Poslanci o radě ČT
Dnes po deváté se v Poslanecké sněmovně bude rozhodovat o Radě České
televize. Už samotné toto konstatování je na pováženou.
Od
zákonodárců lze totiž obtížně očekávat, že přestanou být straníky a že je
nenapadne radu odvolat, aby pak v rámci opozičně smluvní spolupráce
nezvolili jinou, se kterou by se jim komunikovalo lépe.
Vždyť poslušná
rada by mohla vyjmenovat poslušného ředitele, který by se opřel o
poslušného šéfredaktora a ten by se pak obklopil poslušnými redaktory,
abychom se ze zpráv dověděli, jak máme skvělé politiky.
Také bychom
byli ušetřeni zbytečných informací o iniciativách, které mají jiný názor a
jistě by nás méně mátla opozice.
Část veřejnosti má důvod očekávat
odvolání rady České televize v naději, že své oblíbené politiky brzy uvidí
častěji a déle.
Větší část téže veřejnosti pak má důvod k obavě, že
častěji a déle bude trpět při pohledu na politiky, kteří mají zvláštní
schopnost zvednout divákovi v krvi hladinu adrenalinu.
Pokud poslanci
odhlasují usnesení, že Česká televize neplní veřejnoprávní poslání, nebude
podstatné, zda mají či nemají pravdu.
Nad veřejnoprávním posláním
veřejnoprávních médií by totiž měly bdít zcela jiné autority, než jsou
radní delegovaní politiky.
Důvod je jednoduchý.
Úlohou médií je
zastupovat občana někdy i proti politikům, které si občan zvolil.
Média
mají být nezávislá proto, aby politik věděl, že je pod dozorem.
Konec
konců by to mělo být i v zájmu politiků, aby ti z nich, kteří se dopustí
chyby či nepravosti, pod tlakem médii zburcovaného veřejného mínění museli
vyklidit prostor ve prospěch politiků čestnějších či schopnějších.
V odvolání rady České televize by tedy dnes měl poslancům zabránit kromě
ohledu na veřejnost i pud politické sebezáchovy.
Jistě jim nechybí,
stačí ho poslechnout.
Vysílá se v pátek 10. března ráno.
Otevřený dopis Královopolské a.s. Brno: Nebuďte seriózní!
Nebuďte seriózní!
Pokud někomu dlužíte, nechcete zaplatit oprávněným věřitelům a chcete se
vyhnou konkursu, stačí málo!
Podejte na věřitele nejlépe několik žalob, které by měly zpochybnit jeho
nároky. Mohou se i navzájem popírat, ale jsou podané! To stačí k tomu, aby
Krajský obchodní soud v Brně neuznal jejich nároky a dlužník je z jejich
pohledu bezúhonnou firmou, která nic prokazovat nemusí. Naopak věřitel
neprokázal své nároky a soud jeho podání zamítne.
Jiná situace je, když se dlužník snaží dohodnout s věřiteli. Jeho
serióznost se stává pro obchodní soud jasným ukazatelem a místo, aby
posoudil stav věcí, konkurs prohlásí, protože je to přece jasné: Přiznal
se! Soud nemusí se nic dokazovat, nemusí se moc pracovat a oběť je nasnadě.
Zdá se Vám to divné? Mně také, ale jde o případ, který se stal, a proto
kroutím hlavou údivem nad "flexibilitou" KOS Brno, kterou prokázal v
případě Královopolské a.s. V případě mého sporu s Oděvním podnikem a.s.
Prostějov, který dlouhodobě neplní své závazky, soud naše návrhy zamítl
podle výše popsaného schématu a ještě do usnesení opsal vyjádření zástupce
Oděvního podniku Prostějov:
" Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že případné prohlášení konkurzu
by mělo naprosto destruktivní dopad na podnik odpůrce a celou řadu dalších
subjektů, přičemž tato destrukce by byla i v případě zrušení usnesení o
prohlášení konkurzu v rámci příp. odvolání nevratná. Prohlášení konkurzu na
majetek dlužníka, který zaměstnává cca 6000 zaměstnanců, na základě výše
uvedených pohledávek (cca 4mil Kč, pozn. autor), které jsou sporné a
zpochybněné (zmíněnými účelovými žalobami), považuje soud za právně i
ekonomicky nezodpovědné řešení." Napsala JUDr Ludmila Hanzlíková KOS
BrnoŠ.
Neplaťte, zatloukejte, žalujte, je to nejlevnější úrok a navíc Vám soud
pomůže jistě stejně "citlivě" jako v mém sporu. Pokud budete s věřiteli
jednat slušně, pak se nedivte, když soud rozhodne "právně i ekonomicky
zodpovědně"!
Tato rada je zcela zdarma a je ověřená.
Jednatel Davay Communications s.r.o.
Školení o tom, jak klamat důvěřivce a přijít si přitom na slušné peníze
název: Jak zvládnout internet
datum: 8. 3. 2000
médium: Právo, str. 4
rubrika: Trhy a ekonomika
autor: (jn)
Evergreen této rubriky, firma Omniego Praha se postarala o kolosální
překvapení. Nejen že se nově zaštiťuje ve středečním Právu spoluprací s
jakýmsi Internetem 21 (firma toho názvu neexistuje), ale při pátrání po
identitě toho subjektu jsme si potvrdili (upozornění opět zaslal jeden
čtenář), že TATO FIRMA NEEXISTUJE TAKÉ.
Omniego neexistuje?
Telefon do "firmy" se řadu dní ozýval jako záznamník. Vzkaz jsem
nenechával
a počkal jsem, až se dovolám. Dnes se konečně povedlo vyměnit nahraný hlas
za živý.
Na druhém konci redakčního záznamového telefonu se ozvalo starším,
unaveně kuchyňským ženským hlasem "Omniego, prosím..." a já jsem (aniž jsem
se představil jako novinář) vyjádřil přání zúčastnit se kursu o
"telekomunikačním médiu nového tisíciletí", jak je vznosně nazván Internet v
článku středečního Práva.
"A to je pro firmu, nebo jen pro vás?" Prý si
firma pronajala jakousi internetovou kavárnu a tam se moc lidí asi
nevejde... Dozvěděl jsem se, že jsem se dovolal přímo "paní ředitelce" -
majitelce firmy. Na dotaz, že jsem firmu nenašel v rejstříku podnikatelů na
serveru ARES, mi uvedená dáma (ze které se vyklubala jakási Miroslava
Maxová), sdělila, že to jsem ani nemohl. Protože ona má "živnostňák" na
obchodní jméno úplně jiné - Maxová. Ale že může používat jméno Omniego,
protože má vyjádření patentového úřadu, že může používat ochrannou známku
OMNIEGO PRAHA. Svérázný výklad živnostenského zákona... Nicméně jak jsem s
údivem pochopil vzápětí, dodnes to paní Maxové vycházelo.
