSTVI (prodej znacky "KSC" svym navyklym oveckam), cimz je nemravny nejenom z hlediska ME MORALKY, ale i z hlediska JEHO DEKLAMOVANE VLASTNI MORALKY.
Ještě k diskusi o kolektivní vině
Tomáš Pecina:
Vojtěch Kment:
Jsem přesvědčen, že jsem původní argumentaci diskuse v Britských listech, zveřejněnou 5.8.,nezkreslil. I nyní zastávají oba výše uvedení debatéři postoj kolektivního odsudku.
Je jistě únavné pořád hodnotit znovu a znovu podobné podomní prodavače, jenže se může stát, že zrovna po odmítnutí pěti přijde šestý, vynikající, který se prvním pěti vůbec nepodobá. Prostě, argumentuji, že paušální kolektivní odsudek je sice pohodlnější, ale možná taky pro poznávání reality nebezpečnější. (JČ)
Vyjadřuji-li v těchto Britských listech energicky a důrazně určitý názor, přirozeně to neznamená, že očekávám, že ho pasívně a automaticky čtenáři přijmou, že jsem tady od toho, aby čtenáře manipuloval a mátl. Přirozeně očekávám, že lidi budou mít k zveřejněným textům kritický odstup a budou inteligentně užívat vlastního rozumu a udělají si samostatný úsudek. (JČ)
Liberální společnost se rodí po zkušenostech s náboženskými válkami a vychází z přesvědčení, že společnost může být stabilní pouze tehdy, bude-li respektovat důstojnost jedince, jinými slovy, jeho náboženská víra přestane být parametrem politického života. Mezi katolíky a protestanty tehdy přitom zela nesrovnatelně větší propast než mezi komunisty a konzervativci. Přesto Jefferson říká, že proto, aby mohli žít jako občané v jednom státě, musí být jedno, jestli jeho soused věří v deset bohů nebo v žádného.
Evropa (i Amerika) ještě stále žila pod příkrovem platónského dědictví, pro které král v obci měl ztělesňovat "Pravdu"a disent se trestal smrtí. Masové politické strany dvacátého století jsou děsivým dokladem, jak ničivou sílu představuje sekularizovaná náboženská víra.
Bohužel, u nás máme s pochopením vlastních dějin viditelně stále potíže. Snaha "dělit zrno od plev", touha po pevné orientaci, zřetelné pravdě vykazatelném znaku, jak poznat lotra od spravedlivého, to všechno jsou příznaky víry, ne reflexe. Pro moderní společnost je však tento typ víry nebezpečný bez ohledu na barvu, do jaké je momentálně oblečen. O tom byla naše diskuse, ne o tom, máme-li naslouchat Grebeníčkovi a Ransdorfovi....
Petr Fyrborg k tomu a ke zveřejněnému projevu komunistického poslance Ransdorfa na Fóru napsal:
Zveřejněný projev Miloslava Ransdorfa (viz hlavní stránka Neviditelného psa, též Fórum) je velmi podnětným námětem do diskuse. V jeho úvodu se mluví o masovém vrahu Leninovi od něhož se můžeme poučit, kam vede "strategické plánování odborníků" a jak vypadá "kalkulovatelné tržní prostředí". Nepolitický vládnoucí odborník je velmi pěkná představa osoby nekontrolovatelné nějakým zřejmě zbytečným politickým demokratickým procesem. Jak a kdo určuje odbornost odborníka povolaného vládnout pan poslanec neříká, takže v tom budou asi ony známé leninské principy.
Pro mě je projev pana poslance jen dalším důkazem, že komunistická idea je z podstaty nereformovatelná a vede zákonitě, nikoliv chybováním jejích individuálních členů k totalitě. Na tomto základě se domnívám, že mohu odsuzovat jistou ideologii jako totalitní a nebezpečnou, aniž bych byl olepen nálepkou o prosazování kolektivní viny. Mluvím o zjevných důsledcích jisté ideoligie, důsledcích potvrzených historickými fakty. O vině, konkrétní vině jejích jednotlivých členů bych mluvil teprve ve chvíli, kdyby její propagátoři opět dostali příležitost ji uvést do praxe. Míra individuálního zavinění se v tom případě ovšem uskutečňuje už dnes, podobně jako opilec buduje základ své viny dříve než za volantem někoho přejede.
