Jak parlament schvaloval zákaz vývozu vzduchotechniky do Íránu

Jeden čtenář nám poslal tento pozoruhodný parlamentní stenografický záznam.

23. schůze Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

(Využito - stenografického zápisu 23. schůze, 07.03. - 08.03. 2000)

1. Vládní návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr

/sněmovní tisk 564/ - zkrácené jednání

7. března 2000

Místopředseda PSP Ivan Langer - předsedající schůze ODS

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Poslanec Karel Vymětal KSČM

Poslanec Petr Nečas ODS

Poslanec Karel Vymětal KSČM

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan ČSSD

Poslanec Lubomír Zaorálek zpravodaj zahraničního výboru PSP ČSSD

Poslanec Svatomír Recman KSČM

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Poslanec Miloslav Ransdorf KSČM

Poslanec Jiří Payne ODS

Poslanec Miloslav Ransdorf KSČM

Poslanec Tom Zajíček ODS

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr ČSSD

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Místopředseda vlády Pavel Rychetský ČSSD

Poslanec Zdeněk Jičínský ČSSD

Poslanec Svatomír Recman KSČM

Poslanec Tom Zajíček ODS

Poslanec Jan Zahradil ODS

Poslanec Václav Exner KSČM

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr ČSSD

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Poslanec Jan Zahradil ODS

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan ČSSD

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan ČSSD

Poslanec Václav Exner KSČM

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Poslanec Karel Vymětal KSČM

Poslanec Stanislav Fischer KSČM

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Předseda vlády ČR Miloš Zeman ČSSD

Poslanec Svatomír Recman KSČM

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Poslanec Miloslav Výborný KDU-ČSL

Předseda vlády ČR Miloš Zeman ČSSD

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr ČSSD

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Místopředseda PSP Ivan Langer předsedající schůze ODS

8. března 2000

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková předsedající schůze ČSSD

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr ČSSD

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Poslanec Michal Lobkowicz US

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan KDU-ČSL

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Poslanec Jiří Vlach US

Poslanec Miroslav Kalousek KDU-ČSL

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Poslanec Karel Kühnl US

Poslanec Vlastimil Tlustý ODS

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková ČSSD

Místopředseda PSP Ivan Langer ODS

Poslanec Karel Kühnl US

Místopředseda vlády Pavel Rychetský ČSSD

Místopředseda PSP Ivan Langer ODS

Poslanec Vlastimil Tlustý ODS

Poslanec Vojtěch Filip KSČM

Předseda vlády ČR Miloš Zeman ČSSD

Místopředseda PSP Ivan Langer ODS

Poslanec Lubomír Zaorálek ČSSD

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková ČSSD

 

CHRONOLOGICKÝ PRŮBĚH 23. SCHŮZE:

 

7. března 2000

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji 23. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Schůzi svolal předseda Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 48 poslanců. Pozvánka vám byla rozdána ve středu 1. března t. r.

Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. O vydání náhradní karty požádali pan poslanec Miroslav Kalousek, který má náhradní kartu č. 12, a pan poslanec Tomáš Teplík, který má náhradní kartu č. 2. (Šum v sále.)

Nejprve přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, aby byly určeny dvě poslankyně, a to Petra Buzková a Ivana Hanačíková. Ptám se těch, kteří mě slyší, zda mají jiný návrh. (Nikdo.) Nikdo se nehlásí, rozhodneme tedy o tomto návrhu hlasováním.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 1 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 110

pro návrh hlasovalo 93,

proti nikdo,

návrh byl přijat.

Konstatuji, že ověřovatelkami 23. schůze Poslanecké sněmovny jsme určili poslankyně Petru Buzkovou a Ivanu Hanačíkovou.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání této schůze tito poslanci:

1. Václav Klaus, ODS
2. Josef Jalůvka,
3. Jiří Karas, KDU-ČSL
4. Michael Kuneš,
5. Miroslav Ouzký,
6. Petr Pleva, ODS
7. Cyril Svoboda, KDU-ČSL
8. Vlasta Štěpová ČSSD
9. Oldřich Vojíř. ODS

Z vlády se omlouvá místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík.

Nejprve vám chci sdělit, že předseda Poslanecké sněmovny obdržel ve středu 1. března t. r. dopis od předsedy vlády s návrhem na prodloužení vyhlášeného stavu legislativní nouze pro projednání sněmovního tisku 564. Vyhlášený stav legislativní nouze byl rozhodnutím předsedy č. 53 prodloužen do 8. března t. r. Rovněž lhůta pro projednávání tohoto tisku v zahraničním výboru byla prodloužena do 3. března t. r. do 24. 00 hodin.

Podle paragrafu 99 odst. 4 našeho jednacího řádu máme posoudit, zda stav legislativní nouze trvá. (Hluk v sále, pohyb poslanců po jednací síni.)

V tuto chvíli, bezprostředně poté, kdy si budu jist, že mě tento jednací sál sleduje, neboť se dostáváme do fáze, kdy bychom spolu komunikovat oboustranně, nikoliv jen řídící směrem k vám, kolegyně a kolegové, otevřu rozpravu a položím otázku, zda má někdo námitku proti trvání stavu legislativní nouze.

Prosím všechny, kteří vyjednávají o zemědělských dotacích, jestli by mohli vyjednávat mimo jednací sál. Je mi to líto, ale musím výslovně požádat pana ministra zemědělství, jestli by mohl zaujmout své místo. (Děje se.) Zároveň prosím všechny kolegy o klid. (Opětovný hluk v sále.) Chtěl bych ještě jednou upozornit všechny kolegy, kteří hovoří a ruší zbytek sněmovny, že neotevřu rozpravu, dokud nebude v jednacím sále klid.

Otevírám rozpravu. O slovo se přihlásil předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Vojtěch Filip, poté pak poslanec Karel Vymětal.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, vážené paní, vážení pánové, kolegyně a kolegové. Ještě před zahájením rozpravy chci upozornit předsedajícího, že respektuji právo více než jedné pětiny poslanců na svolání Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 zákona o jednacím řádu, ale přesto si myslím, že schůze ještě nebyla řádně zahájena, protože nebyl schválen její pořad.

Navrhuji neschválit pořad jednání této schůze.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Měl jsem podle prezidiálky nachystáno jiné pořadí hlasování, tedy nejprve, pane předsedo, posoudit, zda trvá stav legislativní nouze, a teprve poté rozhodnout hlasováním o navrženém pořadu schůze. Doufám, že nebudete protestovat proti takto zvolenému postupu při hlasování.

Pan kolega Karel Vymětal, prosím.

Poslanec Karel Vymětal:

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme posoudit před schválením pořadu schůze podle § 99 odst. 4 zákona o jednacím řádu, jak již uvedl pan řídící schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Zda podle odst. 1 téhož paragrafu jsou mimořádné okolnosti, zda jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů. (Hluk v sále.)

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Rozumím vašemu nadšení, pane poslanče. Chci znovu - tentokrát naposledy - upozornit všechny poslance, kteří hlučí, že budu přerušovat jednání Poslanecké sněmovny a dám tyto poslance v plen těm poslancům, kteří jsou v klidu a neruší.

Prosím, pane kolego, pokračujte.

Poslanec Karel Vymětal:

Jsem přesvědčen o tom, že základní práva a svobody občanů jsou zásadním způsobem ohroženy, pokud budeme navržený zákon projednávat ve stavu legislativní nouze, a navíc obsah navrženého zákona tato práva a svobody ohrožuje.

Zásah navržený vládou do kontraktačního jednání na samém konci před podpisem kontraktu je bezprecedentním aktem. Dokonce kontraktní stranou - odběratelem - byl již před třemi měsíci složen akreditiv, a to po všech jednáních s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které se písemně vyjádřilo v rozhodnutí o zastavení správního řízení z 28. dubna 1989 o udělení licence na vývoz vzduchotechnických a klimatizačních systémů pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu, že nejsou důvody k řízení, neboť nejde o kontrolované zboží ani nejsou naplněny podmínky § 19 zákona 21/1997 Sb.

Dámy a pánové, jsem z toho důvodu přesvědčen, že tato podmínka pro stav legislativní nouze není naplněna.

Další podmínkou stavu legislativní nouze je, že je zásadním způsobem ohrožena bezpečnost státu. Není mi známo nic o tom, že by obecně někdo ohrožoval bezpečnost našeho státu, pokud to nejsme my sami. Rovněž mi není nic známo o tom, že by Írán či jeho jaderná elektrárna naši bezpečnost ohrožovaly. Pokud má vláda v tomto ohledu pochybnosti, stálo by zřejmě za to, aby se obrátila na jaderné fyziky, kteří by jí vysvětlili, zda může či nemůže jaderná elektrárna v Búšehru ohrožovat naši bezpečnost. Pokud ovšem odborným poradcem pro jadernou problematiku je naší vládě ministryně zahraničních věcí USA, nemám k tomu co dodat. Snad mě napadají pouze slova o koze a petrželi. Já jsem po odborných konzultacích přesvědčen o tom, že bezpečnost našeho státu ohrožena není.

Dámy a pánové, vidím, že mnohé z vás nezajímá tato problematika. Jedná se o velmi závažné ohrožení občanů České republiky, přesto se mnozí domnívají, že není třeba této problematice věnovat pozornost.

Poslední podmínkou pro stav legislativní nouze je, že státu hrozí značné hospodářské škody. O této podmínce je možné vést diskusi. Jak jsme se dozvěděli ve čtvrtek minulý týden při odpovědích na interpelace poslanců od předsedy vlády - cituji jeho slova: "Na základě analýz Ministerstva zahraničí mohu objektivně předpokládat, že realizace této dodávky by České republice, a tedy českým podnikům, nikoli pouze ZVVZ Milevsko, přinesla roční ztrátu ve výši zhruba 5,5 miliardy korun."

Podkladem k tomuto předpokladu pro pana premiéra je americkým Kongresem přijatý zákon a podle pana premiéra se nám to může líbit i nelíbit, můžeme s tím souhlasit či nesouhlasit, ale to je prý všechno, co s tím můžeme dělat.

V této souvislosti bych se rád zeptal nepřítomného předsedy vlády - možná by byl schopen zaskočit některý z místopředsedů vlády, aby nám vysvětlili, na základě čeho nebo jaké dvoustranné či vícestranné mezinárodní dohody platí v České republice americké zákony. Na základě čeho musí strpět Česká republika sankce, které na ní hodlají uvalit USA? Domnívá se vedení vlády, že toto je normální postup podle mezinárodních dohod Světové organizace obchodu WTO? Jsem přesvědčen o tom, že takový postup USA vůči České republice je v příkrém rozporu s pravidly mezinárodního obchodu právě podle WTO. Mám velmi silný pocit, že hrozba hospodářských sankcí České republice ze strany USA je pouze projevem velmocenské libovůle či zlovůle, že tímto postupem USA demonstrují svou sílu vůči České republice a že popírají principy rovného postavení států světa. Je to podle mého názoru další z projevů zneužívání zahraničního obchodu k politickým cílům.

Zdi této sněmovny slyšely už mnoho slov o zločinném režimu, který vše podřizoval zájmům hitlerovského Německa, a poté další prý zločinný režim zájmům Sovětského svazu, a dnes se máme nikoliv zločinně, ale demokraticky podřizovat zájmům USA, i když jeto proti zájmům České republiky. Jsou zřejmě v naší zemi síly, které si stýskají po protektorátu Böhmnen und Mähren před šedesáti lety. Cítím zde potřebu nahlas prohlásit, že Česká republika není protektorátem USA, že Madeleine Albrightová není protektorkou, která by z tohoto titulu měla zasednout na náš starověký Pražský hrad. Nevidím potřebu jí při jejím pobytu v České republice přinášet na podnosu dary na úkor zájmů České republiky a škodit českým podnikům jen pro její radost z pocitu moci a síly.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Promiňte, pane poslanče. Omlouvám se. Chtěl bych vás poprosit, abyste se držel tématu a pokusil se hovořit k věci.

Poslanec Karel Vymětal:

Jsem na sto procent přesvědčen, že se držím věci, ale budu pokračovat v tématu, který máme na stole.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že představitelé České republiky jsou povinni bránit zájmy České republiky, a to i řešením před orgány Světové organizace obchodu, proti hrozbám jiných států, v tomto případě proti hrozbám Spojených států amerických.

Dámy a pánové, navrhuji, aby sněmovna prohlásila, že nejsou důvody pro to, aby stav legislativní nouze pokračoval, a proto navrhuji, aby stav legislativní nouze zrušila. Děkuji za pozornost. (Potlesk části sálu).

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím. Rozhodneme nejprve hlasováním o návrhu, který přednesl pan poslanec Karel Vymětal, který si dovolím přednést, a prosím pana poslance Vymětala, aby mě sledoval:

"Poslanecké sněmovna konstatuje, že neexistují důvody pro trvání stavu legislativní nouze."

Toto je jeden návrh usnesení. Pokud nebude přijat, budeme rozhodovat o jiném návrhu.

Prosím všechny, kteří chtějí hlasovat, aby se zaregistrovali svými identifikačními kartami, neboť v tuto chvíli zahajuji hlasování s pořadovým číslem 2.

Ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Karla Vymětala. Kdo je proti tomuto návrhu?

Z přítomných 179,

pro návrh 25,

proti 130.

Návrh nebyl přijat.

Nyní rozhodneme o dalším návrhu na usnesení:

"Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze k projednání vládního návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr podle sněmovního tisku 564."

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 3. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Z přítomných 179,

pro návrh 136,

proti 26.

Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.

Nyní rozhodneme o pořadu 23. schůze, který je součástí pozvánky, a připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Registruji návrh pana poslance Filipa, který navrhl usnesení, které zní:

"Poslanecká sněmovna neschvaluje navržený pořad 23. schůze."

Ano, souhlasí s tímto návrhem usnesení? Takže nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Filipa a potom teprve o návrhu, který je předložen písemně. Nezlobte se, takto já vnímám to pořadí hlasování.

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 4. Ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Filipa. Kdo je proti?

Z přítomných 183,

pro návrh 25,

proti 142.

Návrh nebyl přijat.

Nyní rozhodneme o předloženém pořadu 23. schůze.

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 5. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 183,

pro návrh 145,

proti 25.

Návrh byl přijat.

Máme před sebou ještě poslední procedurální rozhodování, neboť před projednáváním schváleného bodu pořadu musíme nejdříve podle § 99 odst. 5 našeho jednacího řádu posoudit, zda jsou podmínky pro projednání tohoto návrhu zákona ve zkráceném jednání. Otevírám rozpravu. Nejprve pan poslanec Petr Nečas, potom pan poslanec Karel Vymětal.

Poslanec Petr Nečas:

Pane předsedající, já se nehlásím do rozpravy, pouze chci pro stenozáznam uvést, že při hlasování o procedurálním návrhu pana kolegy Filipa jsem hlasoval proti, přesto se mi rozsvítilo pro. Hlasování nezpochybňuji, nicméně chci, aby ve stenozáznamu byl uveden tento fakt.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Ano. Uděluji slovo panu poslanci Karlu Vymětalovi.

Poslanec Karel Vymětal:

Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jak už bylo řečeno před projednáváním vládního návrhu zákona podle § 99 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, máme posoudit, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve zkráceném jednání. Bohužel zákon nic neříká, jaké že to jsou podmínky, které máme posoudit. Když jsem přemýšlel o tom, jaké mohou být důvody k tomu, aby byl předložený návrh zákona projednáván v tempu nevídaném, tak jsem našel jen jeden důvod, a to termín příjezdu a odjezdu ministryně zahraničních věcí Spojených států.

To, dámy a pánové, já považuji za tak nicotný důvod a navrhuji, aby sněmovna neschválila projednávání ve zkráceném jednání. Dalším důvodem pro toto neschválení je, že předseda Poslanecké sněmovny nepřikázal projednání tohoto návrhu zákona hospodářskému výboru, a tedy tento výbor, který je garančním pro zahraniční obchod, se k návrhu zákona, který se týká pouze zahraničního obchodu, nevyjádřil vůbec. Zákon byl přikázán k projednání pouze zahraničnímu výboru, což jen dokazuje, že si mnozí myslí, že jde pouze a jen o věc politickou. Bohužel s dopady ryze hospodářskými, ale to, jak vidět, nepálí mnohé.

Navrhuji tedy proto projednání návrhu zákona v normálním režimu, nikoliv ve zkráceném jednání, aby návrh zákona mohl projednat i hospodářský výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji. Pane poslanče, chci vás jen upozornit, že povinnost přikázat předložený návrh nevyplývá ze zákona, tudíž jest to váš argument pro to - pouze váš argument pro to, aby se projednával návrh zákona nikoliv ve zkráceném jednání.

Ptám se, kdo se další hlásí ještě k tomuto bodu. Žádnou přihlášku nevidím. Rozpravu končím. Nejprve rozhodneme o návrhu, který v rozpravě zazněl od pana poslance Karla Vymětala, který by se snad dal formulovat tak:

"Poslanecká sněmovna konstatuje, že neexistují podmínky pro projednání tohoto návrhu ve zkráceném jednání."

Rozuměli jsme tomuto návrhu? Rozhodneme o něm hlasováním.

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 6 a ptám se, kdo je pro návrh pana kolegy Karla Vymětala. Kdo je proti?

Z přítomných 183,

pro návrh 26,

proti 132.

Návrh nebyl přijat.

Přednesu jiný návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna konstatuje, že nadále existují podmínky pro projednání vládního návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, sněmovní tisk 564, ve zkráceném jednání."

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 7. Ptám se kdo je pro předložený návrh usnesení. Kdo je proti?

 

Z přítomných 183,

pro návrh 134,

proti 29.

Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.

Nyní po těchto procedurálních rozhodnutích přistoupíme k projednávání vládního návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr

/sněmovní tisk 564/ - zkrácené jednání.

Z pověření vlády předložený návrh odůvodní - nevím, který z místopředsedů vlády. Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Jan Kavan.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dnes zaujímáte stanovisko k velmi komplexní otázce, která se dotýká bezpečnostních, zahraničněpolitických a obchodně-ekonomických zájmů České republiky. Jedná se o návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, který má zamezit vývozu technologie nezbytné pro provoz konkrétního jaderného zařízení, které může být jako součást celého komplexního jaderného programu v důsledku zneužito k vývoji, výrobě nebo šíření zbraní hromadného ničení.

Rád bych, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, na tomto místě nejprve připomenul, že zahraničněpolitická koncepce české vlády, která byla vzata na vědomí velkou většinou i touto sněmovnou, vychází z podepsaných a ratifikovaných závazků České republiky v oblasti nešíření a zákazu jaderných, chemických a biologických zbraní. Koncepce velmi explicitně zdůrazňuje zájem České republiky na dodržování mezinárodních smluv a na posilování kontrolních režimů, jejichž účelem je snižování stavů, kontrola technologií a výroby, zabránění šíření a nakonec likvidace zbraní hromadného ničení.

Pokud jde o bezpečnostní rozměr návrhu předkládaného zákona, podotýkám, že odráží zásadní hledisko, kterým se Ministerstvo zahraničních věcí České republiky rovněž řídí, totiž respektování závazků a politických priorit v rámci euroatlantických struktur, jejichž je Česká republika v případě NATO aktivním členem, anebo se nachází v pokročilém stupni procesu, jehož výsledkem má být plná integrace České republiky do Evropské unie.

Nemusím podotýkat, že tato politika - a to zdůrazňuji - je národním zájmem České republiky a je prioritou vlády České republiky.

Ministerstvo zahraničních věcí se otázkou vývozu technologií pro jadernou elektrárnu Búšehr zabývá již více než rok a snaží se ve svých stanoviscích k této otázce o maximálně objektivní a odpovědný přístup, který přihlíží ke všem jednotlivým aspektům celého problému. Jako představitel Ministerstva zahraničních věcí, resortu zodpovědného občanům této země za zahraniční politiku této země, mohu s klidným svědomím říci, že jsme velmi pečlivě analyzovali zahraničněpolitické a bezpečnostní dopady jak návrhu tohoto zákona, tak i případného vývozu technologie pro jadernou elektrárnu Búšehr. Stejně tak jsme brali v úvahu i obchodně-ekonomické zájmy České republiky a proexportní principy naší zahraniční politiky. V pozadí nezůstaly ani citlivé otázky sociální, které s celým problémem úzce souvisejí.

Je třeba opakovaně zdůraznit, že příslušné resorty včetně Ministerstva zahraničních věcí se otázkou vývozu pro jadernou elektrárnu Búšehr zabývaly od samého počátku vzniku celého případu v únoru loňského roku. Ministerstvo zahraničí zaujalo k celému případu principiální a v průběhu celé této doby neměnný postoj, jehož obsahem bylo odmítnutí realizace tohoto vývozu s tím, že existují konkrétní rizika jeho zneužití pro vývoj zbraní hromadného ničení. Ministerstvo zahraničních věcí přitom vycházelo jak z konkrétních poznatků k danému případu, tak ze zásad vyplývajících z koncepce zahraniční politiky schválené vládou České republiky. Byli jsme si přitom vědomi skutečnosti, že se jedná o vývoz do země, které se nedotýkají mezinárodní sankční režimy a která v civilním segmentu svého jaderného programu spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.

Na druhé straně jsme si však byli vědomi faktu, že doba, kdy byla jaderná energetika, její vývoj a výzkum, předmětem zájmu a aktivní činnosti pouze menšího okruhu zemí, je již dávno pryč. V posledním desetiletí se objevují stále země usilující o vlastní programy vývoje a výroby jaderných zbraní a jejich nosičů. V nedávné době jsme byli dvakrát svědky takového vývoje, završeného zkouškami jaderných náloží.

Země aspirující na vývoj a výrobu jaderných zbraní se přitom často opírají o rozsáhlý, a jejich ekonomickému potenciálu zcela neodpovídající jaderný program, kterému navenek dominuje jeho civilní část. Je přitom nutno konstatovat, že existující mezinárodní mechanismy, ale i příslušné mezinárodní instituce, jejichž úkolem je kontrolovat a zamezovat šíření technologie určené pro rozvoj jaderného programu v rizikových oblastech, v určitých případech na(mají?) hranice své účinnosti. Znepokojuje nás to, neboť životním zájmem naprosté většiny zemí mezinárodního společenství je zamezení jakýchkoli konfliktů vedoucích k riziku použití zbraní hromadného ničení.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že koncipování českého postoje vycházelo od samého počátku z národních zájmů této země a nebylo ovlivňováno zvenčí, jak se snaží tvrdit někteří naši kritici, naposled pan poslanec Vymětal. Je stejně tak pravdou, že Česká republika jakožto aktivní a odpovědný člen aliance a země usilující o členství v Evropské unii konzultovala s ohledem na specifiku a složitost tohoto problému tuto otázku s řadou spojeneckých zemí. Výsledky této výměny názorů nás pouze utvrdily ve správnosti zaujatých stanovisek. Přijatý postoj České republiky je příznivě hodnocen nejen bezprostředními spojenci České republiky a v širším zahraničněpolitickém rámci upevňuje prestiž České republiky.

V této souvislosti mi dovolte připomenout, že s jedinou, s jedinou výjimkou existuje mezinárodní konsensus ve věci vývozu materiálu a technologie pro jadernou elektrárnu Búšehr. Celá řada zemí včetně našich spojenců, které byly předmětným projektem osloveny, svoji účast na tomto projektu odmítla. Mezi devatenácti státy, které byly osloveny a nabídku odmítly, je např. nejen Francie nebo Německo, ale i Ukrajina nebo Čína.

Státní správa měla zájem, aby věc byla řešena v rámci existujících právních mechanismů, např. použitím zákona č. 21/1997 Sb., o kontrole, vývozu a dovozu zboží a technologií, podléhajících mezinárodním kontrolním režimům. To se však ukázalo jako velmi komplikované a v praxi dokonce nemožné vzhledem k charakteru technologie, kterou zákon, který se v této věci opírá o tzv. Wassenaarská ujednání obsahující klauzuli catch all, explicitně nepostihuje. Výklad této klauzule se liší i podle názoru jednotlivých členských zemí a v závislosti na tom, o jakou zemi se jedná.

Je samozřejmě na jedné straně pravdou, že vzduchotechnika samotná není nebezpečná. Stejně tak ale na straně druhé může být nezbytným komponentem pro provoz zařízení, které v důsledku může být využito v souvislosti s vývojem jaderných zbraní.

Zákon nyní předkládáme Poslanecké sněmovně ve stavu legislativní nouze po vyčerpání všech možností, kterými exekutiva disponuje. Vede nás k tomu také to, že výrobce technologií opakovaně a veřejně vyjadřuje svoji připravenost technologii odběrateli dodat. Stát je přitom povinen ukončit správní řízení ve lhůtách daných zákonem a gestor tohoto řízení, Ministerstvo průmyslu a obchodu, trvá na svém stanovisku, že technologie není licencovanou položkou, a tudíž nemůže jejímu vývozu zabránit.

Již v roce 1999 se nám v průběhu jednání s jinou společností podařilo dosáhnout porozumění a tato společnost od vývozu sama ustoupila.

V posledním případě se nám to však nepodařilo.

Chtěl bych v této souvislosti vyjádřit jistou lítost nad skutečností, že někteří lidé u nás necítí velkou spoluzodpovědnost za ochranu našich bezpečnostních a v důsledku toho i obchodně-ekonomických zájmů a také solidaritu s ostatními českými vývozci.

Vývoz technologií nezbytných pro provoz zařízení, které mohou být v důsledku zneužity k vývoji, výrobě nebo šíření zbraní hromadného ničení, může sice obecněji v tomto konkrétním případě přinést jednorázový a dočasný zisk jednomu nebo několika výrobcům, nepochybně by však měl také velmi vážné a neblahé důsledky jak morální, tak hospodářské povahy, a to v rámci celé republiky a jejího hospodářství. Nebyla by tak v sázce jenom její důvěryhodnost v mezinárodním měřítku. Také následné přímé a nepřímé negativní hospodářské dopady by mohly ovlivnit konkurenceschopnost celé řady českých firem na rozvinutých zahraničních trzích některých demokratických států. Tyto dopady, které lze, zdůrazňuji lze, konkrétně kvantifikovat, by mohly ve svém důsledky výrazně převážit zisk jednoho nebo několika zúčastněných podniků. Především je velmi pravděpodobné, hraničící řekl bych s jistotou, že by americká strana, která celý tento problém pozorně sleduje, mohla v případě vývozu aplikovat nedávno jednomyslně Kongresem schválený sankční zákon Iran Non Proliferation Act.

Tento zákon opravňuje americkou administrativu k sankcionování neamerických firem vyvážejících nebezpečné technologie do Íránu. Zákon má působit retroaktivně na veškeré dodávky uvedených technologií počínaje 1. lednem 1999. Je nepochybné, že toto opatření by krajně nepříznivě ovlivnilo činnost ZVVZ Milevsko a případných dalších dodavatelů a zásadním způsobem by především limitovalo jejich obchodování s USA a omezovalo tak jejich vývozy a účast na realizaci investičních celků v roli subdodavatelů v zahraničí.

V souvislosti s celým případem mi dovolte zmínit i problematiku obchodně-ekonomických vztahů České republiky s USA, které se zejména v posledních letech rozvíjejí velmi dynamicky a perspektivně.

České firmy obchodující s USA požívají výhod programu všeobecného systému preferencí, tzv. GSP, usnadňující a zlevňující český vývoz do Spojených států amerických. Pro Českou republiku byla platnost tohoto programu prodloužena v prosinci 1999 do 30. září 2001.