Tak chcete to školení?
Otázku o znění živnostenského zákona odbyla paní majitelka
konstatováním, že
je to normální. A už nervózně dodala, jestli prý chci to školení, nebo ne...
Otázku po vzdělání odbyla paní Maxová tím, že ona školu samozřejmě má, a
praxi též. "Jakou školu?" zeptal jsem se naivně, mysle si, že paní Maxová
je PaeDr., absolventka katedry výchovy a vzdělávání dospělých či
zprivatizovaná zaměstnankyně nějakého pedagogického výzkumáku...
Odpověď
byla lakonická a šokující: "Gymnázium a nástavbu."
"Jakou nástavbu?"
"No .--
nástavbu, ale já to hlavně organizuju...".
Po další chvíli zvědavých až
drzých dotazů jsem přiznal barvu (i totožnost a profesi). Přitom jem se
dozvěděl, že paní Maxová už takto "podniká" od roku 1995, že v Právu
inzeruje v rubrice ekonomika své služby po dobu 5 let. Prý s plným vědomím
šéfredaktora. Poznamenal jsem, že se zeptám vedení redakce na pravdivost
její bezelstnosti. Již Josef Švejk tvrdil, že přiznání ztěžuje zapírání.
Dozvěděl jsem se, že to není inzerce, že to jsou redakční články a
nemám se
prý ptát jí, ale dotyčné redakce. A že prý je čistě věcí dohody mezi ní a
redakcí Metra či Ekonomu, jakou formu zvolí... Zasmál jsem se s poukazem na
oprávněnou starost Finančního úřadu. A že prý jí kladu otázky jako FBI. A že
ona po telefonu mi dávat rozumy nebude. ...
Čuchám, čuchám super-ego...
A tak jsem se rozhodl pátrat dál. Adresa míří do paneláku v Jižním městě
(Mapa Prahy), telefon není registrovaný ani na firmu, ani na osobu (www.iol.cz). E-mail je nyní na freeweb Seznam,
dříve byl na jakýsi soukromý server Sinet. Živnostenské oprávnění (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/
ares_fr.html)
je vedeno u Místního úřadu městské části Praha 11, Chodov na jméno
Miroslava Maxová (žádné OMNIEGO PRAHA -
IČO 62423207: http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/ares/are
s_det.cgi?pce=1915487&por=1&text=html&prg=rzp&JS=1)
s oprávněním pořádat od 2.11.1994 kurzy a semináře a provádět "Pomocné
stavební práce nevyžadující odbornou kvalifikaci" a vedená ve
statistice SNA jako podnikatelská kategorie "Fyzická osoba podnikající dle
živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku",
"Domácnosti". Kombinovaná ochranná známka je registrovaná od
14.11.1995 pod č. 105905 se zněním "OMNIEGO PRAHA" pro kategorie (35)
poradenská
činnost v oblasti péče o zaměstnance; (36) poradenská činnost v oblasti
finanční; (41) provádění kurzů a seminářů, zprostředkovatelská činnost v
oblasti
kultury a vzdělávání. Ještě před rokem firma používala pro své kurzy prostory
hostelu Sport klub ARITMA. Ceny kurzů byly tehdy pěkně
mastné. Jak za školení v Ambassadoru.
Jak organizovat kuchyňskou firmu, aby obstála v tvrdé konkurenci
3350,- Kč jste vydali jako nic za zjištění, jak se stát "dokonalý tiskový
mluvčí" (spolu s tím, že jste poznali "obraz mediální krajiny" v Čechách),
což vám sdělila jakási paní Viktorie Kafková či 7500,- za kurs grafologie.
Ten je vícestupňový a po absolvování 90 hodin úvodu si můžete připlatit
ještě cca 2500-4000,- Kč a dozvědět se ještě více. Pak určitě už budete moci
nabyté vědomosti zpeněžit například tím že budete učit témuž další
nadšence... Rovné tři tisíce jste zaplatili, chtěli jste-li se dozvědět
během jediného dne "Jak vytvořit optimální organizační strukturu podniku
pro budoucí prosperitu" od Doc. Ing. Jiřího Dědiny, CSc.
Paní Venuše
Matějková vás zase za 1850,- Kč upozornila, "Jak předejít účetním omylům".
"Organizačnímu chování" vás naučil pan Dědina "podle zahraničních
videokazet" za rovných 3650,- Kč a jeden den. No řekněte - baťovská cena,
ne? Škoda, že uvedení "odborníci" neškolili i naše předchozí vlády.
Kapitalisticky dělnická univerzita ve fialovém saku
Při vyhledávání v serveru Seznam bylo nalezeno 88 odkazů na deník
Právo a 1
na týdeník Respekt. Nic víc. Až v jednom starém článku v Právu jsem našel z
dob bohatších na důvěřivé naivky adresu www prezentace
http://www.sinet.cz/omniego Hurááá. Několik titulků mne zaujalo. Šíře
záběru tohoto školícího molocha o několika lidech je úžasná. Proč vlastně
existuje Karlova universita?
Jak využívat masmédia, Jak kontrolovat finance, Jak zvládnout grafologii,
Jaké jsou základní funkce podnikového managementu, Jak totálně
restrukturalizovat pracovní postupy v podniku, Intenzívní kursy němčiny,
Umění společenské komunikace, Jak organizovat firmu, aby obstála v tvrdé
konkurenci, Co přináší reengineering, Jak organizačně usměrňovat chování
svých zaměstnanců, Řízení jakosti ve výrobní firmě, Umění sociální
komunikace, a tak dále, a tak dále.
Co říci na závěr? Snad raději nic. Za novináře by měla mluvit fakta. Za
šéfredaktora či vydavatele jeho list.
Ozvěny dne Plus jsou "nepřípustný bulvár"
Britské listy kritizovaly
pořad Radiožurnálu Ozvěny dne Plus z 12. února 2000. Na základě tohoto
článku podal Petr Štěpánek, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
stížnost Radě Českého rozhlasu. Zde je její odpověď.
