| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Vyšel jsem včera ráno, v neděli v půl sedmé na ulici - čekal tam na mě taxík. Bylo krásné ráno, na ulici bylo liduprázdno. Jel jsem na letiště, cestoval jsem do Čech.
Naložili jsme kufry, nasedl jsem do taxíka. Taxíkář měl puštěné rádio, ozývala se z něho nějaká sborová chrámová hudba. Poznamenal jsem, že docela hezky hrajou. Taxíkář řekl: "To je mimořádný program. Ona se zabila princezna z Walesu."
Cože??
Některé zprávy jsou svou náhlostí neuvěřitelné.
V noci ze soboty 30. na neděli 31. srpna okolo půl jedné v noci došlo v centru Paříže, u mostu Alma, k vážné dopravní nehodě. Havaroval mercedes, kterým cestovala princezna Diana se svým novým přítelem, dvaačtyřicetiletým Dodim Al Fayedem, synem majitele luxusního londýnského obchodního domu Harrods. Diana a Dodi Fayed se snažili uniknout sedmi francouzským fotografům, kteří je pronásledovali na motorkách. Automobil jel podle francouzských úřadů rychlostí větší než 100 km/h. Podle svědků narazil v této rychlosti do zdi a převrátil se na střechu. K nehodě došlo v tunelu.
Jeden z fotografů na motorkách fotografoval zničený mercedes ještě po katastrofální havárii.
V automobilu byli čtyři lidé: princezna Diana, Dodi Fayed, řidič a člen princezniny ochranky. Řidič a Dodi Fayed byli na místě mrtvi. Člen ochranky utrpěl těžká zranění. Stejně tak princezna Diana, která utrpěla vážná zranění na prsou. Byla odvezena do jedné pařížské nemocnici, kde se snažili chirurgové na operačním sále dvě hodiny bezvýsledně oživit její srdce. Ve čtyři hodiny ráno bylo oznámeno, že je princezna Diana mrtvá.
Fotografové na motocyklech byli zatčeni. Francouzská policie je vyslýchá, stejně tak jako řadu dalších svědků, kteří celý incident viděli. Došlo k němu v uprostřed Paříže, kde je o sobotní noci obyčejně mnoho lidí na ulici.
Dorazil jsem na letiště v Glasgow kolem sedmé ráno. Zavolal jsem Ondřeji Neffovi, aby umístil na Psa flash, dostal jsem palubní vstupenku a prošel jsem bezpečnostní kontrolou do nástupní haly. Byla tam puštěná televize. Všichni cestující se kolem ní shromáždili. (Na londýnském, daleko mezinárodnějším letišti, kudy neustále procházejí stovky cestujících z nejrůznějších částí světa, už nebyla reakce veřejnosti tak patrná.)
Televize BBC zrušila vysílání svých pravidelných nedělních ranních kreslených grotesek a vysílala o náhlé smrti princezny Diany nejen pro domácí diváky, ale na satelitu na okruhu BBC World (dosažitelném zadarmo z Eutelsatu II, 13 stupňů východně) zvláštní zpravodajský a publicistický pořad.
Zrovna konstatovali, že v souvislosti s náhlým úmrtím princezny Diany protestoval americký herec Tom Cruise proti hyenismu novinářů.
Princeznu Dianu pronásledování novinářů trápilo od samého začátku, kdy se jako velmi mladá dívka seznámila s princem Charlesem. V jednom starším dokumentárním záběru, vysílaném v neděli ráno televizí BBC, princezna řekla: "Věděla jsem, že se o mě novináři budou zajímat . Naivně jsem si však kdysi myslela, že by mohli trochu projevit zájem o to, co dělám."
Nedávno byla princezna Diana vyfotografována - jak to lovci fotografové, zvaní paparazzi dělají, často ze vzdálenosti několika kilometrů - na jachtě Dodi Fayeda, jak ho objímá. (V Britských listech jsme k tomu přinesli komentář Simona Jenkinse z deníku Times.) Za nezaostřené fotografie, v podstatě jen barevnou skvrnu, obdržel jejich autor v Americe 200 000 dolarů.
V Británii v poslední době tisk už nezveřejňoval neoficiální fotografie amatérských lovců na celebrity, i když nezaostřené fotografie princezny Diany s Dodi Fayedem přece jen přinesl.
Lord Deeds, bývalý šéfredaktor deníku Daily Telegraph, který ještě před několika týdny jako reporér cestoval s Dianou do Bosny, v rámci její kampaně za celosvětový zákaz min, svědčil v neděli ráno v televizi BBC, že princezna Diana měla vůči fotografům, kteří ji neustále pronásledovali, hlubokou averzi. Zvlášť jí vadilo, jak destruktivní vliv měla neustálá, pozornost mezinárodního tisku na její děti.
V minulých dnech řekla v rozhovoru pro francouzský deník Le Monde, že kdyby nebylo jejích dvou synů, dávno by se odstěhovala z Británie. Žije tam jen s největším přemáháním, protože neustále musí čelit štvanicím reportérů. Reportérce listu Le Monde také Diana řekla (i když to později popřela), že postoj britské Konzervativní strany vůči celosvětovému problém min byl velmi nedostatečný. Dianu někteří konzervativní činitelé posléze kritizovali jako "loose cannon" - že prý si neodpovědně říká, co chce, a působí politickou škodu.
Je pravda, že ve věci kampaně za celosvětový zákaz min zastávala pricezna Diana postoj, který byl velmi blízký postoji Labouristické strany. Naproti tomu konzervativci ji zase chválili, že se velmi aktivně podílela na veřejné kampani vysvětlující nebezpečí nemoci AIDS. K problematice nákazy HIV a nemoci AIDS zastávala velmi humánní postoj a dokázala vysvětlit normálním lidem, to, s čím by vysvětlování odborníků selhalo.
Obrovský zájem sdělovacích prostředků byl pro princeznu kladem i záporem - na jedné straně se nedokázala vyrovnat s tím, že byla světovým tiskem krutě vykořisťována, na druhé straně to znamenalo, že mohla sdělovacích prostředků využívat jednak, když se jí rozpadávalo manželství, k tomu, aby zveřejnila svou verzi toho, co se děje, a jednak, k široké publicitě důležitých veřejných kauz, jimž poskytla podporu.