Vývoz České republiky do USA se v uplynulých pěti letech pohyboval kolem půl miliardy amerických dolarů. Například v roce 1999 činil 655,1 miliardy dolarů (???) a má trvale vzestupnou tendenci při ročním nástupu o cca 70 milionů amerických dolarů. Tento objem českého vývozu je neporovnatelně vyšší než v případě Íránu, kde jde v průměru 35 až 40 milionů amerických dolarů ročně.

Tolik pouze jednoduchá matematika, která dává tušit, co by případné ohrožení existujících obchodních rámců ve vztazích USA mohlo pro české exportéry do USA znamenat. V rámci programu GSP se uskutečňuje vývoz asi 4400 položek zboží a představuje zhruba 50 % českého vývozu do USA. V českém vývozu do USA převládají stroje a strojní zařízení - 24% podíl na vývozu, elektrické stroje a spotřebiče - 15 %, sklo a bižuterie - 8,5 %, dopravní prostředky neželezničního charakteru - přes 5 %. Jde tedy o výrobky s vysokým stupněm přidané hodnoty. Pokud by Česká republika nebyla zahrnuta do programu GSP, který pro jednotlivé země schvaluje nebo také suspenduje americký Kongres, snížila by se konkurenceschopnost českého vývozu do USA a zboží v hodnotě přes 4 miliardy korun za jeden rok by se stalo těžko prodejným. Teď jde o průměr za posledních pět let.

Je třeba rovněž zmínit bezprostřední přímé dopady případné suspendace GSP, které lze vcelku snadno vyčíslit po odečtení celní incidence ve výši 4 %, což znamená přibližně 906 milionů korun počítáno za loňský rok. Tedy v součtu přímých a nepřímých dopadů by tak průměrné roční ztráty z českého vývozu do USA mohly v krajním případě činit 5 miliard korun za jeden rok.

Vláda České republiky posuzovala různé varianty řešení této otázky jak odkupem podniku-výrobce počínaje a předkládaným návrhem zákona, který by zamezil vývozu, konče.

Předmětem diskusí a návrhů byla a nadále je otázka pomoci státu při zajištění náhradních zakázek pro podnik ZVVZ Milevsko, nikoli však - a to bych chtěl zdůraznit - finanční náhrady za možný kontrakt.

Vláda České republiky si je vědoma důležitosti tohoto aspektu celého případu a v tomto smyslu nadále vede jednání jak se samotným podnikem, tak i se zahraničními partnery. Naposledy včera a dnes dopoledne.

Dohoda o alternativním řešení, které by zabránilo propouštění lidí ze ZVVZ Milevsko, propouštění byť jen jediného zaměstnance, a nahradilo ztrátu zakázky, o níž tu hovořím, je podle mého v závěrečné fázi.

Jako ministr zahraničí, do jehož kompetence spadá povinnost sledovat a rozvíjet vztahy se zahraničím, považuji teď v závěru zmínit i problematiku vztahů s Íránskou islámskou republikou. Česká republika považuje Írán nadále za jednu z klíčových zemí v oblasti, kterou k tomuto postavení předurčuje nejen velikost jejího území a počet obyvatel, ale i kapacita trhu, perspektivy jeho rozvoje a v neposlední řady i významné přírodní zdroje patřící k největším na světě; např. zásoby ropy a plynu činí v souhrnu přes 9 % světových potvrzených zásob.

Bývalé Československo, nyní Česká republika, má s Íránem dlouhodobé a tradiční, především obchodní vztahy. České firmy se v minulých desetiletích podílely na celé řadě úspěšných investičních aktivit v Íránu, jejichž výsledkem byla realizace řady důležitých infrastrukturních projektů. V současnosti české podniky uskutečňují např. výstavbu Tepelné elektrárny Íránčar a hliníkárny Džadžarm.

Pokud jde o vzájemný obchodní obrat, pohybuje se v posledních letech kolem 40 milionů amerických dolarů s výrazným saldem ve prospěch České republiky, což však neodpovídá potenciálu obou stran.

Bez ohledu na určité specifické problémy potvrdily minulé roky a měsíce přetrvávající oboustranný zájem na rozvoji česko-íránských vztahů. Na základě zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí, nicméně se zájmem, sledujeme vnitropolitický vývoj v Íránu a vyjádřili jsme své ocenění průběhu posledních všeobecných voleb v Íránské islámské republice. Česká republika vnímá výzvu íránského prezidenta Chátamího k dialogu civilizací, jak to nazývá, a má zájem se ho aktivně účastnit. Česká republika si cení zájmu Íránu o rozvíjení obchodních a hospodářských vztahů a tento zájem opětuje.

Je třeba si uvědomit, že nynější problém kolem jaderné elektrárny Búšehr je pouze jedním ze segmentů vzájemných vztahů, který, jak doufáme, neovlivní jinak pragmatické vztahy mezi oběma stranami. Íránská strana již o tomto českém postoji byla zpravena během několika nedávných přijetí íránského chargé ď affaires na Ministerstvu zahraničních věcí.

Mé ministerstvo v tomto smyslu nedávno vydalo i své oficiální prohlášení akcentující český zájem na rozvoji česko-íránských vztahů. Stejný cíl má mít i nadcházející návštěva mého náměstka pana doktora Hynka Kmoníčka v Íránu, plánovaná na počátek dubna letošního roku.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych zde zdůraznil, že státní správa si na tomto případě uvědomila určité meze, které má náš legislativní rámec určeny k zamezení šíření zbraní hromadného ničení. Víme, že předkládaný návrh zákona není řešením systémovým a že je řešením v našem právním řádu ne zcela běžným. Osobně jsem doufal, jak mí kolegové ve vládě by mohli dosvědčit, že najdeme jiné řešení, ale vzhledem k vážnosti případu a jeho možným politickým a ekonomickým dopadům považuji toto řešení v dané chvíli za zcela nezbytné.

Současně s tím si ovšem uvědomujeme, že státní správa musí pokračovat v hledání takového řešení, které by podobným problémům předcházelo, a proto bych si dovolil, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, vás ubezpečit, že jak Ministerstvo zahraničních věcí, tak i další příslušné resorty se budou v nejbližší době otázkami zákonného rámce pro zajištění neproliferace zbraní hromadného ničení intenzivně zabývat, a rád bych využil této příležitosti a požádal vás o vaši podporu v tomto úsilí. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane ministře. Zahraniční výbor, jemuž byl vládní návrh zákona přikázán, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno v pátek 3. března jako sněmovní tisk 564/1. Prosím zpravodaje zahraničního výboru Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil se stanoviskem výboru.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Pane předsedající, vážení kolegové, zahraniční výbor opravdu na dvou svých zasedáních projednal vládní návrh zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr a v průběhu těchto jednání vyslechl místopředsedu vlády Pavla Rychetského, místopředsedu vlády Pavla Mertlíka, místopředsedu vlády Jana Kavana a ministra Miroslava Grégra.

Zabývali jsme se všemi těmi alternativami řešení, jak tady zmiňoval pan místopředseda Kavan, které měla vláda v tomto případě k dispozici, zabývali jsme se tím, jak tuto otázku řešily jiné státy v podobných případech. Pokoušeli jsme se zrekapitulovat si postupy Ministerstva zahraničí a Ministerstva průmyslu a obchodu v průběhu onoho roku, kdy se tímto případem ministerstva zabývala. Zabývali jsme se íránským jaderným programem a samozřejmě také otázkou národních zájmů České republiky ve věci elektrárny Búšehr. Po diskusi, kterou jsme vedli, jsme dospěli k usnesení, se kterým bych vás rád seznámil.

Usnesení zahraničního výboru z 2. března 2000 k vládnímu návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr:

"Zahraniční výbor

I. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby se k návrhu zákona konala obecná rozprava a po ní rozprava podrobná; lhůta, dokdy Poslanecká sněmovna jednání o návrhu ukončí, byla stanovena nejpozději do 8. března 2000 do 24 hodin;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr;

III. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto vládního návrhu na schůzi zahraničního výboru;

V. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy."

Ty jsem připraven předložit v průběhu podrobné rozpravy. Tolik usnesení zahraničního výboru.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Zahraniční výbor navrhl, abychom vedli obecnou rozpravu. Nejprve rozhodneme o tomto návrhu.

Prosím o pozornost, zahajuji hlasování s pořadovým číslem 8. Ptám se, kdo je pro vést nejprve obecnou rozpravu a poté podrobnou, Kdo je proti?

Z přítomných 183

pro návrh 113,

proti 6.

Návrh byl přijat.

Žádám zpravodaje pana poslance Zaorálka, aby spolu se mnou sledoval obecnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se přihlásili tito kolegové v tomto pořadí: Svatomír Recman, Miroslav Kalousek, Miloslav Ransdorf, Jiří Payne, Tom Zajíček a další přihlášky zatím nemám. Prvně jmenovanému uděluji slovo.

Poslanec Svatomír Recman:

Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v obecné rozpravě využil svého práva a vystoupil k vládnímu návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu.

Írán, ve kterém právě probíhají v důsledku voleb pozoruhodné změny, bude českou vládou a parlamentem potrestán. Přestože neexistuje mezinárodní embargo na vývoz do Íránu, ZVVZ Milevsko obdrží zákaz vývozu ve jménu mezinárodních závazků. Stav legislativní nouze má zabránit nukleární válce. Takto se dají shrnout a interpretovat nevyslovené argumenty těch úředníků, kteří na příslušném ministerstvu a ve vládě připravili návrh zákona o zákazu vývozu milevské vzduchotechniky pro jadernou elektrárnu v íránském Búšehru.

Konečně se v Poslanecké sněmovně bude dělat světová politika, poslanci předhánějící se v manifestaci věrnosti mohou konečně vychutnat svou historickou roli. A já se ptám - roli čeho?

Pravda, světový tisk v souvislosti s Íránem jaksi zaspal, nezaznamenal, že skutečně převratné věci se dělají v pražské Stromovce a ve Sněmovní ulici. Stále naivně komentují výsledky íránských voleb. Ty sice nepřinesly velké překvapení, ale signalizují závažnou změnu. Na celé čáře vítězí v Íránu reformátoři. V praxi to znamená větší svobodu slova, uvolnění kultury, uznání práva žen, omezení prostoru pro militantní skupiny apod. Pro pražské pravověrné je to samozřejmě nevýznamná kosmetická úprava režimu, který mohou podporovat jen zarytí levičáci. Jenže svět nežije v pražských černobílých barvách.

V okamžiku náznaku důležitých změn v Teheránu s grácií pověstného slona v porcelánu. Je-li cílem blokády změna politiky Teheránu, lze postupovat přece různě. Např. lze přes propast oddělující USA a Írán stavět mosty rozšířeného obchodu, idejí, turistiky a humanitární pomoci. Zvítězí-li v Íránu reformisté, začnou Američané hledat v Íránu nové cesty,třeba proto, že ekonomická blokáda proti velkým státům se vždy ukázala jako velmi neúčinný nástroj politiky, nebo proto, že embargo většinou stmelí veřejnost kolem vlády, která má být poškozena. Zároveň se zpravidla dá spočítat, že na blokádě ztratí obě strany, nejen ta, které je znemožněno nakupovat, ale i ta, která nesmí prodávat. Z toho vyplývá, že se většinou najde někdo, kdo si půjde do embargované země obětavě vydělat miliony dolarů.

U nás je to možno charakterizovat lidovou moudrostí, že když se dva sváří nebo perou, směje se obvykle ten třetí. Ti, kdo dnes ve svatém nadšení hodném muslimských fundamentalistů volají po pevných politických pravidlech zahraničního obchodu, nechápou, že politika je proměnná veličina. Chápou-li jako pravidlo neměnnou loajalitu v měnící se americké zahraniční politice, měli by to říci otevřeně. Děj se pak odehrává kolem poučky, že každá aliance je při všech ziscích ztrátou manévrovacího prostoru.

Dámy a pánové, nepatřím k zastáncům předloženého vládního návrhu. Právě proto jsem si rád vyslechl a jistě ještě vyslechnu argumenty, které vedly vládu k urychlenému zpracování a předložení příslušného zákona do sněmovny. Jsem toho názoru, že právě předložením návrhu nastal stav legislativní nouze podle § 99 odst. 1 jednacího řádu, tak jak o tom hovořil jeden z mých předřečníků, pan poslanec Karel Vymětal. A to v tom, že skutečně státu hrozí přijetím tohoto zákona značné hospodářské škody.

Tak si kladu otázku - je potřebné přijmout urychleně zvláštní zákon ke kauze ZVVZ Milevsko? Pokud se budu rozhodovat o podpoře či zamítnutí zákona, chci znát odpověď na položenou otázku. Jsem přesvědčen o tom, že meritum věci je možno rozčlenit do několika otázek, do několika dílčích informací, které je potřeba znát.

Například: Je dodávka vzduchotechniky ZVVZ Milevska pro dostavbu búšehrské elektrárny v Íránu v rozporu s platnými českými zákony nebo jinými právními předpisy ČR, popř. s mezinárodními závazky ČR?

Sami předkladatelé ve své důvodové zprávě uvádějí, že nikoliv, a zaznělo to i v úvodním vystoupení místopředsedy vlády pana Kavana. V důvodové zprávě se uvádí, že "Írán ani uvedené jaderné zařízení nepodléhají mezinárodním sankcím". Proto nic nebrání, aby zakázka mohla být realizována. Naopak. Stavba uvedené jaderné elektrárny byla konzultována i s pracovníky Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Ti ujistili, že všechna jaderná zařízení v Íránu jsou pod jejich kontrolou, že jsou monitorována technickými prostředky a nikdy v minulosti nebyly vůči íránským úřadům důvody ke stížnostem.

Írán rovněž přistoupil na všechny konvence, které zakazují šíření jaderných zbraní, jak uvedl ve svém rozhovoru pro pondělní Právo i íránský chargé d'affaires v České republice Mohsen Šaríf Chodáí. Írán je rovněž velmi aktivním členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Pokud tomu tak není, rád bych si vyslechl logickou a srozumitelnou argumentaci předkladatele, proč je tomu právě naopak předložením tohoto zákona.

Můj druhý dotaz směřuje k tomu, jestli nebude zákon působit protisměrně, bumerangovým efektem na vztahy mezi Českou republiku a Íránem, a to právě v kontextu probíhajících politických změn, ke kterým dochází v Íránu a které získávají velkou podporu v íránské a světové veřejnosti. Tyto změny byly potvrzeny v referendu a získávají tím i další legitimitu.

Nejde tedy jen o ekonomickou ztrátu pro Milevsko, ale o miliardové zakázky - a nehovořím teď o korunách, ale o dolarech - i jiných českých firem. V sázce je i věrohodnost českých firem v jiných oblastech světa. Přitom jsme vlastně vtahováni do dvoustranného sporu, který mezi sebou mají Spojené státy americké a Írán. Americké straně jde z 98 % o majetkové zájmy, jelikož svržením šáhova režimu v roce 1978 íránská strana znárodnila americký majetek a zrušila kontrakty, o nichž byla přesvědčena, že byly získány korupcí. Spojené státy na to reagovaly zmrazením íránského majetku ve Spojených státech a vyhlášením embarga na obchod s Íránem.

Americké sankce za porušení embarga se vztahují výhradně na americké subjekty. Jejich vymáhání vůči subjektům jiných států by bylo porušením mezinárodního práva. Jde o situaci velmi podobnou, jaká existuje v této chvíli i mezi Spojenými státy a Kubou. Paradoxem přitom je, že naše vláda sahá ke zrušení dodávky do Íránu v době, kdy řešení americko-íránského sporu je na obzoru. Írán již několik let prohlašuje, že je ochoten se Spojenými státy jednat. Na americké straně vytvořily pro jednání příznivé podmínky průběh a výsledky nedávných íránských voleb.

Než padne u nás v Poslanecké sněmovně konečné rozhodnutí, mělo by proto těm, kdo je činí, být jasné, jaké budou důsledky, včetně odmítnutí amerického požadavku. Jinak se stane smutnou realitou, že Evropská unie se velmi rychle sbližuje s Íránem, zatímco Česká republika zůstává pozadu a některé síly se snaží, aby byla odvedena na zcela jinou, slepou kolej.

Místopředseda vlády pan Kavan hovořil o kompenzacích. V tisku vyšla obdobná informace ministra průmyslu a obchodu pana Grégra, kde se hovoří o kompenzaci do výše 75 procent. Chtěl bych se tedy předkladatele zeptat, jakou kompenzaci poskytne vláda ZVVZ Milevsko, popř. dalším firmám, které se podílejí na zakázce formou subdodávek, v jaké formě a v jaké výši. Pokud to půjde ze státního rozpočtu, tak to zaplatí v konečné podobě daňoví poplatníci, potažmo všichni občané ČR.

Jistě dovedeme právě v souvislosti s projednaným a uzavřeným státním rozpočtem ČR na rok 2000 najít vhodnější využití těchto finančních prostředků, než je tato kompenzace. Dopad bude nejen na tento kontrakt, ale může postihnout recipročním opatřením íránské strany i další české podniky. Ve sdělovacích prostředcích jsou uváděny údaje o částce, která se blíží 6 miliardám Kč. To bude znamenat propouštění, zvýšení nezaměstnanosti a možná i soudní proces. Bude to jedna z dalších ran pro českou ekonomiku.

Zatím poskytnuté informace o náhradách dávají za pravdu vlastníkům Milevska, že navrhované kompenzace nebudou odpovídat ztrátám podniku. Navíc Milevsko přijde o referenční stavbu, což firmu může následně připravit o účast na možných stavbách v Indii a Číně.

Za čtvrté bych se chtěl zeptat, jestli je známo, zda se na této kompenzaci bude podílet americká strana, na jejíž požadavek, který bych nazval nátlakem, vláda ČR přistoupila k navrženým sankcím a předložení příslušného zákona. Že to je požadavek představitelů administrativy Spojených států tlumočený České republice osobně náměstkem ministryně zahraničních věcí panem Thomasem Pickeringem, bylo dostatečně publikováno i ve sdělovacích prostředcích. Potvrdil to pro tisk rovněž ministr české vlády, který uvedl, že "jsme k těmto řešením byli donuceni svým způsobem přistoupit". Chci jen připomenout Pickeringovo vystoupení, že v případě uskutečnění dodávky do Íránu by Spojené státy mohly uplatnit sankce vůči České republice. O jaké sankce půjde, podle informací tisku ale nesdělil, nesdělila je ani ministryně zahraničí, která je v současnosti na oficiální návštěvě České republiky.

Kladu si v této chvíli otázku možná naivní - bylo rozhodování vlády České republiky v této věci rozhodováním vlády suverénního státu? Nebo byla česká vláda pod tlakem cizí mocnosti? Pokud hovořím o tlaku, mám na mysli tlak politický, ekonomický, sankční, případně i časový. Má tato kauza spojitost s příjezdem ministryně zahraničních věcí Spojených států paní Madeleine Albrightové do Prahy právě 3. března?

Dámy a pánové, rozhodnutí vlády mohu přirovnat ke dvěma stranám jedné mince. Zatím mě předkladatel nepřesvědčil, že jsme rizika z obou stran mince vyhodnotili kvalifikovaně, spíše naopak vnímám jednostranný přístup preferující politické rozhodnutí vlády před komplexním pohledem.

Pak by výsledek rozhodování vlády mohl být opačný.

Na závěr svého vystoupení bych chtěl požádat o názor vlády ke dvěma věcem. Ta první se dotýká možných mezinárodních sankcí vůči České republice a ta druhá vnitrostátního dopadu.

Pokud bych měl specifikovat možné mezinárodní sankce vůči České republice, rád bych znal tyto tři věci:

1. jak vláda vyhodnotila ocenila reálnost uvalení těchto sankcí vůči České republice a kterými subjekty mezinárodního práva,

2. v jaké formě nebo podobě by se sankce vůči České republice a jejím firmám mohly vyskytnout,

3. jak by se to projevilo nebo promítlo ve vztazích České republiky a mezinárodních společenství, např. k Evropské unii, OSN, Radě bezpečnosti, OECD, WTO, popřípadě ve dvoustranných vztazích, např. mezi Českou republikou a Íránem nebo ve vztazích České republiky s USA.

Z hlediska vnitrostátního dopadu mě zajímá, kolik to bude stát daňové poplatníky a na kolik přijde státní kasu přijetí předloženého zákona, samozřejmě v případě, že by stát kompenzoval případnou ztrátu Milevska. Zde se chci odvolat na ustanovení § 86 odst. 3 zákona o jednacím řádu, kde se hovoří o tom, že součástí předloženého návrhu zákona je i kvantifikace dopadu do státního rozpočtu. Právě v tomto návrhu zákona tuto kvantifikaci postrádám, protože, pokud se podíváme do předkládací zprávy, je zde uvedeno, že navrhovaná právní úprava nemá přímý dopad na státní rozpočet, bude mít však dopad nepřímý, a  to z titulu neodvedení daní potenciálními dodavateli zakázek, pokud se jim nepodaří získat jiného odběratele. Podstatná věta je, že širší hospodářské dopady je v současné době obtížné odhadnout.

Těžko mohu chápat, že rozhodování vlády bylo kvalifikované, když není součástí tohoto návrhu zákona i kvantifikace dopadů do státního rozpočtu.

Dámy a pánové, existuje v této rovnici příliš mnoho proměnných a neznámých. Bez vyjasnění většiny z nich nemohu tento návrh zákona podpořit.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji. Druhým písemně přihlášeným poslancem do obecné rozpravy je pan poslanec Miroslav Kalousek, připraví se pan poslanec Ransdorf.

Poslanec Miroslav Kalousek:

Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že vzhledem k hodnotám, ke kterým se Česká republika hlásí, a vzhledem k mezinárodním závazkům, které na sebe přijala, není možné připustit, aby jakýkoliv subjekt se sídlem v České republice podpořil atomový program v Íránu.

Na druhé straně jsem přesvědčen, že řešení, se kterým vláda přichází, je řešení naprosto nešťastné, které - pokud by mělo být chápáno jako obecný princip - je zcela nepřijatelné, a  je možné o něm diskutovat pouze jako o zcela výjimečném opatření. Skutečnost, že po více než roce, kdy se jednotlivá ministerstva touto otázkou zabývají, nenašla vláda jiné řešení než přenést rozhodnutí na Poslaneckou sněmovnu, svědčí nejen o částečném alibismu při rozhodování vlády, ale i o její malé akceschopnosti a pravděpodobně i o jejím rozporuplném a vnitřně nekonzistentním přístupu k této věci.

Pokud podpoříme - a já to doporučuji - tento návrh zákona, musíme si zcela jasně říci, v čem tkví jeho podstata. Jeho podstata tkví v omezení výkonu vlastnických práv a svobody podnikání soukromého subjektu, i když je to ve veřejném zájmu a  v mezinárodním zájmu České republiky.

A uznáme-li za vhodné toto opatření podpořit pro nezpochybnitelný veřejný a mezinárodní zájem České republiky, a to jako opatření naprosto výjimečné, pak je třeba alespoň jeho důsledky řešit v souladu s principy právního státu a právního řádu právního státu. A tímto zásadním principem je, že za omezení ve veřejném zájmu náleží náhrada. To znamená, že se snažíme najít řešení, kdy nepřipustíme vývoz, který by poškodil postavení České republiky ve světě a současně nepoškodil výkon vlastnických práv.

Proto jsem přesvědčen, že při podpoře tohoto návrhu zákona je potřeba přijmout principy, kdy poškozenému subjektu bude náležet náhrada, kterou bude schopen zcela prokazatelně prokázat, a pokud se mu této náhrady od státu nedostane, musí mít právo obrátit se na soud, který rozhodne, v jaké výši mu tato náhrada náleží a zdali vůbec. V tomto smyslu a na základě těchto principů si v podrobné rozpravě jménem skupiny poslanců dovolím předložit příslušný pozměňující návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Miloslav Ransdorf, připraví se poslanec Jiří Payne.

Poslanec Miloslav Ransdorf:

Dámy a pánové, někdy se zdá, jako by naše západní civilizace nebyla schopna fungovat bez obrazu nepřítele. Po pádu berlínské zdi jako by se zdálo, že část muslimského světa se posunuje do tohoto obrazu, přestože perestrojkový ideolog Jakovlev na adresu Američanů prohlásil: "Uděláme vám vůbec to nejhorší, co udělat můžeme - zbavíme vás nepřítele."

V současné době má Írán podobný punc, přestože v této zemi - jak už zde jeden z mých předřečníků konstatoval - dochází k pozoruhodným změnám a příslušný návrh, který tu projednáváme, se nedá hodnotit jinak než jako akt nepřátelství vůči zemi, která prochází v současnými reformními procesy, a nahrávka na smeč konzervativním silám, které si nepřejí, aby se prohluboval kurs, který představuje prezident Chátamí.

Ostatně, jestliže mluvíme o USA a Íránu, je třeba vědět, že v minulosti zde bylo mnoho pokrytectví, např. v době volebního zápasu pozdějšího prezidenta Reagana a jeho vyjednávání stran rukojmích, která tehdy v Íránu byla.

Avšak zpět k věci. Chtěl bych konstatovat - jak už zde bylo zdůrazněno několikrát - že ani daná země, ani daná komodita nejsou na seznamu, a tudíž bychom vlastně formálně neměli o čem jednat, kdyby se neargumentovalo našimi spojeneckými závazky a hodnotami, ke kterým se naše země hlásí. Myslím si ale, že argumentace spojeneckými závazky vůbec neobstojí. Jestliže jsme např. slyšeli na zasedání zahraničního výboru argumentaci Chartou Severoatlantické aliance, rád bych znal místo z dané charty, které by opravňovalo k tomu, aby se tento dokument použil jako zdůvodnění onoho kroku, ke kterému - jak se zdá - naše sněmovna spěje.

Rovněž není přesné, jestliže je firma a také veřejnost v České republice chlácholena tím, když se hovoří o tom, že bude sjednána náhradní zakázková náplň, protože se fakticky jedná vzhledem k monopolnímu postavení daného podniku v dané oblasti spíše o posunutí zakázek, které by firma tak jako tak dostala.

Chtěl bych se ale v této souvislosti zastavit i u jednoho rysu daného problému, který mě znepokojuje. Je to další potvrzení nebezpečných tendencí v české zahraniční politice. Nejde totiž jenom o Íránskou islámskou republiku, ale jde také o Irák, Kubu, Jugoslávii a další země, které jsou řazeny americkou zahraniční politikou dejme tomu mezi nebezpečné oblasti.

V případě Kuby např. česká zahraniční politika se v současné době přiklání k podpoře požadavku, se kterým přišly Spojené státy, tedy abychom přišli s protikubánskou rezolucí na zasedání v Ženevě, s rezolucí, která nebude mít ani latinskoamerickou, ani evropskou podporu, která je v rozporu s tendencí mezinárodního společenství směrem k prohlubování styků s touto zemí. Ale opět vycházíme vstříc požadavku, který na nás klade silnější bratr a který koneckonců nám byl vysvětlit pan Brownfield při své nedávné misi v České republice. Mistr Sun ve své knížce o teorii vojenství se vyjádřil, že největší vojevůdce je ten, který své nepřátele přemáhá rukama jiných. Zdá se, že touto cestou jde i americká politika, která si na práci tohoto druhu vybírá ty země, které jsou buď zavázány, nebo nejsou schopny klást účinný odpor, každopádně jsou to ruce jiných, které dělají to, co samy by nechtěly vykonávat.

