Co je nového v České republice

Sebrané lhaní Kamila Čermáka

Jak se Kamil Čermák posléze hájil

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je k dostání v internetovém knihkupectvi Eliška, (knihy.cz, informace o knize je na tomto místě), v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. Určitý počet výtisků by nyní měl být k dispozici znovu v internetovém knihkupectví Kosmas. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní:

Milan Šmíd

Zpytoval jsem své svědomí a tázal se i hlasu lidu - kamarádů v hospodě - zda jsem skutečně až příliš "nepřiostřil hrot své tužky" při kritice svých názorových oponentů. Vždyť pana Tomáše Marka jsem dokonce nazval ignorantem. Kupodivu, ten Marek mi u kamarádů prošel, zatímco u Jana Šterna mi řekli: "To nebylo moc dobré, byla tam cítit taková podivná osobní zaujatost."

Sám nemám rád, když se diskuse vedou ad hominem namísto aby se vedly věcně ad rem, a nyní jsem se sám něčeho podobného dopustil (odpovědnost za titulek ovšem nese pan Čulík, já ho tam neměl). Pokoušel jsem se nahlédnout do temné komory svého nevědomého id, abych zjistil, co mne vedlo k tomu, že jsem právě jeho osobě - nikdy jsme se spolu nesetkali, nikdy neskřížili své meče ani zájmy - věnoval tolik kritické pozornosti.

A pak jsem přišel na to, že nikoli Jan Štern osobně, ale novináři a žurnalistika určitého typu ve mně vyvolávají rozhořčení a odpor, a to konkrétně žurnalistika ideologicky předpojatá, navíc nekvalitní a zkreslující skutečnost. Já jsem o tomto typu žurnalistiky už jednou v Britských listech psal v materiálu O předpojatosti novinářů aneb Už jste přestal bít svoji ženu? a to na adrese http://blisty.internet. cz/9810/19981027e.html#04. A jestliže Jan Štern takovou žurnalistiku nekriticky hájí a navíc by - podle dojmu, který jsem z jeho vystoupení získal - z ní chtěl udělat ideální model publicistiky ČT, tak jsem zareagoval.

Odnesl to Jan Štern (ty kariérní reminiscence jsem si, pravda, mohl odpustit), ačkoliv v podobném typu žurnalistiky si libuje mnohem širší záběr českých televizních žurnalistů na všech programech, kteří tak rádi a často kladou otázky "Už jste přestal bít svou ženu?", neboť je jim už předem všechno naprosto jasné. A rád bych podotkl, že taková žurnalistika mi vadí nez ohledu na to, zda šlape či nešlape na kuří oka bývalým komunistům.

Položil-li jsem vedle sebe jména Čulík, Štern, Vadas, Just vedle sebe, pak jsem tak učinil trochu bez rozmyslu, spíše na základě vlastního pocitu, že právě jejich žurnalistická vystupování často vycházejí z ideologického vidění světa, které tak dobře má už předem rozškatulkováno, kde v daném zkoumaném případě je pravda a kde je lež, nebo - budu-li parafrázovat z výše uvedeného linku na jiný můj materiál - "jejich stranění právu proti bezpráví vychází z předpokladu, že si odpověděli na otázku po pravdě, že vidí skutečnost "správně", že morální předpoklady jejich usuzování jsou naprosto správné a že jsou obecně závazné. A kdo se takovému nároku vzpírá, ten se tím okamžikem vystavuje podezření z oportunismu, nebo dokonce z cynismu. Bude se mu předhazovat, že zjevně odmítá "přesvědčovat lidi", nechce bojovat za spravedlnost, a dokonce pochybuje o tom, v čem spravedlnost obecně i v jednotlivých případech spočívá." Tolik citát německého odborníka Petra Vosse z diskuse na semináři Koordinačního centra Občanského fóra v roce 1990, vydáno v publikaci KCOF, editor: Daniel Korte.

Netrvám na tom, že by můj názor by měl být směrodatný, berte ho jako jeden z mnoha. Přijímám kritiku za to, že vedle výše uvedených jmen v citované větě ("Bude-li televize na obrazovce jednostranně prosazovat jenom jednu jednou pravdu - ať už je to pravda Čulíkova nebo Šternova, Vadasova, či Justova...atd.") chybělo jméno Milan Šmíd. Mělo tam být.