Pane Fyrborgu, na ten Ransdorfův projev reagujete jako na projev komunisty. (Myslím, že o tom Leninovi je to úmyslná ironická provokace, ale budiž, byl to masový vrah a já bych ho v projevu necitoval, je to minimálně nevkusné.)
Zkuste si pro názornost představit, že byste nevěděl, kdo je autorem tohoto projevu, že by ho v parlamentě přednesl, co já vím, představitel strany za zájmy Moravy. Reagoval byste taky tak podezřívavě?
Myslím, že argument pana Žáka je, že tato černobílá podezřívavost je v dnešním složitém světě zaslepující. Pokud o Ransdorfovi víte jako o osobě, že je to podvodník, manipulátor a zločinec, pak máte přirozeně právo odmítnout o jeho projevu seriózně uvažovat. Pan Žák argumentuje, že je nutno činit tento soud u každého individuálně. Jinak dochází ke slepotě a to je v dnešní společnosti nebezpečné.
Jinak naprosto nevím, proč byste neměl projev pana Ransdorfa ostře kritizovat, ale věcně, nikoliv "že je komunista". Projev byl přednesen, je ve veřejné aréně a v demokracii mají lidi právo reagovat. (Máte samozřejmě v demokracii právo reagovat i paušálním, kolektivním odsudkem vůči určitým skupinám obyvatelstva, pan Žák však argumentuje, že to je škodlivé nejen pro tu osobu, která to dělá (klapky na očích), ale i pro její společnost. ALE PAN ŽÁK TO NEZAKAZUJE, ANI VÁS ZA TO NEODSUZUJE. Jen říká, že tento postoj není liberální. Já dodávám, že je kolektivisticky postkomunistický.)
A ještě k těm protestantům a katolíkům, viz výše. Oni se taky - před příchodem liberalismu - hromadně vyvražďovali pro jiné pojetí světa, tak v čem je rozdíl? Jen, že neměli k dispozici tak masové technické vyvražĎovací prostředky?
Mimochodem, obdobně neliberální přístup přetrvává v Severním Irsku, kde se úplně stejně dodnes nenávidí protestanté a katolíci jen proto, že jsou příslušníky opačné národnostně politické skupiny. Vezme-li si tam katolík protestantku, ta rodina se musí vystěhovat, protože ji obě komunity vyvrhnou. A teroristické útoky z obou stran vedou k tomu, že obě strany mají na svých rukou stále více a více krve, což plodí z opačné strany stále zuřivější nenávist a touhu po kolektivním trestu a odplatě.
Z hlediska severoirských protestantů by se severoirští katolíci měli zadupat do země, protože je jejich ideologie zločinná, chce zničit severoirskou protestantskou civilizaci. Britská vláda na Severní Irsko reaguje tím, že trestá konkrétně a individuálně jednotlivé spáchané trestné činy.
Polemika Pecina Zak je dokonala, sam jsem v polistopadove euforii dva roky pracoval na MV a byl jsem to ja, kdo se zasadni merou podilel na rekonstrukci databazi agentu a jejich identifikaci. Pote sel vyvoj prazvlastnim smerem a stalo se to, co mne tehdy nenapadlo - vysly ony seznamy a byl prijat lustracni zakon.
Paradoxne jsem se ocitl v moralni situaci mladych komunistu z let padesatych - mira me aktivity presahla miru meho poznani - vysledkem je, ze jsem dal do ruky idiotum zbran, ktera mela zustat zamcena v trezorech a mely na ni mit narok pouze obeti zvule, nikoliv verejnost. Problem seznamu (stejne jako komunistu) je, ze se vedle sebe a ve stejnych kategoriich objevuji jmena lidi, ktera se vedle sebe proste lidsky nikdy ocitnout nemela.