Povede nynější tragická smrt princezny Diany, při pronásledování novináři, k omezení svobody tisku v západních zemích?
Lord Deeds, bývalý šéfredaktor listu Daily Telegraph, vyjádřil pochybnosti, zda je něco takového vůbec možné. Kdyby měl být zaveden zákon ochraňující soukromí veřejných osobností, konstatoval, omezilo by to klíčově důležitou pátrací roli sdělovacích prostředků, nezbytnou ve veřejném zájmu v každé demokracii.
Lord Deeds ale zdůraznil, že jádro problému je jinde. Jádrem problému je obrovská tržní cena fotografií ze soukromí světových celebrit, jako byla Diana. Vinu mají podle Deedse šéfredaktoři a celý složitý tržní systém, který kolem takových fotek vznikl. Je-li tisk za takové fotografie ochoten platit statisíce dolarů, to, že se pak známá osobnost jako Diana stává lovnou zvěří, následuje zcela automaticky.
V neděli ráno kolem půl osmé se začali shromažďovat lidé u londýnského Buckinghamského paláce, sídla britské královské rodiny. U mříže před palácem pokládali lidi květiny.
První byli mladí lidé z jednoho londýnského nočního klubu. Ve čtyři hodiny ráno přerušil diskdžokej diskotéku a oznámil přítomným dramatickou zprávu o náhlé smrti princezny Diany.
Mladí lidé v Británii měli Dianu vesměs rádi. Diskotéka se rozešla - vydala se londýnskou pozdní nocí k Buckinghamskému paláci. Každý z mladých lidí tam položil rudou růži.
Podle prvních reakcí, natočených televizí BBC v nedělí ráno před Buckingamským palácem, jsou lidé velmi rohořčeni. Opakují: tisk měl nechat Dianu na pokoji. Tragická Dianina smrt zřejmě vyvolá velmi intenzívní a rozsáhlou veřejnou debatu o výstřelcích sdělovacích prostředků.
Reportérka BBC pro záležitosti královské rodiny Jennie Bondová, která cestovala s princeznou Dianou mnohokrát do četných zemí světa a často s ní hovořila, sdělila divákům televize BBC, že i jí si princezna často stěžoval na pronásledování novináři. Konstatovala:
"Nikdy nebudu šťastná s jiným mužem- Chtěla bych mít ještě jedno dítě. Nikdo si mě ale nevezme. Kdo by riskoval, že bude vláčen tiskem?"
Před časem byla princezna Diana po rozvodu s princem Charlesem zbavena svého oficiálního titulu HRH, Her Royal Highnes, Její královské veličenstvo. Domnívala se, že jí to přinese úlevu a že se o ni bude tisk zajímat méně. Shrnul to výstižně její syn Harry: "Mami, máš obrovské štěstí, že už nemáš titul HRH."
Nakonec, jak se zdálo, se velmi spřátelila s Dodi Fayedem. V posledních týdnech s ním trávila velké množství času.
Princezna Diana ráda chodila do nemocnic, několikrát byla přítomna operacím srdce. Byla fascinována, jakou roli hraje srdce v lidském těle, řekla dále v britské televizi Jennie Bondová V té souvislosti je smutnou ironií, že právě jí se v noci ze soboty na neděli snažili francouzští chirurgové masážemi oživit její srdce.
Princezně Dianě bylo šestatřicet let. V roce 1981 se vdala za britského prince Charlese, následníka trůnu. Za mlada se jmenovala Diana Francis Spenserová. Její rodiče žili velmi blízko britské královsk rodině, její otec, Earl Spenser, měl od královské rodiny na pozemcích královského sídla v Sandringhamu pronajatý dům.
Princezna však neměla zrovna šťastné dětství. Když jí bylo šest let, její rodiče se rozvedli. Následoval mezi nimi velmi ostrý spor, kdo má získat právo, starat se o dítě.
Dianu potom poslali do internátní školy. Tam vynikla především v plavání.
Na veřejnosti zpočátku vystupovala velmi stydlivě. Její zdánlivá uzavřenost však skrývala vynikající, suchý smysl pro humor. Diana dokázala velmi dobře vycházet s lidmi ze všech společenských sfér. Zejména si ji - právě snad pro její smysl pro humor - oblíbily děti.
V Londýně pracovala jako chůva v rodinách, jako kuchařka a pak jako učitelka v mateřské škole. Tisk se o ní začal zajímat, když vyšlo najevo, že se sblížila s princem Charlesem.
24. února 1981 se Diana s Charlese zasnoubili. V červenci roku 1981, za dokonalého počasí se v londýnské katedrála svatého Pavla konala jejich pohádková svatba.
Jenže pohádka netrvala příliš dlouho. Mezi Charlesem a Dianou byl rozdíl třinácti let . Neměli příliš mnoho společného. Posléze se ukázalo, že už ke konci svatební cesty trpěla princezna Diana bulimií, byla zmatená, dezorientovaná v nové, obtížné oficiální roli královské princezny a Charles ji zanedbával.
Všechno to vyšlo na veřejnost v knize Andrew Mortona, Diana: The True Story, Diana: Jak to bylo opravdu, kterou autor napsal na základě rozhovorů s princezninými přáteli a která vyšla v podstatě se souhlasem princezny.
Ukázalo se například, že se Diana už v prvních letech manželství několikrát pokusila o sebevraždu. .
Princ Charles měl starší milenku, Camillu Parker-Bowlesovou a posléze veřejně přiznal, že s ní byl Dianě nevěrný. Charles a Diana přestali žít ve společné domácnosti, i když se - každý samostatně - podíleli intenzívně na výchově svých dvou synů.
Posléze byli rozvedeni a Diana byla zbavena titulu Její královská výsost.
Nicméně se stále velmi aktivně podílela na veřejném životě. Zasazovala se za řešení palčivých aktuálních problémů, zejména těch, které se týkají mladých lidí. Často navštěvovala londýnskou dětskou nemocnici v Great Ormond Street a zajímala se o osudy nemocných dětí.
