Rejstřík BL
ARCHIV ►

13.6.1997

Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.


Přehled dnešního vydání:

(Počkejte, až se vám do počítače natáhnou celé BL, jinak níže uvedené hyperlinky dost dobře nefungují.)

Britští vědci: ženská intuice je zřejmě geneticky zakódována

Britští vědci zjistili, že rozdíly v mentalitě mužů a žen jsou konkrétně dané geneticky.

Jsou přesvědčeni, že gen, který je u žen aktivní a u mužů je vypnut, způsobuje, že ženy jednají intuitivněji než muži a mají lepší percepční schopnosti než muži.

Profesor David Skuse a jeho kolegové z Ústavu pro zdraví dítěte otiskli o tom článek ve časopisu Nature z 12. června 1997.

I když se jim nepodařilo přesně najít příslušný gen, jsou přesvědčeni, že existuje na ženském chorozomu X.

"To, co nazýváme ženskou intuicí - totiž schopností efektivně analyzovat situaci ve skupině lidí z nuancí v hlasových projevech členů skupiny a z nuancí v jejich chování - je jak se zdá genetického původu. Nemá to naprosto nic společného s hormony," konstatoval ve středu profesor Skuse na konferenci v Londýně.

Vědci studovali osmdesát případů dívek a mladých žen, trpících vzácnou nemocí jménem Turnerův syndrom. Při této nemoci chybějí částečně nebo úplně jeden nebo oba chromozomy X, jaké se normálně vyskytují u zdravých žen.

Ukázalo se, že ty pacientky, které zdědily zbývající chromozom X od otce, dokázaly efektivněji reagovat na situace ve skupinách lidí a dokázaly se lépe vyjadřovat. Mezi oběma skupinami žen přitom nebylo rozdílů ve všeobecné inteligenci ani ve vzhledu.

Vědci dospěli k závěru, že nezvyklý genetický mechanismus, který nazvali slovem "imprinting", vypíná gen citlivosti na vztahy ve skupině lidí, pokud osoba zdědila chromozom X od matky.

Normální ženy mají dva chromozomy X, jeden od matky a jeden od otce, zatímco muži získávají chromozom Y (mužský chromozom) od otce a chromozon X od matky.

Vědci se domnívají, že v důsledku "imprinting", získávají ženy aktivní gen od otce a muži dědí mlčenlivý gen od matky.

Když britští vědci podrobili zkouškám hodnotícím schopnost osob analyzovat poměry ve skupině lidí, jaké byly použity pro rozlišení obou kategorií žen, trpících Turnerovým syndromem, skupinu normálních dětí, zjistili, že chlapci mají při analýze společenských situací daleko horší výsledky.

Výzkum bude ještě nutno potvrdit další prací, ale vědci už pomýšlejí na to, jaké má nynější zjištění společenský dopad.

"Budeme pravděpodobně muset vážně uvažovat o tom, aby se chlapcům poskytovalo konkrétní, strukturované vzdělání, jak analyzovat interakci lidí ve společenské skupině," konstatoval profesor Skuse.

Poprvé nyní existují důkazy, z nichž zdá se vyplývá, že jsou rozdíly mezi chováním žena mužů přímo určeny geneticky, a nevyplývají z kulturního prostředí.

Jan Čulík


Český premiér se propadá do propasti nedůvěryhodnosti

The Guardian, čtvrtek 12. června 1997

Jestliže přišel Václav Klaus o pověst, že je ekonomicky schopný, je zjevné, že to zlikviduje i jeho kariéru, píše Ian Traynor z Prahy

Václav Klaus shledává obtížným říci "Promiňte". Je notoricky arogantní a musí vždycky prosadit svou. Přesto před čtrnácti dny učinil nezvyklou věc, když vystoupil během měnové krize v televizi a přiznal, že nese vinu za vládní chyby.

Ale oni ho k tomu dotlačili. "Musel přiznat chyby, jinak by byl pro nás nepřijatelný," konstatuje čelný politik v jedné z partnerských stran, které jsou součástí Klausovy trojstranické koalice.

