Extremistické názory Britských listů: požadují lidskou důstojnost pro Romy a chtějí dobrou Českou televizi
Jan Čulík
Motto:
Tady nejde "udělat někomu průšvih" jako na Západě. Postavil byste proti sobě veřejné mínění. To je ta velká revoluce, která ještě ani nezačala.
(Tomáš Pecina v reakci na to, že po usvědčení násilníka, terorizujícího spolužáka v české škole, zaútočili žáci na násilníkovu oběť)
Tak řečení géniové a učenci nejsou k ničemu, vždycky všecko chtějí vědět lépe a zdržují úřadování anebo jim nevoní. Zdravý lidský rozum a dobrá zadnice, to je to nejlepší. Držte se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli: proč ne my? Nyní panují nové ideje, které nemohu schvalovat a nikdy jich neschválím. Kdo přichází ke mně s novými ideami, ten může jít, nebo já jej odstraním.
(rakouský císař František I., 1821 a 1833)
Nevím, nakolik je v České republice výše zveřejněný názor pana Izaka reprezentativní, ale soudě podle čtenářských reakcí, určitou rezonanci tam má. Zdá se, že když si v ČR někdo stěžuje na příkoří, které je mu činěno, většinová společnost ho za to potrestá.
Romové - stejně jako všichni jiní lidé - mají plné právo na to, aby byla respektována jejich lidská důstojnost a aby nebyly přenášeny prostřednictvím kolektivní viny případné asociální přestupky na všechny Romy, jen proto, že všichni mají tmavou pleť. V tomto smyslu má stoprocentní pravdu Karolina Bánomová. Má také plné právo označovat lidi, kteří se proti těmto principům prohřešují, za rasisty. Toto je prosím, normální, mezinárodní, lidskoprávní standard - podstata lidství. Každý má právo na lidskou důstojnost, každý má právo na svobodu, osobní úsilí a hledání štěstí a nikdo nesmí být apriori urážen či ponižován. Představa lidí, které cituje pan Izak, že Romové v ČR si slušné chování a zacházení od většinové společnosti teprve musejí zasloužit, je šokující.
Starý i mladý pan Giňa mají plné právo stěžovat si na to, že je odmítají místní restauratéři vpustit do svého podniku podle barvy kůže. Nemusejí sami pořádat vstřícné marketingové akce vůči bílým: většinové obyvatelstvo má povinnost individuálně respektovat jejich důstojnost, aniž by v této věci muselo romské obyvatelstvo pořádat kampaně.
Toto jsou záležitosti, o nichž jsem se domníval, že v jednadvacátém století jsou úplně jasné - že se snad znovu nemusí prosazovat základní lidská práva a důstojnost člověka.
Nutné je také mít schopnost vcítit se do způsobu myšlení druhé, tedy v tomto případě romské komunity. Zjišťovat, proč zastávají své postoje a názory. Každý člověk má pro své chování určitý racionální důvod. Jaký je racionální důvod toho, že se mnozí Romové chovají z českého hlediska "asociálně"?
Píše-li pan Izak o Romech:
Chápu že Vaše nejvnitřnější pohnutky jsou stud a hořkost, že většina vašich lidí zde v Čechách je na nejnižší příčce společenského žebříčku a dělá ostudu.
převeďme si to pro názornost na začátek devatenáctého století a vložme ten citát do úst nějakého pražského Němce, který se tam vyjadřuje o české komunitě
Ocitujme Josefa Jungmanna, Rozmlouvání první O jazyku českém - hovoří Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599) a obyvatel Prahy ze začátku 19. století. (Povšimněme si, že výroky "obyvatele Prahy" jsou zpochybňovány jeho špatnou českou výslovností - jenže když mluvil svou rodnou řečí, německy, jeho výroky jistě působily v domácím pražskorakouském kontextu jistě zcela autoritativně a přesvědčivě - tak, jak pro některé členy nynější české komunity působí autoritativněě a přesvědčivě výroky pana Izaka či pana Pospíšila:
Z Veleslavína: Tuším pane, že rozprávíte česky?
Pražský občan: Dobše, pan, ja měla, tyš byl chlapec, chovaška, a ten byl šesky.
