Svoboda slova v České republice? Jen někdy a jen pro někoho…
"Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,
obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat ideje a informace
bez ohledu na hranice státu."
Listina základních práv a svobod, článek 17, odst. 2
Když v listopadu 1989 vyšly do ulic českých měst statisíce lidí, jedním z hesel - a přirozených požadavků demonstrujících - bylo "Svobodu slova!". V září 2001 zahájila policie demokratické České republiky stíhání několika pachatelů za to, že veřejnými projevy, na masových shromážděních a na stadionech, vyjádřili svůj názor a schválili teroristický útok na Spojené státy. Téměř nikdo proti tomu neprotestuje.
Mají pravdu ti, kdo označují listopad 1989 za "Neckermann-Revolution" (tj. spotřebitelskou revoluci bez skutečných ideálů) a Čechy odsuzují jako bezpáteřné oportunisty, kteří skutečné demokracii nerozumějí? Pohled na dvanáctiletou historii svobody slova v této zemi ukazuje, že případ Jana Kopala, pravicového radikála a předsedy zakázaného Národně sociálního bloku, jemuž nyní za "schvalování útoků na USA" hrozí rok vězení, je spíš než ojedinělým excesem špičkou ledovce dlouhodobě uplatňované státní restrikce.
Mrtvé paragrafy?
Pro mnohé bude překvapením, jak málo se v částech umožňujících stíhat vyjádření politického názoru změnil komunistický trestní zákoník. I když nejzprofanovanější skutkové podstaty jako "podvracení republiky" a "pobuřování" ze zákona zmizely, zůstala v něm celá plejáda paragrafů, jež státní moc může využít - a velmi často využívá - ke stíhání nekonformních občanů (viz níže).
Útok na státní orgán
§ 154
...
(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
...
§ 164
Podněcování
Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
...
§ 165
Schvalování trestného činu
(1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
...
§ 198
Hanobení národa, rasy a přesvědčení
(1) Kdo veřejně hanobí
a) některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu, nebo
b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami.
§ 198a
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
...
§ 199
Šíření poplašné zprávy
(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1, ač ví, že je nepravdivá a může vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, sdělí podniku nebo organizaci nebo policejnímu nebo jinému státnímu orgánu anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 opětovně, nebo
b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v hospodářském provozu nebo hospodářské činnosti podniku nebo organizace nebo v činnosti státního orgánu anebo jiný zvlášť závažný následek.
...
§ 206
Pomluva
(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
...
§ 260
Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
§ 261
Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
§ 261a
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(Zdroj: Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník)
Nevyužívaný je přitom pouze paragraf 154, odst. 2, který byl opakovaně terčem kritiky ze strany mezinárodních organizací zabývajících se ochranou lidských práv. Podle ostatních ustanovení se soudí - a bohužel i odsuzuje.
Např. letos na jaře začala policie vyšetřovat Viléma Baráka za to, že šířil letáky upozorňující na nebezpečí sčítání lidu. Policie případ odložila, avšak státní zástupce trvá tom, aby ve stíhání aktivisty pokračovala; jeho osud tak není dodnes jasný. Kvalifikace Barákova "trestného činu"? Podněcování podle § 164 trestního zákona.
Velmi oblíbený nástroj, jak mohou státní orgány trestat své kritiky, se jmenuje pomluva. Údajem, "způsobilým ohrozit něčí vážnost u spoluobčanů", je podle mínění policistů ledasco. Autor tohoto článku je např. už přes půl roku vyšetřován policií za to, že v internetových Britských listech zveřejnil text upozorňujících na nezákonnost postupu městské policie při vyklizení statku Ladronka v Praze-Břevnově. Na předvolání k podání vysvětlení stojí, aby se předvolaný dostavil na policii a vysvětlil "kritiku policejního zásahu" - formulace jako vystřižená ze Solženicynova románu. Notorickými pomlouvači jsou podle mínění policistů, státních zástupců a soudců zvlášť pravicoví radikálové. Než by se napadení obrátili na soud s občanskoprávní žalobou, což je v demokratických zemích jediný možný postup, jak se bránit nepravdivému nařčení, podají trestní oznámení a policie s justicí se už o potrestání pachatele postarají.
Ani schvalování trestného činu nebylo použito v souvislosti s Janem Kopalem prvně: pro podezření z tohoto bizarního deliktu byli vyšetřování např. mluvčí antiglobalizačního sdružení INPEG Alice Dvorská a Viktor Piorecký. Pikantní na vyšetřování bylo, že je pražský Úřad vyšetřování svěřil Martinu Kloubkovi, policistovi, jenž patřil v bývalém režimu k politickým špičkám sboru a jehož životopis obsahuje i studijní pobyt na moskevské Vysoké škole KGB (takový policista by podle všech pravidel už dávno měl policii opustit a ne se angažovat ve vyšetřování politicky citlivého případu).
Oblibě a časté aplikaci se těší šíření poplašné zprávy - tím bylo podle mínění soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 i to, že německý ekologický aktivista z hnutí Greenpeace spustil na demonstraci proti jaderné elektrárně Temelín sirénu. Byl odsouzen, původně dokonce bez hlavního líčení tzv. trestním příkazem, ačkoli se u soudu ukázalo, že používání sirény není v České republice upraveno žádným předpisem a v západních zemích jde o běžný prostředek, jak na demonstraci upoutat pozornost veřejnosti. Šířením poplašné zprávy může ale být i pouhé vyslovení obavy o bezpečnost Temelína - na vlastní kůži to poznal americký právník Ed Fagan.