Vážený pan
mgr. Petr Štěpánek
člen Rady ČR RTV
Praha 29. února 2000
Č.j. 41/2000
Vážený pane kolego,
jak jsem Vás již informoval, Rada Českého rozhlasu se na svém
zasedání dne 23. 2. 2000 zabývala problematikou Ozvěn dne Plus. Posoudila
přitom nejen inkriminovaný pořad ze dne 12. 2. 2000, ale i předchozí, které
jsou v této rubrice zařazovány. Došla jednomyslně k závěru, že jde nejen o
neprofesionální zpracování většiny uváděných kauz, nepodložené ověřenými
fakty, ale o bulvár, nepatřící do veřejnoprávního vysílání. Je tak v přímém
rozporu s Hlavními programovými zásadami Českého rozhlasu, které v kapitole
III. článku 5 konstatují, že "zpravodajsko-publicistické pořady musí
obsahovat věcně fundované konkrétní údaje. Nepřípustné je šíření fám a
vlastních spekulací". Vyslovila proto znepokojení nad tím, jak takové
pořady mohou být vedením stanice do vysílání vůbec zařazovány.
Generální ředitel Českého rozhlasu ing. Václav Kasík se plně
ztotožnil se stanoviskem Rady. Současně upozornil, že Vámi kritizovaný
pořad projednal již před jejím zasedáním s vedením stanice a vyslovil
vedoucím pořadu výtku. Se stanoviskem Rady ČRo seznámí vedení Českého
rozhlasu a přijme další opatření, aby se zabránilo bulvarizaci vysílání.
Rada vyslovila souhlas s postupem generálního ředitele a problematiku Ozvěn
dne Plus projedná s vedením ČRo 1 dne 15. 3. 2000 v rámci již připravené
analýzy Ozvěn dne.
S přátelským pozdravem
Richard Seemann
předseda Rady Českého rozhlasu
Poznámka JČ: Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu se zdá být v
této věci rozumné, protože pořad Ozvěny dne plus, který kritizovaly Britské
listy, skutečně obsahoval spekulace spíše než fakta a hlavně útočil na
jednoho politika, jemuž neposkytl možnost se bránit. Je však nutno se mít
na pozoru vůči tomu, aby se veřejnoprávní vysílání Českého rozhlasu nestalo
pouhou pasivní hlásnou troubou, bez kritické analýzy opakující oficiální
vládní či stranické informace. Vysílání musí být bezesporu založeno na
faktech, avšak předkládané věcné informace musejí být dobrými novináři
kriticky analyzovány a ze všech úhlů zpochybňovány. Doufejme, že Rada
Českého rozhlasu dohlédne na to, aby se toto v pořadech ČRo dělo.
Britské listy rády zveřejní analýzu Rady ČRo pořadů Ozvěny dne Plus,
pokud jim je Rada poskytne k dispozici.
Jak byl financován seriál "Naskočíme?"
Ve včerejším vydání Britských listů psal Nikolaj Savický z České
televize, že ČT nikdy nepřijímá peníze na výrobu pořadů ze státních ani
jiných zdrojů. Vznesl jsem dotaz, jak to tedy bylo se seriálem o přípravách
ČR na vstup do EU "Naskočíme?"', který částečně financovalo ministerstvo
zahraničních věcí. Zde je odpověď Nikolaje Savického. JČ
Vážený pane,
případ pořadu "Naskočíme?" je dobrou ilustraci prospěšnosti zásady,
o níž jsem se zmínil ve svém článku. Cyklus
"Naskočíme?" o přípravách Vstupu České republiky do Evropské unie začala
připravovat produkční společnost pana Pavla Štingla K2, s.r.o., v září
1999. Během podzimu téhož roku jednali o námětu autoři tohoto cyklu,
pracující pro společnost K2, s.r.o., s Ministerstvem zahraničních věcí
České republiky a 1. prosince 1999 pak tato společnost uzavřela
s ministerstvem zahraničních věcí příslušnou smlouvu. Příjemcem finančních
prostředků ze státního rozpočtu tedy byla soukromá produkční firma K2,
s.r.o., nikoli Česká televize.
Mimo jiné i dramaturgický dohled České televize zčásti zabránil
změnám, které požadovalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v
již dokončeném dílu "Naskočíme?". Následující vypovězení smlouvy mezi
Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a společností K2, s.r.o.,
k němuž došlo 28. ledna 2000, je, domnívám se, dobrou ukázkou toho, proč
Česká televize z principu nepřijímá žádné, tedy ani účelové státní či
obecní dotace.
Znovu opakuji, že je zcela legitimní, pokud soukromá firma přijímá
za jasně definovaných podmínek účelové státní dotace, ale televize veřejné
služby si to nemůže dovolit. Pokud by totiž byla ochotna přijímat peníze ze
státního rozpočtu (a stávala by se tak závislou na rozhodování správce
příslušné kapitoly státního rozpočtu), ohrožovala by svou nezávislost a
tím i skutečnou službu veřejnosti ve smyslu ustanovení § 2 zákona č.
483/1991 Sb. o České televizi, který jí ukládá povinnost "poskytovat
objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření
názorů".
Nikolaj Savický
Poznámka JČ: Nesouhlasím s výše vyjádřeným názorem pana
Savického, že je legitimní, když státní dotace dostává pro výrobu
televizního seriálu soukromá firma, pokud se ten seriál má vysílat v
nezávislé veřejnoprávní televizi. Poskytnutí dotace je v tomto případě
spíše jen formálním obejitím panem Savickým uvedeného chvályhodného
principu, že ČT nemá přijímat peníze na výrobu pořadů od nikoho, má-li si
zachovat důvěryhodnost a integritu.
Špión v NATO prý prozrazoval Srbsku plány leteckých útoků
V České republice vznikly spekulace, že byl tento špión údajně
českého původu. V deníku Guardian a v pořadu televize BBC, který se bude
vysílat v neděli (tvůrce tohoto televizního pořadu BBC reportér Allan
Little je spoluautorem níže uvedeného článku z Guardianu) je uvedeno, že
státní příslušnost špióna není v důvěrné zprávě NATO uvedena. Pokud řekl
britský liberálně demokratický poslanec Menzies Campbell, že to asi bude
někdo s nových členských zemí NATO, neuvedl, kde to sebral. Bylo by
zajímavé vědět, zda BBC má skutečně důvěrnou zprávu NATO k dispozici;
trochu se zdá, že je celá věc bouří ve sklenici vody.
Špión v NATO prozrazoval Srbsku loni na jaře přísně tajné
podrobnosti ohledně spojeneckých leteckých útoků, včetně cíklů, které měly
být zasaženy, a včetně přesných letových tras. Vyplývá to podle deníku
Guardian a reportéra BBC Allana Littla z tajné americké zprávy. Televize
BBC bude o tom vysílat v neděli 12. března pořad jménem Moral Combat: NATO
at War.