Četl jsem zajímavou argumentaci, která má být zdůvodněním amerického postoje, ke kterému se naše republika jak se zdá přihlásí, a sice, že Írán má dostatek plynu a ropy na energetické účely, a tudíž je velmi pochybné, že rozvíjí jaderný program. Na co potřebuje tato země - prý na energetické účely - jakýkoliv reaktor a že toto samo o sobě je svědectvím pochybného charakteru íránského jaderného programu.

Dámy a pánové, tato argumentace přehlíží jeden fakt, že totiž daný projekt byl připravován už od 70. let, od doby šáha, který byl americkým spojencem, a v daném případě by tedy ony pochybné úmysly s jaderným programem musely být už přisuzovány šáhovu režimu.

Myslím si, že je i další aspekt argumentace velice zvláštní. Připomínám, že naše strana plně respektuje všechna mezinárodní ustanovení, která se týkají zákazu proliferace, šíření, jaderných zbraní, ale z tohoto pohledu nelze zařazovat do stejné kategorie právě případ týkající se jaderné elektrárny v Búšehru. Technologicky žádné nebezpečí možnosti zneužití vůbec není a argumentace, ke které se tady nakonec sklouzává, že v oné jaderné elektrárně s lehkovodním reaktorem si vyškolí Írán svůj personál, to je argumentace, která je směšná, argumentace, která by se libovolně dala rozšiřovat i na další komodity, protože podobně mohou být třeba dopravní prostředky, traktory, potraviny atd. řazeny do věci, která se dá vlastně podobným způsobem využít.

Jestli ovšem navíc se opíráme o informace našeho amerického spojence a tyto informace jsou tak spolehlivé, jako tomu bylo v případě Súdánu, který byl bombardován pro údajnou výrobu chemických zbraní, a pak následné inspekce ukázaly, že o žádné výrobě chemických zbraní nemůže být ani řeči, vystavujeme se samozřejmě nejen riziku řekl bych obchodního propadu, ale riziku ztráty důvěryhodnosti jako obchodního partnera, ale také riziku zesměšnění.

Je to, dámy a pánové, nepřípustný zásah do privátní sféry a samozřejmě je zpochybněna i důvěryhodnost České republiky jako obchodního partnera. Samozřejmě že v trojúhelníku je ještě třetí partner, a tím je Ruská federace, která, jak se někdy zapomíná, tvoří polovinu schodku České republiky v oblasti zahraničního obchodu. Domnívám se, že to je záležitost, nad kterou bychom se měli přece jen zamýšlet.

Pro mne osobně je také navíc v předkládaném materiálu a v různých legislativních diskusích kolem něho řada opravdu směšných záležitostí, směšných detailů, např. debata o tom, zda se má mluvit o elektrárně v Búšehru nebo elektrárně Búšehr. Argumentuje se tím, že by mohli Íránci, aby se vyhnuli případným dopadům, přejmenovat danou elektrárnu a že by se mělo hovořit bez ohledu na to, že to není přímo v dané lokalitě, o elektrárně v Búšehru. Ale přece známe i z moderních íránských dějin, že častokrát byla i jednotlivá města podrobena přejmenování.

Dámy a pánové, opět je tu ještě jeden poslední aspekt, o kterém bych se chtěl zmínit. Je to záležitost zklamání řekl bych z vývoje americké politické kultury. Kdysi jsem napsal jako určitý hřích mladších let knížku o americké revoluci, o vzniku americké ústavy a postavy jako Thomas Jefferson nebo Samuel Adams pro mne moc a moc znamenaly. Vím, že jeden z klíčových argumentů pro to, aby se kolonie odtrhly od mateřské země, od britské koruny, spočíval v tom, že - opakuje se to znovu a znovu v různých sumářích, stížnostech i v zakládajících dokumentech Spojených států - to byla britská koruna, která kolonie odřezávala systematicky od světového obchodu, bránila ve svobodě obchodu. A toto je záležitost, postup, který se volí vůči České republice a který se volí i vůči jiným zemím. Připomínám třeba Toricelliho zákon vztahující se vůči Kubě, kde se zasahuje do suverenity jiných zemí a hrozí se sankcemi společností z jiných zemí, pokud budou obchodovat s tímto ostrovem. Toto je záležitost, která sahá na samotné pilíře americké politické kultury, politické tradice, která se ustavila ve Spojených státech. Zdá se mi, že to je jev, který je velice nebezpečný. Připomínám, že některé projevy politické z této strany připomínají klasickou knížku Alexise de Toquil o demokracii v Americe, kde de Toquil říká pozoruhodnou větu, že tato země je málo nakloněna určitému kritickému vidění sebe sama a neustále vyžaduje po vnějších pozorovatelích to, aby skládali hold její velikosti. Myslím si, že toto je záležitost, která se potvrzuje bohužel i v těchto dnech.

Dámy a pánové, nechceme přece dospět k tomu, aby země, které nebudou spokojeny s tímto směřováním politiky svého spojence, vyhlásily jakousi svou obdobu bostonského pití čaje. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane kolego. Uděluji slovo poslanci Jiřímu Paynovi. Připraví se kolega Tom Zajíček.

Poslanec Jiří Payne:

Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážená vládo, ve svém projevu uvedu některé informace, které se mohou zdát být informacemi citlivými, a proto předem uvádím, že veškeré informace, které budu uvádět, jsou k dispozici v otevřených zdrojích, zejména v knížce Transnacionální nebezpečí z Blízkého východu od pana Cordesmana z loňského roku, dále Zbraně hromadného ničení od pana Lewise a Johnsona z roku 1995, dále Bezpečnostní důsledky šíření zbraní hromadného ničení na Blízkém východě z prosince 1998 a dále Hledání stabilního míru v Perském zálivu z února 1998. Další informace jsem ještě čerpal z Internetu.

Za prvé krátké zamyšlení nad Blízkým východem. Současné uspořádání politické rovnováhy na Blízkém východě je dáno jednak jakýmsi napětím a jakousi rovnováhou a pokusem o mírová jednání mezi Izraelem a arabskými národy, na druhé straně v Perském zálivu vidíme dva silné státy, Írán a Irák, které oba dva se pokoušejí dosáhnout hegemonie v Perském zálivu.

To je bezpečnostní charakteristika kontextu, o kterém hovoříme. A kdyby kterákoliv z těch dvou zemí - Írán nebo Irák - získala dominanci, povede to k neblahým následkům. Na druhé straně, kdyby se rozpoutaly závody ve zbrojení mezi těmito dvěma zeměmi, povede to také k neblahým důsledkům. Taková je situace. Zvítězí-li Írán, bude-li Írán mít jaderné zbraně, bezesporu Irák si je opatří vzápětí také. A obráceně.

Položme si tedy první otázku: Je Írán bezpečnou zemí? Teď se nejedná o dodávky škodovek nebo dodávky volných jiných obchodních produktů. Teď se jedná o bezpečnost z hlediska zbraní hromadného ničení. Za prvé si musíme uvědomit, že Írán má zcela jiný politický systém, než jak jsme zvyklí my si představovat stát. Společnost je založena na islámské, zejména šíitské větvi tradice a společnost, "Ummá", Obec věřících je nadřazena politickému systému. Jedná se o konfesní stát, o teokratický systém, který má naprosto jiné pojetí lidských práv, jiné pojetí demokracie nebo politického zřízení, než jak jsme zvyklí. A má také zcela odlišné pojetí zahraniční politiky, než jak bychom my očekávali.

Ačkoliv v čele státu politicky jakoby stojí prezident, v současné době je to relativně proreformní politický vůdce Mohammad Chátamí od roku 1997, ve skutečnosti nejvyšší náboženskou autoritou je ajatolláh Alí Chameneí, který stojí nad politickým systémem. On si jmenuje svého pověřence, který stojí nad všemi soudy, všemi soudními rozhodnutími, i nad ministrem spravedlnosti, a má právo kterýkoliv soudní rozsudek změnit.

Jenom pro ilustraci toho, o jaký politický režim se jedná. (Hlasy ze sněmovny: K věci.) Jakkoliv vidíme určité reformní kroky, připomenu pár skutečností. Starosta Teheránu pan Gholám Karbaší byl odsouzen v loňském roce k pětiletému vězení a k zákazu politické činnosti na 20 let za to, že propagoval proreformní myšlenky. Nebo například ministr vnitra Núrí byl v listopadu loňského roku odsouzen k pětiletému žaláři právě za podporu reformních myšlenek. Na konci roku 1998 bylo zavražděno pět intelektuálů a spisovatelů.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Promiňte, pane poslanče, netroufnu si zpochybňovat vaše znalosti o problematice politické situace a systému v Íránu, nicméně chtěl bych velmi poprosit, abyste mě nedostával do situace, kdy jsem upozorňován celou řadou kolegů, abych vás já upozornil, abyste hovořil k věci. Není mým cílem zasahovat do vašeho projevu, nicméně vám připomínám - prosím, abyste se pokud možno co nejvíce držel stanoveného tématu. Děkuji.

Poslanec Jiří Payne:

Pane místopředsedo, pro jistotu připomenu znovu to, co jsem říkal před chvílí. Klademe si otázku, zda Írán je bezpečná země pro to, abychom s ní vedli obchody tohoto typu. A já nemám jinou možnost, než to prostě dokumentovat na konkrétních příkladech.

Rád bych uvedl, že například při volbách do parlamentu, tzv. Madžlisu, existuje "Komise pro posuzování kandidátů", která rozhoduje vlastně předem o tom, kdo bude kandidovat. Soudy jsou v rukou fundamentalistů. Kromě toho v Íránu existuje skupina, která se jmenuje Strážci revoluce, která byla formálně jakoby zrušena, ve skutečnosti nadále existuje jako tajné bratrstvo v rámci ozbrojených sil. To je velké riziko, protože jakmile se v rámci jejich ozbrojených sil vyskytnou zbraně hromadného ničení, mohou být těmito skupinami zneužity.

Poslední poznámka, co se týká lidských práv. V Íránu existuje velmi silná cenzura, íránská média jsou pod politickou kontrolou. Mimo jiné z toho také vyplývá i íránská relativně nevstřícná reakce na vysílání Radia Svobodná Evropa, které vlastně tuto cenzuru a tento monopol narušuje. Na druhé straně, kdyby ovšem došlo ke zhroucení íránského režimu z kteréhokoliv důvodu, ať už z důvodu, že reformisté nedokáží stát spravovat, anebo na druhé straně že extremisté vyprovokují nějaké další konflikty, bude to mít dalekosáhlé důsledky pro celý Blízký východ.

Íránská zahraniční politika je vedena především touhou stát se regionální velmocí v Perském zálivu. Zároveň některé náboženské směry jsou vedeny zásadním odporem proti celoevropské a euroamerické, euroatlantické civilizaci. Tolik tedy k tomu kontextu, aby bylo jasné, o čem hovoříme.

Uvedu ještě v reakci na kolegu předřečníka, který mluvil o tom, že tady byl jakýsi režim šáha Rezy Páhlavího. V té době v Íránu působily tajné služby zvané Savak, které prováděly mučení svých vězňů ve vlastních věznicích, které měly pod vlastní správou. Prováděly tam elektrické šoky, bití vězňů, lily vězňům horkou vodu do konečníku spolu s rozdrceným sklem, dávaly jim závaží na varlata, trhaly jim zuby a nehty. Tolik k demokratické povaze režimu. V té době tyto tajné služby zavraždily údajně 12 až 15 tisíc lidí a ani to nezastavilo rozpad politického systému.

Nyní k otázce, je-li Írán bezpečnou či není bezpečnou zemí, jak je na tom Írán z hlediska zbraní hromadného ničení. V této věci, pokud nějaký stát chce zbraně hromadného ničení skutečně použít, je postaven před dvě základní otázky. Za prvé musí mít nosič těchto zbraní. Za druhé musí si obstarat i příslušné hlavice, ať už patří do kategorie kterékoliv zbraně hromadného ničení. Co se týče nosičů, jsou dvě možnosti. Buď si obstarat raketovou technologii, nebo se pokusit zbraně hromadného ničení použít teroristickým způsobem. Teroristické útoky tohoto typu známe ať už z japonské sekty "m Šinrikjó, nebo z útoku na americké ambasády. Jsou to všechno záležitosti, které jsou zcela snadno představitelné a myslitelné a skutečně k nim může dojít.

Je znám scénář teroristických útoků, jak by mohly být takové útoky vedeny. Přečtu z nich jen několik příkladů. Radioaktivní prášek může být nasypán do klimatizačních zařízení ve výškových budovách. Nebo středně velký nákladní vůz může být vybaven zařízením pro jadernou explozi. Tento vůz může ve městě způsobit poměrně velké škody. Nebo některé zbraně chemického typu mohou být přimíchány do čisticích prostředků a zaměněny v obchodních domech, takže nenápadně dojde vlastně k likvidaci obyvatelstva. Ty škody se projeví až velmi následně. Nebo teroristé -

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Pane poslanče, omlouvám se, možná by bylo efektivnější doporučit poslancům a poslankyním literaturu, ve které tyto informace získají. Prosím ještě jednou, úpěnlivě prosím jako řídící schůze, abyste mě nedostal do situace, kdy bych vás musel ze svého pohledu vyzvat k tomu, abyste hovořil k věci.

Poslanec Jiří Payne:

Já se velice omlouvám, ale já jsem hluboce přesvědčen, že to je k věci. A jestliže naše veřejnost, jestliže naši kolegové stále pochybují o tom a tvrdí, že Írán je bezpečná země, pak nezbývá než tyto teroristické scénáře přečíst. Skutečně není jiná možnost. Omlouvám se, ale není jiná možnost a na tom trvám.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Já si myslím, že je zde možnost uvést doporučenou literaturu poslancům. Možná by to bylo vhodnější, možná by se dozvěděli podstatně více, než vy můžete vzhledem k časovému omezení jednání této sněmovny sdělit na mikrofon.

Poslanec Jiří Payne:

Já se omlouvám, ale já budu pokračovat.

Dobrá, vynechám tedy dalších asi dvacet scénářů teroristických útoků, které jsou zpracovány a popsány a se kterými skutečně některé skupiny disponují. Jména těch skupin můžeme také uvést, pokud by o to byl zájem.

Přejděme tedy k raketovým nosičům, protože nevyřešíme-li otázku raketových nosičů, pak se nemůžeme rozhodnout o tom, zda náš kontrakt může nebo nemůže být zneužit ke dvojím účelům.

Írán doposud v letech 1985 až 1990 v různých konfliktech odpálil 194 raket typu SCUD. Rakety typu SCUD B má k dispozici v operačním použití od roku 1967 pod označením R 17 E, má jich v současné době asi 200. Není vyloučeno, že od Severní Koreje v letech 1987 až 1992 odkoupil další rakety tohoto typu B.

Vedle toho pravděpodobně disponuje i raketami R 300 E, které mají dolet 290 až 300 km, některá novější verze může mít dolet až 1 000 km. Ruská verze této rakety, kterými pravděpodobně Íránci disponují, může být vybavena pouze konvenčními výbušninami, aerosolovými výbušninami, hlavicí pro likvidaci letišť, chemickými nebo jadernými hlavicemi.

Z jedné tuny váhy této rakety je 800 kg palivo jednostupňové rakety, 200 kg je hlavice. Tím je omezena škoda, kterou může tato raketa způsobit. Startuje se z nosiče typu nákladního auta, kterých má Írán pravděpodobně 8 až 15. Má vlastní navádění pomocí tří gyroskopů pro stabilizaci dráhy a odhaduje se, že Írán si tento typ raket vyrábí již sám. To jsou rakety relativně málo škodlivé.

Od počátku 90. let disponuje Írán raketami SCUD C. Je to raketa, která je hlavně vyráběna jako nosič jaderných náloží a není příliš vhodná jako nosič chemických zbraní. Lze ovšem tuto zbraň upravit.

Je vážné podezření, že Severní Korea počátkem 90. let tuto technologii Íránu dodala. Tyto rakety mají dolet 500 km a pravděpodobně jich má Írán k dispozici 100 až 170. Severní Korea je vyrábí a jde o typ DF 61. Írán má 5 až 10 odpalovacích zařízení pro tento typ rakety. Tato raketa unese hlavici o váze 700 kg, což je už nálož, která je daleko nebezpečnější.

Těmito raketami Írán může zasáhnout Sýrii, Turecko, bývalý Sovětský svaz, Afghánistán, Pákistán. Rakety jsou uloženy v podzemních úkrytech a tunelech na pobřeží Perského zálivu.

Jaderné hlavice pro tento typ raket se navrhují především ve výzkumném centru, které spadá pod Defense Technology Science Research Centre poblíž Teheránu u Karaje. Je pobočkou Organizace íránského obranného průmyslu. Není vyloučeno, že tento výzkum probíhá s podporou ruských a čínských vědců, nikoliv Ruska a Číny, ale vědců, které si odtamtud přivezli.

Výroba je údajně umístěna v Isfahánu s využitím čínské technologie, která tam byla z Číny před lety dovezena. Druhá továrna na výrobu hlavic by měla být v Semanu asi 175 km východně od Teheránu. Tyto továrny produkují pravděpodobně 600 až 1000 raket typu OGHAB za rok.

Kromě toho se pravděpodobně vyvíjejí ještě rakety CS 801, CS 802, ve spolupráci s některými ruskými experty raketa TONDAR 68 s doletem 700 km. Testovací prostor pro tyto rakety se nachází poblíž železnice mezi Teheránem a Hashádem. Telemetrická stranice, která tyto experimenty sleduje, je 350 km jižně od města Taba.

Vedle toho Írán vyvíjí rakety typu SHIHAB 3 - SHIHAB znamená meteor - která má dolet 1 500 km, a SHIHAB 4 s doletem 4 000 km. Kromě toho existuje výzkumný program pro nový typ rakety s doletem 7 000 až 10 000 km.

Když si na mapě uděláte křivku, kružnici kolem Íránu s doletem 7 000 km, zjistíte, že tyto rakety mohou přímo ohrožovat území České republiky. Uvědomme si, že pravděpodobně v dohledné době naše území bude ohrožováno tímto typem raket, které mohou být opatřeny zbraněmi hromadného ničení.

Nutno připomenout, že Ruská federace nemá export těchto technologií, ať už přímo vojenských, nebo technologií dvojího použití, plně pod kontrolou. Uvedu několik příkladů. 1. 10. 1997, týden poté, co Jelcin ujistil americké představitele, že žádné dodávky do Íránu nedocházejí, se zjistilo, že byly z Ruska prodány do Íránu komponenty pro raketové motory na tekuté palivo pod označením, že se jedná o kompresory a pumpy.

Uvedu několik dalších příkladů. 21. ledna 1991 v Isfahánu byly pokusy nakoupit z Číny elektromagnetický izotopový separátor označovaný jako Calutron. - To je totiž ta podstatná záležitost. Jaderná elektrárna má své produkty, své zplodiny a může se jednat buďto o uran nebo plutonium, které lze následně potom využívat jako palivo do jaderných náloží, ovšem problém je dosáhnout vysoce obohaceného stavu této suroviny, a toho se dosahuje právě buďto na separátorech nebo na urychlovačích. - Tato zakázka byla posléze odhalena a zrušena.

V březnu 1998 se Írán pokoušel nakoupit hydrogenfluorid, který se používá právě při separaci speciálně plutonia pro univerzitu v Isfahánu. Jednalo se o desetitisíce litrů této tekutiny a tato zakázka byla posléze Čínou také odmítnuta a zrušena.

V roce 1992 se Írán pokoušel nakoupit jaderný materiál, vysoce obohacený uran z Kazachstánu. Spojené státy tento uran vykoupily za 20 mil. US dolarů, aby se nedostal do rukou Íránu.

V srpnu 1996 se pokoušeli dovézt z Británie speciální materiály pro výstavbu urychlovačů - jednalo se o dodávku asi 50 kg - a Británie tuto zakázku odmítla.

V roce 1992 se s Argentinou vedla jednání o uzavření kontraktu pro školení techniků a dodávky uranu. Jednalo se zakázku za 18 mil. US dolarů. I tato zakázka byla zrušena.

V únoru 1990 Španělsko mělo uzavřít smlouvu o dokončení dvou reaktorů v Búšehru - celkem se tam plánují čtyři - a i tato zakázka byla zrušena.

14. listopadu 1997 byl v Rusku zavřen do vězení íránský diplomat, který se pokoušel nakoupit raketové technologie a další materiály dvojího využití.

9. dubna 1998 se pokoušeli íránští pašeráci propašovat z Ruska materiály pro výstavbu urychlovače.

Chci tím dokumentovat, že Írán se již od konce 80. let pokouší dosáhnout jak pokroku v raketové technologii, tak i pokroku ve výrobě jaderných zbraní. Odhady, jak daleko je a za jak dlouho bude mít tyto zbraně hromadného ničení včetně nosičů k dispozici, jsou velkým otazníkem.

Problémem je, že íránský režim, jakkoliv může být liberalizován, vždycky bude režimem nestabilním a bude hrozit, že skupina náboženských fundamentalistů se pokusí převzít moc ve státě a dostanou se jim do ruky všechny tyto zbraně. Následné embargo už by bylo pozdním embargem. To jsou důvody, které vedou k závěru, že Írán není bezpečnou zemí pro dodávky tohoto typu.

Mohl bych uvádět ještě desítky dalších příkladů, ale myslím, že to zcela stačí.

Druhá otázka, kterou si musíme položit, je otázka, jaká je česká politika v této věci a jaké by měly být české zájmy.

Pan ministr Kavan již uvedl, že ústředním bodem české politiky je, aby nedocházelo k šíření jaderného know-how do zemí, které mají nestabilní politický systém. Zároveň je nutno říci, že z bezpečnostního hlediska Česká republika nemá vybudovaný obranný systém proti balistickým raketám tohoto typu, které dost možná v dohledné době budou naše teritorium ohrožovat, a vývoj takových systémů nebo nakoupení takových systémů by bylo extrémně drahé. A z toho důvodu je pro nás skoro výhodnější podstoupit jistou prevenci, pravda za jistých ekonomických obětí.

Oddálíme tím moment, kdy budeme muset nakupovat zařízení mnohem dražší.

Chci z toho vyvodit, že to, že dnes máme schválit zákon, který zakazuje takovéto dodávky do Íránu, není záležitost vnějšího tlaku, je to důsledek našich českých zájmů z hlediska zahraniční politiky.

Třetí okruh, kterým bych se chtěl zabývat, je otázka fungování Ministerstva průmyslu a obchodu v této věci. Nabídka tohoto kontraktu se objevila poprvé v roce 1993. V té věci tehdy jednal ministr Dlouhý v Íránu. Oznámil, že se nabízí pro Českou republiku možnost dodávky a kompletace jaderného reaktoru v Íránu. Už tehdy byla tato zakázka zrušena ještě v předkontraktačním stadiu, nevznikly z toho žádné škody, protože se ukázalo, že tato zakázka odporuje zahraničněpolitickým zájmům České republiky.

Obdobně se znovu pokoušel ministr Dlouhý sjednat tuto zakázku v roce 1995. Opět byla tato zakázka zastavena, protože se ukázalo, že byla v rozporu s českými zahraničněpolitickými zájmy.

Táži se: Ministr Grégr nevěděl o tom, že už se tyto dva pokusy o tuto zakázku odehrály? Jestli to nevěděl, pak je špatným ministrem. Jestli to věděl a navzdory tomu se potřetí pokusil sjednat tuto zakázku a nechal kontrakt dospět do této podoby, kdy nějaké firmě vzniká škoda, pak je tím on osobně vinen. Z toho důvodu se domnívám, že je na místě, aby bylo prošetřeno, zda v této věci z hlediska české vlády nedošlo k zanedbání, pochybení nebo k nedbalosti. Tato politická odpovědnost může být prošetřena jedině vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny. V této věci ani soudy, ani policie nemají co vyšetřovat, jedná se o politickou záležitost.

Proti tomu otázka toho, zda konkrétní firmě vznikla či nevznikla škoda, to je záležitost, do které by podle mého soudu sněmovna neměla zasahovat ani zákonem, ani konkrétním jednáním kteréhokoliv poslance Poslanecké sněmovny.

Mám za to, že tuto věc bychom měli přenechat soudům. Pokud se některá firma cítí být poškozena tímto zákonem nebo touto situací, bude muset prokázat, že firma nevěděla o tom, že v roce 1993 tato zakázka byla zrušena a že v roce 1995 byla zakázána podruhé.

Jestliže to věděla, šla do toho na vlastní riziko, pak si žádnou náhradu nezaslouží.

Poslední poznámka se týká tohoto zákona. Mám za to, že zákon je z nouze ctnost. Bylo by lépe, kdybychom věc řešili systémově, kdyby Česká republika měla k dispozici obecnější zákon, který umožní zákaz vývozu některých technologií, které si nepřejeme, aby se dostávaly do rukou jiných států. Myslím si, že pokud se podaří dostat do České republiky špičkové technologie libovolného jiného typu, budeme těchto případů mít stále více a více, stane se to záležitostí, která bude na denním pořádku. Dnes jsme překvapeni, že je to poprvé. Pokud Česká republika skutečně začne produkovat kvalitní výrobky konkurenceschopné na světových trzích, budeme si muset klást otázku jako v době studené války, že s těmito technologiemi se nemůže volně obchodovat po celém světě, že existují určitá omezení.

Nic proti tomu, abychom postavili dokonce v rámci našich investic některé podniky přímo v Íránu, abychom obchodovali ve všech oblastech, ale v oblasti určitých technologií je obchod nemožný. Je nesporné, že tato zakázka má za cíl posunout jaderné know-how v Íránu tím směrem, o který Írán usiluje již desetiletí, tzn. přiblížit se k vlastní výrobě jaderných hlavic. Z toho důvodu se domnívám, že tento zákon je vysoce potřebný, že je v zájmu České republiky a že jej Poslanecká sněmovna má schválit.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Pan kolega Ransdorf se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče abyste - jak vás znám - nepřekročil rámec faktické poznámky.

Poslanec Miloslav Ransdorf:

Pokusil bych se obohatit znalosti kolegy Payna tím, že když tady hovořil o verzi islámu, která tam existuje, upozorním, že je to verze dvanáctnická, tzv. isnáašaría, která je od 16. století od dynastie Safíjovců státní ideologií. To jenom na okraj.

Nepochybuji o tom, že šáhův režim měl tyto parametry. Upozorňoval jsem na to, že zvláštní je to, že tento režim byl americký spojenec. Jestliže hovoří kolega Payne o tom, která země je bezpečná a která není, podobné parametry by naplnil například Pákistán. Pákistán je také znám svým úsilím o islámskou jadernou zbraň. Hovoří se o dovozech technologie.

Všechno to, co jste říkal, mohl byste použít včetně násilí na domácí politické scéně, které jeden čas dokonce vyvrcholilo popravou prezidenta.

Podobně v této oblasti existuje i země, která je v přátelských vztazích s námi - Izrael -, která má také vlastní jadernou technologii a která bohužel má i své vlastní náboženské fundamentalisty. Jsou tam úvahy o jaderném deštníku, který bude rozprostřen nad celou oblastí Blízkého východu. Požadujete také, abychom se podobně chovali i k této zemi?