Lidsky jsou pro mne normalni lide jako je Lis a jini, kteri proste verili a kdyz seznali, tak nehledeli na vlastni osobu. Zatimco jini, kteri take vedeli a seznati mohli tou dobou volili kandidaty narodni fronty a vecer poslouchal Svobodku.
Pane Culiku
Myslim, ze pri deleni obyvatelstva na dve skupiny (chartisty, kteri bojovali proti rezimu a ty druhe kteri kolaborovali) jste nepostrehl dost dulezitou vec. Byt chartistou jeste neznamenalo byt demokratem. V Charte se seslo mnoho lidi s naprosto odlisnymi predstavami o svete a jedinym co je vsechny spojovalo byl odpor proti rezimu. Zdenek Mlynar se s komunismem ve skutecnosti nikdy nerozesel - to se pan V.Durec, jehoz dopis jste uvedl v BL, hluboce myli.
Vazeny pane Culiku,
Clanek pana Sorose mi pripada jako utok na zakladni hodnoty. Vsimnete si, ze pan Havel ve svych projevech zduraznuje spolu s demokracii i ekonomickou svobodu. Bez ni by totiz nebyla ani zadna jina svoboda. Prosim Vas zverejnete i reakci casopisu Forbes na Sorosuv clanek Kapitalistická hrozba, aby byly BL aspon trochu vyvazene, zatim jsou velice prolevicove.
PS: Vam se nezdaji uvedene Sorosovy argumenty snuskou demagogie? K diskuzi o Grebenickovi - to by jste dal prostor i Hitlerovi? Podivejte se do Nemecka, jak jim prospely tvrde zakony proti rasizmu a fasizmu.
(Vážený pane Veresi, rád článek z časopisu Forbes polemizující se Sorosovou Kapitalistickou hrozbou zveřejním, vyšel ale už v ČR česky v časopise Kapitál, pokud mi někdo to číslo pošle, rád text převezmu, požádám "Kapitál" o svolení. Ujišťuju vás, že Britské listy nejsou levicové, jsou normálně nezávisle kritické. V ČR je posunuta politická stupnice nepřirozeně doprava a tak se občas odmítají jako "levicový extrém" třeba i zcela běžné vládní zásahy do ekonomiky, které prováděla i Margaret Thatcherová.
Prosím, podívejte se do tohoto vydání Britských listů, jak reagují postkomunistické země na to, že jim Soros dal zadarmo miliardu dolarů. JČ)
Podivejte se, jak se dnes v Nemecku zacinaji zoufale potykat s paragrafy trestniho radu, zakazujicimi "propagaci fasismu". Co s chlapcem, ktery si z proste vzpoury proti rodicum vytetuje na celo hakovy kriz? Podle Vas (a nemeckych zakonu) by musel stravit zbytek zivota ve vezeni. To skutecne chcete? Není lepsi - podle americkeho usu - mladika zavrit v okamziku, kdy se ucastni pogromu na pristehovalce?
(V Británii se v těchto dnech koná jakýsi letní festival neofašistických organizací. Zprávami ve sdělovacích prostředcích proběhlo, že na místě konání festivalu udělala britská policie razii, zabavila určité tiskoviny, které jsou v rozporu se zákonem, a zatkla některé jednotlivce, odpovědné za jejich tisk. Festival však zrušen nebyl.
Ve Walesu probíhá velký výroční festival velšské kultury. Na něm mají stánek i aktivisté, prosazující podporu nadcházejícímu referendu, zda má být vytvořen samostatný welšský parlament. Na festivalu mají stánek i aktivisté bojující proti zřízení samostatného welšského parlamentu. Stali se terčem verbálních i fyzických útoků některých osob. Ve sdělovacích prostředcích se na jejich obranu postavili aktivisté pro zřízení welšského parlamentu, vyslovili nad útoky politování a zdůraznili, že je pro demokratickou diskusi velmi důležité, aby se jí mohli účastnit i odpůrci welšského parlamentu. "Chceme slyšet jejich protiargumenty, zvlášť proto, že jsou tak nepřesvědčivé," konstatovali stoupenci zřízení welšského parlamentu. Obyvatelé Walesu často mají velmi záporný postoj k Angličanům, které považují historicky za utlačitele svého národa, asi jako Češi mívají záporný postoj k Němcům. Welšský jazyk byl v důsledku anglického útlaku téměř úplně zlikvidován a byl oživen teprve v minulých desetiletích. JČ.)
