Rasismus a kontroverzní zákon o občanství v Německu
Musa Ataman (36) je oblíbenou osobností v porýnském městečku Troisdorfu. Přistěhoval se do Německa z Turecka za stým otcem před jednadvaceti lety. Je velmi aktivní v německé občanské společnosti. Dostal za to několik medailí a státních odměn. Touží po německém občanství a po německém pase, ty ale zřejmě dostat nemůže, napsal minulý čtvrtek britský deník Guardian.
Ataman zažádal o německé občanství už před šesti lety, a stále na ně čeká. Německé úřady mu tvrdí, že německé občanství dostat nemůže, protože Turecko ho odmítá uvolnit z tureckého občanství.
Ataman je totiž Kurd z východního Turecka, je aktivní v exilové kurdské politice. Ankara konstatuje, že ho neuvolní z tureckého občanství, protože Atam odmítl vykonat v Turecku povinnou vojenskou službu. Ataman přitom žije v Německu od svých patnácti let. Německo konstatuje, že Ataman nemůže mít dvojí občanství.
Znamená to, že Atamanovy děti, jimž je13 a 14 let, Ugur a Jinda, také nesmějí mít německé občanství. Totéž se v Německu týká stovek tisíc lidí, přistěhovalců třetí generace.
"Nikdy nebyli v Turecku. Chodí do německých škol, jejich přátelé jsou Němci, považují se za Němce. Ale nemají německý pas. Není to správné," říká jejich otec.
Nyní je situace těchto mladých lidí ještě obtížnější, protože německá vláda zavedla víza a povolení k pobytu pro děti přistěhovalců, které se narodily v Německu. Ugur a Jinda, kteří se narodili v Troisdorfu a prožili tam celý svůj život, nemají automatické právo žít v Německu, ale musejí žádat o povolení k pobytu.
Ročně se rodí v Německu více než 100 000 dětí jako "cizinci". Je to patnáct procent všech nově narozených dětí.
Vyrostou v Německu, budou chodit do německých školek a škol, uzavřou sňatek s Němci a budou mít děti, které budou v Německu "cizinci". Statisticky jsou registrovány tyto osoby jako cizinci, i když jsou to ve skutečnosti děti a mládež této země, konstatovala loni německá vládní analýza.
V Německu vzniká tlak, aby byly změněn zákon o občanství, založený na odsunování dětí přistěhovalců do obrovského cizineckého ghetta.
Ale kancléř Kohl a jeho Křesťansko demokratická unie bojují proti změnám říšského zákona z roku 1913, který dává právo na německé občanství jen "pokrevním Němcům".
Německý parlament o této otázce nyní debatuje. Opozice a část vládnoucí koalice požadují, aby dostali děti přistěhovalců, narozené v Německu, automatické právo na dvojí občanství.
Kancléř Kohl tvrdil minulý týden, že kdyby se tak stalo, počet Turků v Německu by vzrostl na 6 miliónů. Vysloužil si tím obvinění, že šíří nepodložené poplašné zprávy.
Známý německý spisovatel Guenther Grass vyvolal minulý týden v Německu bouři protestů, když konstatoval, že německá vláda vytváří klima rasismu a xenofobie.
V Německu žije ze všech zemí Evropské unie největší počet přistěhovalců. Je jich tam registrováno 7 miliónů a mnoho přistěhovalců tam žije ilegálně.
Německo je také ze západních demokracií jediná země, která má přísně restriktivní zákon o občanství. Pokrevní příbuzenství s etnickými Němci vám dává právo dostat německé občanství, ať žijete kdekoliv na světě. Když se narodíte v Německu, ale neněmeckým rodičům, oficiálně jste považován za "cizince".
Je velmi obtížné stát se Němcem. V roce 1993 dostalo německé občanství 45 000 osob neboli 0,65 celkového počtu přistěhovalců, i když bylo průzkumem veřejného mínění v roce 1994 zjištěno, že 60 procent mladých německých "cizinců" by chtělo německý pas.
Pravicový německý ministr vnitra Manfred Kanther sliboval, že se Německo nikdy nestane multikulturní zemí.
Potíž je, že "cizinci" tvoří v Německu 9 procent obyvatelstva a do roku 2000 to bude dvanáct procent. Ve Frankfurtu žije více než 30 procent "cizinců", v Mnichově a ve Stuttgartu je to 25 procent a v Berlíně žije více než půl miliónu přistěhovalců.
Tato obrovská "cizinecká" komunita přispívá velkými finančními částkami na německé sociální zabezpečení. Přistěhovalci platí více 30 miliard marek ročně do německých důchodových fondů a téměř 120 miliard marek na daních a na poplatcích sociálního zabezpečení. Nemají ale právo volit.
Ataman se nevědomky ve svých protestech, požadujících německé občanství, vrací ke kořenům americké války za nezávislost, jejímž heslem bylo: "No taxation without representation" - "Nebudeme platit daně, pokud nebudeme smět si volit vládu."
Jen jeden ze 672 poslanců německého parlamentu je tureckého původu.
