Umění slušné polemiky
Vážený pane Ptáčku,
tak jako budiž chvála BL za poskytnutý prostor, tak i Vám za Vaši snahu
propagovat a obhajovat umění slušné a věcné polemiky. V podstatě asi nelze
nic namítat a lze si jen přát, aby se právě taková objevovala co nejvíce.
Přesto ale k Vašemu textu učiním pár připomínek - ne polemických, ale spíš
pohlížejících na situaci ještě z jiných úhlů.
Obávám se, že ať se nám to líbí nebo ne, musíme vzít na vědomí dvě věci:
- poněkud odlišnou historicko-společensko-jazykovou situaci v Česku a třeba
v Británii a - společensko-jazykový vývoj poslední doby obecně.
1. Domnívám se, že česká jazyková tradice je poměrně lidová, chcete-li,
plebejská (nemyslím to pejorativně, nýbrž spíše jako terminus technicus).
Snad by se dala vysledovat až do obrozeneckých dob, kdy čeština jako živý
jazyk přežívala už skoro jenom na venkově, snad by šlo argumentovat
semknutostí malého jazyka malého národa ve stínu němčiny, nejspíše by se sem
vešel i Švejk a rozhodně se na tomto rysu podepsalo období socialistického
realismu.
Řízný, revolučně rozhodný a razantní jazyk musel i nepříliš
vzdělanému dělnictvu a rolnictvu jasně ukázat, kdo kam patří, kde je dobro a
kde zlo. Tato černobílá prezentace světa rozhodně nepodporovala cizelaci
myšlenek a jemné odstiňování mnohotvárné a nejednoznačné skutečnosti: jazyk
se nekultivoval, nýbrž zvonil a duněl.
Jaká ostatně kultivace, když lídři
národa - Klema, co má pod čepicí, Tonda Zápotonda a další - byli buďto
vlezle lidoví nebo svým partajním ptydepe nesnesitelně kožení?!
Pro buržoazní jemnůstky a la "I think", "I don´t think", "I´m afraid", "in
my opinion" a podobné zde nebylo místo. Když se můj otec na konci 40. let
vrátil po roce stráveném v Anglii a začal v akademických a stranických
kruzích používat právě těchto obratů, ten to prý schytal: jaképak "myslím"
či "domnívám se" - Tobě to snad soudruhu není jasné. Ty ses nakazil těmi
jejich buržoazními žvásty... (dnes "bláboly").
(Abychom zase nepodléhali iluzím: hodně se mýlím, když si pamatuji na záběry
z britského parlamentu, kde se slovutní MPs překřikují jak báby na pavlači?)
Připočtěme českou demokratickou hospodu, v níž se svorně a rozhodně ne
vybranou mluvou nadávalo na režim a probíral fotbal a ženské. Přidejme
všeobecnou brannou povinnost, kvůli které naprostá většina českých mužů
absolvovala dvouletou školu zhrubnutí a zprimitivnění, v níž základním
slovem byla "piča" a ve které si určitou úroveň vyjadřovací uchovali jen
opravdu silní jedinci.
Určitě to není všechno, já si ale na kompletní výčet ambice nečiním.
2. Bez ohledu na naše estetické cítění je nesporným jevem nové doby posun
jazyka - mluveného i psaného - směrem k jazyku obecnému. Ten stále více
proniká nejenom do mluveného projevu, ale i do krásné literatury. Zcela
zjevná je detabuizace donedávna nepoužitelných slov, jež se stávají skoro
"salonfähig". Výrazy, které ještě předválečná braková literatura, např.
rodokapsy, vytečkovávala (např. "zatr..."), jsou dnes směšnými archaismy.
Jev je to obecný - byly časy, kdy se netolerovatelnému "damned" vyhýbalo
třeba pomocí "dashed", dnes je všechno (netvrdím, že ve staré dobré Anglii)
"fucking", "fakuje" se už i česky a in-nadávkou je s prominutím "zmrd". Není
tomu tak dávno, co kovbojové ve westernech a vojáci-záklaďáci hovořili málem
jak duchaplní gentlemani ve Wildových konverzačkách, dnes už nešokuje ani
oslovení "ty píčo" ve filmu pro mládež.