Poskytovala velkou publicitu problémům drogové závislosti. Byla činná také na mezinárodní scéně.
V roce 1989 si vysloužila velkou chválu, když před objektivy televizních kamer a fotoaparátů podala v Indonésii ruku malomocným a tím pomohla rozptýlit mýtus, že se malomocenství přenáší dotykem.
Kritikové ji zazlívali, že je příliš nezávislá a svá - že si říká, co chce, bez ohledu na politický dopad svých výroků. Že prý přispěla k tomu, že britská královská rodina přišla o svůj romantický háv.
V poslední době se Diana angažovala velmi intenzívně a záslužně v mezinárodní kampani, jejímž cílem je celosvětový zákaz výroby min. V této souvislosti navštívila střední Afriku a v minulých týdnech také Bosnu.
Navzdory svému někdy kontroverznímu postavení se ukazuje, že v britském národě měla Diana obrovské sympatie. Lidi byli daleko více na straně Diany než na straně prince Charlese. Projevilo se to před časem, když televize BBC odvysílala téměř hodinový rozhovor s Dianou, v níž princezna hovořila otevřeně o všem.
Novináři tehdy konstatovali, že byl prý rozhovor tvrdě manipulační - princezna přišla před kamery silně nalíčená, s modře zdůrazněnýma očima - mělo to zřejmě navozovat dojem utrpení.
Přesto však lidi v Británii byli na Dianině straně.
Hovořil jsem o tom s jednou starší Angličankou při čekání na vstup do tohoto letadla. Hlas lidu hned začne uvažovat o konspiračních teoriích.
"Prosím vás," řekla Angličanka. "Jste si úplně jist, že někdo tomu mercedesu něco záměrně předem neudělal? No tak ji pronásledovali na motocyklech novináři, no a co z toho. Vždyť to auto řídil profesionální řidič. Je to nevysvětlitelné, že by najednou, z ničeho narazil do bariéry? Ona mluvila příliš otevřeně. A to by jim vadilo pořád. A byla by tady léta."
Je to ovšem jen lidová konspirační teorie, zaslechnutá na letišti.
Obrátil jsem se proto na mluvčí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni a zatím jsem dostal tento dopis:
I'm not sure about this but am looking into whether the OSCE High Commissioner on National Minorities has been involved. I will get back to you as soon as I have an answer from them.
Vážený pane doktore Čulíku,
nevím přesně, ale zjišťuju, zda s tím má něco společného vysoký komisař OSCE pro národní menšiny. Spojím se s vámi, jakmile od nich dostanu odpověď.
Vaclav Klaus je na navsteve v USA... Presto, ze NIKDO NEVI, KDE SE PRAVE pohybuje (mezitím se to zjistilo, JČ), nekolik zvedavych reporteru ho prece vypatralo a polozili mu otazku: jestli vi, ze SMLOUVA o jedinem obcanstvi, uzavrena v roce 1928 mezi USA-CR byla zrusena a jaky je jeho pomer k 30 000 ceskych Americanu...
Klausova odpoved: "O nicem takovem skutecne, ale skutecne nic nevim... Cesti Americane? Tusime, ze neexistuji, ale presto je mame radi..."
Jeden kanadský čtenář napsal v Britských listech z pátku 29.8 "to je povyku o zákonu o občanství". Přišly na to tyto reakce:
Mily Jene,
tak to tu mame - jeden Kanadan "zavidi" Cechoamericanum, ze nektere z nich 40 let nemohli ceskokomunisti tak snadno vydirat.
Tak nejak to pripomina postoj nekterych pracovniku MZV, ze by Cechoamericane meli byt vdecni CSSR, ze je kvuli smlouve (dodrzovanim teto) nevydirala!
Snad pana Kanadana, ktery se rozciluje nad spravedlivym hnevem diskriminovanych a okradanych Cechoamericanu, ujisti nasledujici:
1. Hodne (snad 1/4?) emigrantu v Kanade a jinde si "upravilo vztah" s CSSR a klidne si do CSSR na matcin ci otcuv pohreb zajeli. Byly o tom bourlive debaty v exilovem tisku, kde vsak jaksi zapadlo az na 2. nebo 3. misto, ze vsechnu vinu za tento stav meli gauneri u vlady v Praze. Vetsina kritiky a zloby se snesla na "upravence," kterych bylo hodne i proto, ze nakonec kazdemu rodice churaveji a umiraji.
2. Hodne (dovoluji si tvrdit prevazna vetsina) emigrantu-neobcanu CSSR/obcanu USA, byt automaticky pozbyli CSSR obcanstvi, do CSSR nejezdili, protoze se jim z komunistu zvedal zaludek.
3. Cesti komunisti si prodlouzili valku do 7.5.1957 presne proto, aby desetitisice lidi v USA melo dvoji obcanstvi (tedy skoro vsichni, kteri utekli po r. 1948).
Vazeny pane Culiku,
skutecne jsem se podivil, ze jste "otiskl" takovy clanek (Dopis kanadskeho ctenare, BL 29.8.'97). Vzdyt z toho textu cisi pouze touha po odplate za jakesi prikori, ktereho se na zakomplexovanem nepodepsanem autorovi dopustila CSSR tim, ze mu jako Kanadanovi ponechala cs. obcanstvi. Me ten jeho blabol skutecne nezajima. Me nepripadalo celych 40 let legracni, ze nemuze cestovat do Prahy. Do USA jsem odjel po roce 1989 a je mi jasne, ze kdyz se vratim do CR bez americkeho obcanstvi, nebudu tam moci pobirat duchod z dani, ktere jsem v Americe platil. Zaroven nevidim duvod nechat se proti sve vuli zbavit obcanstvi ceskeho. To je muj duvod k dvojimu obcanstvi. Ono se tedy, medle, nejedna o sezeni na dvou zidlich anebo o politicky vliv, ale o prachsprostou spravedlnost: Nemci nemohou mit dvoji obcanstvi, ale VSICHNI. Zato Cesi mohou mit dvoji obcanstvi, ale jen NEKTERI. Tolik tedy k tomu "mlaceni prazdne slamy".
