Ale musíme si uvědomit i to, že sem přijeli ze zahraničí stejně tak pánové, které pozvala pravicová vláda Václava Klause a vůči níž má současná vláda Miloše Zemana přes svoji hostitelskou roli přece jen ideové výhrady.

Přišel jsem na roh Vinohradské třídy a dálnice, vybuchovaly tam granáty se slzným plynem oslepující granáty a ohlušující granáty, zhruba rota těžkooděnců v pancéřovaných uniformách zasahovala proti několika desítkám či stovkám anarchistů nebo chcete-li agresivních násilníků, kteří rozbíjeli výlohy. Povedlo se jim rozbít půl Václavského náměstí. Ten stojím právě před prodejnou Mercedes-Benz na rohu Vinohradské třídy naproti rozhlasu. Neprůstřelné sklo je v mnoha místech proražené, jinak je plná výloha pavučin z rozbitého neprůstřelného skla. Přitom celou tuto prodejnu dokázal zlikvidovat jeden jediný člověk. Mimochodem, máme ho v záběru.

V tuto chvíli policisté honí výtržníky po přilehlých parcích a sadech a snaží se je rozdělit na menší skupinky a eliminovat jejich nebezpečnost. Došlo před mýma očima v podstatě k tomu, že výtržníci vytáhli velkou popelnici, plnou dlažebních kostek a roztlačili ji z kopce dolů proti zasahujícím policistům. Na linii střetu s policisty ta popelnice mohla mít rychlost kolem 40 km v hodině a mohla vážit tak čtyři metráky, protože byla až po vrch plná kamení.

Ne všichni. Jenom zásahové jednotky. Policistů je ale daleko víc. Například v Nuslích docházelo k tomu, že zasahovali policisté, kteří neměli ani helmu a neměli ani policejní čepici, aby jim neupadla, a měli pouze plexisklový štít a obušek. A potom může samozřejmě dojít k poranění. Tuto situaci policie podcenila, ale chápu, že se nemůže převybavit prostředky, které použije jednou třeba za deset let.

Akce nenásilí, kolektivního protestu proti systému, který se těm lidem nelíbí, se změnil ve válku pouličních gangů vůči státní moci. Je to ošklivé, jde při tom o život. Policisté se snaží rozlišovat lidi patřící k výtržníkům od normálních občanů, kteří jdou z práce domů, a nutno říct, že i za těchto okolností městská hromadná doprava víceméně funguje.

V tuto chvíli tramvajový provoz funguje, proti jedoucí tramvaji běží z jedné strany policisté, z druhé strany výtržníci a tramvaj se najednou ocitá uprostřed bojového pole. To není normální stav, který by bylo běžné vidět v Praze. Nejpodstatnější je to, že pokud kdy měli demonstranti svým poklidným protestem ve dne sympatie lidí, tak v tuto chvíli, v důsledku diskreditace těmito militantními agresivními výtržníky ji neodvolatelně ztrácejí, protože se udělá zcela snadno mediální oblouk mezi všemi, i těmi, kteří seděli a hráli na tamburínu před Nuselským mostem a proti nim stála hradba obrněných transportérů policie, a mezi těmi, kteří teď kryti nocí a kryti maskami na tvářích demolují centrum města.

Pokud bych měl pochopit, vcítit se do psychologie těchto lidí, je to nezvládnutá puberta smíšená s agresivitou danou opět mediálně do společnosti. Příklady táhnou. Napodobování, opičení se: budeme stejně slavný a  budeme taky protestovat - to je mnohem silnější než skutečné pochopení nesouhlasu a odůvodnění si ho do té míry, které by ospravedlňovalo takovýto zásah. Jsem přesvědčen, že řada těch lidí nemá ujasněné, co chce - nemá vymezený pozitivní program.