Myslím si, že podobně by to bylo i s tendencemi k vývoji jaderné zbraně v Jihoafrické republice. Mohli bychom libovolně tento okruh zemí rozšiřovat. Chtěl bych téměř ukončit své vystoupení tím, že nevidím spojitost mezi lehkovodním reaktorem v Búšehru a hrozbami, o nichž hovořil kolega Payne. Jestliže mluví o tom, že naše země nemá obranný systém proti balistickým raketám, tak se ho zeptám, kdo v průběhu 90. let odstranil prstenec raket S-300 kolem Prahy?

Na závěr bych připomněl, zda jeho výtky budou také zaměřeny vůči Joschkovi Fischerovi, ministru zahraničí SRN, který při nedávné návštěvě Íránu prohlásil, že je třeba ve vzájemných vztazích se dívat nikoliv do minulosti, ale do budoucnosti.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Pane poslanče, na adresu vašeho vystoupení mohu konstatovat, že jsem vás nechal dokončit vaše vystoupení proto, abych měl oporu ve sněmovně v případě budoucím, kdy vám odmítnu slovo k faktické poznámce.

Slovo má pan poslanec Tom Zajíček, připraví se pan kolega Vojtěch Filip.

Poslanec Tom Zajíček:

Vážený pane místopředsedo, drahá vládo, kolegyně a kolegové, na rozdíl od předřečníka se nebudu pokoušet vás obohatit o své vědomosti. Naopak se chci s vámi podělit o určité pochybnosti, které mám nad vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu v Búšehru.

Smyslem navrhovaného zákona je zabránění vývozu klimatizační a ventilační techniky pro podezření využití této dodávky pro jadernou energetiku v Íránu. V úvodu zdůrazňuji, že nemám problémy uvažovat o tom, zda se má či nemá vyvézt do Íránu pro jadernou energetiku jakékoliv zboží subdodávky. Souhlasím s tím, aby tomuto vývozu bylo zabráněno.

S čím ovšem nemohu souhlasit, je s navrhovaným postupem a hlavně s tím, co v průběhu jednoho roku tato vláda v tomto obchodním případu učinila. Jsem stoprocentně přesvědčen, že není cesta, jak zabránit tomuto i obdobným vývozům cestou speciálního zákona na každý obchodní případ. Věřím, že mnozí z vás se mnou budete souhlasit.

Dvojnásob se mi to zdá být patrné především proto, že máme platný zákon 21/1997 Sb., o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhající mezinárodním kontrolním režimům. Ptám se v této souvislosti, jestliže je tento zákon tak špatný a vykazuje tak významné vady, že ho nelze užít pro takovéto problémové vývozy a dovozy, proč nebyla zvolena cesta novelizace tohoto předpisu, který by řešil otázku globálně a ne jen jako jednotlivý případ.

Další otázka, která se nabízí je, proč v případě, kdy se ZVVZ Milevsko prostřednictvím Škody na jaře loňského roku žádalo o licenci v této věci, v této dodávce, kde byly uvedeny pravdivě veškeré skutečnosti, které licenční řízení podle zákona 2l/1997 vyžaduje, tzn., že tam byly uvedeny také ty věci, které říkají, o jakou dodávku se jedná, pro koho se jedná, pro koho je určena ta dodávka a také k jakému užití - tyto všechny informace tam uvedeny byly.

Stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu bylo následující - a omlouvám se za to, že nebudu citovat, ale budu spíš parafrázovat ten výrok. Zmíněná dodávka podle stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu nepodléhá licenčnímu řízení - to je první velmi důležitá věc. A druhá věc je, že Ministerstvo průmyslu a obchodu píše v tom svém stanovisku, podepsaném panem Grégrem, ne ministrem, ale šéfem licenčního odboru, že veškeré dotázané odbory Ministerstva průmyslu a obchodu vývoz tohoto zmíněného obchodního případu doporučují.

Jsem přesvědčen, že do jisté míry byli vlastníci ZVVZ - soukromé firmy - uvedeni v omyl, protože toto doporučení Ministerstva průmyslu a obchodu přece má nějakou platnost, a dovedu si představit, že po takovém doporučení firma pokračovala dále v jednání, která by bezpochyby nebyla vedena, kdyby bylo zavedeno licenční řízení nebo by bylo stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu zásadně negativní.

Druhá věc, která se v této věci nabízí, je otázka, že ve zmíněném textu již nacházíme určité pochybnosti Ministerstva zahraničí. Já se ptám, jestli při takovém postupu není třeba dojít ke shodnému stanovisko obou resortů, protože nevím, jak se má zachovat takový žadatel, jestliže není zřetelné, který resort v této věci rozhoduje, av případě nesouhlasného stanoviska těchto resortů, kterým rozhodnutím, kterým názorem se má vlastník či žadatel řídit.

Chci říci, že nejsem přesvědčen o tom, že by vedení a majitelé soukromé firmy ZVVZ, a. s., postupovali v rozporu s dobrými mravy a že by opomenuli nějaký krok, který učinit měli v případě, že chtěli takovou dodávku realizovat.

Bylo by možná dobré, kdyby se ctěná Poslanecká sněmovna dozvěděla od vlády, zda mediální spekulace o jednání představitelů vlády s vlastníky o případné kompenzaci byla vedena a případně s jakým výsledkem.

Chtěl bych také vědět, zda byla učiněna 13. 1. určitá dohoda, která mluvila o kompenzacích ze strany vlády soukromé firmě a v níž je také údajně - protože nemohu získat žádné relevantní informace, proto se ptám představitelů vlády -, zda tam bylo také uvedeno to, že do 14. 2., jako určitý vstřícný krok, soukromá firma ZVVZ neprovede žádné kroky, který by směřovaly k podpisu již připravené a z ruské strany podepsané smlouvy. Děkuji vám za pozornost.

Chtěl bych jenom na závěr říci, že jsem přesvědčen o tom, že vývozu technologie pro jadernou elektrárnu do íránského Búšehru je třeba zabránit, že tato navrhovaná cesta je velmi problematická, velmi komplikovaná, a to, co mě na tom mrzí nejvíce, že si myslím, že je nespravedlivé, aby podle mého soudu závadný postup Ministerstva průmyslu a obchodu a následně i vlády platila jenom soukromá firma, potažmo její zaměstnanci. Děkuji. (Potlesk části sálu).

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal člen vlády, pan ministr průmyslu a obchodu Grégr. Má přednostní právo vystoupit, neboť pan poslanec Filip se přihlásil jako poslanec, nikoliv jako předseda poslaneckého klubu KSČM. Pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr:

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení poslanci. Já se pak pokusím celkově reagovat v závěru, ale jenom bych se prostřednictvím pana předsedajícího obrátil na pana poslanci Toma Zajíčka, aby argumentoval fakty a případně neuváděl vědomě lži, pokud si faktů není vědom. Ministerstvo průmyslu a obchodu nikdy žádný vývoz Závodům na výrobu vzduchotechnických zařízení Milevsko nedoporučovalo. Není ani pravda, nebo nezakládá se na pravdě to, co se hovoří, že ZVVZ Milevsko jednalo o licenci.

O licenci s Ministerstvem průmyslu a obchodu jednaly pouze dvě firmy, a to v únoru 1999 Škoda Praha a listopadu 1999 firma JVT Praha, a. s., se základním jměním 1 mil. korun, která má v podnikatelské náplni nákup a prodej zboží, čili ZVVZ Milevsko se nikdy neobrátilo na Ministerstvo průmyslu a obchodu se žádostí, aby rozhodlo o vývozu nebo zakázalo vývoz.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane ministře. Slovo má poslanec Vojtěch Filip. Připraví se pan poslanec Jan Zahradil.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, vážené paní a pánové. Já si v obecné rozpravě dovolím uvést několik poznámek k tomuto návrhu zákona. S řadou věcí, které tady řekli moji předřečníci, ať z kterékoliv politické strany, bych mohl souhlasit nebo také nesouhlasit nebo mít prostě na to jiný názor, ke kterému mě vede moje zkušenost z práce v průmyslovém podniku v minulosti.

Já jsem přesvědčen o tom, že celá záležitost má dvojí rozměr, a bohužel jsem nemohl ve čtvrtek v rámci svých tří minut, které jsem měl v průběhu ústních interpelací, reagovat na některé věci, které replikoval pan předseda vlády, a dnes považuji minimálně tři čtyři odpovědi nebo repliky na to, co tady řekl předseda vlády ve čtvrtek, už za časově zbytečné nebo věci, které si už nezaslouží ani komentář. Zato si komentáře zaslouží jiné záležitosti.

Za prvé není spravedlivé vůči poslancům této sněmovny používat polopravd.

Je jistě správné, že řekl pan ministr Grégr, že ZVVZ Milevsko, akciová společnost, nepožádaly o licenci. To je jistě možné, ale druhým dechem se musí také říci, jestli ten podnik, který požádal o licenci, jestli žádal za celou skupinu dodavatelů.

Takže jestliže pan ministr Grégr oslovil pana kolegu Zajíčka tím, že nemá používat nepravdy, tak by se i on měl vystříhat toho, jakým způsobem zareaguje na projednávání ve sněmovně.

Já jsem přesvědčen o tom, že všichni, kteří byli zainteresováni na tomto kontraktu - a odmyslím si celou politickou záležitost tohoto obchodního vztahu - věděli, o co jde. Věděli o tom na licenční správě, věděla o tom vláda, věděly o tom všechny zúčastněné podniky a samozřejmě se podle toho chovaly.

Za druhé vůbec se mi nelíbilo vyjádření předkladatele, pana ministra zahraničí Kavana. Pan ministr oslovil sněmovnu s tím, že tato zakázka je prostě nereflektována celým mezinárodním společenstvím a že snad jediná země, která chce realizovat jaderný program v Íránu, je Rusko.

Já jsem očekával od pana ministra zahraničí zcela jiné vyjádření - že minimálně, když už nás chtěl školit, řekne, jestli Írán je nebo není tím státem, kdo ratifikoval smlouvu o nešíření jaderných zbraní.

Odpověď by musela být "ano, ratifikoval". Potom by nás poučil o tom, že součástí takové ratifikace je vážný příslib toho státu, že nebude šířit jaderné zbraně, za druhé, že veškerý svůj výzkum, a ten je nejen povolen, ten je dokonce podporován podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, že bude využívat jenom pro mírové účely a pro průmyslové účely, což jaderná elektrárna - chtějte nebo nechtějte - je, a třetí podmínka, pokud odmyslím celý balík toho, co v té mezinárodní smlouvě je, je, že podřídí svůj jaderný program mezinárodní kontrole. Je zřejmé - když to nechtěl říci pan ministr Kavan, tak je potřeba říci to sněmovně zcela jednoznačně -, ano, Írán podepsal, ratifikoval, vyjádřil se, že nebude šířit jaderné zbraně, že bude používat jadernou energii jenom pro mírové účely, a zavázal se celému světu v této smlouvě, že se podřídí mezinárodní kontrole. To je podle mého soudu zásadní pro jakékoli stanovisko, zda přijmout nebo nepřijmout takový zákon.

Proto mě argumentace předkladatele jednoznačně nepřesvědčila a svědčí o tom, že nám něco zatajuje. Já bych chtěl tedy vědět co.

Pokud jde o samotný návrh zákona, souhlasím - a teď je mi zase jedno, kdo to řekl - s tím, že vláda se chce zbavit vlastní odpovědnosti za své rozhodování a tuto odpovědnost chce svalit na Poslaneckou sněmovnu. Já s tím zásadním způsobem nesouhlasím, nikoli kvůli tomu, že bych chtěl nějakým způsobem honit vládu a činit ji zodpovědnou za všechno zlo, které v této zemi je.

Tak tomu není, já v každém případě tam, kde vláda dělá něco poctivě pro české občany, vládu podporuji, snažím se vyjít jí vstříc tam, kde to jde. Ale tam, kde to je učiněno způsobem, který odporuje zdravému rozumu, to učinit nemohu a venkoncem ani nechci.

Jsem totiž přesvědčen o tom, že návrh zákona má dva vážné problémy, nikoli jeden. Ten jeden problém je dán tím, že Poslanecká sněmovna si přebírá určité exekutivní pravomoci, a s tím nesouhlasím ze svého pohledu a ze své profese právníka, a myslím si, že oddělení moci výkonné a zákonodárné je přinejmenším na místě, ba přímo si takového oddělení tento problém vynucuje.

A druhý problém, který v tom vidím, že vláda se pokusila textem návrhu zákona vyloučit odpovědnost státu za škodu, kterou vlastním rozhodováním způsobí.

To už se ale na mne nezlobte, vážené paní a pánové, to už hraničí nejen s alibismem, to je ukázka arogance moci.

S tím já zásadně nesouhlasím a ptám se těch, ať už z opozice, nebo z vládní strany, kdo hlasovali v loňském roce pro zákon 82/1999 Sb., o náhradě škody způsobené vadným rozhodnutím orgánu státu nebo špatným úředním postupem: kdo si vážně myslí, že lze zákon v takovém znění přijmout?

Já vám odpovídám, že takový zákon přijmout nelze, a proto jsem také navrhoval jeho neprojednávání, respektive jeho projednávání v řádném řízení, tedy v normálních třech čteních, abychom se těchto chyb mohli vyvarovat a abychom je zbytečně nedělali.

Pokud jde o další problémy, které jsou politické, nehodlám právě proto, že pocházím z hospodářské sféry, se tady politikou zabývat.

Snad mi dovolte ještě jednu ústavní poznámku. Nevím, kde vzal pan Václav Havel tu odvahu, že prohlásil dopředu, předtím, než tento zákon vůbec byl dodán Poslanecké sněmovně, a ujistil paní Madeleine Albrightovou, že Česká republika nedopustí vývoz techniky do Íránu.

Já nevím o tom, že by v České republice místo parlamentu rozhodoval jeden člověk, byť by byl hlavou státu. Takový ústavní systém tady nemáme a doufám, že nikdy mít nebudeme. To je snad to jediné, co bych mohl k té politické stránce říci.

Pokud jde o to, jakým způsobem se teď k návrhu zákona zachovat, dovolím si nejdřív dvě, respektive tři otázky, nebo jednu poznámku a dvě otázky, a pak procedurální návrh, který bych rád, aby prošel. Pokud neprojde, jsem řádně přihlášen do podrobné rozpravy, abych alespoň svými skromnými silami napravil ten legislativní paskvil, který nám byl předložen.

První poznámka - prostřednictvím pana předsedajícího bych se chtěl zeptat, co měla znamenat z úst ministra zahraničí jeho poznámka, kterou pronesl ve svém projevu, že nechápeme spoluodpovědnost za bezpečnost České republiky v souvislosti s elektrárnou Búšehr. Mám to chápat tak, že jsme ohroženi Íránem, Spojenými státy americkými, Ruskou federací nebo Německem? Této poznámce jsem nerozuměl a podle toho, co jsem četl v novinách v minulosti, ani rozumět nechci. Leda by mi pan ministr vysvětlil, že nás ohrožuje některý z těchto států, které jsem teď jmenoval, a to jenom z toho důvodu, že se nechceme připravit o práci pro více než tisíc lidí.

A nyní ty otázky.

Chtěl bych především, aby mi pan ministr Kavan odpověděl, jaké konkrétní poznatky a příznaky zneužití elektrárny pro rozvoj jaderných zbraní má Ministerstvo zahraničních věcí, o jakou studii (se jedná?) a jaká instituce vypracovala takovou studii, o kterou se ve svém tvrzení opírá, a proč má toto vážné podezření.

Za druhé se chci zeptat, jestli ve svém vystoupení vážně myslel obvinit Rusko z podpory vývozu technologií umožňujících výrobu jaderných zbraní a kroky, které směřují k porušování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Takové odvážné tvrzení jsem neslyšel od žádného ministra zahraničních věcí od roku 1990.

Jednu poznámku před mým procedurálním návrhem k vystoupení kolegy Payna.

Já doufám, že nikdo z nás nemá takové zmatení pojmů, aby vzduchotechnické zařízení zaměňoval za zařízení, které umožňuje výrobu jakéhokoli jaderného zařízení - prostě z ventilátoru plutonium nedostanete. (Smích poslanců klubu KSČM.)

A nyní mi dovolte návrhy, které bych chtěl podat podle § 72 jednacího řádu v obecné rozpravě ve zkráceném projednávání návrhu zákona.

Za prvé bych chtěl navrhnout, aby ještě před ukončením rozpravy obecné Poslanecká sněmovna rozhodla o odkázání tohoto návrhu zákona jinému orgánu sněmovny, a to hospodářskému výboru, aby se vyjasnila jednoznačně otázka případných škod z přijetí tohoto zákona nebo z nepřijetí tohoto zákona a jasně se definovala. Odpověď pana předsedy vlády ve čtvrtek mi jednoznačně nestačila. To je první návrh.

Druhý návrh, který chci učinit také ještě před skončením rozpravy, je návrh podle § 72 odst. 1 jednacího řádu, který mohu učinit. A to je návrh na odročení.

Celá situace - a byla tady zmíněna několika mými kolegy - zavání tím, že jsme se nebyli schopni domluvit na úrovni vládní, parlamentní a podnikové a že je potřeba, aby věc byla řádně vyšetřena.

Podporuji návrh na zřízení vyšetřovací komise, který tu zazněl v minulém týdnu, a navrhuji tedy odročení projednávání ještě před skončením obecné rozpravy k tomuto zákonu až do zřízení vyšetřovací komise a do jejího výroku o tom, kdo zapříčinil tento stav, ve kterém se Česká republika, potažmo české průmyslové podniky ocitly.

Ostatní návrhy předložím ještě před skončením obecné rozpravy, pokud tyto návrhy nebudou mít úspěch v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Myslím, že by bylo dobré, kdybyste potom přišel za mnou, abychom si vyjasnili přesně charakter pozměňovacích návrhů, neboť si nejsem zcela jist, zda můžeme ještě v průběhu obecné rozpravy o nich rozhodnout hlasováním. Před skončením, tzn. po vystoupení posledního přihlášeného do obecné rozpravy, to je možné a myslím, že jsme několikrát takto projednávaný bod přerušovali a vraceli jsme se zpět do rozpravy.

Chci se zeptat pana místopředsedy vlády Rychetského, jehož přihlášku jsem registroval, zda hodlá využít svého práva vystoupit přednostně jako člen vlády. Z pohybu jeho těla soudím, že tomu tak je, takže kolegové Jičínský, Recman, Zajíček. Pan poslanec Recman mi avizoval předložení nějakého návrhu, který by měl zaznít v obecné rozpravě. Zajíček a Zahradil musí počkat. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda vlády Pavel Rychetský:

Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já mám jen několik poznámek k některým vystoupením. Mám tím na mysli zejména vystoupení, která byla spojena podobnou notou.

Vystoupení pana poslance Kalouska, nyní vystoupení pana poslance Filipa a řady dalších, včetně pana poslance Zajíčka.

Tito členové této vážené komory se vzácně shodují v tom, že kritizují vládu, že nenalezla jinou než legislativní cestu. Pozoruhodné je, že sami ji také nenalezli, ani se o ní nezmínili.

Já bych chtěl jen krátce říci, že náš platný právní řád pro dodávky např. vzduchotechniky na výstavbu jaderné elektrárny v Búšehru nezná žádné jiné prostředky. Platí ústava, která jednoznačně stanoví, že povinnosti lze ukládat pouze buďto přímo zákonem, nebo na základě zákona v mezích jeho zmocnění.

Platný zákon č. 21/1997 Sb. není v tomto případě možno použít, neboť vzduchotechnika, a to vláda nikdy nezastírala, není zbožím dvojího určení ve smyslu platné právní úpravy. V České republice neplatí ta úprava, která je běžná ve většině vyspělých zemí, kde ve věcech vývozu a přechodu jakéhokoli zboží přes hranice mají vlády zákonné zmocnění k tomu, aby, je-li to v zájmu zahraničněpolitických nebo vnitřních zájmů státu, aby bez ohledu na to, kdo je státem určení nebo o jaký druh zboží jde, mohly vlády takto rozhodnout. U nás takové oprávnění vláda prostě nemá. Tím neříkám, že neexistují jiné prostředky než předložený návrh zákona. Existuje jeden, vláda se jím vážně zabývala.

Pokud zde zazněly hlasy, že předložený návrh zákona je nestandardní, nesystémový a neobvyklý, což je pravda, stejně jako zákon, který jsme zde předložili o uvržení sankcí v rámci embarga vyhlášeného Radou bezpečnosti na Libyi, tak posléze o zrušení těchto sankcí, totéž se Svazovou republikou Jugoslávie, tak my takto nestandardně postupujeme prostě proto, že nám ústavní pořádek nic jiného neumožňuje. Je jedno řekněme "exekutivní" opatření, které je ještě nestandardnější.

A o něm vláda vážně jednala a také vás o něm informovala.

Prostě stát se vlastníkem všech potenciálních firem, které by se mohly na vývozu zboží, který by odporoval zahraničněpolitickým zájmům státu, stát se jejich vlastníkem a jako vlastník jej prostě nerealizovat. To je podstatně nestandardnější rozhodnutí než rozhodnutí Parlamentu České republiky.

Znamená to, protože znárodnění v úvahu nepřichází, aby vláda vedla obchodní jednání a kupovala většinové majetkové podíly v obchodních společnostech, mimochodem by to mohla být jakákoli obchodní společnost, která by např. se zabývala zprostředkováním prodeje a nákupu zboží.

Přesto jsme zcela vážně jednali, a není to žádné tajemství, s vlastníky, tzn. s majoritními akcionáři firmy ZVVZ Milevsko. Jednání nevedla k takovému konci, aby to bylo v zájmu daňového poplatníka této země, a proto jsme předložili tento také nestandardní návrh zákona.

Pan poslanec Kalousek a zdá se, že i pan poslanec Filip a Zajíček, se domnívají, že zákon by měl tedy obsahovat nějaké ustanovení, jak zde bylo naznačeno, o náhradě škody. Chtěl bych podotknout pouze skutečnost, že zákonem nelze způsobit škodu ve smyslu žádného právního řádu, který je znám ve vyspělém světě. Buďto je zákon neústavní, a pak je samozřejmě od toho institut Ústavního soudu, aby takový zákon, který porušuje některé z ústavou zaručených práv, zrušil, nebo je ústavní, a neznám případ v jakémkoli vyspělém právním řádu, kde by se dalo říci, že zákon způsobuje škodu. Ve skutečnosti nejde o náhradu škody, ale o náhradu jiné majetkové újmy, a to patrně měli kolegové na mysli. Škoda je pojem velmi specifický v právním řádu.

Ústavní listina v čl. 11 odst. 3 naopak předpokládá, že za pomoci zákona je způsobena újma na vlastnictví. Považuje to za abych tak řekl přirozený jev takové kategorie, jako je vlastnické právo.

V odst. 3 čl. 11 ústavy říká: Vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem - bez brýlí velmi těžko čtu - chráněných obecných zájmů. Jinými slovy, vlastnictví jako takové samozřejmě s sebou nese i omezení a ta omezení musí být založena zákonem, nesmí být založena jiným právním aktem, ať už normou nižší síly, nebo individuálním aktem.

Skutečnost, že vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je možné pouze na základě zákona a za náhradu, je jiné ustanovení téhož článku 11; podle tohoto článku však v daném případě nelze postupovat, neboť zákaz vývozu zboží pro určitý konkrétní účel není omezením vlastnického práva ve smyslu ústavního principu. Omezení vlastnického práva je např. nucené zřízení věcného břemene apod.

Samozřejmě že je naprosto legitimní, když poslanci jako členové zákonodárného sboru při projednávání návrhu zákona berou v potaz možné dopady tohoto zákona. A já považuji za legitimní, chtějí-li slyšet od vlády, zda je schopna a jakým způsobem je schopna zabránit takovým dopadům, které jsou nežádoucí, a to nejenom pro ekonomiku této země, ale i třeba pro konkrétní subjekt.

Vláda České republiky opakovaně prohlásila, že nepřipustí, aby její rozhodnutí zamezit dodávkám pro výstavbu jaderné elektrárny Búšehr mělo jakýkoli ekonomický nebo sociální dopad, např. na firmu ZVVZ Milevsko. Vláda opakovaně prohlásila, že je rozhodnuta i cestou zakázek veřejného sektoru eventuální nedostatek zakázkové náplně v rozhodném období pro tento podnik vyplnit, a pan ministr průmyslu a obchodu vás bude jistě podstatně podrobněji informovat.

Návrh pana poslance Filipa, aby Poslanecká sněmovna ustavila vyšetřovací komisi, která má zjišťovat, kdo způsobil tento stav, se mi jeví velmi zajímavý, protože si nedovedu představit, co by tato vyšetřovací komise mohla vyšetřovat.

Mohla by vyšetřovat to, že máme v ústavní listině princip, že povinnosti nelze ukládat jinak než zákonem nebo na základě zákona? Protože co způsobilo tento stav? Tento stav je způsoben tím, že podle ústavního pořádku ne vláda, ale jedině parlament zákonem může buď rozhodnout, nebo zmocnit někoho k tomu, aby rozhodl, aby v zájmu zahraničněpolitických zájmů státu nebyla konkrétní dodávka uskutečněna. Nevím tedy, co by vyšetřovací komise mohla jiného vůbec vyšetřovat. Tím vůbec neříkám, že by existence takové komise byla vládě na překážku, jen bych to považoval za velmi pozoruhodné.

Myslím, že je nepochybné, že většinový názor Poslanecké sněmovny je, že je potřeba tento nestandardní stav, kdy nebylo žádnou mezinárodní organizací, jíž by byla Česká republika členem, vyhlášeno embargo na dodávky pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu a současně se mezinárodní společenské solidarizovalo a s výjimkou jedné jediné země se rozhodlo nepřipustit takové dodávky, myslím, že je na místě, aby Česká republika se z tohoto mezinárodního společenství nevydělovala.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane místopředsedo. Nyní pan kolega Jičínský, poté pan kolega Recman, Zajíček, Zahradil, Grégr.

Poslanec Zdeněk Jičínský:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, svého času jsem navrhoval v této Poslanecké sněmovně již v minulém období, aby byla stanovena předem určitá lhůta, která je pro projednávání jistých bodů, a myslím, že kdyby se byl tento návrh realizoval, už bychom měli tento bod dávno za sebou, protože si nemyslím, že jakékoli dlouhé diskuse tady přinesou něco podstatného k věci samé. To je první poznámka.

Poznámka druhá. Poslanec Filip kladl otázku a vyslovil zde znepokojení nad tím, že Václav Havel ujistil, Madeleine Albrightovou, že Česká republika onu dodávku neuskuteční, a poslanec Filip vyslovil obavy, zda z toho neplyne, že snad parlament se svou zákonodárnou mocí je nějak odsouvám do pozadí nebo zda tu nehrozí takovéto nebezpečí.

Jakkoli mě tato formulace Václava Havla také zaujala, myslím, že v této věci ho není třeba tak kritizovat, protože Václav Havel ví dobře, že většina stran zastoupených v Poslanecké sněmovně se svého času vyslovila pro vstup do NATO, je spojena s tímto společenstvím při vědomí všech pozitiv i negativ, která s tímto společenstvím jsou spojena, a nepochybuje také o tom, že v tomto směru příslušnost ČR k tomuto společenství povede k určitému závěru ve věci těchto dodávek. Ale to je moje stanovisko k této otázce, samozřejmě lze o něm vést spory.