V ucte,
Pane Smoliku, myslite si, ze mam veci cenzurovat a zverejnovat jen jeden nazor? Vzdyt konfrontace nazoru je pokazde uzitecna, protoze odhaluje nove pohledy na vec. Pochybuju, ze autor zverejneneho dopisu je motivovan touhou po odplate za prikori.
Lidi v CR na me kriticke clanky taky nekdy reaguji, ze jsem asi na CR nejak zanevrel, ze porad kritizuju. Jak vite, tak to neni.
Rozhodne si nemyslim, ze "porad kritizujete" anebo ze jste na CR zanevrel. Nesouhlasim ale s Vami, ze nemate prispevky cenzurovat. Musite je cenzurovat, jinak by tam misto Vas mohl sedet jenom pocitacovy server, ktery by publikoval vsechny reakce bez jakychkoli kriterii. Ponevadz tam ale sedite Vy jako moderator, jiste do BL nedate prispevky obsahujici sprosta slova anebo urazky.
Vase cenzura by tez podle meho nazoru mela vyradit nekonstruktivni nazory. Ty bych definoval jako nazory nepodlozene zduvodnenim typu: To ci ono by vedlo k obecnemu dobru ci by zabranilo te ci one spatnosti z toho ci onoho duvodu.
Rozhodne by nemelo projit vylozene hospodske argumentovani typu "Cechoamericani se mi chechtali 40 let a proto jim nepreji dvoji obcanstvi; at si taky uziji!" To je vylozene skodoliby nazor, zavanejici necim, cemu se myslim rika "cechackovstvi".
Pokud ma Vas kanadsky ctenar nejaky konstruktivni nazor na to, proc by nemelo byt povoleno dvoji obcanstvi vsem, napr. komu by to uskodilo anebo jak soucasny zakon pripoustejici dvoji obcanstvi jen nekomu prospiva obecnemu blahu, rad si jeho prispevek v BL prectu. Jinak si radeji zajdu do zizkovske hospudky, tam sice uslysim takovych nekonstruktivnich nazoru plno, ale zato ve stylovem prostredi.
To jsem netusil, jaky prival dopisu zpusobim. Jenze ja se na to vsechno divam s usmevem a pobavene. Jsem tedy perverzni? Opravdu moc stary?
Po prichodu do Kanady jsem se setkal se starou gardou 'zaslouzilych' uprchliku a s tou novou posrpnovou. Byl mezi nimi tento rozdil (mimo mnoho jinych rozdilu, pochopitelne*):
Ti prvni pevne verili, ze komunismus brzy padne, oni se vrati do CSR na sva mista poslancu, generalnich reditelu atd., kdezto ti druzi vedeli, ze se nevrati, ale ani je to netrapilo, zarizovali se natrvalo v Kanade.
Moje kolegyne z univerzity v Ceskoslovensku mi napsala: "Zapomen na to, ze bys byl u nas zase prednostou katedry, kdyby 'to krachlo'. Lidi, co si delaji zuby na zdejsi koryta je tady dost, takze zde nebude nikdo zvedavy na utecence, kteri 'rejzovali' a meli se jako 'prasata v zite' na Zapade.
Ta divka mela tyto nazory v r. 1970, budu ji muset napsat, pani v penzi, jak dobre videla. A tak jsme Kanadani, manzelka i ja, o vraceni obcanstvi jsme nezadali a zadat nehodlame, snazime se mluvit dobre cesky, cteme ceske noviny a vime, ze nejsme ani Kanadani ani Cesi, ale nestezujeme si ani na svuj osud za totality ani v Kanade a je nam lito lidi, jako jsou dnesni Afganci a take Kubanci (mezi nimiz dokonce mame zname a vozime jim podporu) protoze to jsou ti lide, ktere kolo dejin drtilo a drti mnohem zhoubneji nez drtilo Cechy a Slovaky. Tohle zase ale napsat, tak bych si asi 'koledoval' o lyncovani...
Nechci se nad nikoho vyvysovat, ale nevim, zdali vic lidi zna takovy pohled na vec z dalky, vazi klady i zapory, nenachazi vetsinou nic vyslovene cerneho ani vyslovene bileho, ale pestry a zajimavy zivot, ktery si nekdy lide zbytecne komplikuji a ztezuji a on zatim utika jako blazen.
Abych dodal - on opravdu nebyl a neni v mem oboru zajem v CR o predavani zkusenosti, ale to nevadi, asi budu zase prednaset v unoru v Auchincruive (Ayr) na Scottish Agricultural College a za rok v Brazilii. Svet je velky.
Moc se mi libil dopis Vaseho ctenare, ktery je 'gay' - hezky to vysvetlil, vecne, i Martinu Navratilovou vzpomenul a ma zrejme pravdu - asi by s nim byla radost diskutovat, ale o cem, kdyz ja s nim souhlasim?
Cest Vasi praci.
Ve středu přinesu v Britských listech článek z amerického deníku Boston Globe o tom, jak Německo uděluje druhé, tj. německé občanství nyní i příslušníkům dalších generací německo-židovských uprchlíků před nacisty. Jde jim o to, otevřít vstřícně ruce vůči všem lidem, kteří jsou původem v Německa. Je to zvětšování národa. ČR spíš národ ze záhadných důvodů umenšuje. Za Čechy považují lidi stále především ty osoby, které žijí v Čechách, ten, kdo žije někde jinde, už je nějaký divný, "není jedním z nás". Jak se to bude řešit s příslušníky mladé generace, kteří nyní často dlouhodobě jezdí do světa?)
Napsal mi v pátek jeden čtenář, že je tato debata o homosexualitě nudná, neboť hovořilo-li se o Romech, mohl se s nimi alespoň částečně ztotožnit, hovoří-li se o homosexuálech, s nimi se už ztotožnit vůbec nemůže.
Nejde přirozeně prvoplánově o debatu o homosexuálech, ale spíše o otázku kolektivního hodnocení minoritních společenských skupin společenskou většinou, o postoj většiny vůči menšině a o postoj menšiny vůči většině. Proto to zveřejňuji.
Dnes přináším názorovou výměnu mezi Janem Konvalinkou a Bennym Reesem, zítra, v poslední části této diskuse, bude následovat výměna dalších názorů mezi Irenou Tůmovou a Benny Reesem, navazující na páteční, první část této debaty.