Menší koaliční strany přinutily Klause, aby se na veřejnosti ponížil. Těžce polkl a získal tak prodloužení svého politického života. Tentýž trik opakoval v úterý večer, kdy nechal parlament hlasovat o důvěře vládě a toto hlasování vyhrál nejtěsnější možnou většinou, 101-99 ve dvousetčlenném parlamentu.

Je ale možné, že tím pouze získal odklad popravy. Po dlouhých letech, kdy se Češi těšili stabilní měně a podporovali to, co premiér všude propagoval jako východoevropský hospodářský zázrak, jsou najednou svědky toho, že se jim rozplývají úspory uprostřed rostoucích hospodářských potíží.

Koruna právě devalvovala o deset procent a je možné, že dojde k další devalvaci. Německé pračky a japonská sterea mizejí tento týden z pražských obchodů, neboť pražští kupující znepokojeně uvažují nad tím, jakou bude mít jejich měna příští týden hodnotu.

"Lidé chodí po městě, jsou o deset procent chudší, a uvědomují si, že jim vláda lže," konstatuje jeden západní poradce v Praze.

"Klaus by měl odejít," říká Vladimír Mlynář, šéfredaktor týdeníku Respekt. "Jsem šokován jeho chováním. To, že vyhrál parlamentní hlasování, je Pyrrhovo vítězství".

Rok poté, co vyhrál druhé všeobecné volby, Klaus dostal zemi do největší krize od rozčlenění Československa začátkem roku 1993. Po dobu pěti let poskytoval Klaus pevnou a stabilní vládu,. jedinečnou ve východní Evropě během nestabilního přechodu od komunismu. Nyní ale vypadá jen jako svůj vlastní stín. Dosavadní oběti jeho krutých poznámek, mezi nimi i Václav Havel, stojí frontu na to, aby se mu pomstili.

"Klaus umí dokonale dělat si nepřátele," konstatuje Mlynář. Jeho koaliční partneři by mohli koalici opustit v kterýkoliv moment. Čelné osobnosti jeho strany začínají o Klausovi pochybovat. Klausův vztah vůči šéfovi sociálních demokratů, Miloši Zemanovi, je vztahem nepokytého vzájemného pohrdání.

Česká republika směřuje bezcílně k recesi. Devalvace stála ústřední banku marnou obranou koruny dvě miliardy liber, více než čtvrtinu jejích rezerv tvrdé měny.

Vývoz ČR se rozložil a kvetoucí dovoz ze Západu vytvořil rychle rostoucí obchodní schodek. Je pravděpodobné, že se rychle zvýší inflace, poroste nezaměstnanost, odbory si protahují svaly a Klaus zahajuje rok drastických škrtů ve státním rozpočtu.

Pro politika, jehož pověst byla založena na hospodářské kompetentnosti a který rád četl levity západním zemím o tom, jak si mají hospodářsky dát vlastní dům do pořádku, je zdá se rána jeho důvěryhodnosti smrtelná.

Čelné vládní osobnosti konstatují soukromě, že předčasné volby jsou téměř jisté a že bude mít Klaus štěstí, jestli u vlády vydrží rok. Vzhledem k tomu, že nadcházejí těžké doby, nikdo nemá zrovna zájem o to, Klause nahradit. Jeho jedinou šancí na to, aby zůstal u moci, je jak se zdá to, že nikdo jiný zatím nechce jeho funkci.


Výhodná půjčka ve výši 1,5 miliardy dolarů pro ČNB

Financial Times, 12. června 1997

ČNB získala úvěr za východnějších podmínek než jakýkoliv jiný vypůjčovatel z východní Evropy. Odráží to ostrou konkurenci mezi bankami, které poskytují půjčky vznikajícím trhům.

Tzv "standby facility" (nerealizovaná nabídka půjčky) ve výši 1,5 miliardy dolarů pro ČNB - největší syndikovaná půjčka kdy nabídnutá východoevropskému zákazníku - bude stát ČNB jen o desetinu procenta více než je LIBOR - totiž úroková míra, na jejímž základě si navzájem půjčují mezi sebou peníze londýnské banky.