Chci říci jednu věc. Myslím, že všichni jsme si dobře vědomi, že tu žádné dobré řešení neexistuje. Náš právní řád nezná - nebo nepočítá jako s normálními institucemi - zákony pro řešení určitých konkrétních situací. Vzpomeňte si, svého času jsme měli velké spory zda se sněmovna může usnést na ústavním zákoně, kterým zkrátí volební období a rozhodne o předčasných volbách. V takové základní ústavně politické otázce je řešení jakkoli nestandardní přece jen normálnější, nebo chcete-li standardnější než zákon, který se týká určité obchodně politické transakce. V tomto směru to skutečně je velmi nestandardní řešení a nemyslím si, že žádný návrh takovéhoto zákona, bude-li kdy předložen - a doufám, že se v budoucnosti touto cestou náš právní řád nebude vyvíjet - dobrý nebude, protože právo v našem pojetí je spjato s abstraktními normami pro řešení situací opakujících se, nikoli pro řešení situací konkrétních.

V tomto případě také příliš mnoho právních námitek proti tomuto návrhu zákona - nechci je jejich autorům zlehčovat -, tak přece jen všichni dobře víme, že v této věci nejde především o právní problém, že právní stránka v této věci je odvozena od politického rozhodnutí.

A jakkoli mi to není příjemné a nejsem žádným obdivovatelem tzv. reálné politiky, nezbývá mi, než to říci. Prostě Česká republika je relativně malý stát, je součástí nebo stala se součástí po rozpadu dřívější bipolarity společenství zemí, ve kterém dominuje pakt, který se nazývá NATO, a v tomto NATO dominuje mocnost, která se nazývá USA. Přečtěme si knihy Z. Brzezinského a myslím, že všichni víme, o čem je řeč. Z tohoto hlediska samozřejmě jsme se přihlásili k tomuto společenství. Pavel Rychetský právem mluvil, že tu sice není žádný mezinárodní předpis nebo mezinárodní dohoda o sankcích, ale je tu jistý tacitus consensus, že nikdo z tohoto společenství dodávky pro tuto elektrárnu nerealizuje. Myslím, že Česká republika si dost dobře nemůže dovolit se z tohoto společenství vyřadit.

Neříkám to jako nějakou zvláštní apologetiku tohoto rozhodnutí, ale myslím, že by bylo zbytečné tady vést určité právní problémy nebo právní polemiky neúměrně dlouho jejich reálnému významu. Prostě jsme před určitým rozhodnutím, které je politického, ne právního rázu, a myslím, že většina pro toto politické rozhodnutí je, ať už s větším nebo menším přesvědčením, a záleží potom na tom, jakou tomuto politickému rozhodnutí dáme právní polohu i právní povahu. Zároveň je třeba také říci - a myslím, že má pravdu místopředseda vlády - že tu nevznikly žádné bezprostřední právní následky, které by bylo třeba v tomto návrhu zákona řešit.

Potom bych řekl na adresu kolegů, kteří mají vůči tomuto návrhu zákona ze svých politických hledisek oprávněné výhrady, že jejich argumenty ztrácejí někdy na váze, jestliže srovnávají nesrovnatelné. Vztah České republiky k Americe, pokud budeme Ameriku nazývat naším velkým bratrem a budeme českou zahraniční politiku kritizovat, jako že příliš podléhá zahraničněpolitickým zájmům USA, pak je to ale stále něco podstatně jiného, než byl protektorát Böhmen und Möhren. Tato srovnání bychom tady uvádět neměli, nechceme-li zlehčovat vlastní argumentaci.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Recman, připraví se pan poslanec Tom Zajíček.

Poslanec Svatomír Recman:

Vážená sněmovno, já bych chtěl v této obecné rozpravě předložit návrh na usnesení Poslanecké sněmovny. Odkázal bych se na § 72, kde se hovoří o pořadí, v jakém se bude o návrzích hlasovat, a odvolal bych se na možnost předložit tento návrh usnesení jako podmíněný k návrhu, který přednesl pan poslanec Filip. V případě, že by jeho návrhy nebyly přijaty nebo že by se o nich nehlasovalo, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala tato usnesení: "Poslanecká sněmovna návrh zákona zamítá."

V případě, že by toto usnesení nebylo přijato, navrhuji druhý návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vrací návrh zákona výboru k novému projednání."Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Tom Zajíček. Připraví se pan poslanec Zahradil.

Poslanec Tom Zajíček:

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já jsem si asi nerozuměl s panem předsedajícím, chtěl jsem jenom faktickou poznámkou reagovat na některá slova, která tady zazněla. Především bych chtěl sdělit panu ministru Grégrovi, že jsem se nedopustil určitě vědomé lži, protože tak prostě nečiním. Pokud jsem se zmýlil v něčem, co jsem tady ve svém projevu řekl, pak to určitě nebylo to, že by ZVVZ Milevsko žádalo o licenci. Řekl jsem, a ze stena je to možné doložit, prostřednictvím Škody Praha. Takže tam jsem neudělal nic proti ničemu.

Jestliže dokument, z kterého jsem tady citoval, který mám k dispozici, který je podepsán jmenovcem pana ministra, není dokument, ale falzum, pak je třeba, aby se pan ministr Grégr v tomto smyslu o podobném dokumentu vyjádřil.

Co se týká dalších otázek, chtěl bych poznamenat, že mi chybí u tohoto zákona také jistá chronologie jednání. Já jsem se na tu věc ptal. Myslím, že by bylo třeba využít času spíše k tomu, aby obavy, které jsem tady uvedl v úvodu svého vystoupení, byly rozptýleny. Rád bych věděl, jaká jednání byla vedena s vlastníky soukromé firmy, jaké kompenzace - pokud vůbec byly - byly nabízeny, jaká byla ta chronologie. Protože si myslím, že tento zákon je předkládán Poslanecké sněmovně - aspoň doufám - jako poslední možné řešení.

Chtěl bych se nechat ujistit o tom, že jednání, která byla - pokud byla - vedena s vlastníky a managementem ZVVZ, byla neúspěšná z nějakého důvodu, třeba z důvodu neústupnosti vlastníků. Ale o tom bych se rád nechal přesvědčit nějakou dokumentací, a ta tady chybí. To je vše. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan poslanec Zahradil, připraví se pan kolega Exner, poté pan ministr Grégr a pan ministr Kavan.

Poslanec Jan Zahradil: Dámy a pánové, nehodlám vás unavovat žádným sáhodlouhým projevem, který by vyčerpal a obsáhl všechny aspekty tohoto problému. Soustředím se pouze na několik málo vybraných záležitostí.

Před závorku bych jenom vytkl jednu poznámku pana kolegy Filipa, kterou učinil na margo toho, že si tady někdo plete parlamentní demokracii s demokracií prezidentskou. Já se musím přiznat, že s touto jeho poznámkou v zásadě souhlasím. Jenom bych možná trochu sarkasticky podotkl, že o to více důvodů je k tomu, aby se v rámci sněmovnou již schválených změn ústavy tyto pravomoci lépe vymezily tak, aby si to příště již nikdo nepletl. (Potlesk v části sálu.)

Já bych si dovolil několika slovy doplnit pana zpravodaje Zaorálka a zrekapitulovat debatu, která proběhla na zahraničním výboru, protože já jsem tu debatu vzal velmi vážně. Během té debaty vystoupili tři místopředsedové vlády, jeden ministr a několik náměstků. Myslím, že se stává velmi zřídka, aby jeden návrh zákona v zahraničním výboru předkládali a odůvodňovali tří místopředsedové vlády, jeden ministr a několik náměstků.

Myslím, že všechno, co padlo ohledně tohoto zákona, ohledně důvodů, které vedly k jeho přípravě, bylo relevantní. Padly tam velmi závažné informace, které se dotýkaly zahraničněpolitických aspektů, které se dotýkaly bezpečnostních aspektů, které se dotýkaly našich spojeneckých závazků, které se dotýkaly i informací klasifikovaných - tajných nebo přísně tajných. Já mohu vyjádřit jenom svoji lítost nebo smutek nad tím, že vláda nebyla schopna během celého uplynulého roku, kdy se o tom problému vědělo, přijít s nějakým jiným, elegantnějším řešením, přijít s řešením, které by nevyžadovalo spoluúčast Poslanecké sněmovny.

Já bych tady možná jenom připomněl jednu otázku pana kolegy Laštůvky, který v tuto chvíli bohužel není v místnosti, ale když se tázal pana ministra Kavana, jaké prostředky, jaké nástroje jsou zpravidla používány v jiných zemích, v jiných členských zemích NATO, aby se obchodům podobného typu, kontraktům podobného typu zabránilo nebo aby se nerealizovaly, zda jsou používány podobné jednorázové zákony a podobné normy, tak ministr Kavan odpověděl celkem jednoduchým, vtipným a podle mého názoru velice oprávněným způsobem, že v takovém případě se používá jeden nástroj, který se jmenuje telefon.

Myslím, že to byla velmi pravdivá odpověď, protože je zřejmé, že v řadě členských států NATO by stačil telefon předsedy vlády nebo telefon ministra zahraničí nebo upozornění těchto ústavních činitelů, že sjednávaný kontrakt není v souladu se zahraničněpolitickými prioritami vlády a že není v souladu s národními zájmy které určité země, a stačilo by to k tomu, aby se ten kontrakt nerealizoval, aby ho dotyčná firma utlumila. Zdá se, že v ČR to bohužel stále ještě nestačí.

Nicméně debata na zahraničním výboru podle mého názoru vyjevila jeden hlubší problém. Je to problém, kterým se podle mého názoru bude muset vláda zabývat a bude z něj muset vyvodit nějaká systémová řešení.

Já se velmi obávám, že debata na zahraničním výboru vyjevila určitý stupeň diskoordinace uvnitř vlády samotné a určitý stupeň diskoordinace mezi jednotlivými ministry. Já bych velmi rád slyšel z tohoto místa ujištění, že vláda a všichni její ministři provádějí jednu zahraniční politiku, že provádějí jednotnou zahraniční politiku a že tato zahraniční politika se řídí koncepcí, kterou tato sněmovna vzala na vědomí.

Musím se přiznat, že zatímco vystoupení ministra zahraničí na zahraničním výboru mě přesvědčilo o tom, že Ministerstvo zahraničí tuto linii sleduje celkem důsledně, vystoupení ministra průmyslu a obchodu mě o téže věci nepřesvědčilo. Byl bych velmi rád, abychom tady neměli dvě ministerstva zahraničních věcí, abychom tady neměli dvě zahraniční politiky, ale abychom měli zahraniční politiku pouze jednu a aby ji všichni členové vlády respektovali.

Domnívám se, že ta diskoordinace nebo určitý nesoulad, který se projevil uvnitř vlády, možná pramení i z některých věcí, které byly podle mého názoru chybně již dříve i smluvně zakotveny mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničních věcí a které byly podle mého názoru chybně nějakým způsobem vyhlášeny nebo stanoveny v části zahraniční politiky, která se týká ekonomické diplomacie.

Domnívám se, že toto je přímý popud vládě, aby se touto věcí systémově začala zabývat, aby poté ministr zahraničních věcí nebyl nucen nést následky za něco, za co ze své působnosti odpovědný být nemůže.

Zaslechl jsem tady různé poznámky - a to je poslední věc, kterou skončím - ohledně toho, že tento zákon je tak hezky načasován, že jeho schválení bude vlastně jakýmsi dárkem paní ministryni Albrightové při příležitosti její návštěvy České republiky. Myslím, že úvahy podobného typu je zapotřebí zcela jednoznačně odmítnout. Je třeba si zcela jednoznačně říci, že ČR si vybrala své zahraničněpolitické směřování, že si vybrala své spojence a spojenecké závazky a že v určitých klíčových momentech je nutno tyto spojence a tyto spojenecké závazky ctít a dodržovat.

A pokud jde o případný dárek paní ministryni Albrightové, já osobně se musím přiznat, že bych proti takovému dárku v podstatě vůbec nebyl a připadalo by mi to jako rozhodně vhodnější dárek k její návštěvě ČR, než je dárek v podobě spekulací o její případné prezidentské kandidatuře, kterým se někteří naši politici v posledních dnech velice rádi zabývají. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan kolega Exner, poté dvojice ministrů v pořadí Grégr a Kavan.

Poslanec Václav Exner:

Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, při argumentaci k návrhu tohoto zákona se opakovaně objevil náš velký zájem, a řekl bych, že oprávněný zájem, o nešíření jaderných zbraní, o to, abychom zabránili využitím vzduchotechniky tomu, aby případně jaderná elektrárna v Búšehru nebyla pro takový účel využita. Já chci upozornit, abychom si uvědomili, jaký dvojí metr občas v této věci používáme.

Když jsme jednali o přistoupení České republiky do Severoatlantické aliance, tak nám vůbec nebránilo to, že součástí začlenění České republiky do aliance je možnost rozšíření jaderných zbraní na naše území. Jsem si přitom vědom - trochu možná z hlediska závaznosti - prohlášení o tom, že za mírové doby takové rozšíření a umístění jaderných zbraní na našem území se neuskuteční, protože není potřeba. Do zákona o nešíření jaderných zbraní však patří i válečné období.

Za druhé argumentujeme tím, že je potřeba zabránit vyvíjení a zdokonalování jaderných zbraní, ale na druhé straně jsem zde neslyšel ani slovo, které by ve stejném duchu vystupovalo proti zdokonalování a vyvíjení nových jaderných zbraní v USA a Ruské federaci, kteréžto země, obě dvě, uskutečnily celou řadu jaderných pokusů, v USA je to přibližně 10 pokusů, v Ruské federaci 6 - 7 pokusů, které se týkaly zkoušky jaderných zbraní v tzv. podkritickém režimu, které možná nejsou zcela výslovně zakázány, ale zcela jednoznačně neslouží mírovému rozvoji jaderné energie.

Ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády se zmínil o tom, že důsledně vůči Íránu držíme zásadu nevměšování do vnitřních záležitostí. Musím zde upozornit na problematiku Rádia Svobodný Írán, které vysílá z našeho území, a Írán tuto záležitost, pokud je mi známo, nehodnotil jako nevměšování do svých vnitřních záležitostí.

Chtěl bych také upozornit pana ministra Grégra, že ZVVZ Milevsko nemuselo žádat o licenci nebo o jakékoliv rozhodnutí, ať už samo, nebo v rámci nějaké skupiny, pro případ, že mu takové rozhodnutí bylo známo a že toto rozhodnutí konstatuje, že rozhodnutí o licenci pro tento případ není třeba.

Myslím si, že oči nám otevřel pan prof. Jičínský, když řekl, že tady není potřeba žádné odvolání na nějaký právní režim, mezinárodní smlouvu nebo rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů, že stačí se opírat o konsensus v rámci společenství.

Slzy do očí - abych poprvé citoval ministerského předsedu - mně vehnalo jeho prohlášení, které učinil v této sněmovně ve čtvrtek, když prohlásil: "Když se mě ptáte, na základě jakého podkladu, chtěl bych vás upozornit na zákon, který se jmenuje - česky bychom asi řekli- zákon o omezení vývozu do Íránu, který byl přijat americkým Kongresem, a samozřejmě i na výsledky jednání s americkými představiteli na toto téma.

Jak říkal, pane poslanče, Jára Cimrman, může se nám to líbit, může se nám to nelíbit, můžeme s tím souhlasit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat." Konec citátu premiéra. Dámy a pánové, kde jsou řeči o právním státě?

Pan poslanec Zahradil v předchozím vystoupení dokonce požadoval, aby u nás stačil telefon podobně jako ve většině států k tomu, aby zákon nezákon něco, co se vládě státu nelíbí, bylo zakázáno.

Myslím, že můžeme souhrnně shrnout: Má-li si vláda - a vypadá to, že i většina zákonodárců - skutečně vybrat mezi hájením práce pro naše lidi a zájmy USA, vybírá si zájmy USA, a tím i dobrovolnou podřízenost USA i mimo všechny smlouvy a právní rámec.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan ministr průmyslu a obchodu Grégr, připraví se ministr zahraničních věcí Kavan.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr:

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych uvést několik doplňujících informací, protože zde zazněla řada nepravd a řada zkreslujících informací, i řada tvrzení, která pramení z neznalosti celé geneze tohoto případu.

Chtěl bych v prvé řadě upozornit na to, že v tomto případě nebo v tom, co projednáváme, nejde o ZVVZ Milevsko a nejde o Írán jako stát. Jde o jadernou elektrárnu Búšehr.

Obchodní případ dodávky zařízení pro jadernou elektrárnu Búšehr se začal odvíjet od 11. února 1999, kdy Škoda, a. s., Praha požádala o posouzení možnosti realizace vývozu. Vývozce takto požádal, protože považoval záležitost za citlivou, jak ukládá příslušný zákon. Klimatizační a vzduchotechnické zařízení není v seznamu kontrolovaného zboží a technologií podle mezinárodních kontrolních režimů, vydaném příslušnými vyhláškami. Není v těchto seznamech uvedeno vůbec. Pan poslanec Zahradil hovořil o tom, že v západních zemích - jak to nazval - stačí zvednout telefon. Já bych chtěl na to reagovat. Já samozřejmě jako ministr musím respektovat zákon a to snad sněmovna vnímá.

Jinak bych tady odcitoval rozhodnutí o zastavení správního řízení k žádosti Škoda, a. s., Praha, kde Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR podle příslušného zákona zastavuje řízení ve věci udělení individuální licence na vývoz klimatizačních a vzduchotechnických systému pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu.

Odcitoval bych zdůvodnění: "V průvodním spisu ke své žádosti společnost Škoda Praha, a. s., uvedla, že se nejedná o kontrolované zboží ve smyslu zákona č. 21/1997 Sb. a že důvod žádosti o posouzení je citlivost teritoria konečného užití a vztah na jadernou elektrárnu." Čili i a. s. Škoda Praha si byla vědoma citlivosti této zakázky.

Ministerstvo průmyslu a obchodu podle zjištěných skutečností zarazilo licenční řízení. Dále ve svém rozhodnutí sdělilo, že toto povolení nebo udělení licence by nebylo v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky, neboť by tím byl vyslán signál ostatním potenciálním dodavatelům k přehodnocení jejich politiky. Dále se v rozhodnutí uvádí: "Po vyhodnocení všech uvedených skutečností správní orgán dospěl k závěru, že není v jeho pravomoci věci rozhodnout, to je požadovanou dodávku ani schválit, ani zakázat, neboť nejde o kontrolované zboží ani nejsou naplněny podmínky zákona č. 21/1997 Sb."

Proto ve věci rozhodl ve smyslu výrokové části, to znamená, že zastavuje řízení. A pokračuje toto rozhodnutí: "Správní orgán však upozorňuje společnost Škoda Praha, a. s., na negativní zahraničněpolitické dopady případného vývozu předmětného zboží, jak vyplývá z tlumočených stanovisek Ministerstva zahraničních věcí." Čili Škoda Praha byla informována a Škoda Praha nepokračovala v kontraktačním jednání nebo v dalších jednáních o dodávkách tohoto zařízení.

Pan poslanec Payne tady uvedl, že již pan ministr Dlouhý v roce 1993 a 1995 se snažil o vývoz zařízení pro jadernou elektrárnu Búšehr a že toto bylo zakázáno. Nevím, kým to bylo zakázáno, ale bylo to tak konstatováno. Pak se musím ptát, když jsem tu byl osočen panem poslancem Paynem, co a jak se dělo v tomto mezidobí, to znamená od roku 1993, 1995 až 1999, co dělali tehdejší příslušní ministři, co dělal tehdejší zahraniční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu.

Dále bych chtěl uvést: 7. prosince 1999 požádala opět další firma, JVP, a. s., Praha o posouzení možnosti realizovat vývoz Licenční správu Ministerstva průmyslu a obchodu. Vzhledem k tomu, že dosud není řízení dokončeno, informovala Licenční správa firmu o prodloužení lhůty pro sdělení nálezu na 90 dnů. Případ je posuzován podle platného zákona č. 21/1997 Sb., resp. podle § 19 zákona, který stanoví povinnost pro vývozce o licenci požádat, pokud sám ví či pokud má správní orgán informace, že zařízení lze zneužít pro nějakou formu šíření jaderných zbraní.

V tomto smyslu také vyznělo rozhodnutí, jak žádost a. s. Škoda Praha, tak i rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu.

Chtěl bych dále uvést: Státní úřad pro jadernou bezpečnost potvrdil, že dotčené položky nespadají ani pod kontrolované zboží dvojího použití v jaderné oblasti podle zákona č. 18/1997, tj. atomový zákon. Írán je řádným členem MAAE, mezinárodní agentury pro jadernou energii, která by v případě realizace projektu vlastní projekt i jeho provoz kontrolovala.

Írán je zároveň signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, tzv. Non Proliferation Act. Čili to byly důvody, proč jsme museli postupovat na základě politických doporučení, a nikoliv na základě technických kritérií, která by neobstála při soudním řízení.

Chtěl bych ještě dál uvést, proč Ministerstvo průmyslu a obchodu muselo zarazit licenční řízení. Protože nemá žádné vyjádření či potvrzení, že celého projektu, v němž mají pracovat reaktory na tzv. lehkou vodu, lze pro výzkum, výrobu či šíření jaderných zbraní vůbec zneužít.

Lehkovodního reaktoru nelze pro výrobu plutonia použít, nebo za zcela výjimečných podmínek.

To vedlo všechno k tomu, že jsme vývoz nepovolili a nemohli jsme ho také ani zakázat, protože bychom neobstáli v důkazním řízení před příslušným soudem. Protože v případě pozastavení vývozu bez dostatečných věcných důvodů má vývozce podle § 11 zmíněného zákona č. 21/1997 Sb. právo na soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu. V tomto případě by mohlo toto rozhodnutí, nebo s velkou pravděpodobností, být v neprospěch správního orgánu s úhradou soudních nákladů a s právem podniku žádat náhradu. Já bych potom nerad stál z tohoto důvodu před touto sněmovnou, abych se zodpovídal, proč jsem poškodil, jak se tady oblíbeně říká, daňové poplatníky.

Vládní návrh zákona představuje tedy politické řešení celého problému za situace, kdy není možné použít jiných zákonných opatření.

Když se tady diskutuje o tom, zda to bylo včas, nebo pozdě, pan ministr zahraničních věcí Kavan zde uvedl, že Senát USA právě v současné době přijal opatření vůči Búšehru, které umožní přijímat určité restriktivní kroky, určité sankce proti tomu, kdo na toto zařízení, na tuto investici, by chtěl něco dodávat, vyvážet. Čili musíme postupovat, a jinou cestu neznám, obdobným způsobem.

Nyní mi dovolte pár slov k situaci ZVVZ Milevsko. Tato společnost dosud nepodepsala žádný závazný kontrakt se zahraničním partnerem a nevznikly mu žádné vícenáklady z titulu rozpracovanosti obchodního případu Búšehr.

Dosud uváděný rozsah kontraktu neodpovídá skutečnosti. V současné době jde pouze o první etapu projektu, kterou je možno ocenit rozsahem cca 217 mil. korun. Nejsou důvody potvrzující, že by závazně následovaly další zakázky.

Je nutno se také kriticky podívat na situaci v podniku. Podniku nechybějí zakázky pouze proto, že nemá kontrakt Búšehr, ale chybí mu výrobní náplň a zakázkové krytí vůbec. Ministerstvo průmyslu a obchodu se nyní intenzivně zabývá možnostmi, jak napomoci udržet výrobu v tomto podniku, zejména z hlediska udržení zaměstnanosti v této citlivé oblasti z hlediska pracovních příležitostí.

Vláda dnes přijala usnesení vlády k realizaci souhrnu opatření pro ZVVZ Milevsko řešící obtížnou hospodářskou situaci společnosti, situaci neuzavření kontraktu na dodávky vzduchotechnických zařízení pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu. Snažíme se maximálně napomoci tuto situaci řešit. Myslím si, že se jedná o vstřícné řešení, a je na vlastnících této společnosti, podtrhuji na vlastnících, nikoliv managementu, aby navrhované řešení přijali a pomohli tak řešit obtížnou situaci v Závodech na výrobu vzduchotechnických zařízení v Milevsku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip, poté pan ministr zahraničních věcí.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, děkuji panu ministru Grégrovi za to, že po delším čase řekl přesnou podstatu předloženého zákona, protože všechno to, co bylo řečeno předtím, zamlžovalo jenom skutečnost, která nastala mezi ekonomickými subjekty a vládou.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

S další faktickou poznámkou ještě před ministrem zahraničních věcí poslanec Jan Zahradil.

Poslanec Jan Zahradil:

Děkuji. Pane předsedající, prosil bych vás, abyste sdělil panu ministru průmyslu a obchodu, že já jsem neřekl, že v západních zemích nebo v členských zemích NATO stačí na zastavení nějakého obchodu telefon. Já jsem řekl, že toto řekl ministr zahraničí Kavan na dotázání pana poslance Laštůvky v určité nadsázce, která ale bezesporu nepostrádá pravdivé jádro. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Prosím členy vlády, aby si tento problém vyřešili mezi sebou, a uděluji slovo ministru zahraničních věcí Janu Kavanovi. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokusím se stručně odpovědět na některé otázky, které jsem si stačil poznamenat, které byly přímo adresovány mně. Omlouvám se, že jsem si nepoznamenal vždy jména poslanců, ale jistě se v tom poznají.

Pokud se týká nedávno jednomyslně odhlasovaného zákona v americkém Kongresu, Iran Non Proliferation Act, který byl - jak jsem říkal - jednomyslně schválen a o němž jsem hovořil, tak ať se nám to líbí nebo ne, je nutné konstatovat, že tento zákon opravňuje americkou administrativu k sankcionování neamerických firem vyvážejících nebezpečné technologie do Íránu.

Proto jsem se snažil vyčíslit, jaký dopad na naše firmy, které vyvážejí např. do USA, by uplatnění tohoto zákona mělo.

Za druhé, byl jsem dotázán, zda jsme vzali na vědomí pozitivní vývoj, který vedl v Íránské islámské republice k výsledku parlamentních voleb.

Nemohu než odkázat znovu na svůj projev, kde jsem našim vztahům s Íránem věnoval velmi obsáhlou část, a naopak jsem současný vývoj uvítal. Zdůraznil jsem, že máme zájem pozitivně reagovat na politiku prezidenta Chátamího. Hovořil jsem i o tradičních dobrých obchodních vztazích s Íránem atd. atd. Čili dotyčný poslanec se tedy vloupával do otevřených dveří.

Byl jsem dotázán, proč Česká republika zaujala jiný postoj než např. členské státy Evropské unie. Nevěřím svým uším. Znovu konstatuji, že - doufám, že budu srozumitelný - Česká republika zaujala naprosto stejný, tedy totožný neboli identický postoj jako členské státy Evropské unie, s nimiž samozřejmě tuto otázku často konzultujeme.

Odkaz na možné protiopatření z íránské strany, které by nás mohlo stát až šest miliard, tady bylo řečeno.

Promiňte mi můj výraz, diskutujeme už delší dobu, jsem unaven, toto je nesmysl. Naopak konstatuji, že íránská strana několikrát zdůraznila, že íránská strana není stranou, s níž ZVVL Milevsko vyjednává jakýkoliv kontrakt týkající se jaderné elektrárny Búšehr. Natož aby kvůli neuskutečnění takovéhoto kontraktu, který není jejím kontraktem, to je kontrakt, který je podepsán a nabízen ruskou firmou Atomexport.

Čili íránská strana naopak na mne dělá dojem, že pokud se tento kontrakt neuskuteční, nebude to mít žádný negativní dopad na naše obchodní vztahy s Íránem. A hovořil jsem o řadě důležitých investigativních projektů, které probíhají, např. výstavba tepelné elektrárny Íránšár nebo hliníkárny Dadžarmár atd. atd. Čili naopak domnívám se, že tady jsme strašeni něčím, z čeho mít obavu není nutné.