Vazeny pane Culiku,
1) souhlasim s nazory pana Kmenta a pana Peciny v diskusi s Vami,
2) nemohu si odpustit, Vas celovy postoj me nuti trochu Vas ve funkci vsevedouciho Boha popichnout a sdelit Vam, ze World Cup ve fotbale v anglictine vubec neznamena svetovy pohar, ale MS (Vas preklad jednoho clanku asi two months ago.)
Jinak ovsem musim priznat, ze tim, ze mne pijete krev, me nutite k zamysleni nad vecmi, na ktere jiz normalne nemyslim. Zdravi
Diskuse v úterních BL (5.8.) byla značně široká a neustále se měnila podstata problému (ráno o voze, v poledne o koze). Nevím, zda můj příspěvek pomůže diskusi na toto téma, nejsem politolog, nicméně snad pohled "obyčejného člověka" nikomu neublíží.
Příčiny vstupu lidi do KSČ a podobných struktur, jejich chování a účinkování v nich je rozličné a není možné kohokoliv ocejchovat jednou známkou. Stejně tak není možné oznámkovat chování každého obyvatele naší země za jeho chování v minulém režimu. Hrdinstvím bylo vzdorovat stylem Havel, hrdinstvím bylo pomáhat jako Tigrid, či Čulík (podkuřuji vydavateli aby to uveřejnil), jistě bylo těžké i emigrovat a vše opustit, ale uvědomme si, ze hrdinstvím bylo také tady zůstat, pracovat, vychovávat děti a doufat, že se jednou na tento malý kousek zeměkoule vrátí morálka, čestnost a kdoví jak se ten neurčitý pojem definuje.
Ale rozhodně odmítám, aby moji spoluobčane byli označováni za kolaboranty jen tím ze tu žili a občas šli na Letnou s mávátkem, čuměli na pitomé seriály v TV, naslouchali těm kecům, kterými nás krmili a žrali vepřové s knedlíkem. Žili jsme tu, přemýšleli a doufali - i to je hrdinství a myslím, ze to i prosty člověk to měl značně složité.
Pak o komunistech. Nejhroznější na komunismu je to, že si vzal do huby nejvznešenější myšlenky lidstva - humanismus, mír, solidaritu, sociální společnost, svobodu, rovnost atd. a použil těchto hesel jako svého lákadla, radlice, biče a tím zblbnul lidi. Lidé nechtějí komunismus, lidé chtějí nalespoň něco z toho mála co si vzali do huby.
Druhým zločinem je to že svým chováním komunisté tyto pojmy deklasovali na hesla, kterým nyní nikdo nevěří, která jsou prázdá a falešně zní. Někomu slíbit mír a mít v ideologii diktaturu, to prostě nejde, to je podvod.
Nevím co se přesně objektivně skrývá v termínu kolektivní vina, ale podle mne mají všichni členové KSČ do roku 1989 na sobě něco podobného. Svým vstupem do této organizace totiž potvrdili její jakousi legitimitu, její postavení ve společnosti a také platnost jejích skutků jak minulých tak budoucích, nástrojů a metod jimi používaných.
A to je neoddiskutovatelná vina všech dohromady a každého z nich, čili kolektivní a zároveň individuální. Bez vstupů lidí do KSČ by po několika letech ztratila své faktické, "morální" a další opodstatnění na vedoucí postavení a buď by odešla ze scény, nebo by musela sáhnout k jednoznačnému teroru.
Pro tento pohled mne nezajímá, zda člen KSČ byl "hodný" a pomáhal lidem, nebo byl prospěchář. On potvrdil KSČ v této zemi. Od tohoto potvrzení se odvíjelo vše ostatní.