Ošklivé, hnusné, úpadek, O tempora, o mores? I tak to lze vidět, faktem ale
je, že toto zdrsnění, zjadrnění, chcete-li zrealističtění jazyka je zřejmě
nezadržitelné a nevratné. Opět by se dalo filozofovat a sociologizovat, proč
tomu tak je, já se ale spokojím s popisem skutečnosti.
Pravidla kodifikovaná v příručkách jsou sice hezká, ale skutečným jazykovým
normotvůrcem jsou dnes především média. A jestliže dnes premiér -
inteligentní a sarkastický stylista, žádný jazykový primitiv - považuje za
únosné, aby jejich prostřednictvím označil určité profesní skupiny za póvl a
hnůj, přispívá to k určitému posunu té normy směrem "dolů".
Internet umožňuje takřka každému, aby veřejně ventiloval či vykřičel své
názory. Stačí podívat se do nejrůznějších chatů: vedle solidních a věcných
diskutérů často najdete i primitiva, který se snad množstvím co nejtvrdších
slov ukájí. Jaký bude mít tahle nádherně demokratická vymoženost vliv? V
každém případě lze očekávat nárůst názorů, prezentovaných nevytříbenými
stylisty a zaujatými vášnivci, kteří si v Čapkovi a Peroutkovi rozhodně číst
nebudou.
Takže konečně zpět k Vašemu článku. Myslím, že razantní výrazivo, které je
do určité míry tolerovaným územ, dnes jaksi patří do repertoáru i vzdělaného
člověka. Jakmile ho používá jedna strana, nemůžete vždy očekávat od té
druhé, že na "blbce" odpoví "obávám se, že možná nemáte tak zcela pravdu".
Jeho použití nemusí být vždy jen dokladem primitivismu a nekultivovanosti
uživatele, nýbrž někdy spíše důkazem jazykové a společenské reality. Jinak
řečeno, člověk používá takový jazyk, jaký je zvyklý běžně vnímat. A jelikož
se jazyk vyvíjí, je ten dnešní prostě trochu jiný než ten, který používaly
velké vzory z minulosti.
Tím ovšem neříkám, že po všech stránkách dokonale vytříbená argumentace je
přežitkem. Také v rychle se měnícím současném světě zaslouží úctu, ochranu a
kultivaci.
Na závěr přičiním pár drobností, v nichž "I beg to differ".
Nejsem zcela přesvědčen o tom, že uvozovací zrelativňující obraty plus
britský understatement, např. "obávám se, že pan Novák nemá tak docela
pravdu", ve stávajících českých podmínkách "podstatně zesilují argumentaci".
Tím "blbcem" Vás mnohdy - ne-li většinou - v praxi ukřičí...
Nevěřím, že jedna chybějící a jedna přebývající čárka v souvětí z Vámi
uváděného příkladu může být "silně znevažujícím faktorem" a příčinou
nedostatku důvěry čtenáře. V situaci, kdy se podobných a horších
interpunkčních chyb poměrně běžně dopouštějí i velmi dobře placení novináři
prestižních tiskovin (a jejich korektoři to vše klidně pouštějí do tisku) a
kdy "čárky neumí" ani plno publikujících spisovatelů, si něčeho takového
všimne málokdo.
Mezi námi - nic ve zlém - i ve Vašem prvním odstavci o osočování (mimochodem
prastará dobrá metoda "argumentum ad hominem") podle mého názoru jedna
chybí: "... téma, které si vybral ke své polemice - ČÁRKA, neboť končí věta
vložená - a zaměří se...".
Upřímně zatleskat Vám ale musím za moudrý závěr, který s dovolením ocituji:
"Smiřme se se skutečností, že můj odpůrce je blbec, a zkusme mu vytýkat jen
jeho názory a chyby, kterých se dopustil. Třeba na to přijde sám."
Každý polemik by si to měl pověsit někam blízko k monitoru.
Ivan Sosna