Z Veleslavína: Chvalné a potěšitedlné jest to srdci mému, an vidím, kterak i do cizích zemí jazyk můj milý se šíří. Vy, jakož patrno jest, Němec jste; odkud, prosím, rodič?
Pražský občan: Na, na, pan, ja Šech je a v Šechy narotil. Můj jasyk ja mlufit dobše. Můj jasyk je němesky. Ten, kdo šest v těle a tobry kabát na tělo má, ten šesky mluvit hanba. Já uměl ne šesky šíst a ja to nepočebofal. To prafili mi, že šesky knišky je pletky a pláto; ten němesky proti něj slato;a ten šesky pyl ne tost na couvert těm němesky.
Je paradoxní, že romská komunita prochází v současnosti, jak správně napsala paní Bánomová, velmi podobným uvědomovacím procesem, jakým prošla v devatenáctém století například česká společnost. Je ironické že někteří dnešní Češi urážejí Romy stejně tak, jak je uráželi v devatenáctém století Němci.
Porušovat stereotypy je bolestné
Naprosto mě nezajímá, jestli byl p. Březina na vojně a co tomu říká p. Rouček. Nebo podjatá diskuse na téma cikáni, Kosovo, Kavan atd., píše pan Izak.
Bylo by dobré, kdyby pan Izak věcně definoval, co je na diskusích na téma cikáni, Kosovo a Kavan podjaté.
Karel Březina ani Libor Rouček nevyvrátili podezření, že se ministr české vlády možná koruptivním způsobem vyhnul povinnosti, jakou má každý český občan mužského pohlaví. Pana Izaka však nezajímá, že je možnost, že má koruptivního ministra ve vládě. Není si vědom toho, že je v zájmu zdárného rozvoje demokracie zapotřebí vládní činitele a činitele státní správy kontrolovat a že se tito činitelé musejí veřejnosti zodpovídat? Že pokud k tomu nedochází, hrozí zdegenerování demokracie v polototalitní či autoritářský režim, kdy budou sice politikové vyslovovat fráze o svobodné společnosti, avšak občané budou stejně pod palcem, jako byli v komunismu? Je přece zjevné - a v rozvinutějších demokraciích to ví každý občan - že demokracie je jen taková, jak se o ni lidé sami zasazují.
Základním nástrojem diskuse ve společnosti je v současnosti zejména kvalitní televizní zpravodajství a publicistika. Pokud to neexistuje, nebo funguje špatně, demokracie je taky ohrožena. Česká republika složitě zápolí v této sféře v rámci postupného přechodu od komunismu k novému systému. Učinila v této oblasti celou řadu chyb. Oblast sdělovacích prostředků je nesmírně důležitá pro rozvoj demokracie, proto je zapotřebí ji intenzivně sledovat - právě tak, jak se to děje na Západě.
Vraťte nám dřívější Britské listy, volá pan Izak. Měl by taky definovat, čím se podle něho dříve Britské listy lišily od dnešních. Psaly vždycky velmi podrobně o televizi, o Romech, o homosexuálech, o Češích v zahraničí i o jiných přehlížených menšinách. Spíše bych řekl, že jsou nyní Britské listy podstatně méně razantní než v letech 1996 - 1997. Jsou si vědomy svého podstatného vlivu v ČR a zvažují každé slovo, než je napíší.
Věční extremističtí kverulanti a korektnost činitelů České televize
Vracím se znovu k pořadu Netopýr z 16. května, v němž vystoupil mimo jiné Jan Čulík a svými věcnými, konkrétními otázkami lidi jako pana Izaka otevřeně šokoval jako "štěkající, hádající se člověk". Ve stejném pořadu byl Jiří Hodač, ředitel zpravodajství ČT, "naprosto korektní", stejně jako nedávno Jaroslava Sedláčková z PR oddělení České televize, když zaštítila Dušana Chmelíčka před věcnými otázkami Britských listů a vyloučila je ze seznamu korektních tiskovin.
Vybral jsem z výše zmíněného pořadu Netopýr ze dne 16. května 2000 pro názornost z kontextu ostatních řečí, devět konkrétních otázek, které jsem v pořadu vznesl. Nechávám na úsudku ctěných čtenářů, nakolik se "korektní" Jiří Hodač projevil přesvědčivě a nakolik byly otázky "štěkajícího Čulíka" hádavé. Podle mého, "extrémního" názoru Hodač neodpověděl ani na jedinou z předložených otázek.