Známým případem je stíhání mladého komunisty Davida Pěchy. Ten za své články čelí obvinění hned třem z vyjmenovaných trestným činů, a přitom neudělal nic jiného, než že své - bezpochyby nekonformní - politické názory publikoval v časopise Pochodeň.
"Extremisty" nebrat
Svoboda projevu je tedy něčím, co v České republice nepatří mezi priority běžného občana. Voltairovo "Nesouhlasím s tím, co jste řekl, ale budu ze všech sil bojovat za to, abyste to směl říkat," ustupuje jezuitské představě, že některé myšlenky jsou jedovaté a společnost musí být před nimi chráněna.
Tento postoj zaujímají i česká média. Ta přišla s konstrukcí, že extremismus je pro společnost tak velkým nebezpečím, že názory "extremistů" se nesmějí dostat na obrazovku, do vysílání rozhlasových stanic ani na stránky deníků. Netřeba dodávat, že kdo je a kdo není extremista, rozhodují sami novináři. Přesně podle vzoru komunistické kampaně proti Chartě '77 se tedy dozvíme, že ten-a-ten extremista zastává zavrženíhodný názor, popř. že za něj bude stíhán a potrestán, ale názor samotný se obvykle pomíjí nebo redukuje na povrchní zkratku.
Asi nejpatrnější to bylo v době demonstrací proti pražskému zasedání finančních institucí v září loňského roku. Média přinášela rozsáhlé zpravodajství o chování násilníků (jichž nebylo na straně demonstrujících víc než jedna až dvě stovky), informace o tom, co chce několik tisícovek pokojných demonstrantů vyjádřit, se čtenářům, posluchačům a divákům prakticky nedostaly. Byli hromadně onálepkováni jako "extremisté" a jejich názory tím byly definitivně prohlášeny za nepřijatelné a zavrženíhodné. Tato klatba trvá dodnes.
Svoboda slova jen pro vyvolené
Z hlediska toho, co je a co není v českém pojetí svoboda slova, byla nanejvýš pozoruhodná tzv. televizní krize, během níž se redakce zpravodajství České televize vzbouřila proti legálně zvolenému vedení, obsadila své pracoviště a začala z něj vysílat zprávy a upoutávky vyzývající k podpoře "boje za svobodu slova". Výzvu vyslyšelo sto tisíc Pražanů, kteří na podporu tohoto požadavku uspořádali největší masové shromáždění od roku 1989.
Poučili se pracovníci televize a mají po krizi větší respekt k právům občanů na svobodu projevu? Uznávají teď za přípustné i nekonformní názory? Bohužel, pravdou je pravý opak.
Vzpomeňme na Hanu Vítkovou, reportérku ČT, která dojatě komentovala demonstrace z Václavského náměstí. Tatáž reportérka se o půl roku později zúčastnila se svým štábem tiskové konference neziskové organizace Ekologický právní servis, na níž byla prezentována zpráva Výboru pro lidská práva při OSN. Zpráva renomované mezinárodní instituce ostře kritizuje situaci v České republice, poukazuje na nedostatky v práci policie a dalších státních orgánů a doporučuje nahradit současnou Inspekci ministra vnitra (policejní orgán, který vyšetřuje trestné činy policistů a svou shovívavostí jim zajišťuje praktickou beztrestnost i v případě velmi vážných pochybení) jiným, mimoresortním mechanismem. Přestože záběry z tiskovky byly natočeny a jedná se o mimořádně závažná zjištění, reportérka Vítková je potlačila a do vysílání se nedostaly. Označit Ekologický právní servis za extremisty si přitom nedovolí ani ministerstvo vnitra: jedná se o prestižní organizaci, jejíž zástupce si Výbor pro lidská práva pozval na týden do Ženevy, aby jej nezávisle informovali o stavu dodržování lidských práv v České republice. Hana Vítková však uplatnila jiné priority a svého postavení televizního novináře zneužila k tomu, aby velmi závažné, pro ministerstvo vnitra nelichotivé informace potlačila.
Podobně vlažně se Česká televize postavila k případu trestního stíhání Jana Kopala. Poselství je zřejmé: svoboda slova byla v prosinci a lednu zástupným symbolem, manipulativní zkratkou za něco jiného - za právo rozhodovat, jaké informace smí občan dostávat.
Katastrofické scénáře nebo realita?
V souvislosti s teroristickým útokem na Spojené státy se stále častěji objevují spekulace o tom, jak bude třeba omezit občanská práva, neboť západní civilizace není schopná jinak zajistit svou bezpečnost před podobnými útoky. Václav Havel to vyjádřil větou jako vystřiženou z románu George Orwella 1984: práva občanů nebudou omezena, ale tím, že se např. zakáže používání neregistrovaných - anonymních - předplacených mobilních telefonů, se tato práva ochrání.
Jeden ze zakladatelů amerického státu Benjamin Franklin řekl: "They that would give up essential liberty for a little temporary safety deserve neither liberty nor safety." - Ten, kdo je ochoten vzdát se základní občanské svobody výměnou za trochu dočasné bezpečnosti, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečnost.
Zdá se stále patrnější, že dojde-li v důsledku teroristických útoků na USA ke globálním snahám omezovat základní lidská a občanská práva, včetně práva na svobodu projevu, Česká republika nebude místem, kde by se tyto snahy setkaly s výraznějším odporem.
(Vychází včetně rozsáhlé obrazové přílohy v časopise Redhot)