Pokračování debaty o homosexualitě
JČ
Ideolog Benny Rees
Jan Konvalinka
Pod vlivem soucasne diskuse jsem si ten text Bennyho Reese precetl jeste jednou a nasel jsem tam nekolik pasazi tak "zabavne ideologickych " (slovy Jana Culika), ze je nemuzu nechat bez povsimnuti. Hned na zacatku, v uvodnim vykladu o teorii spolecenske smlouvy, nas student politologie Rees poucuje, ze:
"Znamená to, že není práv bez povinností - v závislosti na tom, zda-li většina z nás volila v posledních volbách sociální demokraty či konzervativce se posouvá ryska konsensu o prioritách: větší či menší míra společenské solidarity se slabšími, nemocnými, znevýhodněnými, nedostatečně zastoupenými [under-represented], větší podíl na globální zodpovědnosti za stav životního prostředí či spíše přijetí pštrosí politiky přinášející na jedné straně zkázu, a na straně druhé plynulý tok sponzorských příspěvků na příští volební kampaň či honosnější partajní sídlo."
Tak to bychom meli. Hotovo. Dve ste let politickych zapasu mezi konservatismem a liberalismem, levici a pravici, tradicionalisty a pokrokari je definitivne vyreseno, neb se jedna o prosty spor mezi sobectvim a velkodusnosti. Slovy klasika, "lidskost proti sobectvi". V ceskych pomerech je to obzvlast pikantni. Nejsou prave v Cechach volici socialni demokracie (snizeni duchodoveho veku, pokracovani dotaci energii, tepla a najemneho, dalsi dotace krachujicim dolum a hutim) spis na strane te "pstrosi politiky prinasejici zkazu?" A nebo je to mineno opacne, "honosne partajni sidlo" ma byt Lidovy dum a "vetsi dil globalni zodpovednosti za stav zivotniho prostredi" Klausova ODS. (:-))). Ne, to taky nefunguje. Ani kdyz se tento model pokusite napasovat na situaci v Nemecku ci Anglii, tak to neklape. A v Americe nemaji socialni demokracii. Takhle jednoduche to proste neni.Lide se proste lisi v nazoru na to, co je "pstrosi politika prinasejici zkazu" a dokonce i v tom, kdo je vlastne ten slaby, znevyhodneny a under-represented. Doufejme, ze se nikdy uplne neshodnou.
"Jestliže fašizoidní krajní pravice ve Spojených státech [tzv. "znovuzrození křesťané" televizního hlasatele Pata Robertsona, a stoupenci senátora Jesseho Helmse ze Severní Karolíny, jehož bychom mohli označit za amerického Sládka, byť -bohužel- o hodně mocnějšího...] hlásá podporu diskriminaci gayů, ba občas dokonce obhajuje fyzické násilí vůči nim, pak se zákonitě nejrůznější liberální organizace [jako např. Americký svaz za občanské svobody (ACLU), odborová ústředna ACL-CIO apod.] staví po boku organizací bojujících za práva gayů a lesbiček na obranu ústavnosti a demokratického řádu."
Ma autor na mysli senatora Jesse Helmse, predsedu zahranicniho vyboru senatu USA, nebo je to nejaky jiny Helms? Srovnavat tohoto senatora s modrookym vudcem je mirne receno, neseriosni. Pat Robertson neni fasista. Tohle nalepkovani je hloupe a k nicemu nevede.
"Prezident Clinton nedávno pozval do Bílého domu herečku Ellen DeGeneres i s její partnerkou, aby jí poděkoval, že našla odvahu a přihlásila se ke své orientaci v populární situační komedii, v současné době uváděné na jednom televizním okruhu... Stále více firem (mezi nimi např. Walt Disney Co., Microsoft, IBM, Apple, Kodak Eastman aj.), úřadů státní správy a univerzit rozšířilo poskytování zaměstnaneckých výhod partnerům svých zaměstnanců i na partnery stejného pohlaví. Není to výsledek "nátlaku", nýbrž velmi efektivní metoda konkurenčního boje: vysoce kvalifikovaný gay pracovník nastoupí k firmě, která mu a jeho partnerovi poskytne nejvíce výhod."
O Ellen DeGeneres psala na Foru uz pani Zajicova, nebudu se opakovat. Zeptal bych se s Janem Culikem: je tedy clovek "pri vysloveni slova lesbicka" diskriminovan, jak pise Strohlein, nebo se naopak stava medialni hvezdou, prijimanou presidentem (Benny Rees)? Potlacuji americke koncerny neortodoxni nazory a zivotni styly (volne dle Strohleina) a nebo jejich nositelum naopak v dusledku konkurencniho boje poskytuji vyhody (Rees)?. A nebo je to proste nekdy tak, nekdy onak, a cele se na neda narazit na jedno ideologicke kopyto (Konvalinka)?
"Co to ale všechno znamená, jestliže jedenáct let trestuhodné nečinnosti republikánských vlád v boji proti AIDS si vyžádalo již téměř 400 tisíc životů a zdecimovalo americkou gay komunitu, a kdy jeden ze 230 Američanů má dnes pozitivní test na protilátky vůči viru HIV...a spousta z nich jsou heterosexuálové - oběti svých vlastních republikánských vlád?!"
Ciry ideologicky blabol. Vydaje americke vlady (vcetne tech republikanskych) na vyzkum AIDS byly a jsou obrovske, dokonce podstatne vyssi, nez by proporcionalne odpovidalo realnemu poctu nemocnych. (Na rozdil od nekterych diskutujicich na tomto Foru si ovsem nemyslim, ze je to chyba. Jedna se o novy, dosud neznamy lidsky retrovirus zpusobujici smrtelnou infekcni chorobu, tady nelze vydaje proporcionalne prepocitavat na hlavu). Chapu zoufalstvi nakazenych a jejich prirozenou potrebu najit vinika, ale chapat neznamena souhlasit. Neni to proste pravda.