Tato desetina procenta má stoupnout na 12,5 procenta, pokud si ČNB vybere více než polovinu půjčky.

Peníze poskytuje ČNB syndikát bank Chase Manhattan, Commerzbank, J.P.Morgan a SBC Warburg. Konstatoval, že cena jednoroční půjčky odráží dobrý credit rating ČNB.

ČNB konstatuje, že potřebuje peníze po nedávné defakto devalvaci české koruny.


Pražský kníže:

Zamračeno nad Havlovým jarem

Guardian, 12. června 1997

Václav Havel, charismatický prezident České republiky, šokoval národ. Kriticky se zkoumá jeho pověst poctivosti, poté, co prodal svůj podíl na rodinném vlastnictví milionářskému podnikateli a bývalému komunistickému špiónovi, řekl o své švagrové, že je lhářka, a tajně se oženil s herečkou, aniž by uplynul rok od smrti jeho ženy. Ian Traynor se zamýšlí nad tím, jestli Havlova morální autorita utrpěla těžkou ránu.

Palác Lucerna kdysi znal lepší minulost. Tato zašlá budova připomínající konec století, těsně u slavného Václavského náměstí, obsahuje nádherné secesní kino, luxusní taneční sál, nákupní pasáže, špinavé kavárny.

Lucernu vybudoval jistý Václav Havel. Nyní se stala zdrojem velké trapnosti pro vnuka tohoto architekta, který je nositelem téhož jména, pro českého prezidenta a hrdinu lidských práv, který před půl rokem těsně unikl smrti.

Styl Lucerny - upadající elegance - a její umístění přímo ve středu města - činí tuto budovu snem pro každého stavitele či majitele realit v chaotické podnikatelské kultuře rychlého dolaru, která vládne v Praze devadesátých let. Palác se ale stal noční můrou pro majitele, ohniskem ošklivé majetkové kontroverze, která rozdělila první pražskou rodinu a poškodila hrdinovu zářící pověst morální čistoty.

Hlavními postavami v televizním seriálu o Lucerně jsou dva bratři, dvě Dagmar a uhlazený milionářský podnikatel, který býval komunistickým špiónem. Bratry jsou Václav Havel, východoevropský prezident-filozof, a Ivan, mírný matematik s copem. Dvě Dagmar jsou nová prezidentova manželka a Ivanova žena. Zrovna se nemilují. A milionářský bývalý špión je Václav Junek, šéf Chemapolu, kdysi obrovského komunistického obchodního koncernu, prodávajícího ropu a zbraně.

Lucernu vybudoval dědeček Havel v letech 1907 - 1915,. znárodnili ji v roce 1948 komunisté a po "sametové revoluci" roku 1989 byla vrácena do rodinného vlastnictví. Podle odhadů má hodnotu asi 8 miliónů liber, to je rozděleno mezi Václava a Ivana.

Ivana už nebavily rodinné hádky o tom, co s Lucernou, a tak dal svůj podíl manželce. Pak, krátce poté, co Václav šokoval národ, že se tajně v lednu oženil s Dagmar (Dášou) Veškrnovou, známou herečkou, šokoval národ ještě víc, když se veřejně vyjádřil k rodinné majetkové kontroverzi.

Jeho švagrová, řekl Václav Havel před několika týdny v rozhlase, je lhářka, je to mentálně nestabilní žena, která říká nesmysly. Příbuzní se nemohli dohodnout, co s Lucernou , a tak prodal prezident svůj podíl Junkovi za 200 miliónů českých korun. Hledáte-li karikaturu typu podnikatelského aparátčíka, který představuje všechno, proti čemu Havel celý život bojoval, najdete možná zrovna Junka.

"Je to neuvěřitelná zrada," konstatuje Vladimír Mlynář, šéfredaktor týdeníku Respekt a nejinteligentnější mladý novinář v Praze. "Junek je symbolem nevybíravého, divokého komunisticko-kapitalistického chameleóna. Prezident Havel nemusí uzavírat obchody s takovýmito lidmi."

