Globální problém: práce malých dětí v průmyslu
Americký senátor Tom Harkin navrhl nedávno ve Spojených státech přijetí Child Labour Deterrence Bill, zákon na odstrašení dětské průmyslové práce. Zákon má pravomoci zakázat dovoz toho zboží do Ameriky, které ve světě vyrábějí děti.
V Bangladéši mělo zavedení tohoto zákona okamžitý dopad. Desítky výrobců oděvů okamžitě propustily své dětské pracovní síly. Tyto děti nyní shánějí živobytí ještě daleko hůře než dříve.
Dvanáctiletý Delwar Hossain do té doby pracoval dvanáct hodin denně v textilní továrně, kde žehlil košile a balil je na export. Po propuštění se živí tím, že na ulicích sbírá papírové odpadky a prodává je do sběru. Jeho maminka je duševně nemocná a Delwar je jediný člen rodiny, který vydělává. Některé holčičky, které přišly o práci v textilních továrnách, byly nuceny se dát na prostituci.
V Oslo se minulý týden sešli odborníci z organizace UNICEF a z Mezinárodní organizace práce s celou řadou vládních představitelů ve snaze vyřešit tento problém.
I když byl Harkinův zákon v první instanci vlastně škodlivý, nicméně se po jeho zavedení pokusila vláda Bangladéše reagovat pozitivně. Spolu s UNICEFEM a s Mezinárodní organizací práce vyjednala s oděvními továrnami dohodu, podle níž mají poskytnout pracovní příležitosti dospělým členům rodin propuštěných dětí a děti mají - na státní náklady - začít chodit do školy. Částečně financují tyto školy britské charitativní organizace.
Často se argumentuje, že se proti široce rozšířené dětské práci nedá nic dělat: dětská práce bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat chudoba.
Chudoba je skutečně velkým problémem. Podle studií UNICEFU (Fondu OSN pro děti) žije dnes na světě alespoň 650 miliónů dětí pod hranicí extrémní chudoby. Ta je definována jako příjem méně než jednoho dolaru denně. Počet takto chudých dětí roste. Také se zvyšuje rozdíl mezi chudými a bohatými. Nejnovější světová analýza Human Development Report zjistila, že rozdíl mezi nejbohatšími a nejchudšími dvaceti procenty lidstva byl v roce 1960 30 ku jedné, v roce 1994 byl 78 ku jedné.
Dětská práce se nyní objevuje i v některých zemích postkomunistické Evropy, kde rychle rostou počty chudých lidí.
UNICEF ovšem zdůrazňuje, že ne vždycky plodí chudoba dětskou práci. Naopak mnohdy plodí dětská práce chudobu, protože když děti nemohou chodit do školy, nezískají vzdělání a neuplatní se v dospělosti na trhu práce.
Čtyři základní podmínky vedou většinou k tomu, že nedochází k dětské práci:
Zákonem požadovaná povinná školní docházka Dobré školní osnovy Pružný školní rok Minimální náklady na školní vzdělání, ať už jde o školné anebo o náklady na tužky, sešity, učebnice a školní obědy
UNICEF konstatoval, že když před třemi lety zrušila Malawi školné za základní vzdělání, hned od nového školního roku začalo chodit do školy o padesát procent více dětí. Je proto důležité, aby nebyly nuceny těžce zadlužené země třetího světa v důsledku prázdné státní kasy uvalovat na základní školství školné.
Měly by existovat hospodářské pobídky, které by kompenzovaly rodiny za to, že budou dítě, které dosud pracovalo, posílat do školy. Velmi účinné se ukázaly být malé půjčky pro ženy, v jejichž důsledku došlo v mnoha zemích k dramatickému poklesu dětské práce.
Dětskou práci také omezí etické chování západních investorů. Tak už nyní existují západní firmy, například "Rugmark", která dováží z Indie koberce do Německa, které zakládají svou pověst a svůj marketing na tom, že zaručují, že jejich zboží nevyráběly v Indii děti.
Bojkot spotřebitelů a nátlak akcionářů také vedly k tomu, že omezily firmy Nike a Levi Strauss zaměstnávání dětských pracovních sil.
Celosvětově pracovalo v roce 1995 27 procent chlapců ve věku od 5 do 14 let a 23 procent dívek v témže věku.
V Africe to bylo 45 procent chlapců a 37 procent dívek, v Asii 22 procent chlapců a 20 procent dívek, v Latinské Americe 46 procent chlapců a 11 procent.dívek.