Rovněž použití slova "pravda" nebylo nejšťastnější. Mělo tam být slovo "názor". Tím jsem se sice u Juliany zařadil mezi ignoranty ve věci epistemologických teorií, ale na druhé straně by bylo zajímavé, kdyby to vyprovokovalo diskusi o gnoseologii žurnalistické práce.

Diskuse o změnách zákona o ČT se rád zúčastním a budu-li mít čas, něco k Vašim návrhům napíšu. Ale nejříve si musím prostudovat současnou verzi vysílacího zákona tak, jak šla do parlamentu a jak je zveřejněná na http://www.psp.cz v parlamentních tiscích č. 482 a 483.

Milan Šmíd, pedagog katedry žurnalistiky FSV UK

Ivo Mathé

Na úvodní stránce BL z 19. 1. 2000 jsem si se zpožděním všiml pod titulkem Co panu Mathému bránilo zavést v roce 1998 digitální vysílání citace z jakéhosi textu pana Lipšanského.

Jen několik stručných poznámek (jejichž obsah nemůže být oběma pánům neznámý):

1) ČT od roku 1997 distribuovala oba svá programové okruhy digitálně přes satelit,

2) ve svém projektu (odevzdán 5.1.1998) píšu v kapitole VI.c) ..k prvnímu pokusnému digitálnímu terestrickému vysílání dojde podle mého soudu lokálně již koncem roku 1998. Obsah tohoto tvrzení byl důkladně prodiskutován s technickými experty České televize (kteří v ní tehdy ještě byli), a proto jsem si byl realizací jistý (projekt byl v březnu 1998 zveřejněn!),

3) generálním ředitelem České televize jsem byl do 31. března 1998,

4) zároveň se mnou (či brzy po mně, nejpozději do konce roku 1998) museli z ČT odejít kupř. ředitel výroby a techniky Jan Horský, šéf inženýringu ČT Jiří Rajdus, hlavní inženýr ČT Karel Trpák (mezinárodně uznávaný odborník a člen technické komise EBU a skupiny DVB), šéf informatiky Jan Šebek aj.,

5) bez vůle a zmíněných odborníků ovšem žádný "knoflík stisknout" nešlo,

6) ČT se pod novým a mladým vedením zařadila mezi "vyčkávající" a nepokrokové vysílatele,

7) ČT pod novým a mladým vedením zřejmě podlehla zájmům privátních stanic,

8) mrzí mne to, stejně jako jistá averze panů Čulíka a Lipšanského.

I.M.

Dále vadí Ivo Mathému, že jsem neposkytl dostatečnou publicitu jeho kritice mého rozhovoru s Ivanem Kytkou proč selhala reforma zpravodajství v České televizi. Mathého kritiku jsem zveřejnil, nepovažuji ji však za přesvědčivou - obsahuje celou řadu skutečností, kterou by bylo potřeba vyjasnit v konfrontaci s oponenty. Tato Mathého reakce je totiž příliš motivována jeho usilovnou snahou prezentovat svůj režim v ČT jako ideální.

Žádnou osobní averzi vůči Ivo Mathému přirozeně nechovám. Pokusím se ještě jednou, jasněji, aniž bych byl nucen přikročit k detailní analýze jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů za Ivo Mathého, shrnout kritiku vůči zpravodajství v jeho éře.

Mathé možná skutečně docela efektivně bránil nezávislost České televize navenek (projevilo se to například jeho spory s Vladimírem Železným o bojem a televizní poplatek), avšak interně existoval problém. Domácí redakce zpravodajských pořadů nebyla nestranná. Těmito pořady prosakoval nekritický obdiv k tehdejší vládnoucí garnituře a současně nekritický odpor vůči sociální demokracii - televizní redaktoři se o sociálnědemokratických politicích vyjadřovali s naprostou samozřejmostí a vědomě pejorativně jako o "socanech". (Když byly volby v červnu roku 1996 nerozhodné, vykřikoval během volebního dne, jak přicházely výsledky, Ota Černý v kuloárech České televize, "To je druhý Únor!!" )

Myslím, že není přesné uvádět, že Jan Štern vytvořil v České televizi investigativní žurnalistiku - pozorovatelé vzpomínají na některé investigativní publicistické pořady z  let 1990 - 1991, které byly prý kvalitnější než Šternův Nadoraz. Ze způsobu, jakým reportéři pořadu Nadoraz zpracovali bamberskou aféru a některé další pořady, vyplývá, že tito reportéři naprosto nerespektovali některé základní principy pravé investigativní žurnalistiky, totiž cross-checking citovaných zdrojů. Jak se staví Ivo Mathé nyní k tomu, že jeho televize v pořadu Nadoraz ještě za jeho éry zahájila dezinformační bamberskou kampaň?