Čulík, "štěkající, hádající se člověk", v pořadu Netopýr vznášel konkrétní, věcné otázky. Že by byl ústup od prázdného mluvení nepřijatelný, neboť konkrétní otázka vyžaduje konkrétní odpověď, a tedy potřebu myslet?
Ještě jednou o květnovém Netopýru: otázky Jana Čulíka a odpovědi
1. Existují kritéria na vybírání zpráv do Událostí?
(...)
Kateřina Dostálová: Jaká jsou kritéria redakce zpravodajství pro to uvádět zprávy, jejich důležitost, co je prioritou? (...)
Antonín Přidal: Ano. Otázka je jasná.
Jan Čulík: Máte na to nějaké písemné třeba předpisy?
Jiří Hodač: Já, než odpovím vám pane Čulíku, tak bych rád odpověděl paní poslankyni, vysvětlil vlastně, co se stalo v té Budapešti.
Jan Čulík: Ale možná, že byste měl odpovědět na ta kritéria, protože to je - -
Jiří Hodač: Odpovím ještě na ty okolnosti toho, co se stalo. My jsme tam poslali našeho zpravodaje z Bratislavy (...) (Jiří Hodač vysvětluje případ z Budapešti, kdy si Libor Rouček stěžoval, že ČT neinformovala o návštěvě Miloše Zemana. Odpovědi na otázku o kritériích vybírání zpráv pro Události se vyhnul. Moderátor mu ji nepřipomněl.)
2. Proč byli do Rady ČT jmenováni nezkušení lidé?
Jan Čulík: Proč jste jmenovali tak v podstatě nevýznamné s výjimkou tady pana faráře Rejchrta i nevýznamné osobnosti, 26leté? Podívejte se, srovnejte třeba ty lidi, kteří zasedají v Radě BBC. Jsou to 50letí lidé, podnikatelé, počítačoví odborníci, lidé, kteří vědí, kam půjde mediální trh.
Kateřina Dostálová: Já jsem vám na to pane Čulíku odpověděla už v té první části, když jsem říkala, že ne každá osobnost by chtěla sedět v radě potom (...) Jak můžete hodnotit ty osoby, aniž byste je znal, aniž byste viděl jejich práci. Jestli usuzujete z jednoho rozhovoru, já se domnívám, že je to málo, že to není příliš korektní takto hodnotit. (...) Je to nová rada v novém složení a dejme těm lidem čas, ať se projeví. Myslím, že začali poměrně dobře.
3. O tom, že členové Rady ČT ztrácejí kredit, jsou-li nominováni za politické strany
Jan Čulík: Ale pane faráři, jestli dovolíte, nenapadlo vás, že vás třeba ty politické strany nominovaly do té rady právě proto z jakéhosi alibismu, protože jste skutečně velká osobnost v porovnání s těmi ostatními? Aby mohli říct: vidíte, jsou skutečně nezávislí?
Miloš Rejchrt: To mě skutečně nenapadlo. Tenhle paranoidní pohled na svět já neslídím. Já špionážní romány nečtu. To radši červenou knihovnu, tam bývá víc pravdy.
4. Smí Rada ČT jmenovitě kritizovat jednotlivé pracovníky ČT? Nepovede to k likvidaci politické nezávislosti ČT? Nebude po jmenovité kritice od členky Rady ČT Roman Prorok odvolán?
Jan Čulík: Paní Dědečková (členka Rady České televize) nedávno se vyjádřila kriticky na adresu pana Proroka V pravém poledni. Myslíte si, že je správné, že by se rada měla vyjadřovat takhle k jednotlivým pořadům a nehrozí nebezpečí, že pokud se to bude dít, že proměníte Českou televizi ve Slovenskou televizi, že to skutečně bude, má rada zasahovat nebo vyjadřovat se k jednotlivým pokleskům takhle České televize?
Miloš Rejchrt: Pane Čulíku, rada nemůže zasahovat, rada se může vyjadřovat a důležité je, jestli to její vyjádření bude pro management České televize něčím přínosné, jestli z toho něco vytěží a rada nemůže nic. Ta má jedinou pravomoc a tj. odvolat ředitele.