Za komunstů, kteří Havla zavřeli na čtyři roky do vězení, byl Junek v Paříži jako činitel Chemapolu, pracoval pro českou tajnou policii a v podstatě pro KGB. Za nového režimu prosperuje taky, je milionářským šéfem Chemapolu.

Naproti tomu Havel se po vítězství nad komunisty spíše přidržoval výroku Boba Dylana, že "peníze nemluví, ale klejí". Využívá svých patricijských rozhlasových hovorů každý týden k nabádání svých spoluobčanů a k podpoře laskavější kultury: "Nejsou snad lidé také bytostmi, které by velmi rády vyměnily tři privatizační fondy za jeden laskavý úsměv či něžný dotek?" uvažoval Havel začátkem roku.

Češi stále ještě milují svého prezidenta, svého šelmovského, malého bohéma, který projel po Pražském hradě na koloběžce, který pil a kouřil s Frankem Zappou a s Keithem Richardem a ostře kritizoval západní státníky, které obviňoval ze samolibosti a zbabělství.


Sedm let poté, co stál v čele revoluce, ještě stále vyvolává tento bývalý autor absurdních her v Češích hrdost na to, že jsou Češi. Havel je jediným disidentským hrdinou roku 1989 ve střední Evropě, který od té doby zůstal u moci. A pokud bude dost zdravý a bude-li chtít příští rok znovu kandidovat na prezidenta, lehce znovu vyhraje.

Pohádková aura, obklopující Václava Havla, proměnila Prahu v jedno z nejpřitažlivějších evropských měst. Je to město, kde se mísí bývalé sovětské podsvětí s americkým podsvětím, kde ruští mafiánci v lesklých oblecích prodávají drogy ošuntělým mladým Američanům a kde vládní politika volného trhu znamená, že si můžete v ČR dělat, co chcete, jen když to vydělává peníze.

V Praze právě otevřel Václav Havel obrovskou výstavu o císaři Rudolfu II. Havel o něm řekl, že Rudolf vládl městu, plnému "kouzelníků, trpaslíků a vědců". Je jasné, že Havel je obdobný Pražský kníže moderní doby. Ale i když mají Češi svého prezidenta stále velmi rádi, jeho popularita poklesla z absolutního loňského maxima 80 procent na nedávných asi 66 procent. Přesto zůstává Havel daleko nejpopulárnější veřejnou osobností.

Právem či neprávem, pokles popularity je důsledkem údajného vlivu Havlovy druhé manželky Dáši Veškrnové, kterou líčí česká verze britského televizního pořadu Spitting Image (Gumáci) jako drzou blondýnu s ostrými lokty, která má ráda drahé šatstvo a chce být v centru pozornosti. Prezidentova první manželka Olga, která loni zemřela, nebyla na slávu, neměla žádné výstřední požadavky a byla široce respektována. Pivnice a kadeřnické salóny v Praze jsou plny neslušných vtipů o nové První dámě, kterou veřejnost viní z toho, že zatáhla Havla do kontroverze ohledně Lucerny a do dalších trapných chyb. "Lidi byli šokováni, že s ní měl zcela zjevně poměr už dlouho a její vliv je strašný. Je tak vulgární," konstatovala jedna mladá vysokoškolačka.

Havel porušil české tabu, když se tajně oženil 4. ledna s Veškrnovou, aniž by uplynul od Olžiny smrti rok, a to v době, kdy se zotavoval z rakoviny plic a zápalu plic, které ho málem usmrtily.

Verdikt z pražských ulic zní, že Veškrnová požadovala rychlou svatbu, protože se bála, že Havel umře. Havel se okamžitě pokusil rozptýlit veřejné pochybnosti: "Každý, kdo mě alespoň trochu zná, ví, že po celý život jsem dělal jen to, co jsem považoval za správné, berz ohledu na to, jestli se to lidem líbilo."