Další poslanec řekl, že předkládaný zákon je alibismem vlády, že přenášíme na parlament - není to přesné vyjádření. Toto musím odmítnout. Bylo tu konstatováno již několikrát, že se obracíme tímto zákonem - a já sám jsem řekl, že ho za ideální zákon nepovažuji - na parlament právě ve chvíli, kdy vláda, stát nemá žádný jiný právní nástroj, jak tomuto vývozu zabránit.

Pan poslanec - pardon, omlouvám se. (Pan ministr hledá ve svých podkladech.)

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Řekněte, pane ministře, na co chcete reagovat, možná vám poradím, na kohoŠ .

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Pan poslanec Zajíček se na mne obrátil s návrhem nebo s dotazem, zda bylo možné novelizovat nebo upravit zákon č. 21/1997 Sb. Znovu konstatuji to, co jsem řekl ve svém úvodním projevu, že jsme uvažovali o použití tohoto zákona o kontrole vývozu a dovozu zboží a technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům a došli jsme k závěrům po řadě právních analýz, že to je nemožné vzhledem k charakteru technologie, kterou tuto zákon explicitně nepostihuje.

Na dotaz, zda by bylo možné tento zákon upravit tak, aby mohl vzduchotechniku postihovat, musím konstatovat nebo odkázat na ten zákon. Kontrolované zboží je definováno v tomto zákonu v § 2 odst. 1. Tam se uvádí, že kontrolnímu režimu jsou podrobeny a) zařízení, sestavy, výrobky atd., b) technologie - teď se vysvětluje, co se těmi technologiemi rozumí, atd., "které vzhledem ke svému charakteru dvojího užití mohou být použity pro civilní i pro vojenské účely". Podle odst. 3 tohoto paragrafu: "Seznam kontrolovaného zboží se stanoví v prováděcím předpisu." Tímto předpisem je vyhláška č. 43/1997.

A další seznam je obsažen ve vyhlášce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Oba tyto seznamy se opírají o mezinárodní kontrolní režimy. O zařazení do seznamu rozhoduje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který je povinným konzultačním místem a který již jasně ve svém vyjádření uvedl, že vzduchotechnika nepatří mezi položky dvojího použití. Jejich zařazení teoretické do takového seznamu kontrolovaného zboží by bylo popřením celkového systémového přístupu, že seznamy se opírají o mezinárodní kontrolní režimy.

Stejně důležité však je i to, že by nebylo možné dodržet zachování konečného lokálního určení v kontextu tohoto seznamu, tedy jaderné elektrárny Búšehr. V daném případě by licenční řízení muselo být použito vůči všem vývozům a dovozům vzduchotechniky. V tomto smyslu by doplnění seznamu bylo zřejmě možné nahlížet jako překážka obchodu s určitou vybranou komoditou, aniž by pro to byla opora v mezinárodních kontrolních režimech. Domnívám se, že tímto způsobem cesta nevede. I proto se vláda rozhodla předložit tento návrh zákona.

Ano, byli jsme si vědomi, pane poslanče - pan poslanec Filip se zmínil a už na to částečně reagoval pan ministr Grégr, že Írán spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Ale já jsem to řekl a znovu opakuji ještě tu jednu větu: Byli jsme si jasně vědomi skutečnosti, že se jedná o vývoz do země, které se nedotýkají mezinárodní sankční režimy, která v civilním segmentu svého jaderného programu spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Toto není nový fakt.

Ovšem mimochodem, když vnímám varování pana poslance Ransdorfa, že Američané, jak dal příklad bombardování Súdánu, tak bych si tady dovolil odkázat na tvrzení po mnoho let Mezinárodní agentury pro atomovou energii, že v Iráku a v Severní Koreji je vše naprosto v pořádku, a pak bylo doloženo, že obě země celou dobu vyvíjely jaderné vojenské programy. Čili je možné, že se i tato agentura může mýlit, ale každopádně jsme toto v úvahu brali.

Pokud jde o dotaz pana poslance Filipa, na základě čeho vláda zaujala podezření, že by jaderná elektrárna Búšehr mohla být zneužita v souvislosti s vývojem jaderných zbraní, protože my jsme nikdy neřekli, že vzduchotechnika sama je nebezpečná.

Já jsem řekl, že není, ale že by mohla být nezbytným komponentem pro provoz zařízení, které by mohlo být využito v souvislosti. Tady tyto konkrétní poznatky jsme získali výměnou zpravodajských materiálů, které - a to jistě, paní poslankyně a páni poslanci, uznáte - samozřejmě nelze tímto způsobem zveřejňovat.

Ale některé z těchto informací byly poskytnuty na uzavřeném jednání zahraničního výboru této sněmovny a poté zahraniční výbor návrh zákona schválil.

Panu poslanci Filipovi bych chtěl rovněž odpovědět na otázku. Neřekl jsem, a pokud jsem tak byl pochopen, rád bych opravil, já jsem tu nevznesl vážné obvinění proti Ruské federaci, že by porušovala Mezinárodní úmluvu o nešíření zbraní hromadného ničení.

Ale již v minulosti se vyskytla řada příkladů, a nelze vyloučit, že se vyskytuje i dnes, kdy některé ruské podniky, ruské subjekty nedodržely hranice, které Ruská federace jako stát dodržuje, a proto se i v minulosti dostaly na tzv. černou listinu.

Pana poslance Zahradila bych chtěl ujistit, že vláda má jednotnou zahraniční politiku a jenom jedno Ministerstvo zahraničních věcí.

Pana poslance Exnera bych chtěl ujistit, že vláda nikdy - zdůrazňuji nikdy - neuvažovala o rozmístění jakýchkoliv jaderných zbraní na území České republiky. A musím zásadně odmítnout tezi, úvahu, že jsme si vybrali mezi prací našich občanů a zájmy Spojených států amerických.

Zásadně takovouto úvahu odmítám. Jednak jsem vysvětlil, proč být v souladu s mezinárodním společenstvím a proč zabraňování možného rozšíření jaderných zbraní je v národním zájmu České republiky, a jednak jsem pak hovořil o možném dopadu, pokud bychom se dostali do rozporu s Iran Non Proliferation Act, o dopadu, který by to mělo na naše podniky a samozřejmě jejich zaměstnance, tedy podniky, které vyvážejí do Spojených států amerických a kde by dopad byl několikrátero vyšší než na 1 300 zaměstnanců ZVVZ Milevsko.

A současně zdůrazňuji, a nemohu to zdůraznit dostatečně, a doufám, že mě vnímáte, říkal to již tady místopředseda vlády Rychetský, že vláda je ochotna a schopna se dohodnout na takovém náhradním řešení, které zajistí, že ani jeden zaměstnanec ZVVZ Milevsko o svou práci nepřijde. Čili byl bych velmi rád, kdyby nám takovéto úvahy nebyly podsouvány. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane ministře. Chci se zeptat, kdo se další hlásí do obecné rozpravy. Pan předseda Filip a poté pan poslanec Exner.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji, pane předsedající. Mám snad jedinou věc. Mám tomu rozumět tak, pokud jde o vyjádření pana místopředsedy vlády a ministra zahraničí, že návštěva Johna Shattucka v komisi pro bezpečnostní a informační službu bude tou informací pro parlamentní orgán, který sdělí ty informace, které tady sděleny být neměly? Jenom jestli by mohlo být odpovězeno ano nebo ne.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Pan ministr Jan Kavan.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Pane předsedající, když byste byl tak laskav, vaším prostřednictvím bych chtěl informovat pana poslance Filipa, že jsem vůbec neměl na mysli pana velvyslance Shattucka. Když jsem odkazoval na zasedání zahraničního výboru a informace, které byly poskytnuty na tomto uzavřeném zasedání zahraničního výboru, byly poskytnuty mým náměstkem panem Hynkem Kmoníčkem, a rovněž vím, že jeho informace nepocházely mimo jiné od pana velvyslance Shattucka.

A když už jsem u řečniště, ještě mi dovolte aspoň jednou větou reagovat na úvahy, které tu proběhly, že jsme reagovali na jakýsi nátlak náměstka ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických pana Pickeringa, anebo že jsme chtěli dáti dárek paní Albrightové.

Konstatuji, že pan náměstek Pickering tu byl teprve nedávno, i když jsme i o této otázce s ním skutečně hovořili. Ale ve svém projevu jsem několikrát zdůraznil, že se touto záležitostí soustavně zabýváme od února 1999. Osobně jsem se setkal poprvé s panem náměstkem Pickeringem před několika týdny.

Jinak projednávání tohoto zákona nemá skutečně nic společného s příjezdem paní ministryně Albrightové a nechci hovořit o tom, jestli jí chceme dávat dárek nebo nechceme dávat dárek, prostě tady žádná souvislost není.

Nutnost legislativní nouze byla dána tím, že pokud vím, tak kontrakt s ruskou firmou Atomexport je na stole a může býti kdykoliv v příštích dnech podepsán. A proto se domnívám, že tady jisté nebezpečí z prodlení je. Nemá to ovšem s návštěvou paní ministryně skutečně nic společného. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane ministře. Hovoří pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner:

Dámy a pánové, chci jen na rozdíl od prohlášení místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí konstatovat, že rozmístění jaderných zbraní v České republice za určitých okolností ze smlouvy o přidružení k Severoatlantické alianci vyplývá a bylo to v příslušné době potvrzeno i vedoucími státními představiteli.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy.

Ještě dříve, než obecnou rozpravu uzavřu, chtěl bych informovat, jakým způsobem se hodlám vypořádat s návrhy, které přednesl pan poslanec Filip, tak aby měl ještě eventuálně možnost reagovat v obecné rozpravě.

Považuji návrh druhý, který zazněl na odročení až do zřízení komise a závěrů komise za nehlasovatelný vzhledem k limitu legislativní nouze, který byl stanoven na zítřejší den 24.00 hodin, tedy o půlnoci.

Pokud jde o první návrh, přikázání jinému orgánu sněmovny, domnívám se, že bychom mohli postupovat následujícím způsobem, a to v podrobné rozpravě poté, co by zazněly případné pozměňující návrhy, tento váš návrh ještě jednou přednést, přerušit případně jednání sněmovny s tím, že by si sněmovna vyžádala stanoviska výboru zahraničního a případně výboru hospodářského a do podrobné rozpravy bychom se vrátili zítra v termínu, který bychom stanovili pro takovéto přerušení.

Slovo má pan poslanec Filip.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji pane předsedající. S návrhem na odkázání dalšímu orgánu sněmovny podle § 72 odst. 3, resp. 63 odst. 3, souhlasím tak, aby byl projednán až po podrobné rozpravě, považuji to za racionální.

Ale jinak na návrhu, který vycházel z § 72 odst. 1 na odročení v souvislosti s § 63 odst. 1 jednacího řádu, trvám.

Vím, že pravděpodobně nebudu mít úspěch při hlasování, ale myslím si, že tento návrh nemohu stáhnout, považuji ho za důležitý. A stejně tak je možné, jako zítra skončí stav legislativní nouze, tento stav prodloužit nebo jej vyhlásit v jiném období, až skončí jednání této vyšetřovací komise.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Dostáváte mě do problémů, pane předsedo, neboť já váš druhý návrh jsem označil za nehlasovatelný, a tudíž v mé pravomoci jako předsedajícího je striktně rozhodnout o tom, že návrh je nehlasovatelný, tudíž není o něm možné hlasovat, s tím, že jsem vám nabídl kompromis, a to hlasovat o prvním návrhu.

Poslanec Vojtěch Filip:

Vznáším námitku.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Dobře,vznášíte námitku vůči mému stanovisku, že váš návrh na odročení je nehlasovatelný. Já jsem tolerance a dobrota sama a doufám, že mi to pak oplatíte.

Ptám se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. (Nikdo.) Žádnou přihlášku nevidím. Připomínám, že zazněl návrh ještě pana poslance Recmana na zamítnutí, resp. vrácení, a návrh pana poslance Filipa na odročení, s tím, že první návrh, pane poslanče, stahujete a zazní případně v podrobné rozpravě, pokud návrh nezamítneme, ano? Rozumíme si.

Pan poslanec Pilip má náhradní kartu č. 9.

Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí do rozpravy, obecnou rozpravu končím.Odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali svými identifikačními kartami.

Podle § 72 odst. 1 nejprve bychom měli hlasovat o návrhu na odročení, resp. o námitce, kterou vznesl pan poslanec Filip proti mému stanovisku, že jeho návrh na odročení je návrhem nehlasovatelným.

Toto bude první procedurální hlasování, o kterém rozhodneme v hlasování s pořadovým číslem 9, které jsem v tuto chvíli zahájil. Kdo je pro námitku pana poslance Filipa? Kdo je proti?

Z přítomných 167

pro návrh 24,

proti 128.

Návrh nebyl přijat.

Měli bychom nejprve hlasovat o návrhu na zamítnutí, který přednesl pan poslanec Recman. Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 10. Kdo je pro předložený návrh zamítnout? Kdo je proti?

Z přítomných 169

pro návrh 25,

proti 135.

Návrh nebyl přijat.

Dále rozhodneme o návrhu pana poslance Recmana na vrácení předloženého návrhu k dopracování. Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 11. Kdo je pro předložený návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 169

pro návrh 27,

proti 133.

Návrh nebyl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy, které zazněly v obecné rozpravě. V tuto chvílí otevírám podrobnou rozpravu, do které mám následující přihlášky: pan poslanec Zaorálek, Kalousek, Karel Vymětal, Stanislav Fischer a Vojtěch Filip.

Prosím prvně jmenovaného, aby se ujal slova. Všechny kolegy, kteří hodlají opustit jednací sál, prosím, aby tak učinili co možná nejdříve, aby nerušili další projednávání návrhu tohoto zákona.

Pane poslanče, chvíli počkejte, aby stenozáznam mohl být v náležité kvalitě. Chtěl bych apelovat na všechny kolegy, kteří nehodlají sledovat podrobnou rozpravu, aby okamžitě opustili jednací sál. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Vážené kolegyně a kolegové, jako první návrh v rámci podrobné rozpravy bych chtěl předložit návrh legislativně technických úprav vládního návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.

Osvojil jsem si úpravy, které vyplynuly z těch, které jsme dostali jednak od legislativního odboru Poslanecké sněmovny, a vzápětí komentář od legislativního odboru vlády, kde jsem přihlédl k tomu, aby se podařilo sladit názor obou odborů. Jednalo se tam o připomínky, které se do určité míry shodovaly.

Úpravy, které navrhuji, jsou tyto:

Za prvé je to úprava v § 1 odst. 2, kde by se doplnila spojka "do".

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Promiňte, pane poslanče, omlouvám se. Kolegyně a kolegové, nebude-li v jednacím sále klid, přeruším jednání sněmovny. Platí to jak pro poslance, tak pro ministry a pro poslance-ministry.Prosím, pane poslanče, pokračujte.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Opakuji ještě jednou. § 1 odst. 2, kde by se doplnila spojka "do", takže by odstavec zněl: "Pro účely tohoto zákona se rozumí vývozem zboží propuštění zboží do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku a do celně schváleného určení zpětného vývozu zboží, podle zvláštních předpisů."

Účelem této úpravy je lepší srozumitelnost zákona, protože tzv. celně schválené určení zpětného vývozu zboží není druhem celního režimu, jak by vyplývalo z vládního návrhu. Věc je konzultována s Generálním ředitelstvím cel.

Druhá změna je v § 2 odst. 1, kde by se v poslední větě slovo "věci" nahradilo slovem "zboží".

Za třetí. V § 2 odst. 5 by bylo znění: "Pokutu nebo propadnutí zboží uložit do tří let ode dne, kdy bylo porušení § 1 odst. 1 zjištěno, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy k jeho porušení došlo."

V případě těchto dvou úprav je důvodem zachování jednotné terminologie, protože používání synonym - jak jsem se dozvěděl - je v právním jazyce nežádoucí. Tolik tyto legislativně technické úpravy.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Kalousek, připraví se kolega Karel Vymětal.

Poslanec Miroslav Kalousek:

Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, ve smyslu argumentace, kterou jsem přednesl v obecné rozpravě, jménem svým i jménem vážených kolegů Ivana Langera a Michala Lobkowicze si dovoluji předložit následující pozměňující návrh.

I. Do znění § 1 odst. 1 se navrhuje doplnit za spojení "v Íránského islámské republice" "(dále jako plnění)".

II. Navrhuje se nový § 3 zákona: § 3 odst. 1: Fyzické či právnické osoby se sídlem nebo trvalým bydlištěm na území České republiky, které ke dni účinnosti tohoto zákona měly prokazatelnou povinnost poskytnout plnění či si takovou povinnost prokazatelně sjednávaly (dále jen oprávněný subjekt), mají nárok na náhradu škody vzniklé zákazem poskytnutí plnění.

2.: Stát je povinen škodu nahradit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy bude o náhradu škody oprávněným subjektem řádně požádán. Na rozsah škody se užije ustanovení zvláštního zákona. Žádost o náhradu škody musí obsahovat:

a) obchodní jméno a sídlo žadatele,

b) doklady prokazující, že jde o oprávněný subjekt,

c) výši vzniklé škody a doklady prokazující tuto výši,

d) soupis plnění, které mělo být poskytnuto.

Odstavec 3: Stát může uzavřít ve stejné lhůtě jako podle odst. 2 s oprávněným subjektem dohodu, ve které lze smluvit, že náhrada škody bude poskytnuta ve formě zajištění náhradních příležitostí na uzavření smluv, které oprávněnému subjektu umožní poskytnutí plnění jiným subjektům, nebo v jiné formě. Dohoda musí mít písemnou formu a lze v ní jednotlivé formy náhrady škody kombinovat.

Odstavec 4: Žádost podle odstavce 2 se podává u Ministerstva financí, které je také oprávněno uzavřít jménem státu dohodu podle odst. 3.

III. Navrhuje se nový § 4 zákona, který zní: Nedojde-li k náhradě škody, rozhodne o nárocích oprávněného subjektu podle tohoto zákona na jeho návrh soud. V dalším se užijí ustanovení zvláštního zákona.

IV. Dosavadní § 3 bude přečíslován na § 5.

Odkazy, které jsou odkazovány na zvláštní zákon, jsou pod čarou. Oba se týkají zákona č. 40/19964 sb., ve znění pozdějších předpisů, občanský zákoník.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Dalším písemně přihlášeným je kolega Karel Vymětal, připraví se pan poslanec Stanislav Fischer.

Poslanec Karel Vymětal:

Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych předložil pozměňovací návrhy k předloženému návrhu zákona, a sice za prvé k § 1 odst. 1 - vypustit slova "či zprostředkovaně".

Dovedu si docela dobře živě představit, že výrobce košilových knoflíků dodá své knoflíky zahraniční firmě, která šije košile, a dílem osudu přes další prostředníky tyto košile skončí jako pracovní košile v jaderné elektrárně Búšehr. Obtížně můžeme chtít po výrobci knoflíků, aby předvídal tento konečný stav a své knoflíky díky navrženému zákonu svému zákazníkovi do zahraničí nedodal, neboť jinak by mu hrozila pokuta podle návrhu, a ne malá.

Druhý pozměňovací návrh k § 2 odst. 1 písmeno A dvakrát uvedenou částku 20 mil. Kč změnit na číslovku 200 tis. Kč.

Za třetí v § 2 odst 1 písm. A uvedená slova "pětinásobku" a "pětinásobek" nahradit slovy 0,2násobku a 0,2násobek.

Za čtvrté v § 2 odst 1 se písmeno B ruší.

Za páté v § 2, odst. 2 zní - odst. 2: výše pokuty se určí s ohledem na škodu vzniklou porušením tohoto zákona.

Za šesté v § 2 odst. 3 se vypouští věta: "Vlastníkem propadlého zboží je stát."

Za sedmé v § 2 odst. 4 se vypouštějí slova: "a proti rozhodnutí o uložení propadnutí zboží".

Za osmé v § 2 odst. 4 se slovo "nemá" nahrazuje slovem "má".

Za deváté v § 2 odst 5 se vypouštějí slova: "nebo propadnutí zboží".

Za desáté v § 2 odst.5. se číslovka 3 nahrazuje číslovkou 1 a číslovka 10 se nahrazuje číslovkou 3.

Za jedenácté za § 2 se vkládá nový § 3 a ostatní se přečíslují, který zní: § 3 odst. 1 -

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Promiňte, pane poslanče, chtěl bych upozornit dámy a pány v první řadě v jednacím sále, zda by mohli věnovat pozornost podrobné rozpravě v rámci druhého čtení a panu kolegovi Karlu Vymětalovi. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Karel Vymětal:

Děkuji. Takže § 3 odst. 1: "Vývozci nebo jakékoliv jiné osobě, která dodržením zákazu stanoveného v § 1 odst. 1 vznikne újma v ekonomice a zaměstnanosti, je povinna vláda České republiky zajistit náhradní zakázky ve stejném finančním objemu jako zakázané."

"Odst. 2: V případě nesplnění povinnosti podle odst. 1 je vláda České republiky povinna poskytnout vývozci nebo jakékoliv jiné osobě podle odst. 1 finanční kompenzaci v plné výši prokázané újmy."

Za dvanácté v § 3 před tečkou se doplňují slova: "a jeho účinnost končí 31. prosince 2001".

Dámy a pánové, dovolte mi ještě předložit také doprovodné usnesení, to pro případ, že zákon bude schválen. Navrhuji, aby sněmovna přijala toto doprovodné usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu ČR, aby

1. přijala taková opatření, která zajistí, že přijatý zákon nebude mít dopad na ekonomiku a zaměstnanost v dotčených podnicích, a to především zajištěním náhradních zakázek;

2. předložila informaci o přijatých opatřeních a jejich účinnosti k projednání na příští, dubnovou schůzi sněmovny, a to případně i ústně."

Naposledy mi dovolte ještě v této věci, dámy a pánové, abych předložil procedurální návrh, a to podle § 63 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny navrhuji přerušit projednávání návrhu zákona před ukončením podrobné rozpravy, a to do doby, než k předneseným pozměňovacím návrhům zaujme stanovisko hospodářský výbor a zahraniční výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Stanislav Fischer, poté pan kolega Vojtěch Filip.

Poslanec Stanislav Fischer:

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl stručný návrh, který ale zpřesní znění zákona. To, co předložila vláda, se mi zdá příliš obecné a široké a např. i léky a potraviny, které bychom vyvezli do Íránu, mohou nepřímo být použity tak, že budou sloužit třeba lidem, kteří pracují ve vojenském průmyslu nebo podobně.

Do Íránu přitom vyvážíme mnohem více, několikrát více, než dovážíme, a u veškerého našeho zboží by mohly být pochybnosti o jejich nepřímém využití. Proto bych si dovolil navrhnout, aby § 1 odst. 1 zněl takto: "Vývoz jaderných zařízení, jejichž určení přímo souvisí s jadernou elektrárnou Búšehr v Íránské islámské republice, je zakázán."

Dále v § 1, odst. 2 a v § 2 všude nahradit slovo "zboží" slovy "jaderná zařízení". To je celá podstata mého návrhu. Zároveň mi dovolte ještě jednu poznámku, která s tím nesouvisí.

Po vyslechnutí tak obsáhlé rozpravy k tomuto návrhu zákona jsem nabyl dojmu, že navrhovatelé opomněli ještě jeden důvod, který bych považoval za podstatnější než všechny zde uváděné v návrhu tohoto zákona, a to že Írán leží v seismické zóně a jsou tam častá zemětřesení. Myslím, že nebezpečí v takovýchto přírodních katastrofách je daleko větší než nebezpečí, které by vzniklo z práce nevhodného jaderného reaktoru pod kontrolou Mezinárodní atomové agentury. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Poslední přihlášený je pan poslanec Vojtěch Filip. Další písemnou přihlášku do podrobné rozpravy nemám.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové. Vycházím z toho, že jsem zpochybnil v obecné rozpravě koncepci tohoto návrhu zákona, a pokusím se dát komplexní pozměňovací návrh na celý text tohoto zákona, který bych požadoval potom hlasovat najednou. Nechci obtěžovat sněmovnu, aby se hlasovalo o každém paragrafu zvlášť, jenom u § 4, který budu navrhovat, ten lze zahrnout i do jiného textu, než předkládám já, čili ten by byl hlasován jako součást mnou navrženého textu zákona a jako případný pozměňovací návrh s očíslováním paragrafů tak, jak budou prohlasovány jednotlivé změny, které tady byly předloženy. Čili to říkám bez čísla. Nyní pozměňovací návrhy.

První pozměňovací návrh - vypouští se text návrhu zákona - názvu zákona a nahrazuje se tímto textem: "zákon o podmínkách dodávek pro jadernou elektrárnu Búšher".

Za druhé vypouští se § 1 tisku 564 a nahrazuje se tímto textem: "§ 1 odst. 1 vývoz zboží.

Odrážka 1 § 2 písm D zákona 13/1993 Sb. celní zákon a poskytnutí služeb nehmotných práv a jejich příslušné dokumentace, která přímo souvisí s jadernou elektrárnou Búšehr v Íránské islámské republice, na které nejsou k datu přijetí tohoto zákona uzavřeny obchodní smlouvy, podléhá licenčnímu řízení.

Odrážka 2 pod odrážkou 2 bude pod textem zákona: zákon č. 21/1997 Sb. a vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu ČSFR 506/1991 Sb."

Odst. 2 § 1 původního tisku se vypouští a nahrazuje se tímto zněním odst. 2: "Pro účely tohoto zákona se rozumí vývozem zboží propuštění zboží do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku a celně schváleného určení zpětného vývozu zboží podle zvláštních předpisů." - Odrážka 1: pod odrážkou 1 je "celní zákon".

§ 2 zákona se vypouští a nahrazuje se tímto textem § 2: "Vývozci nebo jakékoli jiné osobě, která nezíská licenci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, může být uložena sankce podle zvláštního zákona." - Odrážka 3: po odrážkou 3 bude "zákon číslo 13/1993 Sb., celní zákon, zákon číslo 200/1990 Sb., zákon o přestupcích, a zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

§ 3 - původní text přečíslujeme a § 3 nový bude znít: "Případná škoda, která může vzniknout podnikatelským subjektům při uplatňování tohoto zákona, se nahrazuje podle zvláštního zákona." - Odrážka 4: pod odrážkou 4 bude "zákon číslo 82/1992 Sb." Vycházím z jiné koncepce, než byla v jiných pozměňovacích návrzích, zejména v pozměňovacím návrhu pana kolegy Kalouska.

§ 4 nově koncipovaný, o kterém bude možno hlasovat i v dalším textu zákona, pokud tyto mé komplexní pozměňovací návrhy nebudou přijaty, bude znít:

"Česká republika při použití tohoto zákona uplatní kompenzační požadavky proti státu nebo skupině států mezinárodního společenství za škody, které jí vzniknou a na jejichž požadavek zákon uplatnila."

§ 5 je původní § 3, který se vypouští, a § 5 zní:

"Tento zákon nabývá účinnosti 1. 7. 2000." - anebo alternativně "Tento zákon nabývá účinnosti 1. ledna 2001." Do té doby by měla skončit všechna licenční řízení, která by kdokoli v České republice vedl s Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal předseda vlády Miloš Zeman. Uděluji mu slovo.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych využil svého přednostního práva včetně práva týkajícího se volné volby tématu a neobtěžoval vás proto pozměňovacími návrhy, ale abych pouze komentoval pozměňovací návrh, předložený panem poslancem Kalouskem.