Znovu opakuji, že byl Mathé v mnoha ohledech dobrým manažerem. Za jeho vedení však zpravodajství a publicistika pracovaly metodou nekritického přebírání jakýchkoliv informačních zdrojů, které poskytovanými informacemi konvenovaly s politickým přesvědčením producentů nebo redaktorů. Pojetí politicky nezávislého novináře bylo v České televizi neznámé. Tento přístup má paradoxně oporu i v zákoně o České televizi, který ho zakotvuje, aniž by ukládal České televizi přinášet informace přesné, nestranné, pravdivé a ověřené.

Je pro Českou televizi naděje, že by se dostala do moderní éry? Dovolte mi závěrem citovat ještě jednu poznámku, kterou jsem dostal: Tuto instituci lze za současné situace v ČT buď "převzít" vojenským převratem, nebo se ředitelem může stát jedině člověk zevnitř, se schválenými mocenskými vazbami.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Demonstrace slepců ovšem vyvolává spíše zděšení a stud.

"Nevidíme, ale nejsme blbí", stálo na jednom z transparentů a heslo je to přesné. Nevidomí vědí co potřebují a umějí spočítat, kolik to stojí. Jestliže ministr Špidla označil demonstraci za nedorozumění, pak podstatou nedorozumění je především skutečnost, že slepci musí o dotace žádat.

Potřebné částky by měli oznamovat. A nejen oni. V seznamu projektů, které ministerstvo nemíní nadále podporovat, anebo je míní utlumovat, je například také sedmnáct projektů pro neslyšící.

I v jejich případě je rozhodnutí odborné komise předběžné a bude zajímavé sledovat, jaké bude definitivní, když před ministerstvo mlčky nepřinesli hesla o tom, že sice neslyší, ale myslí.

Nejhorší na celé záležitosti je to, že kdo nevidí a neslyší jsou ve skutečnosti především úředníci.

Proč chodit kolem horké kaše - to, čeho jsme svědky budí podezření, že se jedná o aroganci zdravých, kterým aktivity postižených lezou na nervy.

Svou iniciativou, obětavostí a úspěšností totiž lidé handicapovaní a jejich blízcí usvědčují státní zaměstnance z neschopnosti. Právě úspěšné projekty jsou podle postižených byrokratům trnem v oku.

Je příznačné, že mezi vyřazenými projekty je například sociálně terapeutické centrum Fondu ohrožených dětí, anebo že ve zmíněných předběžných likvidačních seznamech najdeme třicet projektů České katolické charity.

Obětavého občana vnímá úředník spíše jako rivala, než jako partnera. Toto je důvodem, proč naši slepci mají strach. Cítí, že je ti úředníci nemají rádi.

Vysílá se v pátek 21. ledna 1999. Britské listy jako přinesly informace o tomto problému už v pondělí 17.1. na tomto místě. Děkujeme Českému rozhlasu, že tomuto závažnému problému dělá publicitu.

Petr Novotný

Dobry den,

tak me tak napadlo:

Podle p.Vadase doslo vinou pokusu o reformu zpravodajstvi ze strany p.Kytky k tomu, ze volby dopadly nejak "spatne" a doslo k politickemu patu, blbe nalade, a tak vubec, a ze je ted vsechno v pr*eli...

Dobra, tak se podivejme, ktera ze to strana mela pet mesicu pred volbami obrovske preference, a pak se (asi kvuli nejake zmene v televizi?) jeji preference poztracely az na ubohych 8% ci kolik - napada vas nejaka? Napovim vam, ze v televizi je stale premlynarovano :-)

Takze podle p.Vadase CT selhala v tom, ze prestala vysilat agitaci US, ta ve volbach dostala mene, nez mela, a vse je v prachu, o ty zly muj osude. Jeste ze byl Kytka vyhozen - ted se US aspon docka satisfakce.