Interní tajná zpráva, vypracovaná pro čelné představitele americké
armády dospívá k závěru, že Srbsko mělo po dobu čtrnácti dnů bombardovací
kampaně NATO, která začala loni 24. března, přístup k denním rozkazům
NATO týkajícím se leteckých útoků a průzkumných letů. Koncem druhého týdne
leteckých útoků změnilo NATO způsob distribuce denních rozkazů. Na srbské
povědomí o bombardovacích plánech NATo to mělo okamžitý dopad.
Podle připravovaného pořadu BBC, který se bude vysílat v neděli,
vědělo Srbsko také, kdy vyšle NATO průzkumná letadla s piloty i bez pilotů.
Srbská armáda a policie byla schopna předem odstranit své mužstvo i
technické zařízení z míst, o nichž věděla, že budou bobmardována.
Tajná americká zpráva konstatuje, že tajný zdroj Bělehradu byl
člověk a informace nebyly důsledkem proniknutí Srbů do zakódovaného
počítačového systému NATO jménem Chronos.
GeneráWesley Clark, vrchní velitel NATO, měl uř počátkem války
podezření, že má Bělehrad v bruselském ústředí NATO špióna. "Vím, že tady
mám špióna, chtěl bych ho nahjít," řekl prý Clark kolegům.
Vedoucí vojenští představitelé NATO okamžitě zkontrolovali, komu se
distribuují denní rozkazy leteckých útoků, a s hrůzou zjistili, že k nim má
přístup 600 lidí. Distribuce denních rozkazů byla pak omezena na 100 osob.
V rozhovoru pro BBC popřel generál Clark, že by byl špión "v
ústředí NATO". zku však, zda byl špión "v NATO", Clark odpověděl: "Myslím,
že ne," a potvrdil, že se prošetřují procedury NATO.
Loni v srpnu byl citován jeden činitel NATO, podle něhož jeden
důstojník NATO poskytl informace o letech špionážního letadla Stealth
důstojníku ruské špionáže, který je pak předal Bělehradu.
V listopadu 1998 přiznal francouzský důstojník Pierre-Henri Bunel,
že v říjnu toho roku poskytl jednomu jugoslávskému diplomatu v Bruselu
všeobecné plány NATO na případné bombardování nejrůznějších cílů v Srbsku.
Bylo to pět měsíců před zahájením bombardování. Francouz to prý učinil v
důsledku své nenávisti vůči Spojeným státům.
Z 19 členských zemí NATO udržovaly dvě - Itálie a Řecko - se Srbskem
diplomatické styky během konfliktu. Tajná americká zpráva neuvádí, jak
špión v NATO mohl poskytovat informace Bělehradu, ani se nezmiňuje o jeho
národnosti.
V pořadu BBC se také uvádí, že byl během války vyslán na tajné
jednání do Moskvy a do Bělehradu jeden švédský finančních. Sdělil
prezidentu Slobodanu Miloševičovi, že Rusové schválili mírový plán a
uvedli: "Nemůžeme vám pomoci, tak bezodkladně odejděte z Kosova."
Velká Británie: postupný přechod k přístupu na internet bez
telefonních poplatků
Britská verze vyhledávacích stránek AltaVista a firma NTL oznámily
tento týden, že nabídnou veřejnosti telefonní připojení na internet
zadarmo, prostřednictvím čísla, začínajícího čtyřčíslím 0800 - to jsou v
Británii čísla, poskytující komerční telefonní informace či služby zadarmo.
Zároveň se šíří pověsti, že jeden z nejpopulárnějších britských
poskytovatelů přístupu na internet, Freeserve, bude reagovat radikálním
snížením telefonních poplatků pro přístup na síť.
AltaVista i NTL hodlají poskytnout uživatelům přístup na internet
prostřednictvím telefonního spojení naprosto bez poplatku a doufají, že se
provoz zaplatí směsicí inzerce a elektronického obchodování.
V Británii je nyní více než 200 poskytovatelů přístupu na internet,
kteří spolu soupeří o zákazníky. Loni v září se spojila firma Freeserve
telekomunikačním podnikem Energis a nabídla zákazníkům slevu pro telefonní
připojení na internet, pokud převedou své hovory a své připojení do sítě
Energis. Dělá se to tak, že uživatel telefonu pro hlasové či modemové
spojení použije předvolby 162, čímž odkloní svůj hovor na síť firmy
Energis.
Jenže tato praxe není nic úplně nového. Firma Localtel nabídla
uživatelům internetu telefonní přístup na síť bez jakéhokoliv poplatku mimo
špičku, pokud si převedou své telefonní číslo na jejich telefonní síť, už
od konce roku 1998. Služba se jmenuje Screaming.net a byla obrovským
úspěchem. Desetitisíce telefonních účastníků převedly svá telefonní čísla
od firmy British Telecom k firmě Localtel. Jeremy Stokes, ředitel firmy
Localtel, konstatoval v pořadu Newsnight televize BBC, že typický uživatel
jejich připojení na internet zůstává na síti třikrát tak déle, než
"normální" uživatel internetu, který musí za telefonní připojení platit.
Poskytovatelé připojení na internet zadarmo čelí velkému problému:
jakmile poskytnout internetové připojení zadarmo, vznikne obrovská vlna
zájmu: lidi se přestávají dívat na televizi a brouzdají po internetu.
AOL, největší poskytovatel internetových služeb v Británii, účtuje
svým uživatelům 9.95 liber (cca 550 Kč) měsíčně plus 1 penci (55 haléřů) za
minutu telefonního připojení na síť bez ohledu na denní dobu. British
Telecom používá podobnou a levnější strategii: uživatelé musejí platit 9.99
liber měsíčně, ale od 18 hodin do půlnoci během týdne a po celý víkend je
telfonní přístup na internet zadarmo. BT si ale uvědomuje, že to vyvolává
večer a o víkendu obrovský nápor na jeho telefonní síť. Proto připravuje
také bezpoplatkový přístup na internet. Od loňska velmi energicky
modernizuje svou síť, aby se dokázala vyrovnat se zvýšeným provozem. BT
hodlá od dubna účtovat svým zákazníkům poplatek od 7 do 35 liber za měsíc
(podle toho, zda chtějí mít volný přístup na internet jen večer, nebo po
celých 24 hodin)
Kabelové společnosti, které nabízejí volný přístup na internet za 10
liber měsíčně, zjišťují, že to vytváří problémy v důsledku obrovské
poptávky. Sítě začínají být přetíženy.
Podnik AltaVista to ví, a tak zahájí svůj servis, poskytující
přístup na internet zadarmo, teprve až od května letošního roku a po dobu
prvního půl roku ho omezí na půl milionu uživatelů.