"Společnost by měla zaměřit svoji pozornost spíše na prevenci pedofily páchaných zločinů na dětech - výsledky prvních výzkumů provedených ve Spojených státech naznačují, že existuje výrazně vyšší statistická pravděpodobnost výskytu pedofilie v heterosexuální mužské populaci, než je tomu ve srovnatelném vzorku gay populace."
Spise jako drobna provokace: neni pedofilie (pozor, neklast rovnitko se sadistickymi sexualnimi zlociny) nahodou taky jenom "odlisna sexualni orientace?" Nenasla by se taky pekna radka slavnych osobnosti s prokazatelnymi sklony k pedofilii? Neni nahodou taky vrozena a nemenna a nemeli bychom tedy pedofily spis chapat nez lecit nebo dokonce trestat? Trochu vice pochopeni a tolerance, Benny! (konec drobne provokace).
Zaverem: kazde diskriminace je mi z duse protivna, diskriminace homosexualu stejne jako Zidu, Cikanu nebo Vietnamcu. Stejne tak je mi ale protivna ideologicka zaslepenost a prizpusobovani barevne skutecnosti ideovym schematum. V clanku budouciho politologa Reese jich bylo na muj vkus trochu prilis.
Mily pane Konvalinko,
Dekuji Vam za Vas podnetny dopis a pokusim se na nej zodpovedet. Nemusim s Vami ve vsem souhlasit, domnivam se ale, ze slusny (byt ponekud provokativni) ton Vasi odpovedi si zaslouzi trochu snahy a casu na me strane a posune tuto diskusi do roviny, ve ktere spolu diskutuji vzajemne se respektujici partneri.
Tak to bychom meli. Hotovo. Dve ste let politickych zapasu mezi konservatismem a liberalismem, levici a pravici, tradicionalisty a pokrokari je definitivne vyreseno, neb se jedna o prosty spor mezi sobectvim a velkodusnosti. Slovy klasika, "lidskost proti sobectvi".
V ceskych pomerech je to obzvlast pikantni. Nejsou prave v Cechach volici socialni demokracie (snizeni duchodoveho veku, pokracovani dotaci energii, tepla a najemneho, dalsi dotace krachujicim dolum a hutim) spis na strane te "pstrosi politiky prinasejici zkazu?" Anebo je to mineno opacne, "honosne partajni sidlo" ma byt Lidovy dum a "vetsi dil globalni zodpovednosti za stav zivotniho prostredi" Klausova ODS. (:-))). Ne, to taky nefunguje.
Ani kdyz se tento model pokusite napasovat na situaci v Nemecku ci Anglii, tak to neklape. A v Americe nemaji socialni demokracii. Takhle jednoduche to proste neni. Lide se proste lisi v nazoru na to, co je "pstrosi politika prinasejici zkazu" a dokonce i v tom, kdo je vlastne ten slaby, znevyhodneny a under- represented. Doufejme, ze se nikdy uplne neshodnou.
Podivejte se, pane Konvalinko, na puvodni prispevek ing. Semerada, a snad uznate, ze ing. Semeradovi neslo o zasvecenou politologickou diskusi a ze spise pletl pate pres devate. Snazil jsem se ve zkratce shrnout svuj svetonazor, za kterym si stoji.
Mohl byste se jej snad alespon pokusit respektovat, jelikoz na rozdil od mnohych potentatu vladnich i opozicnich stran v Ceske republice pro poctivost meho nazoru hovori jista osobni a svetonazorova integrita. Ono je to sice jiz v Ceske republice pase, rovnez jsem se o tom jiz zminil v jednom ve svych dopisu pani Tumove a nechci se opakovat, domnivam se, ze na rozdil od mnoha ceskych politiku, kteri polozili legitimaci KSC drive ci pozdeji po listopadove revoluci (jeden byvaly ministr ceske vlady az v unoru 1990!), moje ciny [deeds] svedci, ze patrne musi byt v me osobe i mych nazorech urcita integrita.
Nikdy jsem nezastaval extremisticke nazory, byl jsem vyloucen z Pionyra a jako jediny ve sve tride jsem na gymnaziu nebyl clenem SSM atd. atd. Sametovou revoluci jsem nestravil v teple domova jako mnozi jini. :-) V unoru 1990 jsem se stal clenem Ceske strany socialne demokraticke, a po jistou dobu jsem se aktivne podilel na praci Mladych socialnich demokratu (MSD).
Vyznamnou merou jsem prispel k tomu, ze MSD byli jako prvni socialnedemokraticka mladeznicka organizace ze stredni a vychodni Evropy prijati za radneho clena Mezinarodni unie socialisticke mladeze (IUSY). Osobne jsem poznal pana Willyho Brandta, ktery (ovsem na par vyjimek) se stal jednim z jakychsi duchovnich otcu [spiritual fathers], jejichz mysleni do jiste miry, spolu s osobnostmi Vaclava Havla, Martina Luthera Kinga Jr., Harvey Milka a Simona Wiesenthala, ci osobnosti a hrdinstvim Raoula Wallenberga, ovlivnilo utvareni meho vlastniho svetonazoru.
Podivejte se, na jak dlouhou a jakym zpusobem argumentovanou cast prispevku ing. Semerada jsem reagoval - domnivam se, ze budete-li spravedlivy, uznate, ze neslo jinak. Diskuse nebyla o politologickych terminech, diskuse byla o autorovych nazorech na homosexualitu. Nereagoval jsem ani tak na jeho vselijak vedene snahy nejak ospravedlnit jeho pseudoargumentaci, jako spise na jeho netoleranci, ba homofobii, a predevsim pak nedostatek zakladni lidske slusnosti.
Ma autor na mysli senatora Jesse Helmse, predsedu zahranicniho vyboru senatu USA, nebo je to nejaky jiny Helms? Srovnavat tohoto senatora s modrookym vudcem je mirne receno, neseriosni. Pat Robertson neni fasista. Tohle nalepkovani je hloupe a k nicemu nevede.
Jesse Helmse jsem ke Sladkovi prirovnal s nadsazkou a pritom za tim cele stojim. Jesse Helms nekolikrat hostil sefa salvadorskych eskader smrti Faurissona (co tisice zmizelych, tzv. desaparecidos; co dalsi obeti tzv. "socialnich cistek", tzv. llimpezo social v Salvadoru?).