Stejný princip kolektivní a individuální viny platí i členy Lidových milicí, pracovníky STB, kádrováky a další lidé pracující v podobných strukturách. Každý z nich měl svobodnou volbu svým vstupem do těchto pozic potvrdit, nebo nevstupem odmítnout. A každý volil - odmítnutí, nebo nějakou odměnu za schválení. A kyždý z nich se s tím musí vyrovnat. Problémem je ale určení hranic pro toho hodnocení. Mávátkem na Prvním máji ? Udáním souseda ? Pracovním zařazením ? Vstupem do SSM ? Podpisem Několika vět ?
Nelze to obecně jednoznačně určit, nicméně zůstává faktem, že stát měl 15 milionů občanů, 1.8 milionu straníků a asi 200.000 lidí, kterým tento režim sloužil a oni jej ovládali. A charakteristikou vlivu těchto skupin na společnost jsou nejasně vytýčené i oblasti kolektivní i osobní zodpovědnosti za minulý režim.
Pro tuto individuální a kolektivní vinu neexistuje žádná omluva "já musel, oni by mi...". Nikdo nemusel, každý kdo vstoupil za onu těžko definovatelnou hranici, se podílel na mechanismu útlaku, a naopak každý kdo odmítl se dobrovolně vzdal svých mnohých ambicí. Totiž každý kdo vstoupil, protože "musel", svým vstupem totiž nutil další, aby i oni "museli" - a to je jeho další vina, že k tomu nutil i další.
Většina se uchýlila k principu českého švejkovství - prostě to nechat vyhnít, naoko loajalita, v hospodě kecy - nevypadá to sice jako velké hrdinství z bojiště, ale i tento pasivní postoj režimům láme vaz.
Každý měl svobodnou volbu a to tím ulehčenou, že věděl poměrně dobře výsledky každého rozhodnutí, vstoupíš - budeš to mít lehčí, nevstoupíš - budeš to mít horší. (Ostatně i to je pravidlem totalitních režimů - možností pro výběr mnoho není a navíc předem poměrně dobře víte, co bude následovat po vašem rozhodnutí. V demokratické společnosti je nepochybně mnohem víc možností pro výběr a jejich následky jsou dopředu značně neurčitě odhadnutelné.)
Konkrétní činnost každého z nás v minulosti či dnes je již lépe hodnotitelná, byl někdo hodný, někdo zlý. Kdo cítí, že byl konkrétně poškozen konkrétním člověkem, může se pokusit dnes dosáhnout satisfakce - žaloba, soud atd. (otázka je, nakolik naše soudy jsou schopny toto rozpoznat, zde můžeme závidět Němcům jejich bratra ze západu, ten má jasno).
Hodnotit činnost každého straníka, nestraníka, donašeče, přisluhovače, ale i odmítače, Havla a jiného "podvratného živla" je možné individuálně a nechť se to děje. Ostatně za minulého režimu Havel získal u občanů jiné hodnocení než např. Bilak.
Každý z nás zná kolem spoustu lidí, kteří se provinili, i těch kteří odolali mnohým náporům a každý zná je soudí je za jejich konkrétní chování a skutky, ať již byli nebo nebyli členem KSČ či podobné struktury.
(Ostatně většina straníků, které znám jsou slušní lidé, není to dáno tím, že by členové strany byli všichni slušní lidé, ale tím, že se rád stýkám se slušnými lidmi. Nebo jiný případ, jeden můj spolupracovník několik let z legrace tajemníkoval tomu svazu sov-čs přátelství, aniž by byl jejich členem. Škatulkujte a hodnoťte, to prostě nejde.)
otázkou otevřenosti a svobody názorů. To je jeden z největších problémů demokratické společnosti. V totalitách tento problém není. V nich je dovoleno jen to, co vrchní politruk říká (všimněte si jak i KSČ v době vládnutí některé názory odmítla a trestala za ně, jindy to byly ty jediné správné názory).
Mně nevadí extremistické názory, mně vadí účinná demagogie, protože lidé mohou podlehnout demagogii. A tady je problém extremismu či nedemokratických sil - k moci se dostanou téměř demokratickou cestou a pokud by o ni měl přijít opět demokraticky, tak zvolí cestu jiných pravidel.