Po poradě jak s ministrem zahraničí, tak s ministrem průmyslu a obchodu bych chtěl této sněmovně navrhnout podle mého názoru racionální kompromis, který na jedné straně vychází z toho, že si všichni uvědomujeme, že podnik ZVVZ Milevsko se po přijetí tohoto zákona ocitne v určitých obtížích - jak víte, je to dominantní podnik v tomto městě a v okolí, i díky dopravním možnostem není příliš mnoho pracovních příležitostí, a na druhé straně pak zabráníme zneužití nového § 3, který navrhl pan poslanec Kalousek, a který - abych připomenul jeho dikci - v podstatě říká, že tam, kde šlo nejenom o povinnost poskytnout plnění, ale o pouhé sjednávání této povinnosti, mají tyto subjekty náhradu škody, což by podle mého názoru vedlo k výraznému zneužití a v podstatě k tomu, že každý, kdo si kdykoli sjednával smlouvu pro Búšehr a byl např. proto, že šlo o podnik se státní účastí - jako Škoda Praha -, mohl nyní podle tohoto paragrafu dodatečně požádat o náhradu škody.

Jinými slovy - domnívám se, že by se jako můry ke světlu slétaly všechny podniky, kterým kdy přesně tím způsobem, který popsal ministr zahraničí, nebylo doporučeno, aby dodávaly do Búšehru, a nadšeně jásajíce nad paragrafem 3 nyní žádaly náhradu škody nikoli proto, že by kdy uzavřeli jakýkoli kontrakt, ale pouze proto, že si tento kontrakt alespoň sjednávaly, aniž k němu došlo.

Chtěl bych vám tedy sdělit jménem vlády, že tento zákon by měl přispět k určitým náhradám a k vládní pomoci podniku ZVVZ Milevsko, ale pouze podniku ZVVZ Milevsko, a že by naopak neměl být pobídkou pro další podniky, z nichž jeden jsem tady před chvílí jmenoval, aby to byl vlastně zákon, který by umožňoval, že ze státní chudé kasy se tyto podniky, využívajíce tohoto zákona, dodatečně napakují.

Chtěl bych tedy sdělit, že vláda je ochotna akceptovat doprovodné usnesení, které navrhl pan poslanec Karel Vymětal a které v podstatě vyjadřuje vůli sněmovny, aby vláda poskytla podporu ZVVZ Milevsko a pouze tomuto podniku, a chtěl bych velmi vážně varovat před seriózní možností zneužití § 3 tak, jak ho navrhl kolega Kalousek. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji panu předsedovi vlády. Dalším řečníkem je pan poslanec Recman.

Poslanec Svatomír Recman:

Vážená sněmovno, vzhledem k tomu, že mě předkladatel ani předřečníci v obecné rozpravě nepřesvědčili o smysluplnosti a potřebnosti tohoto návrhu zákona, dovolím si předložil v souladu s § 93 odst. 2 návrh usnesení, ve kterém Poslanecká sněmovna zamítne návrh zákona, a v případě, že tento můj návrh nebude přijat, předkládám druhý návrh, a to, že Poslanecká sněmovna vrací návrh zákona výboru k novému projednání.Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Ještě mám avizovánu přihlášku pana poslance Zaorálka. Prosím, pane poslanče. Prosím redaktorky České televize, aby nekýchaly v průběhu jednání sněmovny. (Veselost v sále.)

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Vážní kolegové, jen bych si dovolil ještě jednu malou gramatickou úpravu, kterou bych chtěl navrhnout v rámci pozměňovacích návrhů, a je to úprava v § 1, kde navrhuji, aby "vývoz zboží a poskytnutí služeb, nehmotných práv a jakékoli dokumentace nebo informací, jejichž určení přímo či zprostředkované souvisí s jadernou elektrárnou, je zakázáno"Š zde tedy doporučuji, aby tento singulár byl nahrazen plurálem a bylo tam tedy "jsou zakázány". To je malá gramatická úprava.

A pak bych chtěl navrhnout, aby naše jednání bylo dnes přerušeno do 14. hodiny zítřejšího dne, kdy bychom pokračovali jako prvním bodem třetím čtením. Do té doby by se daly připravit pozměňovací návrhy.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Výborný má slovo ještě v rámci podrobné rozpravy před hlasováním.

Poslanec Miloslav Výborný:

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, byť vystupuji v podrobné rozpravě, nemám žádný pozměňovací návrh, ačkoli jsem velmi přemýšlel nad tím, že možná v pozměňovacím návrhu pana poslance Kalouska, který byl avizován jako společný pozměňovací návrh poslanců Kalouska, Langra a Michala Lobkowicze, zda v tomto pozměňovacím návrhu výraz "škoda" nenahradit výrazem "majetková újma", ale právě proto, že to bylo avizováno jako společný návrh - jeden z předkladatelů předsedá schůzi - nebylo mi možno to konzultovat, takže tu věc nechci komplikovat. Takže nemám pozměňovací návrh, ale bedlivě jsem vyslechl to, co uvedl pan předseda vlády, a myslím, že i když je podrobná rozprava, že je dobré na to alespoň ve stručnosti reagovat.

Především z řeči pana premiéra vysvítá to, co koneckonců probíhá celou dnešní debatou a co všichni víme, že tento zákon se týká opravdu jednoho obchodního případu, jednoho podniku, nikoli nějakého blíže neurčitelného počtu právnických nebo fyzických osob, které by se chystaly dodávat nějaké komponenty pro jadernou elektrárnu Búšehr. To je v pořádku, myslím, že je správné to takto přiznat zcela otevřeně, a já jsem panu premiérovi vděčný za to, že to takto řekl, byť mi to přirozeně jako právníkovi komplikuje život, protože pak je to zákon o jednom subjektu, což nebývá v evropské kontinentální tradici zvyklostí, abychom jeden konkrétní případ řešili zákonem. Ale jsou situace, kdy opravdu národní zájmy, jak o tom pěkně hovořili někteří poslanci, např. pan poslanec Payne, vyžadují řekněme i netradiční řešení.

Druhá věc, kterou ovšem pan předseda vlády přednesl, ta podle mě vyžaduje spíše kritický přístup a kritickou poznámku. Pan premiér se obává, aby přijetí pozměňovacího návrhu pana poslance Kalouska a dalších nevyvolalo jakousi frontu žadatelů na náhradu majetkové újmy, kterou měli údajně utrpět právě tím, že kdysi sjednávali nebo se pokoušeli sjednávat nějaké kontrakty. Jsem přesvědčen, že formulace, která je v onom pozměňovacím návrhu uvedena, nesvědčí o tom, že by něco takového mohlo nastat, neboť formulace je naprosto přesná a říká "fyzické či právnické osoby (pak je řeč o sídle), které ke dni účinnosti tohoto zákona - ke dni účinnosti tohoto zákona - měly prokazatelnou povinnost poskytnout plnění či si takovou povinnost prokazatelně sjednávaly". Opět se samozřejmě rozumí ke dni účinnosti tohoto zákona.

A proto myslím, že tyto obavy pana předsedy vlády a poslance Miloše Zemana nejsou natolik závažné, abychom se museli spokojit s pouhým doprovodným usnesením k zákonu a nepřijali to, co je navrhováno v pozměňovacím návrhu. Koneckonců i v onom pozměňovacím návrhu je to, co je evidentní, že totiž nedojde-li k náhradě dobrovolně, rozhodne o této náhradě soud. Kdo také jiný? Určitě lépe soud než Poslanecká sněmovna.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal nejprve ministr průmyslu a obchodu, ale předpokládám, že svému vládnímu nadřízenému umožní vystoupit dříve. Předseda vlády s faktickou poznámkou.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman:

Kolegové, dovolte mi, abych jednou větou odpověděl na námitku pana poslance Výborného.

I když samozřejmě se jedná ke dni nebo do dne účinnosti tohoto zákona, chtěl bych naprosto jasně konstatovat, že minimálně dvě firmy, a sice Škoda Praha a JVP, právě proto, že usilovaly o sjednání tohoto kontraktu, mohou vedle ZVVZ Milevsko žádat podle jím navrženého § 3 o náhradu škody. To je prokazatelný argument dvou konkrétních firem.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Pan ministr průmyslu a obchodu.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr:

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přihlásil jsem se původně k témuž, co řekl premiér. Chtěl bych to jen doplnit tím, že máme na mysli, a pokud by se nenašlo jiné řešení, musel by asi být ten návrh upřesněn tak, že se jedná o výrobní organizaci v přímém obchodním spojení bez prostřednických firem.

Chtěl bych ještě k tomu, co tu zaznělo z úst jednoho pana poslance, abychom příští schůzi informovali aspoň ústně o tom, jak to chceme řešit, že vláda - jak už jsem informoval - dnes přijala usnesení k řešení této obtížné situace ZVVZ Milevsko v důsledku neuzavření kontraktu pro jadernou elektrárnu Búšehr. Byla zpracována dohoda k realizaci souhrnu opatření pro Závody na výrobu vzduchotechnických zařízení řešících obtížnou hospodářskou situaci společnosti v důsledku neuzavření kontraktu na dodávky vzduchotechnických zařízení pro jadernou elektrárnu Búšehr v Íránu.

Myslím, že to je dohoda velice vstřícná. Ve velké rychlosti jsem ji i předložil panu poslanci Kalouskovi, který říkal, že být na místě majitele, že by ji přijal. Tato dohoda je na stole, a jak už jsem řekl, záleží pouze na majitelích, držitelích akcií ZVVZ Milevsko, aby dohodu podepsali a přispěli k velice elegantnímu, resp. velice vstřícnému řešení nastalé situace ZVVZ Milevsko. Domnívám se, že by nikdo neměl žádat více za této situace, resp. z této situace ještě něco navíc těžit.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji. Ptám se, kdo se ještě další hlásí do podrobné rozpravy, než v jejím rámci nechám hlasovat o dvou pozměňovacích návrzích, které zazněly. Pan poslanec Kalousek.

Poslanec Miroslav Kalousek:

Jen velmi stručně k té obavě o zneužití. Návrh § 3, tak jak je předkládán, důkazní břemeno o prokázání, že ke škodě skutečně došlo přijetím tohoto zákona, leží na subjektu, který náhradu poskytuje.

To znamená ti, kteří nebudou schopni prokázat, že jim škoda vznikla, sice požadovat mohou, ale pravděpodobně se svého požadavku nikdy nedomohou. O tom, zda dohoda nebo poskytovaná náhrada je či není přijatelná, bych doporučoval, aby nerozhodovala Poslanecká sněmovna.

Když už se vláda rozhodla přenést na Poslaneckou sněmovnu rozhodnutí o tom, že přijetím tohoto zákona rozhodne o neexportování předmětné techniky, nechť o náhradě škody a o způsobu splnění rozhodne buď nezávislý soud, anebo dohoda mezi vládou a daným subjektem. O tom už by Poslanecká sněmovna rozhodovat neměla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Děkuji, pane poslanče. Vzhledem k tomu, že jsem spolupředkladatelem toho pozměňovacího návrhu, chtěl bych jen upřesnit, že důkazní břemeno je na tom, kdo si náhradu nárokuje. Omlouvám se za ten vstup jako řídícího, ale jsem tu sám a nemohu se nechat nikým vystřídat. Tolik pro upřesnění.

V tuto chvíli navrhuji rozhodnout o dvou návrzích na přerušení jednání. Ten první předložil kolega Karel Vymětal a je to přerušení jednání do doby, než se k pozměňovacím návrhům vyjádří výbor zahraniční a výbor hospodářský, bez časového omezení, a druhý návrh na přerušení přednesl zpravodaj pan poslanec Zaorálek, a to na přerušení do zítra 14 hodin.

Já se domnívám, že se nejedná o návrhy, na které se vztahuje ustanovení § 72 odst. 2, že bychom měli hlasovat nejprve orientačně. Domnívám se, že bychom měli hlasovat z logiky věci v pořadí, v jakém tyto dva návrhy zazněly. Ptám se předkladatelů? Nenamítají nic proti tomuto postupu.

Nejprve tedy rozhodneme o procedurálním návrhu pana poslance Karla Vymětala, přerušit jednání do doby, než budou předložena sněmovně stanoviska zahraničního výboru a hospodářského výboru.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 12 a ptám se, kdo je pro předložený návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Z přítomných 185

pro návrh 28,

proti 146.

Návrh nebyl přijat.

Nyní rozhodneme o návrhu pana poslance Zaorálka, a to přerušit jednání do zítřka 14.00 hodin.Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 13 a ptám se, kdo je pro předložený návrh. Kdo je proti?

Z přítomných 185

pro 128,

proti 38.

Návrh byl přijat.

Přerušuji podrobnou rozpravu a tím i také 23. schůzi Poslanecké sněmovny do zítřka 14.00 hodin.(Schůze přerušena v 18.12 hodin.)

8. BŘEZNA 2000

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji přerušenou 23. schůzi Poslanecké sněmovny. Budeme pokračovat v projednávání vládního návrhu zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, sněmovní tisk 564, zkrácené jednání. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Jan Kavan a zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Lubomír Zaorálek.

Chci upozornit, že včera přednesené pozměňovací návrhy vám byly rozdány na lavice.

Nyní budeme pokračovat v přerušené podrobné rozpravě. Ptám se, zda se do této přerušené podrobné rozpravy někdo hlásí. Pan poslanec Kalousek. Udílím mu slovo.

Poslanec Miroslav Kalousek:

Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, včera tu z mých úst zazněl pozměňovací návrh, který jsem přednášel, jménem kolegů Langera, Lobkowicze a jménem svým, a na základě argumentace, která tu nad tímto pozměňujícím návrhem proběhla, dovolte, abych nyní předložil pozměňující návrh k tomuto pozměňujícímu návrhu.

Abychom demonstrovali naprostou vstřícnost vůči oponentům v diskusi a abychom skutečně eliminovali jakékoliv riziko zneužití tohoto návrhu, pak dovolte, abych předložil pozměňující návrh, který by v § 3 odst. 1 slova "ke dni účinnosti tohoto zákona" nahradil textem ke dni 1. 3. roku 2000. Pan místopředseda Rychetský mě tady opravuje, že nikoliv "1. 3.", ale "1. března". Já jsem zvyklý na to, že číslovka tři je březen, ale pravda, v zákoně to bývá slovy, to znamená slovy "1. března 2000"

Důvod je nasnadě. Od okamžiku této diskuse do doby, kdy tento zákon vstoupí v platnost, uběhne možná až jeden měsíc, a pokud by během tohoto měsíce chtěl někdo ve zlé vůli a proto, aby se obohatil, tohoto ustanovení zneužít, neměli bychom mu to umožnit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Hlásí se dále někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Končím podrobnou rozpravu.Hlásí se pan ministr Grégr, který má právo jako ministr vystoupit i po uzavřené rozpravě. Samozřejmě svým vystoupením uzavřenou rozpravu otevírá.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Miroslav Grégr:

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dodatečně ještě oslovuji paní předsedající, byl bych velice rád, kdybyste se zamysleli nad pozměňovacími návrhy pana Miroslava Kalouska, Ivana Langera a pana Michala Lobkowicze, a to z toho důvodu, že vlastně se začalo jednat o ZVVZ Milevsko a vlastně tyto pozměňovací návrhy dávají možnost i k určitým transakcím, kdy se může přihlásit celá řada dalších firem.

Chtěl bych poukázat na to, že je to případ skutečně výjimečný, protože existuje řada případů z minulosti, kdy rovněž měly různé firmy v naší republice rozpracovány obchodní případy, rozpracovány i výrobně, a musely být na základě určitých embarg zastaveny. Čili tady nebylo vyjádřeno mezinárodní embargo, ale přesto se jedná o obdobný případ. Mohl bych jednat o obchodním případu elektrárny Koluvara ve Svazové republice Jugoslávii. Týká se to např. Škody Plzeň a realizace uzavřeného kontaktu ze 14. 10. 1997, hodnota 62 milionů US dolarů s poskytnutím úvěru, a na tento případ se vztahují sankce. Čili Škoda Plzeň nemůže dokončit rozpracovanou zakázku a nemá šanci žádat náhradu.

Mohl bych mluvit o rozpracovaných obchodních případech Zetoru Brno do Iráku - tam je rezoluce č. 661, o rozpracovaných případech do Libye - rezoluce OSN 731 z r. 1992, o Sierra Leone, kde rovněž existuje rezoluce OSN, Angola, Etiopie, Eritrea, Afghánistán, zmíněná Svazová republika Jugoslávie. Ve všech těchto zemích byla řada českých firem, které pracovaly na obchodních případech, a ani je nenapadlo a nebylo nikde uzákoněno, že by měly nárok na odškodné, náhradu apod.

Hovořil jsem tady o tom, že česká vláda přijala v úterý usnesení vlády, kterým vytváří velice příznivé podmínky pro ZVVZ Milevsko. Je to zejména z toho důvodu, aby nedošlo v tomto zaměstnanecky citlivém regionu, v této citlivé oblasti k propouštění zaměstnanců a ke zvyšování nezaměstnanosti.

Domnívám se, že tak jak je formulován pozměňovací návrh pod bodem B2, neměl by být odsouhlasen, protože může navozovat určité spekulace, které by stát musel buď před soudem obhajovat, nebo nakonec mnohdy i neoprávněně uhradit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu ministru Grégrovi. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Kalousek, kterému udílím slovo.

Poslanec Miroslav Kalousek:

Promiňte, nechci to protahovat, ale velmi stručně zaprotestuji proti argumentaci, že je to zákon o jednom obchodu, jedné právnické osobě ZVVZ Milevsko. Není to tak. Vláda měla vyřešit problém ZVVZ Milevsko. Pokud se jí to nepodařilo a požaduje od Poslanecké sněmovny, aby přijala zákon, musíme v tomto zákonu držet princip právního státu. Princip právního státu zní, že pokud omezíme někoho ve veřejném zájmu, ten, jehož práva jsou krácena ve veřejném zájmu, má nárok na náhradu škody, pokud mu vznikla. Tato sněmovna nemůže řešit jeden problém ZVVZ Milevsko, tato sněmovna musí držet principy právního státu.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu poslanci Kalouskovi. V průběhu jeho vystoupení se písemně přihlásil pan poslanec Michal Lobkowicz, kterému udílím slovo.

Poslanec Michal Lobkowicz:

Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vystoupení pana ministra Grégra mě znovu utvrdilo v přesvědčení, které nás vedlo minulý týden při projednávání tohoto bodu zde ve sněmovně k návrhu, aby byla zřízena vyšetřovací komise, která by vyšetřila všechny okolnosti tohoto velmi sporného případu od chvíle, kdy začal, tzn. někdy od minulého roku.

Pan poslanec Gross minulý týden jménem klubu ČSSD tento návrh zavetoval s tím, že je napřed třeba vyslechnout odpověď na interpelaci z úst pana premiéra Zemana a že je třeba vyslechnout zdůvodnění pana ministra Grégra.

Konstatuji, že se tyto dvě události odehrály, vyslechli jsme odpověď pana premiéra Zemana, vyslechli jsme opakované vysvětlení pana ministra Grégra a náš pevný názor je, že celá záležitost se tím nevyjasnila. Není stále jasné, proč celá záležitost došla tak daleko, kde je dnes, proč je Poslanecká sněmovna v situaci, kdy všechna řešení, která přijme, jsou v podstatě špatná, jak je možné, že nebyla koordinována stanoviska jednotlivých ministerstev, která se od sebe lišila.

Z toho důvodu mi dovolte, abych konstatoval, že podle našeho názoru důvody pro zřízení vyšetřovací komise trvají a budeme trvat i nadále na jejím zřízení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu poslanci Lobkowiczovi. Hlásí se někdo dále do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Končím podrobnou rozpravu.

Než budeme hlasovat, udělím slovo nejprve panu ministrovi zahraničních věcí Janu Kavanovi.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, budu stručný. Na závěr této mnohahodinové debaty mi dovolte pět krátkých poznámek.

Za prvé chci zdůraznit, že motivací, která nás vedla k předložení návrhu zákona, byl jen a jen národní zájem a ne nějaké podléhání jakémusi cizímu nátlaku, o kterém se tady často hovořilo. Tento národní zájem jsme velmi pečlivě, podrobně a citlivě analyzovali.

Za druhé. Vláda předkládá tento návrh zákona především proto, že současná zákonná norma neumožňuje zakázat vývoz zboží do jaderné elektrárny Búšehr, jako je vzduchotechnika, které není v seznamu kontrolovaného zboží podle zákona 21/1997 Sb.

Za třetí. Smyslem zákona bylo odradit firmy od sjednávání zakázek, jejichž realizace je v rozporu se zahraničně bezpečnostními zájmy republiky, a to i obchodně-ekonomickými zájmy, a ne přilákat firmy, které by odkazem na nějaké rozpracované jednání získaly vysoké částky jako kompenzaci. Tím by se zadání zákona zcela popřelo. Pokud by se to mělo stát údajně kvůli zájmům jedné firmy, je to zvláštní, neboť jde o firmu, které vláda dostatečnou náhradu slíbila, a sněmovna by mohla tento záměr vlády jasně potvrdit.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Prosím o klid ve sněmovně. Prosím všechny poslankyně a poslance, kteří chtějí diskutovat, aby tak činili v předsálí. Počkám, až se atmosféra v sále uklidní, abychom mohli pokračovat v jednání.

Opravdu prosím všechny diskutující, aby ukončili své diskuse zde v jednacím sále. A dokud se tak nestane, nebudeme v jednání pokračovat. (Atmosféra v sále se postupně zklidňovala.) Pokračujte, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan:

Děkuji, paní předsedající. Šlo mi skutečně o pět velmi stručných poznámek a byl bych rád, kdyby mi byla věnována aspoň jistá pozornost.

Teď jsem říkal, že bych považoval za vhodné, kdyby záměr vlády poskytnout firmě ZVVZ Milevsko náhradu mohla sněmovna jasně potvrdit, mimo jiné například schválením doprovodného usnesení, tak jak je navrhl pan poslanec Karel Vymětal.

Za čtvrté. Jistě se všichni shodneme, že zájmem nás všech je hájit obchodně-ekonomické zájmy naší republiky. Neschválením zákona a následným vývozem vzduchotechniky do jaderné elektrárny Búšehr bychom vážně ohrozili naše hospodářství a zvláště všechny podniky, které vyvážejí do Spojených států amerických. Minimální negativní dopad jsem se pokusil vyčíslit ve svém úvodním slově. Připomínám, že jde zhruba o ztrátu asi 5 miliard ročně.

A za páté a za poslední. Padlo tady mnoho kritických slov o Íránu. Je samozřejmé, že výsledky parlamentních voleb v Íránu, které jsme uvítali, nemají zatím přímý dopad na mocenskou strukturu a rozhodovací pravomoci v Íránu. Přesto bych rád znovu zdůraznil, že máme zájem o posílení vztahů s Íránem.

Náš přístup se vůbec nijak neliší od přístupu Evropské unie. Máme zájem zvláště o dobré, korektní a vzájemně výhodné obchodní styky. Máme zájem pozitivně reagovat na výzvu prezidenta Chátamího k dialogu civilizací.

Když to tedy shrnu jednoduše prohlášením: nemáme zájem pouze o jedno - pomoci dobudovat jadernou elektrárnu Búšehr. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu ministru Kavanovi. A nyní prosím pana zpravodaje Zaorálka, aby přednesl případné závěrečné slovo, jinak aby vystoupil a zrekapituloval návrhy, o kterých budeme hlasovat po druhém čtení.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Děkuji, paní předsedající. Vážení kolegové, vy všichni jste dostali informační materiál, který vám předložila Kancelář sněmovny, protože se nejedná o sněmovní tisk, tudíž tam není číslo. Máte v něm přehled pozměňovacích návrhů předložených ve včerejší podrobné rozpravě.

Dovolil bych si pouze k seznamu, který máte k dispozici a který končí posledním pozměňovacím návrhem, který je označen písmenem F, říci ještě jednu věc.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane zpravodaji, musím upozornit, že jsme stále ještě ve druhém čtení a ve druhém čtení byly předneseny návrhy, pokud vím, na vrácení a na zamítnutí. Nejprve musíme hlasovat o těchto návrzích, poté bude zahájeno čtení třetí.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Dobře. V tom případě navrhuji, abychom na závěr druhého čtení hlasovali o návrhu na vrácení a návrhu na zamítnutí návrhu zákona.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Nejprve tedy budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání, tak jak jej navrhl pan poslanec Recman.

Rozhodneme o tom v hlasování pořadové číslo 14, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Tento návrh nebyl přijat,

z přítomných 183

pro něj vyslovilo 25

a 147 bylo proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu zákona, který předložil také pan poslanec Recman.

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 15, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 185

pro něj vyslovilo 24

a 152 bylo proti.

Končím druhé čtení tohoto návrhu.

Zahajuji třetí čtení předloženého vládního návrhu a otevírám rozpravu. Ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Hlásí se pan poslanec Filip, kterému udílím slovo.

 

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené paní a pánové.

Ve třetím čtení bych chtěl dopřesnit. Pokud jde o můj komplexní pozměňovací návrh, lze jej považovat za návrh jiné předlohy ve smyslu jednacího řádu a jako o jiné předloze, tak jak jsem řekl, je možné o něm hlasovat zvlášť. Protože jde o jinou předlohu, jde o speciální zákon, odkaz v pozměňovacím návrhu upraveném v písm. E2, který je na vyhlášku Ministerstva zahraničního obchodu 506/1991 Sb., není potřebný, zůstal by tam jenom odkaz na zákon č. 21/1997 Sb., protože ten řeší licenční řízení. Tohle je zákon, který speciálním způsobem upravuje povinnost licenčního řízení. To je podle mého soudu potřeba uvést ve třetím čtení tohoto návrhu zákona.

Jinak navrhuji, aby jako o textu jiné předlohy o tom bylo hlasováno jako o prvním pozměňovacím návrhu.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji. Vzhledem k tomu, že jako předsedající mám odlišný výklad toho, co navrhl pan poslanec Filip, sděluji to ještě v rozpravě ke třetímu čtení, aby pan poslanec měl případnou možnost na toto stanovisko reagovat.

Nicméně v § 63 odst. 4 se říká, že návrh jiné předlohy přichází v úvahu tehdy, je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhů zákona nebo usnesení Poslanecké sněmovny, rozhodne Poslanecká sněmovna, kterou předlohu bude projednávat. V této věci nebylo předloženo několik předloh návrhů zákona, protože, pane poslanče, takovýto návrh by musel být předložen jako návrh zákona. Vy jste přednesl pravděpodobně komplexní pozměňovací návrh a jako o komplexním pozměňovacím návrhu se o něm také musí hlasovat. Pan poslanec Filip si zřejmě přeje reagovat, udílím mu slovo.

Poslanec Vojtěch Filip:

Vážená paní předsedající, paní a pánové. Je možné opravdu realizovat ten výklad, který řekla paní předsedající. Mně nezáleží na tom, kdy bude hlasováno, a explicitně jsem vyjadřoval, že jde o celý pozměňovací návrh celého textu zákona, z původního textu ponechávám v podstatě právě jenom § 1 odst. 2, který jsem teď upřesňoval s odkazem. A v tom případě připomínám, pokud bude přijato stanovisko předsedající, že kromě hlasování en bloc o všech pozměňovacích návrzích pod písm. E trvám na zvláštním hlasování o písm. E4, E5 a E6, které mohou být součástí i předloženého vládního návrhu zákona.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane poslanče, o vašich návrzích se samozřejmě bude hlasovat tak, jak vy si přejete, tedy v tom smyslu, kde se bude hlasovat společně a kde se bude hlasovat odděleně. Nicméně přesto se jedná o pozměňovací návrh, byť takový pozměňovací návrh, který mění celý zákon.

