Dvojí občanství: Jiří Jírovec píše Jiřině Fuchsové
Mila pani Fuchsova,
venovala jste mi clanek v BL (22.1.1988) a ja ted vaham, jak se Vam mam odvdecit. Zpocatku se mi vnucovala ironie - to kdyz muj zrak padl na vetu o tom jak si nekdo protipravne nakradl, ale pak jsem si uvedomil, ze by to bylo lacine.
Nevim zcela presne, co Vam na mem clanku vadilo. Napsal jsem jenom to, ze smlouva z roku (a to se opravuji) 1928 byla v urcitem obdobi pro urcitou skupinu emigrantu vyhodna a ze ono usporadani u jinych emigrantu vzbuzovalo zavist. Nabidl jsem svuj pohled na jeden z mnoha aspektu problemu urovnavani vztahu, nic vic. Neomyvam zadne myty, nedelal bych to, ani kdybych je znal.
Ptate se, zda mi nepripada podivne, ze vsichni mohou a cast Cechu v USA ne. Nepripada, ale z jineho duvodu, nez si ted asi myslite. Dovolte, abych Vam to vysvetlil citovanim casti dopisu, ktery jsem poslal R. Smolikovi:
"Vlastnicke spory mezi vladou na jedne a jednotlivcem (zajmovou skupinou lidi, kmenem atd) jsou velmi slozite a nakladne. Z hlediska ceske vlady je pochopitelne, ze hleda cesty, jak pravo restituce omezit na co nejmensi miru. To nema nic spolecneho s politikou nebo lepe receno s ideologii. V Kanade se leta resi spory mezi provincnimi vladami a potomky puvodnich obyvatel, kteri se citi byt v minulosti tou kterou vladou podvedeni. Zajimave je, ze neexistuje nejaka universalni formule, podle ktere by se ony spory resily. Nekdo dostane vic, nekdo min a nekdo vubec nic, podle toho ci argumenty nabudou vrch."
Skupina lidi, kterou zastupujete, ma proste smulu, ze ta smlouva existuje a ceska vlada ji pouziva stejne tak jako by ji pouzila kterakoli jina, kdyby se tim dalo usetrit. Nic vic.
Ve svem clanku jsem nadhodil problematicnost dvoji statni prislusnosti a pouzil vojenskou sluzbu a volebni pravo pro ilustraci. Domnivam ze, ze klast podobne otazky je zcela legitimni, a ze obrazek lidi stehujicich se sem a tam je velmi zjednodusena idylka.
Predpokladam, ze zadny stat neni prilis odvazany z existence dvojiteho obcanstvi, ani USA. Budu jeste jednou citovat z dopisu R. Smolikovi:
"Muj soused v praci je obcan USA trvale zijici v Kanade. Tento statut mu umoznuje volit v presidentskych volbach, ale uz ne na jakekoli jine nizsi urovni. Pred casem ziskal kanadske obcanstvi, takze nyni ma obcanstvi dvojite. Svoje puvodni obcanstvi si muze, ale take nemusi udrzet. O tom zda ma narok na to byt nadale obcanem USA nerozhoduje on ale prislusny urad, ktery muze rozhodnout, ze uz obcanem USA neni. Proti takovemu rozhodnuti je odvolani, ktere muze a nemusi vyjit."
Vite, mne se s tim dvojim obcanstvim neco nezda. Ne v pripade Cechoamericanu, ale vubec. Menit barvy podle toho, jak se to zrovna hodi. Uvedu priklad, ktery se Vas nemuze dotknout, protoze o vraceni obcanstvi teprve jednate. Znam lidi, kteri na jeden pas jezdili na hranice a pak vytahli ten "upraveny", aby usetrili par marek na vymene. Mozna, ze jsem staromodni, co ja vim, ale vidim v tom maleho ceskeho cloveka.
Ale to jsem ponekud odbocil. Myslim si, ze vsem se ma merit stejne. Ze to tak v zivote nechodi vite stejne dobre jako ja. Bojujte za svou vec a kdyz budete mit lepsi pravniky nez Praha, tak vyhrajete. Preji Vam v tom uspech a hlavne, az budete mit ceske obcanstvi, aby Vam nejaky pomateny urednik nechtel vzit to druhe.
Jiří Jírovec
P.S. Spojeni prava na restituci s ceskym obcanstvim bylo pravdepodobne soucasti triku, ktery mel uklidnit obyvatelstvo - cesky majetek prece zustane v ceskych rukou (alespon docasne). Sam mam na restituci kolisavy nazor, protoze mi neni jasne, jak udrzet rovnovahu mezi odstranovanim starych chyb a delanim novych.