Jiří Hodač: (...) Jasně jsme řekli, že k programu k vysílání České televize se může vyjadřovat naprosto každý a to je princip. My v zásadě (...) vítáme a to myslím teď upřímně, naprosto vítáme názory na naše vysílání - -
5. Tak jaká má ČT pevná kritéria pro vybírání zpráv?
Jan Čulík: Můžeme se vrátit k těm kritériím? Například jsme včera viděli v Událostech, že první zpráva byla hokej, druhá zpráva byla vláda bude zadarmo zavlažovat, třetí zpráva byla, že je zákaz vstupu do lesů. Domníváte se, že to jsou skutečně - kde byly nějaké zahraničně-politické zprávy?
Jiří Hodač: Vy si myslíte pane Čulíku - -
Jan Čulík: Máte nějaká kritéria, podle čeho se to řadí?
Jiří Hodač: Pane Čulíku, oba dva jsme žili v Británii. Myslíte si, že když Británie vyhraje mistrovství světa ve fotbale, že to nebude zpráva číslo jedna?
Jan Čulík: Myslíte si, že to skutečně v BBC byla zpráva číslo jedna?
Jiří Hodač: Já jsem o tom, já jsem o tom velmi přesvědčen, pane Čulíku.
Jan Čulík: Máte nějaká ta kritéria, podle nichž třeba pan Šámal řadí zprávy? Jak to děláte? Řekněte nám o tom.
Jiří Hodač: Samozřejmě máme kritéria, kritéria, která vyplývají z poslání veřejnoprávní televize, z poslání zpravodajství. Samozřejmě záleží na posuzování, na redakčním úsudku toho člověka, který zařazuje zprávy do určitého pořadí a na pořadí důležitosti, na tom, jak zprávy jsou relevantní posluchačům. To jsou samozřejmě kritéria, který každý musí mít zažitý. To je důkaz /nesrozumitelné/, které platí v BBC, kde máte řadu kritérií, která se přitom uplatňují a musím říct, že Česká televize v zásadě, v zásadě se drží těchto - -
5. Mají čeští občané, kteří platí ČT, mít právo řádově vědět, kdo má v ČT jaký plat?
Jan Čulík: Pane Hodači, jaký máte plat? Vy jste veřejnoprávní instituce, lidé to platí ze svých vlastních peněz a Česká televize to utajuje. Já neříkám, že by mi muselo být známo, který jednotlivý zaměstnanec jak je placen, ale řádově, kolik dostává reportér, kolik dostává vedoucí rubriky, kolik dostává samozřejmě individuálně pan ředitel?
(...)
Jiří Hodač: Pane Čulíku podívejte se, je samozřejmě politikou České televize určitým způsobem o těchto věcech informovat. Já vám mohu zase říct ze své zkušenosti z BBC, že nikdy nikomu jsme nesdělovali plat konkrétních zaměstnanců.
Jan Čulík: Já nechci konkrétní, kromě ředitele, ale je to známo. Nevím proč se to utajuje v Čechách, když to lidé platí? A lidé se také na to dotazují. Třeba v České televizi se - -
Kateřina Dostálová: Tak aspoň násobky proti průměrnému platu občana v této republice, aspoň násobky. Třeba šéfredaktor pětinásobek, ředitel desetinásobek. Aspoň takto si myslím, že by bylo velice korektní, pokud jsou to volení zástupci lidu, poslanci, exekutiva, to se přesně zveřejňuje a já si myslím, že jestliže Česká televize opravdu žije z koncesionářských poplatků, bylo by zcela korektní a legitimní takto je- -
Jiří Hodač: Pokud tento požadavek dáte do zákona o České televizi, tak jistě se to bude zveřejňovat. Prosím důležité je tady si uvědomit, že my nejsme státní instituce, my nejsme státní instituce. My jsme veřejnoprávní - -
Jan Čulík: Jste odpovědní lidem, kteří vás platí.
Jiří Hodač:Televize. My nemáme ze zákona povinnost zveřejňovat tyto informace.
Jan Čulík: A myslíte si pane Hodači, že by to lidé neměli vědět?
Jiří Hodač: To je otázka názoru. Pokud Poslanecká sněmovna bude si myslet, že to občané vědět mají, nechť to dá do zákona o České televizi a občané to vědět budou.