Onen příměr s fotbalem je velmi trefný - pokud extremisté, nedemokraté vyhrávají, tak hrají podle pravidel, jak cítí porážku, tak pravidla změní. A v politice a společnosti mění a určuje pravidla ten, kdo je u moci. Proto je asi vhodné uznávat a podporovat názorovou otevřenost společnosti, ale vyžaduje to společnost značně vzdělaných občanů.
Např. mi přítel z Jižní Afriky vypravoval proč Mandela vyhraje volby. Černí, nevzdělaní voliči se domnívali, že když zvolí Mandelu "tak Mandela jim rozdá ty karty, co se strčí do zdi a zeď jim dá peníze".
Tušíme tedy, že vzdělanost hraje obrovskou roli v tom, zda lidé brzy rozpoznají faleš, demagogii a hloupost od něčeho méně škodlivého, čili zda nalítnou nebo sami o své vůli odmítnou extrémní názor.
Úkolem novinářů je informovat lidi, předkládat jim různé pohledy, hledat otázky, problémy a tím je s prominutím vzdělávat. V tomto směru může být dobře hodnocena BBC a možná i trochu ČT, ale naprosto prohraje Republika a Nova.
Např. vítězství KSČ ve volbách 1946 bylo způsobeno také demagogickým využíváním tehdejších okolností, prostě lidé nalítli jednoduchému vidění problémů. Ovšem podle analytiků a historiků, by ve volbách 1948 KSČ drtivě prohrála, což byl důvod k rychlému únorovému puči. Z vlastní zkušenosti vím, že v některých případech jsem se domníval že můj názor je správný a ostatní odmítal.
Ejhle - opak byl pravdou a po určité době zjistil že jsem podlehl klamu, demagogii, nedostatku informací, analýz, malým znalostem a jsem rád, že se nerozhodlo podle mého názoru. A tak z vlastní skušenosti vím, že každý může podlehnout demagogii, nevědomosti, zkratkovitému uvažování, jednoduchému vidění.
Svoboda názorů je nesmírně důležitá - bez svobody názorů by neexistoval vědecký pokrok, společenský pokrok, vývoj. Jedině svoboda názorů, jejich pluralitní spektrum jsou schopny zajistit neustálé vyhodnocování, přebírání a odmítání možností a tudíž výběr cesty, jenž se blíží optimu.
Proto mají média povinnost informovat jak objektivně (zpravodajství), tak komentovat, to se již může dít pod hlavičkou nějaké ideologie, vědeckého směru, názorového zaměření, tak stavět proti sobě protivníky, nechat je konfrontovat. Stejně tak informovat pozitivně co se povedlo a proč a jakým způsobem toto ještě využít. Ovšem divák musí být vždy upozorněn na to, co to právě je - zpravodajství, komentář, nezávislá analýza, propaganda, volební klip.
Je potřeba najít onu hranici, kdy se demokracie může přehoupnout na nedemokracii a zabránit těm, kdo chtějí demokracii zneužít k naprostému ovládnutí pole, aby toho mohli dosáhnout. Tento problém hrozí i dnes i v budoucnosti.
Kupříkladu stávající moc je ve svých projevech značně nedemokratická ("návrat ke starých pořádkům" je nám nabízen poměrně často např. premiérem) a svoji skutečnou demokratičnost koalice projeví až prohraje volby a demokraticky odejde z vládnoucích postů.
Stejně tak socdem projeví svoji demokratičnost nikoliv svou činností, ale především až po svých prohraných volbách.
Nepleťme si demokratičnost politické strany s tím jak konkrétně vládne - někdo pravicově, někdo levicově, někdo racionálně, jiný prospěchářsky, výsledek vládnutí je něco jiného, než demokratický styl vládnutí. Končeme příslušností ke skupině. Lidi tudíž nelze dělit na ty hodné a na ty špatné podle příslušnosti k ideologii, nebo podle nálepky.
Je asi jistý rozdíl mezi Jiřím Svobodou (na kterého nevím žádný zlý drb) a M. Térou (na kterého toho novináři přinesli hromady). Příslušnost k nějaké ideologii, nebo skupině sice ještě neříká o konkrétních skutcích tohoto člověka nic definitivního, ale tato příslušnost naznačuje na to co by mohl a chtěl dělat !