Neco jsem snad precetl spatne?

František Roček

Rozumný obecní (městský) úřad může podle zákonných kšand, které jsou v tomto případě definované v rozhodnutí Ústavního soudu, popsat podle jednotlivých paragrafů příslušných zákonů zabývajících se petardologií, co lze a co nelze, kdy a jak.

Do toho spadá i možnost definovat zóny, kde petardit není možno ze zákona a přesně popsat tyto zóny, aby kdokoliv si to mohl v obecní vyhlášce přečíst a říct si: v ulici F pšoukat nemohu, protože tam bydlí špitál, ale za rohem v ulici Bž už mohu. Zóny mohou být dané geografickou polohou objektů, které jsou tak blízko sebe, že vytvářejí síť - celistvé antipetardové zóny.

Z tohoto hlediska, pokud bude popsáno přesně, co zákony zmíněné údem ústavní soudní moudrosti lze v obci páchat, je obecní vyhláška ne nějakým omezením, ale službou, kdy se lidé po lopatě dozvědí, co by jinak museli pracně dohledávat v paragrafové džungli. Obecní úd tedy nevymyslí nic moc originál svého, ale bude přesně aplikovat to, co bylo uzákoněno. A to je služba občanům.

Druhou otázkou je, jaká pšoukadla lze vystřelovat lidem do obličeje a do oken. Podle zákona lze petardit pšoukadly I. a II. stupně. Na vše ostatní už musí být od(p)borné školení se státně licencovaným papírem. Vzpomínky lidí z říše královny Bětky II., že kdysi se pšoukalo v ostrovní říši razantněji než dnes nemají příliš váhu, protože jsou založené na dojmech. Naopak by bylo více než zajímavé, ba spíše velmi dobré, kdyby existovalo oficiální srovnání povolených prostředků petardologie v  různých EU-státech. Tím by bylo přesně řečeno do jaké míry pšoukáme v Českomoravsku silněji než jinde. Pokud výrobky z Číny, které tvoří podstatnou část českého petardího trhu jsou volně k dostání i na západ od českých pivovarů...? Bez tohoto srovnání je diskuse o petardí razanci k ničemu. Právě proto mi schází na českém politicko - publicistickém hřišti periodikum, nebo odborný občasník, který by informoval ve srovnávacích statích o zákonech v EU v konkrétních oborech. Tím by se omezila diskuse bez informační koncovky proč a  kolik let za či před opic emi. Od petard po lidská práva.

Václav Pinkava

Londýnský večerník Evening Standard vydal ve středu 19. ledna 2000 reportáž, na kterou mne upozornil můj bratr Pavel. Nabízím překlad:

Why the inept are blissfully ignorant

by Richard Allen

THE truly incompetent are blissfully ignorant of their lack of ability, according to a study by two American psychologists.

Whereas people who do things well underestimate their performance, the inept have no idea how bad they are, according to the research.

This means they suffer twice, say Dr David Dunning of Cornell University and Dr Justin Kruger of the University of Illinois.

Writing in the Journal of Personality and Social Psychology they state: "Not only do they reach erroneous conclusions and make unfortunate choices but also their incompetence robs them of the ability to realise it."

Their tests have found that the skills needed for competence are the same skills necessary for recognising it.

Those who scored in the bottom quarter in tests of logic, grammar and humour were also those most likely to have delusions of competence.

Asked to evaluate how well they had done at the logic test, those who scored in the bottom eighth reckoned that their ability was in the top third. Those in the bottom tenth in grammar also believed that they were in the top third. Those who really were in the top third, however, tended to underestimate themselves.

In the absence of information on how well others do, they tended to assume others were just as competent.

When shown other people's work the competent soon revised their opinion but the incompetent did not - some even inflated their estimates of themselves.

Blažení neschopní

píše Richard Allen

Američtí psychologové potvrdili, že lidé skutečně neschopní žijí v blažené nevědomosti o tom, jak jsou omezení.

Zatímco schopní lidé svůj výkon podceňují, neschopní nemají ani potuchy, jak špatně jim to všechno jde, tvrdí výzkum.

To ale znamená že [neschopní] jsou postiženi dvojnásob, říká Dr David Dunning, Cornell University a Dr Justin Kruger, University of Illinois.

