Britské listy

Aniž si to uvědomujeme, jsou AIDS v dnešní době větším nebezpečím pro lidstvo než je nukleární vyzbrojování, globalizace, ozonová díra a já nevím co ještě. Proč? Protože je to nebezpečí nejvíc akutní, bezprostřední - čtyřicet miliónů nakažených lidí je jenom v Africe (tedy zhruba víc než čtyři České republiky). Stačí si uvědomit, že se za tolik let existence choroby ještě nenašel lék k opravdovému vyléčení. Sledoval jsem před deseti lety graf počtu nakažených: nejprve rostl neúměrně rychle, později se stabilizoval na přímku, to jak ti nakažení začali - do jednoho - vymírat. Později opět začal graf neúměrně narůstat, to jak nákaza narůstala rychleji, než to smrt stačila kosit.

Dnes jsme v ještě daleko horší situaci: lékaři sice prodloužili život obětí, ale navíc i počet nově nakažených vzrostl exponenciálně. To znamená, že celkový počet žijících nakažených je už tak vysoký, že už dnes poměrně drahé léčení začne brzy vyčerpávat pokladny a to nejen zdravotnické, ale i státní. Systém pak nutně zdegeneruje natolik, že málokterým bude dopřáno hodnotné léčení či alespoň péče. Paradoxní je, že právě snaha prodloužit život obětí učiní péči o ně ještě víc nedostupnou. Tím neříkám, že to je ta hlavní příčina budoucí katastrofy, ani zdaleka ne - přispívají k tomu i neúměrně drahé léky, které jsou pro určité oblasti (např. Afrika) cenově nedostupné. Pravda, většina farmaceutických firem už odstoupila od svého stanoviska, že ceny "nemohou" snížit. Ale bylo to až po patřičném protestu - a obávám se, že ceny neklesnou natolik, aby to učinilo velký rozdíl.

Největším činitelem je ovšem rychlý nárůst počtu nakažených - který v sobě zase nese zárodek dalšího nakažení. Jak omezit nákazu? Všichni to víceméně víme, ale ledabylost, neochota a bigotní zaslepenost (viz nedávné prohlášení biskupů proti kondomům jakožto ochraně proti nákaze) hraje tomuto modernímu moru do ruky. Jak rychle poroste počet obětí? Stačí si udělat nepříliš přesnou analogii - nedávné rozšíření počítačových virů - a uvidíme, že nad určitou hladinou nákazy už prostě nelze katastrofu odvrátit. Podobně jako každodenní ládování nových - a drahých.- antivirusových programů není solidním řešením do budoucna, nepomůže nám tady jen samotná medicína a hledání nových léků. Je to jen něco jako známé doktorské "take two aspirins and call me in the morning - vezměte si dva aspiriny a zavolejte mi zítra ráno". Jak to vím? Nedávno byly totiž objeveny další nové mutace onoho virusu (předtím byly tuším jen tři) na které už nepracují ani ty nové léky, které jsme tak pracně našli. Budeme tedy v něčem muset začínat opět od začátku.

Čas pracuje proti nám a také sérum proti nákaze není nikde v dohledu. Četl jsem sice nedávno, že konečně něco mají, ale asi to moc nepracuje, protože další zprávy se už neobjevily. A i kdyby sérum existovalo: jeho cena a liknavost v použití situaci příliš rychle nezmění a nakaženým už by to stejně nepomohlo. Situace je tedy už teď zoufalá a nemusíme si ani dělat graf, abychom viděli, kam se ta křivka asymptoticky žene. V tomto smyslu zní humor lidí, se kterými se autor článku setkal, jen jako šibeniční smích. Je na čase, aby se problémem zabývaly velké státy. Jen ty mají finanční prostředky a mocenský vliv a také schopnost poučovat ty druhé. Tam ovšem můžeme pomoct i my - protože největší spojenec této nemoci je obyčejná lidská ignorance.