Její role během pozoruhodných událostí, které doprovázely Havlovu pražskou hospitalizaci, vyvolala v Praze trvale zvednutá obočí. Během čtyřtýdenního dramatu byla klíčovou postavou, poučovala nejlepší české chirurgy, požadovala, aby byl Havel převezen do lepší nemocnice, přivedla lidového léčitele, kritizovala nemocniční podmínky a zařízení a konstatovala, že se z prezidenta stala "atrakce", na níž se v nemocnici civělo. Po celou tu dobu nebyla první dámou, ale jen herečkou, která je Havlovou přítelkyní.

Když bylo po všem a Havel unikl nebezpečí, udělil nepřímo veřejný políček chirurgům, kteří mu zachránili život tím, že veřejně poděkoval jen své manželce a jen jedinému z tuctu lékařů, kteří ho léčili. )

Stolůžková fakultní nemocnice v Londýnské ulici v centru Prahy je obyčejnou státní nemocnicí bez finančních prostředků, kde v minulých několika letech Havel tiše podstoupil dvě menší operace. Právě tady mu loni v listopadu a v prosinci vyřízli polovinu pravé plíce a odstranili více než centimetr velký nádor. Havel pak dostal zápal plic a nastaly další komplikace, v jejichž důsledku, podle jeho vlastních slov, mu visel život na vlásku.

Ve skromné kanceláři v nejvyšším patře, ředitel nemocnice a předseda české asociace chirugů dýchacích cest profesor Pavel Pafko hovoří spíše lítostivě než hněvivě. "Neoperoval bych prezidenta jinak, kdybych operoval vlastní dítě. Jeho osud byl mým osudem," konstatuje.

"Prezident potom řekl, že my lékaři musíme hovořit o problémech, které vznikly. Ale nevím, o čem máme hovořit. Je mi smutno jménem všech lidí, kteří se na věci podíleli."

Obyčejní Češi jsou potěšeni, že šel Havel do Londýnské, protože to dokázalo, že je jedním z nich. Veškrnová chtěla, aby byl přestěhován na lépe vybavenou kliniku, postavenou v osmdesátých letech pro komunistické papaláše. "Řekl jsem jí a lidem kolem ní, že nevidím v jeho přesunu žádný prospěch, protože v Praze nejsou jiní lepší lékaři," konstatuje Pafko.

Mlynář, který vyšetřoval Havlovu nemoc nejpodrobněji, říká: "V Londýnské se Havel dostal tváří v tvář normální úrovni českého zdravotnictví. Téměř ho to usmrtilo. Je to snad vina lékařů? Jednali s ním, jak by jednali s každým, a udělali vše, co bylo v jejich silách. Jediný problém je, že Havel není jako každý."

Když se Havlův stav po operaci plic zhoršoval, přivezli nouzový generátor. Udělali mu tracheotomii a napojili ho na ventilátor, ale došel kyslík. Údajně nebyl nikdo přítomen, kdo by dal novou zásobu kyslíku a Havel se téměř udusil.

Tep mu vystoupil na 175, dvojnásobek normálu. Dostal horečku, sotva viděl, hrozilo selhání srdce. Jeho mluvčí mezitím zveřejňoval nesmyslné zprávy o tom, jak prezident jí kuře a bramborovou kaši a Češi se modlili za prezidentovo uzdravení v majestátní pražské svatovítské katedrále.

"Vím, že to tady není takové, jaké by to mohlo být. Není to soukromá nemocnice a nemám peníze na to, abych to změnil," konstatuje Pafko. "Rozhodli se sem ale prezidenta poslat a jsem rád, že jeho přítomnost vyvolala pozornost, jaké jsou tu podmínky."

Během rozhovoru přerušuje Pafka telefonát, jímž mu sdělují zdravotní sestry, že nebudou pracovat přesčas zadarmo, což ale potřebuje, má-li realizovat přeplněný operační plán.

O tom, že sedmapadesátiletý chirurg operoval šedesátiletého prezidenta, říká: "Operoval jsem Havla úplně stejně, jak bych operoval bezdomovce. Některým lidem se to nelíbí." Havel, který kdysi kouřil čtyřicet cigaret denně, už nekouří, i když zřejmě zase mírně pije a lékař říká, že je prezident v rozumné míře fit.