6. Budou muset mít pracovníci ČT vysokoškolské vzdělání?
Jan Čulík: Ale ono taky jde hlavně o profesionalitu, že to prostě musí být vzdělání. K tomu bych měl ještě jednu otázku na pana Hodače. Dáte podmínku třeba, že budou členové zpravodajské redakce v Praze mít vysokoškolské vzdělání? Protože pokud vím, tak jich mnoho vysokoškolské vzdělání nemá.
Kateřina Dostálová: Budou jazykově vybaveni třeba?
Jiří Hodač: Ale to se mýlíte. Já jsem přesvědčen o tom, že většina členů redakce má vysokoškolské vzdělání.
Jan Čulík: Podívejte se na internetové stránky.
Jiří Hodač: Samozřejmě tohle bych si mohl vytáhnout, kdybych věděl, že se na to zeptáte, tak bych vám dal přesnou odpověď - -
7. Podle jakých kritérií se zaměstnávají noví lidé v ČT?
Jan Čulík: Ano, ale vy nemáte kritéria k vybrání dobrých lidí. Jaká to jsou?
Jiří Hodač: Ale máme, pane Čulíku. Vy, prosím vás, tady vycházíte z nějakých informací, které máte bůhví odkud. My máme svá kritéria, my máme svá kritéria a jednou z mých základních povinností, které cítím, je ta kritéria dále a dále nějakým způsobem specifikovat a vypracovat.
Kateřina Dostálová: Zveřejnit, bylo by možné zveřejnit tato kritéria?
Jiří Hodač: Ano já vám mohu říct, třeba já v současné době připravuji, já jsem čekal na to, zítra mi nastoupí, předpokládám, třetí šéfredaktor v mém ředitelství, bude to šéfredaktor publicistiky, tak já jsem čekal na tuto chvíli, kdy chci zveřejnit právě určitá třeba pravidla redakčního standardu nebo, řekl bych, takový standard zpracování zpravodajských a publicistických materiálů. Já bych řekl, že většina těch pravidel, většina těch pravidel těm lidem je známa. Ti lidé to mají zažité.
8. Má být jednání Rady ČT otevřené?
Jan Čulík: A ještě k otevřenosti rady. Domníváte se pane faráři, mluvila o tom paní Dědečková, že by, protože dosud bylo zasedání rady naprosto tajné, že by mělo být jednání vaší rady přístupné veřejnosti, odborné veřejnosti, že by mělo být všechno zveřejňováno na internetu? Myslím si, že by to bylo velmi dobré.
Miloš Rejchrt: Všechny zápisy rady jsou zveřejňovány na Internetu.
Jan Čulík: Ale může novinář přijít a účastnit se jednání a pokud ne, proč ne?
Miloš Rejchrt: Já myslím, že to není vyloučeno, že se na tom můžeme dohodnout, že čas od času může přijít a uděláme také - -
Jiří Hodač: Jestliže budete sedět tiše, pane Čulíku v rohu.
Jan Čulík: No, nezlobte se, pane Hodači, ale toto všechno jsou velmi důležité otázky.
Miloš Rejchrt: Ano a také uděláme některá zasedání, která budou otevřena té nejširší veřejnosti, ale představa, že uděláme všechna zasedání veřejná, je nesmyslná.
9. Smí veřejnoprávní televize zastávat nekriticky zájmy a postoje společenské většiny?
Jan Čulík:. V sobotu jste v Událostech vysílali na prvním místě takový šot o romské demonstraci v Londýně. Byla to skutečně relativně protiromská reportáž. Myslíte si, že to odpovídá takovým předpisům, jaké by schválila BBC, anebo jaké by - -
Jiří Hodač: Pane Čulíku, toto je váš subjektivní názor na ten příspěvek, o tom bychom se mohli bavit.
Kateřina Dostálová: Já musím souhlasit. Já jsem ho viděla taky a myslím si, že televize veřejné služby je i televizí, kterou si platí i romská menšina a myslím si, že tato reportáž byla opravdu velice jednostranná, čtyřminutová, bylo to hlavní zpravodajství a proto možná jsme chtěli znát ty kritéria toho, co je důležité. Co je tou věcí veřejné služby.