Jesse Helms politicky usiloval o karantenizaci lidi s HIV infekci ci onemocnenim AIDS. Jesse Helms stal za zavedenim cenzury ve Spojenych statech, a dosahl toho, ze National Endowment of Arts, federalni organizace hospodarici s penezi danovych poplatniku, ktera se v USA spolupodili na financovani kulturnich aktivit, odmitla sponzorovat cinnost literatu typu Allena Ginsberga, vystavy fotografa Roberta Mapplethorpa, umelce graffitti Keitha Haringa ci fotografa a multimedialniho umelce Davida Wojnarowicze.
(Nezapomente, ze priblizne 6-10 procent americkych danovych poplatniku jsou gayove ci lesbicke zeny, a dalsich 15 procent muzu a zen je bisexualnich. Proc by tedy nemela byt pouzita cast jejich dani na sponzorovani vystav gay a lesbickych umelcu?)
Helms, ze znacne casti financovany tabakovym koncernem Phillip Morris, byl jednim z tech legislativcu, kteri bojkotovali snahy o ucinnou regulaci reklamy na tabakove vyrobky. I na nem spociva vina za leta "spinave valky" tabakoveho prumyslu vuci konzumentum (napr. pridavek latek, usnadnujicich vytvoreni navyku na nikotin apod.), a nedavne verejne priznani, ze koureni zabiji, stejne jako multimiliardova suma, vydana tabakovymi koncerny vymenou za imunitu pred pripadnymi soudnimi procesy v budoucnosti, ukazuje, ze aktivity Jesse Helmse (a v Britanii napr. Margaret Thatcher ve vysluzbe jako konzultantky na vyplatni pasce British American Tobacco, jeste v letech 1994 a 1995 pouzite k lobbovani zakonodarcu a vlad rozvijejicich se [developing] zemi vcetne Ceske republiky, aby zamezili snaham o uzakoneni regulace reklamy na tabakove vyrobky) maji daleko k obcansky zodpovednemu a moralnimu chovani.
Posledni vec: Jesse Helms stoji za prijetim rady dodatku, ktere ve svych dusledcich byly vitezstvim reakcniho zpatecnictvi nad zdravym rozumem. Napr. Helmsuv dodatek [the Helms Amendment] z roku 1988 zabranil federalnimu financovani jakehokoli preventivniho materialu o AIDS, ktery by mohl "propagovat" lesbicky ci gay sex. Kazdy odbornik na verejne zdravi [public health], zeptejte se napr. hlavniho hygienika CR, Vam rekne, ze jakykoli podobny material musi byt objektivni a adresny, aby se s nim jeho "prijmova (cilova) skupina" mohla ztotoznit a aby se tak puvodni zamer neminul ucinkem.
Pat Robertson a jeho tzv. Krestanska koalice [Christian Coalition] jsou dalsim z rady znacne mocnych subjektu americke krajni pravice. Jejich tendencni vyklad Bible a nedokonala logika (jestlize Buh stvoril nas vsechny a je nejdokonalejsi moznou silou ci bytosti, musel tedy stvorit i gaye a lesbicky...i gayove a lesbicky maji misto v bozim zameru), stejne jako dve dekady trvajici neochota vystoupit proti fyzickym utokum (gay bashing) a diskriminaci homosexualu vedou k tomu, ze se stali neprimymi spoluviniky nescetnych, nenavisti vedenych zlocinu [hate crimes] a osobnich tragedii. Podle statistik - jedna z deseti lesbickych zen a jeden z peti gayu byly fyzicky napadnuti na zaklade jejich sexualni orientace.
Jako (snad) budouci politolog mam politikum podobneho razeni za zle predevsim to, ze zkompromitovali a kompromituji jiste spolecenske hodnoty a prispivaji tak k neutesenemu stavu soucasne (nejen americke) civilizace.
Na jedne strane plna usta retoriky o "law-abiding, God-fearing" (zakonu poslusnych, bohabojnych) Americanech, na druhou stranu perverze zakona byvalymi republikanskymi vladami (napr. po kazdem volebnim vitezstvi od roku 1980 republikani vyhlasili embargo na nelegalni pristehovalce, aby tim ziskali nove volice...). Na jednu stranu tzv. "family values" (rodinne hodnoty), na druhou stranu prominentni republikan Newt Gingrich, ktery opustil manzelku, kdyz byla v nemocnici. Atd. atd.
O Ellen DeGeneres psala tady na Foru uz pani Zajicova, nebudu se opakovat. Zeptal bych se s Janem Culikem: je tedy clovek "pri vysloveni slova lesbicka" diskriminovan, jak pise Strohlein, nebo se naopak stava medialni hvezdou, prijimanou presidentem (Benny Rees)? Potlacuji americke koncerny neortodoxni nazory a zivotni styly (volne dle Strohleina) a nebo jejich nositelum naopak v dusledku konkurencniho boje poskytuji vyhody (Rees)?. A nebo je to proste nekdy tak, nekdy onak, a cele se na neda narazit na jedno ideologicke kopyto (Konvalinka)?
Nekdy tak a nekdy onak podle Konvalinky - nezapomenme vsak, ze teprve od Clintonova nastupu v roce 1992.
V soucasnosti maji heterosexualni Americane (kteri maji tedy pravo uzavrit snatek) o 1049 (neni to preklep) prav a vyhod vice nez americti gayove a lesbicky. Pokud si zahraji na populistu a zacnu pouzivat utilitaristicke logiky, jez ve prispevcich mych oponentu zaznela vice nez by snad bylo zdravo, nebylo by snad logicke, aby byly vsech techto prav zbaveni veskere bezdetne pary, vcetne manzelu Doleovych?
Teprve Clinton zacal naslouchat hlasu gay komunity, podporil prevenci AIDS a postavil se za podstatne zvyseni dotace pece o nemocne AIDS podle tzv. Ryan White Act.