Ve studii, kterou vydal Journal of Personality and Social Psychology konstatují autoři: "Nejenže neschopní dospějí k mylným závěrům a nešťastným výběrům, ale postrádají schopnost si toto uvědomit."

Výzkum odhalil, že schopnost 'být schopný' je v podstatě stejná jako schopnost si svou schopnost uvědomit.

Ti, kteří se v testech logického myšlení, gramatiky a humoru propadli do poslední čtvrtiny, byli zhusta právě ti, které blud vlastní schopnosti neopouštěl.

Když byli požádáni o vlastní hodnocení, jak dopadli v testu logického myšlení, nejhorší osmina se odhadem pasovala do horní třetiny. Do horní třetiny se taktéž pasovala nejhorší desetina respondentů v testech gramatiky. Ti, kteří v horní třetině skutečně byli, však měli tendenci se podceňovat.

Pokud jim nebylo sděleno jak to zvládají ostatní, obvykle soudili, že ostatní jsou s nim ve schopnostech srovnatelní.

Když jim bylo dílo ostatních předloženo, zatímco schopní své hodnocení přepracovali, neschopní se nezmohli ani na toto - někteří své sebehodnocení dokonce ještě více nafoukli.

Pár úvah na závěr: Autor se nechal trochu unést anglickou frází 'ignorance is bliss' - která má vedle původního erbenovského významu "lepší nevědět" (... před sebou čirou temnotu), i druhý výklad "blažená blbost".

Schopní lidé jsou tedy schopni trefného úsudku o sobě dosáhnout na základě zpětných informací, i když se a priori podceňují, respektive přeceňují druhé. Určitě člověk není blažený z pocitu, že se mýlil v sobě i druhých, a že se ve své snaze o toleranci a neazujatost naletěl takto zásadně. Důležité je však poučit se a takové dobročinné úsudky neopakovat. Chvilkový pocit blaženosti může vypramenit právě z náhledu: "Aha, takhle to je."

Ovšem neschopní, kteří si svou neschopnost chronicky nepřipouštějí, také nemusejí být blažení. Své objektivní neúspěchy z vlastního přičinění vnímají jako nevysvětlitelnou nespravedlnost, rány osudu. Jelikož si vlastní neschopnost neuvědomují, mohou být navzdory objektivní situaci pevnější v kramflecích, než jejich schopní, vnitřní nejistotou zmítaní kolegové. Nicméně, jedou nejspíš dál po své slepé koleji a pořáad to k ničemu nevede. Co s tím? Příroda je milosrdná. Pro neschopného je, subjektivně vzato, nedostatek sebereflexe nejlepším východiskem.

Napadá mne dodatek k aforismu, že 'člověk je tvor, který trpí nespokojeností se současným stavem věcí.' Skutečně moudrý člověk je tedy nespokojen se sebou, avšak nepřeceňuje ani ty kolem sebe, a přitom si to tak nebere.

Co takhle být blaženě nespokojen s celým našim druhem, potažmo i s oním 'pachatelem' vesmíru.

Homo Non Sapiens ?

Václav Pinkava

V. Novák

Vazeny pane Culiku,

v BL jste napsal, ze Vladimir Just asi neni presne informovan.

Zapominate, ze Vladimir Just je odbornikem na vsechno. Od tlumeni/netlumeni kurovce na Sumave pres stav naseho zdravotnictvi po dostavbu JE Temelin.

Mimochodem, kdyz vysla ona petice k JETe, udelal jsem si statistiku uverejnenych signataru. Byli mezi nimi herci, hudebnici, sociologove, filosofove, fotbaliste a manzelky fotbalistu, hokejiste a manzelky hokejistu, Just s Rejzkem a 1 (slovy JEDEN !) prirodovedec - profesor botaniky.

Zadny fyzik, zadny odbornik na jadernou technologii, zadny technik. Nevite, kde se v lidech uvedenych oboru bere jistota, s niz se vyjadruji k vecem navysost odbornym, jimz nerozumi a rozumet nemohou? A je to pristup specificky cesky nebo se totez projevuje i jinde?

Justovu a Rejzkovu Katovnu povazuji za trapnou plkarnu a jeji sledovani za ztratu casu, jiz si (obcas) mohu dovolit.

V.Novak