AltaVista plánuje účtovat zákazníkům 35 liber počátečního poplatku a
pak poplatek 10 liber ročně.
NTL je dokonce odvážnější. Od 17. dubna bude nabízet přístup na
internet prostřednictvím telefonního spojení úplně zadarmo, pod podmínkou,
že telefoní uživatelé převedou své telefony na její síť.
Bush a Putin: dva muži, o nichž nic nevíme, kteří pravděpodobně
budou brzo vládnout světu
Vladimír Putin se stal z naprosto neznámé osoby významným kandidátem
na ruského prezidenta, který má před volbami, které se mají v Rusku konat
26. března, třicetiprocentní náskok před ším kandidátem, napsal v deníku
Guardian dne 9.3. 2000 Hugo Young.
Putin strávil většinu života v bezvýznamných zaměstnáních v KGB, pak se stal městským administrátorem v Petrohradě a krátce šéfem FSB, nástupkyně KGB. To je vše.
Existují určité povzbuzující znaky. Putin bude prvním vedoucím
ruským představitelem od Lenina, který umí mluvit cizím jazykem. Pracoval
pro KGB v Německu a jak řekl v neděli v britské televizi, dvakrát navštívil
Spojené státy. To naznačuje otevřenější horizont než Gorbačov či Jelcin. Od
te doby, co se stal prezidentem v zastoupení, přijal celou řadu západních
ministrů zahraničních věcí, což by naznačovalo, že nevidí Rusko starým
způsobem jako autarkickou společnost, ale že ví, že se Rusko musí stát
součástí globální ekonomiky. O nadcházejícím víkendu má Putina navštívit
Tony Blair jako první vedoucí představitel cizí země. Blair není šéfem
Evropy, ale je v Evropě nejsilnějším vedoucím představitelem, in si asi
myslí, že ho může Blair informovat o tom, jak dělat reformu.
Takže západní ministerstva zahraničních věcí usuzují, že bude dobré
vyjednávat s ruským vedoucím představitelem, který není ani opilý, ani
(snad) zkorumpovaný. Dosud není známo, který z podvodných zlodějských
ruských plutokratů je mu případně blízko.
Na druhé straně, Putin je válečný kandidát. Neměl by nejmenší šanci
stát se prezidentem, kdyby nebylo války v Čečensku, kterou vede s
primitivní brutalitou, přinášející mu volební podporu. Všechno je zaměřeno
na volby a není to nutně demokratické. Nejinformovanější názory tvrdí, že
až bude Putin zvolen, provede serióznější hospodářskou reformu než Jelcin,
za pomoci celé řady šílených amerických ekonomů, ale bude nespolehlivým
strážcem svobod občanů. Obnovený policejní stát bude koexistovat s počátky
poctivé tržní ekonomiky.
Ruský postoj vůči světu bude silnější. Moskva si přeje, aby s ní
svět jednal s respektem, a právě proto drtí Čečensko. Vychází najevo
rozporný postoj: Putin na jedné straně hovoří v britské televizi, že by se
Rusko rádo stalo členem NATO (v následujících větách to však hned rozmělní)
a na druhé straně otevřeně potvrdí, že kdyby došlo k jaderné krizi, Rusko
odpálí své jaderné zbraně. Podle týdeníku Economist Putin na nedávném
banketu připil Stalinovi a s láskou hovoří o Juriji Andropovovi, svém
sovětském předchůdci jako šéf KGB, který se stal vládcem země.
Na rozdíl od Putina byl vychován George W. Bush jako člověk, který
má vládnout. Jeho rodokmen je daleko kvalitnější. Ale Bushův přístup k
zahraniční politice je přístupem naprostého amatéra, jehož zkušenosti jsou
pravděpodobně ještě menší než zkušenosti Putinovy.
Bush se netají s tím, že o zahraniční politice neví nic, a když o ní
občas hovořil bez přípravy, bylo to vždycky dost trapné. V televizi
ukázali, že neví, jak se jmenují vedoucí představitelé nepříliš významných
zemí - byl to nepříliš vkusný televizní vtip. Ale co si máme myslet o
takovýchto Bushových výrocích: "Když jsem se dostával nahoru," řekl, "žili
jsme v nebezpečném světě a věděli jsme přesně, kdo jsou ti oni. Bylo to my
proti nim a bylo jasné, kdo ti oni jsou. Dnes si nejsme tak jisti, kdo ti
oni jsou, ale víme, že jsou."
Za těmito syntaktickými neobratnostmi se skrývá lítost nad tím, že
už neexistuje černobílý svět, a tato nostalgie po starém pořádku
pravděpodobně brzo ovládne Bílý dům. Za tou volnou nostalgií jsou kohorty
poradců, kteří, když píší Bushovi projevy, mu většinou zabrání v tom, aby
hovořil nesmysly. Tento prázdný muž má kolem sebe hodně schopných lidí,
kromě superbohatých hledačů vlivu, kteří mu koupili prezidentskou nominaci.
Avšak tito poradci mají všichni zkušenosti z období studené války za
Reagana a Bushe otce, a zaujímají tvrdší postoj vůči Rusku a Číně, než jaký
nyní vládne ve Washingtonu.
Pokud se člověk dokáže v tom všem orientovat, Bushův názor na svět
je velmi neobratný. Zdá se, že částečně to bude znamenat, že se Američané
stáhnou do sebe. Bush sám hovořil o tom, že by jeho zahraniční politika
měla věnovat víc pozornosti "sousedství", mínil tím Mexico a Latinskou
Ameriku. Jeho čelná poradkyně řekla, že "bude možná nutné snížit počet
amerických vojsk v Kosovu anebo tam nemít vůbec žádná vojska". Ale někteří
poradci navrhují, aby Spojené státy odvolaly svůj podpis pod smlouvou z
roku 1972 o zákazu balistických střel.
Není tedy zrovna lehké určit, jakou bude mít budoucí americký
prezident politiku. Bush je typický moderní americký politik, který vydává
více energie na obhajobu soukromého vlastnictví zbraní a poprav, než aby
řádně vykonával obrovskou moc a s tím jdoucí odpovědnost, která celosvětově
v poslední době připadla Spojeným státům.
Jestliže zvítězí Bush v prezidentských volbách, zahájí dialog s
obdobnou osobou v Rusku, která také stejným způsobem nezrale chápe. Spolu,
s tímtéž nesoustředěným nezájmem, začnou vytvářet internacionalismus nové
éry.
Tyto vyhlídky jsou spíš znepokojující než tvůrčím způsobem
vzrušující. Bill Clinton taky nebo zrovna vzorem globálního diplomata.