Hlásí se dále někdo do rozpravy ve třetím čtení? (Nikdo.) Není tomu tak, rozpravu ve třetím čtení končím.

Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést nyní závěrečné slovo. Není tomu tak. Prosím pana zpravodaje, aby vystoupil s návrhem procedury, jak budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Děkuji. Jenom dopovím, co už jsem tady načal.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane zpravodaji, začněte raději od počátku s celou procedurou.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Máte před sebou přehled pozměňovacích návrhů, které byly předneseny ve včerejší rozpravě. Já bych si dovolil ten přehled, který máte k dispozici, doplnit bodem G, to znamená, že bychom ho rozšířili o pozměňovací návrh poslance Miroslava Kalouska, který jsme tady vyslechli dnes, ve kterém navrhl úpravu ve svém pozměňovacím návrhu, který je tady označen písm. B, a navrhl vypuštění textu z § 3 odst. 1 "ke dni účinnosti" a nahradit slovy "ke dni 1. března 2000".

O tento pozměňovací návrh bych doplnil přehled, který máme k dispozici.

Nyní bych vám doporučil, jakým způsobem bychom postupovali v hlasování.

Nejdříve doporučuji hlasovat o skupině pozměňovacích návrhů, které směřují k omezení nebo eliminaci zákazu obsaženého v návrhu § 1, tedy o pozměňovacích návrzích D1 a D2, pak E1, E2 a C1. Dále bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích, které směřují k omezení sankcí obsažených v návrhu § 2, tedy o pozměňovacích návrzích C2 až C10 a E3. Poté bych doporučil hlasovat o pozměňovacích návrzích, které směřují k odškodnění, které se navzájem vylučují, a proto se navrhuje před vlastním hlasováním provést hlasování orientační. To hlasování by probíhalo na jedné straně mezi návrhem B1 + B2, B3 + B4, potom pozměňovacím návrhem C11 a pozměňovacím návrhem E4.

Dále bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu E5, který zavazuje Českou republiku požadovat mezinárodní kompenzace, potom hlasovat nejdříve orientačně o pozměňovacích návrzích, které se týkají účinnosti, to jsou varianty E6 a C12. Pak bych navrhl hlasovat o legislativně technických úpravách A1, A2, A3 a F1, pak hlasovat o návrhu zákona jako o celku.

V případě, že zákon bude schválen, hlasovali bychom o doprovodném usnesení, tak jak ho navrhl pan poslanec Karel Vymětal.

V tom hlasování bychom hlasovali tak, že bychom dohromady hlasovali o těch navzájem souvisejících pozměňovacích návrzích, to znamená dohromady D1 + D2, E1 + E2, C4 + C6 + C7 + C9, stejně tak pohromadě B1 + B2 + B3 + B4. Během toho schvalování, pokud dojde ke schválení určitých alternativ, stanou se nehlasovatelné některé další. Při schválení návrhů D1 + D2 se stane nehlasovatelným hlasování C1, E1, E2, E3 a F1. Schvalováním pozměňovacího návrhu E1 + E2 by se stalo nehlasovatelným další hlasování C1, F1. Pokud schválíme E3, bude nehlasovatelné A2, A3 a C2 až C10. Schválením pozměňovacího návrhu C4 + C6 + C7 + C9 se stane nehlasovatelné hlasování A2.

To je to, co máme před sebou. To je postup, který nyní navrhuji. (Potlesk v části sálu.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Prosím o klid. Ještě předtím, než udělím slovo k procedurální poznámce panu poslanci Vlachovi, upozorňuji pana zpravodaje Zaorálka, že orientační hlasování je možné pouze v případě, že na úpravu téže věci se pohlíží pouze z hlediska množství, času, osoby nebo místa. Já alespoň v některých případech navrhovaného orientačního hlasování jsem zaznamenala, že rozdíly jsou složitější. Pan poslanec Vlach má slovo.

Poslanec Jiří Vlach:

Děkuji za slovo. Skutečně jenom k proceduře. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jedna poznámka k panu zpravodajovi. Já obdivuji všechny, kteří si to pamatují. Navrhoval bych spíše, aby ve chvíli, kdy budeme rozhodovat o těch jednotlivých návrzích, upozornil na to, které hlasování se dále vylučuje, tak jak je běžná procedura.

Já mám dvě poznámky. Pan zpravodaj navrhuje o těch legislativně technických úpravách pod písm. A hlasovat až úplně na konec. Dávám ke zvážení, jestli to neudělat přesně naopak.

Já jsem zvedal ruku, když pan zpravodaj říkal, že kolega Kalousek navrhl pozměňovací návrh ke svému návrhu, to bylo ještě v otevřené rozpravě. Myslím, že tak upřesnil svůj návrh a že není třeba to označovat novým písm. G, ale že takto je v rozpravě upřesněn jeho původní návrh.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane poslanče, já jsem neměla takovýto pocit, protože pan poslanec Kalousek řekl jednoznačně, že dává pozměňovací návrh k již vznesenému pozměňovacímu návrhu. Ale nejlepší bude, když pan poslanec Kalousek sám tuto situaci vyjasní.

Poslanec Miroslav Kalousek:

To samozřejmě není vina zpravodaje, to bylo chybou mé nevhodné formulace. Já jsem skutečně explicitně řekl: pozměňující návrh. Nicméně pokud by s tím sněmovna souhlasila, mnohem jednodušší je: upřesnění.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pokud není námitek, lze to skutečně chápat jako upřesnění. Pan poslanec Zaorálek zde přednesl návrh procedury. Myslím, že s tou modifikací, že nebude možné provést orientační hlasování na všech místech, kde to pan poslanec Zaorálek navrhl.

Pokud nebudou vzneseny další námitky, můžeme odhlasovat, že se budeme řídit touto navrženou procedurou. Žádné další procedurální přihlášky nevidím.

V hlasování pořadové číslo 16 rozhodneme o tomto návrhu procedury, jak ji pan poslanec Zaorálek navrhl.Zahajuji hlasování pořadové číslo 16 a ptám se, kdo souhlasí s touto procedurou. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh byl přijat,

z přítomných 185

pro vyslovilo 149

3 byli proti.

Pane zpravodaji, ujměte se, prosím, své role, předkládejte jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním se k nim spolu s panem ministrem vyjádřete.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Paní předsedající, já bych akceptoval ty návrhy, které tady zazněly. Jednak ten první, že bychom začali hlasováním o těch legislativně technických úpravách, ty bychom předřadili tomu postupu, který jsem navrhoval potom. Jednak ten druhý, který tady zazněl, byl vlastně návrh váš, když jsem namítala, že orientační hlasování v tomto případě se snad nedá použít. Já bych navrhoval, ať hlasujeme o těch vylučujících se návrzích tak, že o nich budeme hlasovat postupně, jak jsou tady navrženy, s tím, že ve chvíli, kdy nějaký odhlasujeme, tak se o dalších hlasovat nebude.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Ano, já myslím, že je to zcela korektní, pane zpravodaji.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Navrhuji tedy, abychom v prvním hlasování hlasovali dohromady o všech legislativně technických pozměňovacích návrzích A1, A2, A3 i o návrhu F1, nebo F, který máte úplně v závěru. Pokud chcete, abych je četl, tak je přečtu. (Námitky.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Ne, pane zpravodaji, není třeba je číst. Všichni mají před sebou písemný přehled pozměňovacích návrhů. To znamená, že budeme hlasovat o návrzích A1 až A3 a návrhu F1. Prosím o stanoviska. Pan ministr doporučuje, zpravodaj taktéž doporučuje.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 17 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh byl přijat,

z přítomných 185

pro něj vyslovilo 180

nikdo nebyl proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní doporučuji hlasovat o pozměňovacích návrzích D1 a D2.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Prosím o stanoviska. Stanovisko pana ministra je záporné, stanovisko zpravodaje taktéž záporné. Možná pro urychlení bych doporučovala, pane zpravodaji, kdybyste obě stanoviska u dalších návrhů říkal vy na mikrofon. Zahajuji hlasování pořadové číslo 18 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 186

pro něj vyslovilo 26

a 154 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Další pozměňovací návrh je dohromady E1 a E2. Stanovisko zpravodaje je záporné, ministra také záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Tedy E1 a E2. Zahajuji hlasování pořadové číslo 19 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 186

pro něj vyslovilo 27

a 151 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Dalším návrhem je C1. Stanovisko ministra i zpravodaje je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 20 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 187

pro něj vyslovilo 25

a 158 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní budeme hlasovat o návrhu E3. Stanovisko ministra i zpravodaje je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 21 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 154 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Pozměňovací návrh C2, stanovisko ministra i zpravodaje záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 22 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 158 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Pozměňovací návrh C3, stanovisko ministra i zpravodaje je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 23 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 157 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Návrh C5, stanovisko ministra i zpravodaje opět záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 24 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu? Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 155 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní společně C4 plus C6 plus C7 plus C9 a opět stanovisko ministra i zpravodaje je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 25 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 156 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní C8 a obojí stanovisko je opět záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 26 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 157 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní C10 a stanovisko obou záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 27 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj vyslovilo 24

a 155 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní tady máme případ návrhů, které se navzájem vylučují. Souhlasili jste s tím, že budeme hlasovat tak, že ze tří návrhů, když jeden projde, tak se o dalších hlasovat nebude. Takže navrhuji hlasovat nejdříve o návrhu B1 plus B2 plus B3 plus B4, pak o návrhu C11 a třetí je návrh E4, a hlasovat postupně tak, jak jsem řekl.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Nejprve tedy návrh B1 až B4 společně. Prosím o stanoviska. (Stanovisko obou je záporné.) Zahajuji hlasování pořadové číslo 28 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu? Návrh nebyl přijat,

z přítomných 187

pro vyslovilo 73

a 79 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Další varianta je návrh C11. Stanovisko obou je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 29 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro vyslovilo 26

a 153 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Poslední variantou je návrh E4. Stanovisko obou je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 30 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro vyslovilo 26

a 155 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek: Nyní budeme hlasovat o návrhu E5. Stanovisko ministra i zpravodaje je záporné.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 31 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj se vyslovilo 24

a 157 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní máme opět tři vylučující se návrhy, ve kterých navrhuji, abychom hlasovali postupně o návrhu E6, tj. první varianta, pak o návrhu E6 - druhá varianta a nakonec o návrhu C12.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pokud není námitek, měla jsem dojem, že se má hlasovat v pořadí, jak byly návrhy předloženy a návrh C byl bezesporu předložen dříve než bod E. Nicméně pokud ze strany navrhovatelů nejsou výhrady proti tomuto postupu, budeme postupovat tímto způsobem.

Nejprve E6 - varianta 1. Prosím o stanoviska.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Stanovisko jsou nesouhlasná.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 32 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrh ?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj se vyslovilo 25

a 154 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní E6 - druhá varianta. Stanoviska obou jsou nesouhlasná.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 33 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

pro něj se vyslovilo 24

a 152 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Poslední, třetí varianta, je C12. Stanoviska ministra i zpravodaje jsou nesouhlasná.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 34 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 188

vyslovilo 25 pro

a 155 bylo proti.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Nyní mám za to, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, a myslím si, že bychom měli hlasovat o celém zákonu ve znění přijatých nebo nepřijatých pozměňovacích návrhů.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Ano. O všech návrzích bylo hlasováno. Přednesu návrh usnesení. Ještě předtím, než tak učiním, dám slovo předsedovi poslaneckého klubu Unie svobody panu poslanci Karlovi Kühnlovi.

Poslanec Karel Kühnl:

Děkuji. Paní předsedající, chci jenom pro stenozáznam za prvé říci, že v hlasování číslo 32 jsem hlasoval "ne", objevilo se z nějakých důvodů "ano". Nezpochybňuji hlasování.

Za druhé žádám o pětiminutovou přestávku na poradu klubu Unie svobody.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Budeme pokračovat v 15.08 hodin. Ještě pan předseda Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý:

Dovolil bych si poprosit o prodloužení na 10 minut a svolávám klub ODS do Státních aktů.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Dobře. Budeme pokračovat ve schůzi v 15.15 hodin. Vyhlašuji přestávku.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Paní poslankyně, páni poslanci, doba určená pro jednání poslaneckých klubů Unie svobody a ODS uplynula. Dostavte se prosím do sněmovny.

Vzhledem k tomu, že o všech poslaneckých návrzích bylo hlasováno, přistoupíme k hlasování o celém návrhu zákona. Přednesu návrh usnesení. Prosím o klid.

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr podle sněmovního tisku 564."

O slovo se přihlásil místopředseda poslanecké sněmovny Ivan Langer, kterému udílím slovo.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych si dovolil v rámci snad snahy zajistit maximálně možnou průchodnost tohoto zákona, maximálně možného konsensu nad jeho výslednou podobou, s vědomím si toho, co činím, navrhnout revokaci hlasování č. 28, tj. o pozměňujícím návrhu B1 až B4.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane místopředsedo, tento váš návrh registruji, nicméně musím upozornit na to, že revokovat můžeme pouze něco, co bylo přijato, nikoli něco, co nebylo přijato.

Návrh usnesení návrhu zákona jako o celku jsem přednesla. Nyní jsem zaznamenala přihlášku předsedy poslaneckého klubu US Karla Kühnla, kterému udílím slovo.

Poslanec Karel Kühnl:

Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, klub US, resp. poslanci US, od začátku podporovali cestu navrženou vládou jako nouzové řešení problému, do kterého jsme se dostali tím, že nebylo možné zajistit zastavení onoho obchodního případu, který není v zájmu ČR, jinou cestou. Považujeme ale za opravdu zvláštní, aby Poslanecká sněmovna přijímala zákon, který podle mého, to je můj osobní názor, není zcela v souladu s jinými zákony ČR.

Zákony ČR, konkrétně ústava, zajišťují, že není možné zasahovat do vlastnických práv bez náhrady. A tím, že Poslanecká sněmovna přijme - předpokládám, že přijme - tento zákon, přijmeme zákon, který bude mít právní vadu, a já si myslím, že bychom již v zájmu zachování vážnosti této sněmovny neměli tímto způsobem postupovat.

Já jsem opravdu smutný z toho, že se většina sněmovny rozhodla nepřijmout návrh na zahrnutí kompenzací do toho zákona, a musím vás bohužel ujistit, že jste mne i celý klub US přivedli do těžkého dilematu. Na jedné straně je zákon, který je nezbytně potřebný svým obsahem, na druhé straně je kvalita právního řádu, kterou rovněž nelze narušovat.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Slovo má pan místopředseda Rychetský. Prosím o klid.

Místopředseda vlády Pavel Rychetský:

Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně a páni poslanci, pokusím se jen o stručnou repliku. Jestli jsem dobře rozuměl vystoupení pana předsedy klubu US, naznačil, že má jeho klub problémy s hlasováním, neboť si myslí, že zákon přijatý v podobě přijatých pozměňovacích návrhů by odporoval ústavě.

Dovoluji si ocitovat článek 11 odst. 3 ústavy: "Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem."

Chci podotknout, že v našem právním řádu je celá řada zákonů, které obsahují zákaz vývozu nebo jakéhokoli jiného nakládání s nějakým zbožím. Žádný z nich neobsahuje ustanovení o kompenzací.

Žádný z nich nebyl napaden stížností k Ústavnímu soudu.

Podle mého názoru zákon v podobě, v jaké ji předložila vláda, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Pokud ústava stanoví v dalším odstavci čl. 11, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnictví, zdůrazňuji, že v daném případě nejde o nucené omezení vlastnického práva, ne vlastnického práva, nýbrž pouze práva obchodování, podnikání, ne vlastnického práva, že je možné pouze ve veřejném zájmu a na základě zákona za náhradu. Pokud by někdo chtěl aplikovat toto ustanovení ústavy, tak jej může aplikovat bezprostředně a nepotřebuje žádné ustanovení o náhradě škody. Pak se může pokusit u soudu, včetně Ústavního soudu, takovou kompenzaci si vysoudit. Podle mého soudu by to bylo marné, včetně řízení před Ústavním soudem, neboť jakmile zákon, tak jako v daném případě Jugoslávie, Libye, jakmile zákon zakáže jistou formu obchodování s cizinou, je nepochybné, že tak činí v souladu s ústavou, která mu tu možnost dává.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu místopředsedovi Rychetskému. Teď jsem zaznamenala tři přihlášky, které všechny mají přednost. Nejprve pan místopředseda Langer, potom pan předseda Tlustý, potom pan předseda Kühnl, potom pan předseda Filip.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, argumenty, které přednesl pan místopředseda vlády, já s velkou lítostí musím označit za právní pokrytectví, neboť on má skutečně pravdu, že zákonem můžeme někoho omezit ve výkonu jeho vlastnických práv, že zákonem můžeme uložit takové povinnosti a zákonem můžeme stanovit takový režim, kdy dotyčná osoba nebude mít nárok domáhati se náhrady způsobených škod či majetkové újmy. To skutečně můžeme.

Debata, kterou zde vedeme, je debatou o tom, zda je v souladu s principy a s režimem právního státu měnit, lidově řečeno, pravidla hry uprostřed hry samé. Debata, kterou vedeme, je debata o tom, zda ti, na něž dopadne tento zákon, by měli respektovat pravidla stanovená tímto zákonem, stejně jako ti, na které dopadne tento zákon ex ante, tedy směrem dopředu, kteří měli a konali v jakési víře, v jakési věci. Uprostřed takovéhoto jednání jim my zákonem měníme pravidla a přivozujeme jim majetkovou či jinou újmu.

Jsem přesvědčen o tom, že právě proto, abychom se nedopustili takového právnického pokrytectví, které předvedl pan místopředseda vlády Rychetský, je v zájmu této Poslanecké sněmovny, je v zájmu České republiky, je v zájmu toho, abychom mohli být označováni právním státem, abychom nevzbuzovali pochybnosti o tom, zda subjekty, ať již právnické či fyzické, jsou způsobilé volně nakládat se svými vlastnickými právy, měli bychom tedy na jedné straně ve veřejném zájmu jejich výkon vlastnických práv omezit, ale na straně druhé měli bychom tak vždy učinit za náhradu.

Domnívám se mj., že díky vystoupení pana místopředsedy vlády Rychetského jsme se opět ocitli v rozpravě v rámci třetího čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Slovo má pan předseda Tlustý.

Poslanec Vlastimil Tlustý:

Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, domnívám se, že v tuto chvíli se ve sněmovně nacházejí reprezentanti tří názorů. Jedni odmítají tento zákon v jakékoli podobě, jiní jsou ochotni tento zákon podpořit, jedině budou-li v něm uspokojivě vyřešeny náhrady vzniklé škody, vzniklé ze zákona v tomto případě, a do třetí kategorie patří ti, kteří doufají, že tento zákon projde bez těchto úprav.

Já si dovolím odhadnout, že těch třetích je někde kolem 50 %. A záleží-li těm třetím na tom, aby zákon byl přijat, protože já patřím do skupiny druhé, do té, která se domnívá, že bez náhrad není možné tento zákon podpořit prostě proto, že zásah do vlastnictví, zásah do podnikání jakékoli soukromé osoby, ať už právnické nebo fyzické, není bez náhrady možný, navrhuji, aby reprezentanti třetí skupiny navrhli vrácení do druhého čtení. Jinak riskují, že tento zákon bude zamítnut. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Pan předseda Kühnl si již nepřeje hovořit, pan předseda Filip má slovo.

Poslanec Vojtěch Filip:

Děkuji. Paní předsedající, já jsem přesvědčen o tom, že ústavu a zákony je třeba vykládat v komplexu, ne jak to učinil pan místopředseda vlády Rychetský. Není možné říci "a" a neříci "b". A protože se tady to "b" neustále omezuje, navrhuji procedurálně vrátit tento zákon do druhého čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Slovo má předseda vlády Miloš Zeman.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman:

Kolegové, chci vám oznámit, že po poradě se zúčastněnými členy vlády vláda, jak už dokázala svým včerejším usnesením, bude respektovat návrh doprovodného usnesení, které předložil kolega Vymětal a které se týká pomoci podniku ZVVZ Milevsko, a ještě jednou zdůrazňuji, právě, jedině a pouze ZVVZ Milevsko. V této oblasti jsme již podnikli konkrétní kroky.

Celý problém spočívá v tom, že návrh § 3, jak jsem upozornil již včera, je formulován tak nešťastně, že minimálně pro dvě další konkrétní firmy, a to i s modifikací týkající se 1. března tohoto roku, umožňuje zneužití tohoto paragrafu mimo ZVVZ Milevsko.

Naučme se prohrávat, to se každému z nás občas stane. Dovolte mi jeden bonmot na závěr. Chtěl bych zejména členy ODS upozornit na to, že jeden z podepsaných dodatků k opoziční smlouvě obě strany zavazuje bojovat proti zvyšování podílu mandatorních výdajů. Děkuji vám za pozornost. (Pobavení v sále.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Děkuji panu předsedovi vlády Miloši Zemanovi. Dále se do rozpravy hlásí pan místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Vážená paní předsedající, zklamu asi všechny včetně předsedy vlády, kteří se domnívají, že budu reagovat na jeho vystoupení. Nikoliv. Chtěl jsem jen konstatovat, že mé vystoupení po panu místopředsedovi vlády jsem prezentoval tak, aby bylo vnímáno jako návrh na vrácení do druhého čtení s tím, aby druhé čtení bylo v případě souhlasného hlasování otevřeno ihned po tomto hlasování.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Pane místopředsedo, mně je to strašně líto, ale od místopředsedy sněmovny bych očekávala znalost jednacího řádu. Nemůžeme nechat hlasovat o žádném takovémto návrhu. Takový návrh by musel padnout v rozpravě ke třetímu čtení ještě předtím, než bylo započato hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Rozprava ke třetímu čtení nebyla znovu otevřena. (Hlasitý nesouhlas.)

Prosím o klid. Rozprava ke třetímu čtení nebyla znovu otevřena, protože ani otevřena být nemohla z toho důvodu, že již proběhlo hlasování o pozměňovacích návrzích.

Pan místopředseda Rychetský by otevřel rozpravu v případě, že by vstoupil bezprostředně po uzavření rozpravy ve třetím čtení, a to ještě dříve, než by se začalo hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Poté co jsou odhlasovány pozměňovací návrhy a má se hlasovat o zákonu jako o celku, rozpravu není možné otevřít.

Já jsem pouze nucena jako předsedající dát slovo těm, kteří mají ze zákona právo vystoupit kdykoli, což je předseda a místopředsedové sněmovny, předsedové poslaneckých klubů a členové vlády. Toť vše. Prosím pana místopředsedu Langra, u kterého sleduji, že se hlásí.

Místopředseda PSP Ivan Langer:

Paní místopředsedkyně, myslím, že není smyslem našeho vystoupení zde, abychom se trumfovali o znalosti či neznalosti jednacího řádu. Vycházím z té dikce jednacího řádu, která hovoří o tom, že vystoupení člena vlády otevírá rozpravu. Vzhledem k tomu, že tento bod nebyl uzavřen konečným hlasováním, rozumím vystoupení pana místopředsedy Rychetského jako vystoupení člena vlády zcela v souladu s tímto ustanovením jednacího řádu a rozumím mu jako znovuotevření rozpravy, té nejbližší, která probíhala, tedy rozpravy v rámci třetího čtení. Domníváte-li se, že můj názor je špatný, prosím nechte hlasovat o mé námitce vůči vašemu rozhodnutí tuto rozpravu neotevřít.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Ano, pane místopředsedo, o námitce rozhodně je třeba hlasovat. Pouze bych chtěla opřít svůj názor, který jsem zde přednesla, a to o § 95 jednacího řádu, který v odst. 2 říká, že ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravy legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskové úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popř. podat návrh na opakování druhého čtení. Odstavec 3 potom říká: na závěr třetího čtení sněmovna hlasuje o pozměňovacích, příp. jiných návrzích k návrhu zákona a poté se usnese, zda s návrhem usnesení vysloví souhlas.

Byla jsem zde upozorněna kolegou Grossem na § 66 odst. 3, který říká, že rozprava je znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova před hlasováním o závěrečném usnesení člen vlády. Ano, omlouvám se panu místopředsedovi Langrovi, měl pravdu.

Tím pádem rozprava byla otevřena. To znamená, že pan místopředseda Langer podal oprávněně návrh na opakování druhého čtení, o kterém rozhodneme v hlasování, a to v hlasování pořadové číslo 35.

Hlasování pořadové číslo 35 zahajuji a ptám se, kdo souhlasí s návrhem, který přednesl pan místopředseda Langer. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh nebyl přijat,

z přítomných 191

pro něj se vyslovilo 90

a 79 bylo proti.

Konstatuji, že jsem před tímto hlasováním skončila rozpravu ve třetím čtení. (Stále hluk v sále.)

Rozprava ke třetímu čtení je uzavřena. Nám tedy v tuto chvíli, pokud někdo z členů vlády znovu neotevře rozpravu ve třetím čtení, zbývá hlasování o návrhu zákona jako o celku.

Přednesu návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, podle sněmovního tisku 564."

Musím počkat pár sekund. Páni kolegové, já samozřejmě dám hlasovat, ale nehodlám se dostat do procedurální kličky, kdy bude někdo zpochybňovat hlasování o pozměňovacím návrhu po konečném hlasování o zákonu jako celku. Vzhledem k tomu, že nemám žádný signál, že by došlo ke zpochybnění posledního hlasování, hlasování do této chvíle nebylo zpochybněno.

Rozhodneme tedy o návrhu zákona jako celku.

Hlasování pořadové číslo 36 zahajuji. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh byl přijat,

z přítomných 183

vyslovilo pro 128

a 47 bylo proti.

 

Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

Paní poslankyně, páni poslanci, tím jsme neprojednali celý pořad této schůze, protože nám ještě zbývá hlasovat o doprovodných usneseních. Prosím pana zpravodaje Zaorálka, aby jednotlivá doprovodná usnesení přednášel.

Poslanec Lubomír Zaorálek:

Doprovodné usnesení, které tady mám, je doprovodné usnesení jedno, Karla Vymětala, a jeho text byste měli mít také v materiále, takže předpokládám, že ho znáte a můžeme o něm hlasovat. Stanovisko kladné jak ministra, tak zpravodaje.

 

 

 

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková:

Zahajuji hlasování pořadové číslo 37 a ptám se, kdo souhlasí s doprovodným usnesením navrženým poslancem Karlem Vymětalem. Kdo je proti tomuto návrhu?

Návrh byl přijat,

z přítomných 189

vyslovilo pro něj 145

a 15 bylo proti.

Konstatuji, že s návrhem doprovodného usnesení byl vysloven souhlas.

Paní poslankyně, páni poslanci, tím jsme projednali schválený pořad 23. schůze, kterou tímto končím. V tuto chvíli jsem bohužel nucena vyhlásit přestávku na 20 minut na přepojení hlasovacího zařízení, poté budeme pokračovat v přerušené 22. schůzi, a to bodem 92.

(Konec schůze v 15.40 hodin.)