Česká republika potřebuje Havla nyní více než kdy předtím. Několik let silné vlády v Praze nyní ustupuje nestabilitě, hospodářské krizi a politické ochromenosti. Prezidenta jako skály, na niž se lidé mohou spolehnout, je na Hradě velmi zapotřebí.

"Politická situace proměňuje Havla znovu v aktivního politika a je také skutečně více politicky činný. Je to člověk, kterému důvěřujeme jako morální autoritě," konstatuje Michael Žantovský, jeden z šéfů trojstranické vládní koalice, bývalý Havlův mluvčí a bývalý velvyslanec ve Washingtonu.

Čechům se možná nelíbí rodinná hádka, ani jim není sympatická První dáma. Stále ještě však milují Václava Havla a mají strach, že by o něho mohli přijít.

Ian Traynor, Guardian


Deník Slovo, čtvrtek 12. června:

Senát se chce zajímat o krajany

PRAHA (hlš) - Problematikou Čechů žijících v zahraničí se bude intenzívně zabývat stálá komise, kterou včera ustavil Senát. Předseda zahraničního výboru Michael Žantovský míní, že komise by se měla především vyvarovat určitého protektorského přístupu, "jehož náznaky zachytil v některých vystoupeních senátorů". "Je třeba vyslechnout Čechy žijící v zahraničí, informovat se o jejich potřebách informovat je o našich hlediscích, nikoliv předjímat závěry o tom, co by měli či neměli dělat a opačně". Žantovský je přesvědčen, že "to by mělo vzejít ze vzájemného dialogu" a komise by měla být "polem pro takový dialog".


K tomu Josef Schrabal:

Ma to nekolik problemu:

1. Kdo bude mluvit "za krajany", kdyz jsme nikoho nezvolili?

2. I kdyby takova komise uznala, ze ji bylo receno neco velice

prospesneho, tak co?

MUJ KOMENTAR je:

ze kazdy muze mluvit pouze za sebe, v minulosti, dnes a zitra.

js


Díky Uhlovi

Jakub Camrda

Nová Přítomnost, červen 1997

Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým přiznal Petrovi Uhlovi české občanství, lze jen přivítat. Ctihodni soudci dali konečně najevo, že princip jediného občanství není nedotknutelnou svátostí a bipolitismus (dvojí občanství) zase takovým zlem, aby kvůli němu musela ustupovat ústavní práva konkrétních lidí. Předkladateli ústavní stížnosti patří poděkování za jeho několikaleté úsilí reformovat diskriminační zákon.

Precedent Uhl ale neřeší ty nejkřiklavější křivdy, které se kolem udělování občanství odehrály. Týká se vlastně jen těch lidí (žijících na Slovensku), kteří byli za federace zároveň federálními a českými občany a po jejím rozpadu si podle slovenského zákona ve lhůtě jednoho roku zvolili občanství slovenské. Slovenský zákon o občanství nevyžadoval na rozdíl od českého pro takový případ vyvázání ze státního svazku druhé republiky, a byl tedy v tomto ohledu demokratičtější. Přesto se zatím na českých úřadech prosazoval nesprávný výklad českého zákona, podle něhož měli tito lidé získáním slovenského občanství pozbýt českého. Ústavní soud však správně rozhodl, že českého občanství může člověk pozbýt podle českého zákona pouze v tom případě, když nabude cizího občanství "na vlastní žádost". Petr Uhl a s ním několik tisíc dalších však získali slovenské občanství "volbou", takže české občanství nemohli ztratit.

Ústavní soud však neřešil opačné případy, kdy si naopak slovenští občané žijící na území ČR nebo v zahraničí chtěli podle českého zákona zvolit občanství české. Týž zákon jim k tomu poskytl osmnáctiměsíční lhůtu, ale kromě toho udělení vázal na další podmínky, které mnoho lidí nemohlo splnit. Buď proto, že byli v předchozích pěti letech odsouzeni za úmyslný trestný čin nebo neměli na území ČR dvouletý trvalý pobyt ani tam neměli poslední trvalý pobyt před odchodem do ciziny (zákon takovým lidem volbu neumožňoval), nebo proto, že nebyli z různých důvodů schopni projít složitou procedurou vyvázání ze státního svazku Slovenské republiky či se o celé věci vůbec nedozvěděli, nepochopili ji, protože jim to nikdo neřekl, nevysvětlil. Že se takové opatření dotkne především Romů a našich krajanů v zahraničí, se dalo předpokládat.