Avšak s Al Gorem by byl u stolu alespoň jeden člověk, který má mírné ponětí
o světové diplomacii.
Zaniklý židovský hřbitov kulisou zbytečného dramatu
Co si myslet o hysterii kolem hřbitova ve Vladislavově ulici v
Praze, jehož "život" ukončil jeho uzavřením Léta Páně 1478 král Vladislav
Jagellonský?
Proti výstavbě garáží protestovali v minulých dnech ortodoxní židé
- např. demonstranti 1. března vzkázali z Londýna do Prahy, aby země
"respektovala lidská práva" a ponechala ostatky na pokoji. Protestující
prohlásili, že se chtějí sejít s českými ministry zahraničí a kultury.
Přitom se naskýtá otázka proč ale nezabránili takovému porušování "lidských
práv" např. v letech 1982 - 1983, když byl např. prováděn stejný
archeologický záchranný výzkum v britském Yorku v místě budoucích
podzemních garáží?
V Lidovkách si den na to povzdychl ministr krásna a duchovna Pavel
Dostál na téma masových protestů proti garážím: "Ty už jsou tak masové, že
si to ani nedovedete představit. To je akce, která je někde řízena
obrovskou lží. Zatím jsem dostal přes dva tisíce mailů, a všechny mluví o
hřbitově vedle Pařížské ulice. Všichni se domnívají, že Dostál chce zničit
starý tradiční židovský hřbitov na Novém Městě."
O co se vlastně jedná?
Nad starým židovským hřbitovem
zrušeným roku 1478 probíhal další staletí život, stavěly se a bouraly domy.
Při stavebních aktivitách v dřívější době až na dvě výjimky nebyl
konstatován výskyt dochovaných hrobů. Archeologické oddělení Pražského
ústavu památkové péče 31.4.1995 a 24.4.1996 souhlasilo s výstavbou
podzemních garáží s podmínkou záchranného archeologického průzkumu.
S tím souhlasil i odbor památkové péče pražského magistrátu. Etapový
postup archeologického průzkumu začal v roce 1997. Výzkum byl sledován
Alexandrem Putíkem z Židovského muzea.
Pod podlahou polosuterénu demolovaného domu čp. 1390/II. byl zahájen
archeologický průzkum. Nalezené hroby byly pečlivě archeologicky zpracovány
a byly zjištěny cenné informace. Důležitá je následující informace:
"Po vzájemné dohodě byly nalezené, zdokumentované a vyzvednuté lidské
ostatky po antropologickém posouzení předávány židovské obci
k urychlenému pohřbení. Během výzkumu nebyly vzneseny nároky na jeho
přerušení a na zachování této části hřbitova," je psáno ve Věstníku
židovských náboženských obcí v Českých zemích a na Slovensku Roš
chodeš v srpnu roku 5759 (1999).
V roce 1998 byly provedeny sondy v druhé nepodsklepené
části domu čp. 76/II. Byl zjištěn "dobře dochovaný horizont židovského
pohřebiště." A v tomto okamžiku začal být ze strany Židovské obce o po
staletí zmizelý hřbitov zájem.
V polovině roku 1998 se konala jednání o záchraně zbylé části
hřbitova. Česká pojišťovna chtěla pokračovat ve vyprojektované stavbě (s
několikapodlažními garážemi po celé parcele). V souvislosti s tím
Česká pojišťovna nabízela zřídit expozici či pamětní síň ve svém
rekonstruovaném areálu. K dohodě s Židovskou obcí v Praze
nedošlo a protože stavba pokračovala, začala v březnu 1999 druhá etapa
archeologického výzkumu v místě kde nebylo podsklepení.
Podle citovaného věstníku po iniciativě vrchního rabína Sidona
Archeologický ústav inicioval návrh, aby hřbitov se stal archeologickou
památkou.
Jen pro zajímavost: v Lidovkách 6.3. píše Leo Pavlát ředitel Židovského
muzea a člen vedení Židovské obce v Praze: "Nález měl nespornou
kulturněhistorickou hodnotu. Jinak by akademie věd, podpořená později
Magistrátem hl. města Prahy, nepožádala ministerstvo kulturyŠ" O prvotní
aktivitě rabina Sidona se nezmiňuje. Ale to jen na okraj.
Česká pojišťovna o tom byla zpravena úředním papírem (z 26.4.1999)
z ministerstva kultury a archeologické štourání bylo postupně
utlumeno.
V srpnovém věstníku Roš chodeš (1999) bylo v rozsáhlém článku
o tomto hřbitovu upozorněno, že problémem zůstává otázka dosavadních
investic České pojišťovny, "které v současnosti již dosahují
stamiliónových výší." Z tisku již víme, že na podzim 1999 se zástupci
Židovské obce a ČP dohodli, že nedotčené hroby budou spuštěny o deset metrů
níže ve stavební jámě. Stavba garáží by byla nad nimi. Proti kompromisní
dohodě se však postavily zahraniční židovské instituce.
Nic by se nestalo, kdyby...
Kdyby se našlo na hřbitově jen několik desítek hrobů, byl by proveden
záchranný archeologický průzkum, vše pečlivě zdokumentováno, kosti by
navštívily v Národním muzeu antropologa V. Kuželku (což bylo i
učiněno, protože i na první lokalitě byly kosterní nálezy, některé byly
označeny z archeologického hlediska za mimořádně zajímavé) k provedení
detailních analýz a předány židovské obci. Ale objevením dalších partií
hřbitova s několika sty (asi 400) hroby se - řečeno "s klasiky"
-kvantita změnila v kvalitu, nebo-li hřbitov se stal viditelnějším a
začal žít symbolickým životem.
Kompromisní "ponoření" hřbitova hlouběji, pod garáže lze pokládat za
rozumnou dohodu mezi respektováním "starého, ukončeného" a "logikou
živého". Velmi lukrativní poloha místa v hlavním městě předurčuje
tamní zástavbu k dalšímu finančnímu zhodnocení podle poptávky našeho
dynamického technického světa. A jednou z největších poptávek
v Praze na prahu třetího tisíciletí jsou podzemní garáže
v přecpaném středu Prahy.
Hřbitov byl staletí pod nánosem zapomnění a staveb, část byla již
zničena, dotčená část by byla zdokumentována pro budoucnost a uložena
hlouběji.
Tuto kompromisní variantu považuji za rozumnou. Podobně i finanční
odškodnění pojišťovny, pokud by měl být hřbitov zakonzervován a podzemní
garáže by nebyly postaveny. Neboť stavba byla zahájena v dobré víře, se
řádným souhlasem institucí. Obě varianty - spustit hroby níže a kompenzovat
ztrátu pojišťovny jsou věcné a současný humbuk je hloupý.