Jím vyznávaná příslušnost je především signálem o jeho pravděpodobném chování, cílech, jednání a pod. A proto jsou mně některé ideologie, směry, a pod. nepříjemné, protože o nich mám více či méně
aneb kterak se vystříhati vsuvek v textu
Jako mnoho dalších čtenářů Psa & Britských listů, nemohl jsem nezaregistrovat Astonovu polemiku s Vámi + další reakce ctěného čtenářstva.
Krom jiného jest Vám vyčítáno vkládání vsuvek do cizích textů, konané navíc tučným písmem, tedy zvýrazněním. Nuž, HTML není právě typograficky silný nástroj, navíc nezaručuje, že čtenář není zhýralým uživatelem a nemá nastavené fonty zcela jinak, dle svého pokleslého vkusu (jako já).
Napadají mne však nejméně dvě řešení, umožňující připisovat k textu poznámky, dostatečně oddělené, leč nepřerušující tok slov či myšlenek pisatele.
Místo přímo vloženého textu dala by se na stejné místo umístit “textová ikona", odkaz na příslušný komentář, umístěný na téže či jiné stránce. (Vzor: mé oblíbené Verneovky se spoustou odkazů dole na stránce či před koncem knihy.)
Výhodou jest plynulý tok textu, nevýhodou pak to, že přístup k poznámkám jest ztížen a většina čtenářů je pravděpodobně číst nebude. Odkaz navíc musí být textový, neboť obrázek uprostřed textu, toť cosi, co Hatmatilka dosud neumí (či o tom nevím).
V běžném textu Hatmatilkovém jsou odstavce odděleny “tagem" br, označujícím konec řádky. Lépe jest oddělovati odstavce uzavřením mezi P.../P. Bohužel, nutí to člověka neustále si hlídat konce odstavců (a navíc to dělá nepěkné “bílé díry").
Ještě složitějším řešením je psát text do tabulky, kde každý odstavec by tvořil řádek, či spíše buňku tabulky. Pak by však nebylo problémem umístit poznámky do buňky “vedle", na stejný řádek. Byly-li by poznámky psány menším písmem, připadlo by mi to jako velmi vhodné řešení.
(Vzorem mi byla jakási stará kniha - tuším, že to byla Bible, leč nikoliv ta, kterou mám v knihovně.)
Nikterak Vám svá řešení nevnucuji, ostatně, člověk požívá jistých svobod a budiž Vám chvála, že vsuvky řádně označujete. Jinde jsem zaregistroval spíše svévolné redakční úpravy a vsuvky jen nedbale uzavřené mezi závorky.
Co děláte, děláte dobře, dělejte to nadále, dělejte to lépe a pokud vás to baví, můžete to dělat i mizerně :-).
V úctě
K celé věci cituji odstavec z argumentace Václava Žáka, která vyšla v Neviditelném psu:
Petr Fyrborg
Moje reakce:
Jan Čulík
Další názory:
Čtenář:
O tempora o mores !!
L.Dvorak
Viktor Veres
Ještě jednou opakuju citát od Stroehleina:
"Demokracie je institucionalizovaná politická změna. Je ustáleným prouděním. Stabilizovanou labilitou."
Z článku otištěného v brněnském časopise Tamto č. 972, věnovaném problematice medií. (Je možno si časopis objednat na adrese Ami studio, Štefánikova 78, 612 00 Brno, tel/fax 05-4121 4100, E-mailová adresa: tamto@nadace.fdnbr.cz)
Ještě jeden citát z jednoho textu Václava Žáka:
Dvě zprávy z Británie
Jiri Vanek
From: Aleš Mueller
Nejprve o lidech
Pokračujme konkrétními osobami.
A budeme téměř končit
From: Aleš Mueller
Půvab Hatmatilky
(návod dle uvážení R. R. Šimka)
Vážený pane Čulíku!
Řešení první: odkazy
Řešení druhé: tabulky
Robert R. Šimek