Do zaveru let osmdesatych americti presidenti (tehdy Ronald Reagan, od roku 1988 George Bush) nezminili existenci AIDS jako zdravotni krize ve svem projevu o stavu Unie, ba ignorovali existenci onemocneni AIDS jako takoveho. To vse navzdory tomu, ze v roce 1988, sedm let pote, co bylo onemocneni popsano Strediskem pro kontrolu nemoci (CDC) v Atlante, 80 procent vsech Americanu citovalo AIDS jako soudoby zdravotni problem cislo jedna.
Prectete si knihu Earvina "Magica" Johnsona o AIDS urcenou mladezi (vysla i v Cechach) a dozvite se, ze "Magic" opustil Narodni komisi pro AIDS, do ktere byl jmenovan presidentem Bushem proto, ze president Bush naprosto ignoroval doporuceni komise. Neni to sice politologicka literatura, leccos vsak pomaha osvetlit...dava dokupy celistvou mozaiku.
Ciry ideologicky blabol. Vydaje americke vlady (vcetne tech republikanskych) na vyzkum AIDS byly a jsou obrovske, dokonce podstatne vyssi, nez by proporcionalne odpovidalo realnemu poctu nemocnych. (Na rozdil od nekterych diskutujicich na zdejsim Foru si ovsem nemyslim, ze je to chyba.
Jedna se o novy, dosud neznamy lidsky retrovirus zpusobujici smrtelnou infekcni chorobu, tady nelze vydaje proporcionalne prepocitavat na hlavu). Chapu zoufalstvi nakazenych a jejich prirozenou potrebu najit vinika, ale chapat neznamena souhlasit. Neni to proste pravda.
Overte si prosim historii onemocneni, neni od Vas v zadnem pripade seriozni mne obvinovat z cireho ideologickeho blabolu. Na rozdil od Vas znam fakta a nevytrhavam je z kontextu.
Po objeveni AIDS v roce 1981 Strediska pro kontrolu nemoci (CDC) zadala rozpocet na vyzkum AIDS v roce 1982 ve vysi 866 tisic americkych dolaru. Nedostala ani cent.
Jestlize v roce 1983 (podle zpravy z 4. ledna) zemrel ve Spojenych statech na AIDS v prumeru jeden clovek denne, o necelych pet let pozdeji to jiz bylo jedno umrti na AIDS kazdych tricet minut.
23. dubna 1984 tehdejsi ministryne zdravotnictvi a socialnich sluzeb Margaret Heckler slibovala, ze lek na AIDS bude vyvinut do ctyr let. Opravdovy lek ci vakcina ovsem neni k dispozici dodnes.
Jeste v roce 1987 americka vlada nevydala prohlaseni, ze i heterosexualni populace se muze nakazit virem HIV, zpusobujicim onemocneni AIDS. V te dobe jedno z 61 deti narozenych v New York City bylo nakazeno virem HIV resp. vykazovalo priznaky onemocneni AIDS.
Za celou dobu trvani epidemie HIV infekce a AIDS do roku 1987 bylo na vyzkum a prevenci AIDS vydano americkou vladou mene prostredku, nez Pentagon utratil za jeden den.
Navzdory tomu, ze Nejvyssi soud USA potvrdil, ze lide s AIDS se nachazeji pod ochranou obcanskopravni legislativy, cetni zakonodarci (napr. jiz zminovany Jesse Helms), Ministerstvo spravedlnosti a vladni Komise pro lidska prava vystavili toto rozhodnuti znacnym utokum.
Jeste v roce 1988 Medicaid a soukrome zdravotni pojisteni odmitali platit za experimentalni lekove terapie. Ve meste New York City pres 5000 lidi s AIDS nemelo strechu nad hlavou, charitativni organizace pritom byly schopny poskytnout pouhych 62 luzek.
Americky herec Richard Gere ve svem projevu z roku 1994, kritizujicim presidenta Clintona, mj. pravil. Cituji:
"Denne zemre na AIDS 90 Americanu. Kazdy rok se virem HIV nakazi 40 tisic lidi. AIDS je pricinou smrti cislo jedna u skupiny obyvatelstva ve veku 25-44 let. Polovina vsech novych pripadu nakazy virem HIV pripada na lidi do petadvacateho roku veku, ctvrtina novych pripadu nakazy pak na lidi mladsi 20 let. Kolem 311 tisic Americanu dosud zemrelo na AIDS, coz je vice nez sestkrat vice nez v cele vietnamske valce, kde zemrelo priblizne 50 tisic..." Konec citatu.
Atd. atd. Spise jako drobna provokace: neni pedofilie (pozor, neklast rovnitko se sadistickymi sexualnimi zlociny) nahodou taky jenom "odlisna sexualni orientace?" Nenasla by se taky pekna radka slavnych osobnosti s prokazatelnymi sklony k pedofilii? Neni nahodou taky vrozena a nemenna a nemeli bychom tedy pedofily spis chapat nez lecit nebo dokonce trestat? Trochu vice pochopeni a tolerance, Benny! (konec drobne provokace).
Tuto provokaci neberu, jelikoz pan Konvalinka patrne nevi nic o konsensu prijatem sexuology a zakonodarci, pokud se jedna o sexualni orientaci. Tento konsensus, stanovici ktera sexualni orientace by nemela byt kriminalizovana, se zaklada na soucasnem splneni techto tri podminek:
Pedofilove obvykle nesplnuji prinejmensim treti podminku, jejich sexualni orientace tedy stoji mimo zakon, jelikoz mozne dusledky jimi pripadne realizovanych cinu jsou v protikladu se zajmem spolecnosti na ochranu deti a jinych osob, ktere tuto ochranu potrebuji (napr. mentalne retardovani jedinci, invalide, dusevne nemocni, nebo napr. chovanci korektivnich zarizeni pro mladez, tzv. "polepsoven"). Kazdy sexuolog by Vam potvrdil, ze naprosta vetsina pedofilu jsou heterosexualove.
Chtel bych Vam, pane Konvalinko, aspon podekovat za Vasi slusnost; pokud byste rad v diskusi pokracoval a zeptal se mne, z ceho jsem cerpal atd. atd., ozvete se, rad si na Vas udelam cas.
Čulíkova stránka v Británii
Odpoved panu Konvalinkovi
Benny Rees
25. cervna 1989:
rijen 1991:
Benny Rees