Ničí sebe sama
Kauza HŘBITOV je reakcí neadekvátní s hysterickými rysy. A
nátlakovou s politickou přesilovkou tlačenou i politicky. Nebude
škodit nahlédneme-li např. do Práva 14.1.2000, kde pod titulkem "Rozruch
kolem židovského hřbitova neskončil" je psáno o zahraničních iniciativách
např: "...předseda zahraničního výboru Kongresu USA Benjamin Gilman se v
úterý dohodl s českým velvyslancem v USA o jeho účasti na zasedání výboru v
prvním únorovém týdnu..."
Lidovky v rozhovoru se Sidonem 2.3. zase napsaly, že rabín očekává,
že bude jednání se zainteresovanými stranami, které chtěl iniciovat pan
Martin z amerického velvyslanectví.
Koncem února skupina představitelů zahraničních židovských kruhů se
pokusila uložit na staveništi do země dříve vyzvednuté kosterní pozůstatky.
Česká pojišťovna však uložení ostatků, které vyzvedli památkáři při
archeologickém výzkumu, jako nepovolené akci zabránila.
V Lidových novinách ze 4. března jsem na téma nepříjemné vysvětlování
úřednici z USA M. Albrightů četl věty vytvářející iluzi, že se jedná o
něco velmi zásadního: "...Pro Židy je něco takového nepřijatelné...
Židovský svět bojuje za jeho záchranu..."
Podobně v Lidovkách na toto téma 6.3. vzdychá Leo Pavlát nad výrokem
ministra Dostála: "Hovořit v souvislosti se hřbitovem v Praze paušálně o
"celosvětové židovské obci", jak to učinil ministr kultury P. Dostál (LN 2.
3.), proto chtě nechtě vyvolává velice nešťastné asociace. Historicky
nejbližší spojení, které se nabízí, je totiž "světové židovstvo".
Nepřímo tak upozorňuje, že hysterický politicky zaštítěný tlak či spíše
kampaň ortodoxních židů může bohužel zasít v podvědomí mnohého (nejen
"středo") Evropana více nedůvěry než hloupé antisemitistické štvaní. Stejně
tak i novinové bubliny typu: "Židovský svět bojuje za jeho
záchranu..."
Židovské varování
Je zde problém střetu ortodoxního
s liberálním (či lépe řečeno kompromisním) pohledem.
Ortodoxní Židé vědí, že s hroby a náhrobními kameny nemá hýbat. S
pohřebištěm ("domem věčnosti") se musí zacházet uctivě. Pražský rabín Karol
Sidon požádal o dobrozdání v židovském aškenázském světě uznávanou duchovní
autoritu vrchního izraelského rabína, jimž je Israel Meir Lau a dostalo se
mu nekompromisního postoje. Tím je židovská obec kryta proti další kampani
ortodoxních židů.
Exhumace a přenesení ostatků na jiné místo však je možné - proto nebyla
jednání o dalším osudu hřbitova od počátku rigorózně v duchu NEHÝBAT NIČÍM.
Osobní zkušenost z postoje židovské obce k hrobům předků má např.
ředitel městského archivu v Ústí n. L. dr. Vladislav Kaiser: "Vzpomínám si
na jednání na pražském vrchním rabinátu v roce 1996 o využití jednoho
náhrobního kamene jako součásti plánovaného pomníku upomínajícího na
židovskou komunitu v Ústí nad Labem v jednom místním parku, dřívějším
židovském hřbitově. Ten byl v polovině dvacátých let jako nevyužívaný
uzavřen dle židovských zvyklostí tak, že náhrobky byly položeny na zem a
zahrnuty zeminou. Vrchní rabinát povolil využít takto uchovaný resp.
pohřbený náhrobek s podmínkou, že musí pomník na milimetr být přesně tam
kde náhrobek předtím stál. Sidon a jeho kolegové mě žádali, abych dohlédl
na to, kdyby se v místě hřbitova prováděly jakékoli stavební práce, např.
výkop pro elektrický kabel, výstavba domu apod., abych v tomto případě
neprodleně informoval vrchní rabinát, který by doporučil rituálně správnou
exhumaci a přenesení ostatků na jiné místo."
Suma sumarum bez zásahu ortodoxních aktivistů by došlo k vyřešení
problému v rámci standardního jednání.
Případ hřbitova se však stal varováním před ortodoxními fundamentalisty.
V Roš chodeš z března roku 5760 (2000) je ve stati "Za jedním stolem" -
o různorodých přístupech v judaismu řada důležitých myšlenek. Cituji z
rozsáhlého příspěvku, který pronesl Rabi Andrew Goldstein, rabín
northwoodské synagogy v Londýně. Řekl: "Jsem Žid, jsem liberální
Žid (slova liberální, reformní či proreformní jsou synonyma)... Uvedu tři
důvody, proč mohu být jen liberální Žid: 1) V moderním světě prostě nelze
vykázat přes polovinu židovského národa - ženy do podřadné úlohy. Musím jim
dát úplnou náboženskou rovnost...
2) Ve světě po šoa s klesajícím počtem Židů musíme vítat všechny, kdo si
přejít být Židy. Upřímné konvertity musíme podporovat, nikoli
odhánět...
3)... Já prostě nemohu věřit tomu, že Tóra a Talmud byly dány v
celistvosti a v jednom bodu historie , na jednom místě, jednomu člověku, a
že Tóra, kterou máme, je dokonalým Božím slovem pro všechny časy."
Rabi Andrew Goldstein pojmenoval základní problémy ortodoxie v dnešním
světě. A s těmi se potýká i katolictví - např. ve vztahu k ženám, k jejich
službě v církvi a ve vztahu k celibátu. Ne náhodou článek doprovází
fotografie americké reformní rabínky...
Jiný z diskutérů - Leo Pavlát - se ve svém příspěvku přímo dotkl
problému hřbitova ve Vladislavově ulici: "Osobně se mi zdá, že malý
důraz na etiku považuje reforma za hlavní prohřešek ortodoxního judaismu,
který jako by tento aspekt židovské tradice obětoval vnější rituálnosti a
zálibě v nedůležitých malichernostech... je třeba přiznat, že ortodoxní
judaismus k takovému dojmu občas sám přispívá. Je navíc nejednou
selektivní, když jde o vlastní výhody, manipulativní i elitářství a ve
spojení s politickou mocí dokáže být též arogantní. Nedávná kampaň
rozpoutaná v Británii a ve Spojených státech vůči českému zemského rabínovi
ve věci židovského hřbitova v pražské Vladislavově ulici je nejčerstvějším
dokladem těchto slov."