Podle zákona občan automaticky (bez svého souhlasu) ztrácí občanství české, pokud dostane na vlastní žádost cizí občanství. Toto ustanovení je evidentně v rozporu s článkem 12 Ústavy ČR, který v odstavci druhém jasně stanoví, že nikdo nesmí být proti své vůli občanství zbaven. S tímto zdůvodněním mělo Uhlově stnížnosti vyhovět už plénum Ústavního soudu, které ji však v roce 1995 zamítlo.

Nemysleme si, že těm stále si stěžujícím americkým kongresmanům jednou vysvětlíme, že ten náš zákon je v pořádku, že jsem princip jediného občanstí zavedli jen proto, abychom čelili administrativním potížím. Nevysvětlíme.- Oni jsou totiž zvyklí uvažovat opačně: úřady se musejí přizpůsobovat ústavě. Ne naopak.

Jakub Camrda

(Zde je možno si objednat papírové vydání měsíčníku Nová Přítomnost.)


Nevole Cecho-Americanu z navstevy prezidenta Havla v USA roste

Josef Schrabal

Krajansky tydenik v US Americke listy otiskuje dopis predsedy telocvicnych jednot v US Americkeho Orla Oldricha Holubare, ktery se vyjadruje o "oficialnim setkani prezidenta Havla s krajany" 15. kvetna v New Yorku podobnym stylem jako Josef Schrabal v Britskych listech. Holubar. jehoz jmeno bylo taktez vyskrtnuto z pozvanych hosti, konci svuj rozhorceny dopis, ze se prezident Havel sesel s "jim pozvanymi hosty", coz se nepravem vydava za to, ze se sesel s "krajany".

Ale list tech krajanu, co byli vyskrtnuti z listiny hosti obvykle zvanych na ceske akce v New Yorku roste. Taktez vyznamny achitekt Vancura, ktery vede rekonstrukci historickeho Narodniho domu na vychode Manhattanu, byl ze seznamu vyskrtnut.

Z duveryhodnych kruhu se dovidame, ze specielni listina pozvanych hosti byla zaslana z Prahy Petru Polednakovi, vedoucimu ceskeho strediska v NYC, ktery pak listinu s poradci prezidenta opravil. Jak bylo prvne zaznamenano, jednim z techto poradcu ceskeho prezidenta byl v New Yorku Jiri Dienstbier, ktery se v letech 1990-92 zaslouzil spolu s (nyni zesnulou) Ritou Klimovou-Mlynarovou o vybudovani velice mocne negativni ceskle lobby v US.

Na vymluvu mluvci Hradu Gabriely Hermanove, ze pocet hostu byl limitovan omezenou kapacitou mistnosti na misi , jak uvedl zpravodaj Britskych listu Jaromir Vicari, se v newyorskych ceskych kruzich poukazuje na to, ze se kdyby opravdu chtel prezident Havel se chtel sejit s krajany, mohl pouzit Sokolovnu na 7. ulici. Kdyz opoustel pred nekolika malo tydny misto velvyslanec Karel Kovanda (nyni zastupce ministra zahranici) byla mu usporadana schuzka na rozloucenou prave v teto Sokolovne starostou V. Slavikem (ktery nyni taktez nebyl pozvan). Na to rozlouceni prislo tehdz pres sto ceskych krajanu, kteri uprchli pred komunistickou tyranii. Tito lide se domnivaji, ze se jim chce prezident Havel umyslne chce vyhybat.

Nevime, ceho chtel prezident Havel a jeho poradci v New Yorku docilit, ale urcite popudili mnoho vyznamnych vudcu ceskych celoamerickych organizaci a podporili rust negativni lobby v US.

Josef Schrabal, New York

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html