Souhlasím s přáním Leo Pavláta, kterým ukončil článek v Lidovkách
(6.3.):
"Hřbitov ve Vladislavově ulici není exteritoriálním "židovským"
pozemkem na území České republiky . Bude-li prohlášen za kulturní památku,
stane se tak na základě odborného posouzení, které jistě nerozlišuje mezi
pohřebištěm židovským a nežidovským."
Bohužel, ve skutečnosti se z problému stalo politikum se všemi
negativními důsledky. Ať se rozhodne (a dohodne) cokoli a jakkoli, nejhorší
se již stalo.
Bytová otázka: Odpověď panu Paříkovi
Jak už to v Britských listech často chodí, původní debata o
určitém tématu se
dříve či později zvrtne v debatu o pisatelích jednotlivých příspěvků. Podobné
slovní přestřelky bývají pro nezúčastněnou stranu sice často poměrně zábavné,
nicméně o problému už se toho moc nedozvíme. Žel, ani reakce na můj
příspěvek se netýkala
samotné otázky bydlení.
Se zaujetím jsem si přečetl páně Paříkovu analýzu mé společenské,
finanční
i morální situace. Zůstal jsem s ústy zejícími nad jeho jasnozřivou intuicí
spojenou s pronikavým nekompromisním úsudkem. Kdyby se pan Pařík chtěl
dobrat poněkud
trefnějšího odhadu, co jsem zač, prosím, aby zvážil následující alternativu:
Co když jsem v roce 1998 rozjížděl vedle své původní činnosti
správce sítě
ještě malý obchůdek a tím jsem se dobral zcela legálně a přirozeně dosti
vysokých
nákladů?
Marně jsem se snažil svoji situaci přiblížit srovnáním se sedmým
bodem v článku
pana Novotného. Pan
Pařík
mne prohlédl a našel své "jednoduché vysvětlení". Zvláště působivým
odhalením, že nechci platit víc, než musím, uhodil hřebíček na hlavičku.
Menším stínem v jeho brilantních vzdušných dedukcích je však následující
tvrzení:
opravdu neverim tomu, ze by pan Petr skutecne zil
z cisteho prijmu 5800
a pritom pomyslel na rekonstrukci domku
To se panu Paříkovi poněkud slila časová osa. V roce 1998 jsem
investoval do dalšího
podnikání i své dřívější úspory a tak vznikl za daný rok zákonitě slabý čistý
příjem. Připomínám, že žijeme v roce 2000 a na rekonstrukci domku pomýšlím nyní.
Ale abych se vrátil k tomu, oč mi šlo. Snažil jsem se naznačit,
že mé daňové přiznání
za rok 1998 nevypovídá o mé současné finanční situaci. A už vůbec nic neříká o
tom, jak budu schopen splácet úvěr v následujících dvaceti (!) letech.
Zaměstnanec,
který požadované příjmy prokáže, může být zítra propuštěn, stejně jako já
mohu zítra zkrachovat. A potom přijdou tak jako tak ke slovu ručitelé nebo
zastavené
nemovitosti a banka si stejně přijde na své.
Také jsem tajně doufal, že mi někdo objasní strategii státu při
rozdělování
podpor. U stavebního spoření v délce 5 let dostanu státní podporu, ať už použiji
prostředky jakkoli, při zkráceném spoření mám nárok na podporu při použití
prostředků pro účely bydlení, a to včetně rekonstrukcí. Mohu také čerpat
zvýhodněný
úvěr s 6% úrokem. Avšak u hypotéčního úvěru už stát podporuje jen ty, co zřizují
novou bytovou jednotku. Troufnu si tvrdit, že to zpravidla bývají ti
bohatší.
Prakticky to znamená, že pokud si budu se stavební spořitelnou
pět let šetřit na
motorku, dostanu státní podporu až 4500 Kč ročně, ovšem pokud budu bance
dvacet let
splácet hypotéční úvěr použitý na rekonstrukci domku, nedostanu nic.
Podobně dříve
zmiňovaná bezúročná půjčka se prý rovněž vztahovala kromě dalších podmínek
pouze na vznik nové bytové jednotky. Takovému rozdělování prostředků nerozumím a
vidím v něm podstatnější důvod k zamyšlení, než jsou osobně zaměřené
spekulace o "kličkování mezi paragrafy".
Tomáš Petr
Žádná solidarita
Japonci včera příliš neocenili skutečnost, že se jejich premiér staral o
to, jak vypadá, když jde do parlamentu. Na návštěvu holiče si totiž
odskočil z úřadu přesto, že byl informován o srážce vlaků v tokijském
metru.
Na výtku, že tím ignoroval krizový management, odpověděl slušivě
ostříhaný politik, že když odcházel k holiči, nebyly informace o vážnosti
neštěstí k dispozici.
Pro tři mrtvé, sedm vážně zraněných a pro desítky
cestujících zraněných lehce japonský premiér nemohl udělat nic. Pro svou
politickou kariéru ovšem něco udělat mohl - změnit program a vypadat
v televizi trochu zanedbaně.
Zatímco železniční neštěstí na
frekventované trati včera způsobilo desetitisícům Japonců problém
s dopravou do práce, my jsme se snažili zjistit, zda zpoždění vlaků u nás
způsobila ohlášená stávka.
Asociace samostatných odborů jich mínila na
patnáct minut zdržet tři sta dvacet, nakonec jich o pár minut porušila
jízdní řád necelá třetina.
Předseda odborového svazu železničářů byl
přesto spokojen. A jak vypadal v televizi? Vzorně oblečen, přičemž ale
obvinění z provokativní návštěvy holiče nepřipadalo v úvahu. V tomto ohledu
japonského premiéra zastínil.
Jinak byl ovšem zjevně unaven a tentokrát
zcela zbytečně. Projevit solidaritu se zaměstnanci, kteří nedostávají mzdu,
lze určitě i jinak, než tím, že se komplikuje život těm zaměstnancům, kteří
mzdu ještě berou.
Respekt by si Asociace samostatných odborů vysloužila
například tím, kdyby její členové mezi sebou uspořádali finanční sbírku na
pomoc lidem, kteří skandálně nedostali zaplaceno za práci.
Jestliže se
odborářští vůdcové rozhodli naštvat řidiče blokováním silnic, navíc v den,
kdy opět znatelně stouply ceny pohonných hmot, připomíná to spíše než
solidaritu černý humor. Špatný vtip.
9. března 2000
Jak Češi myslí: Výbor z
Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium
Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví 
