Zmarněná příležitost
Na Glasgow University přednesl v minulých dnech kritickou přednášku o rozšiřování NATO dánský politolog Michael Andersen, který působí na tamější katedře politologie a odborně se zabývá vojenskou problematikou, problematikou NATO i jeho rozšiřování.
Zde je shrnutí jeho argumentů, podle mých stručných poznámek:
Původně se předpokládalo, že zajištěním evropské bezpečnosti v devadesátých letech nebude rozšiřování NATO, že vytváření vojenských bloků po pádu komunismu je zastaralá a nepotřebná věc, že vznikne "společný evropský dům". Významnou roli měla hrát Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Nyní se však naopak hovoří o rozšiřování NATO, politika Západu se v této věci změnila o 180 stupňů.
Evropští politikové během devadesátých let promrhali celou řadu příležitostí. Lidé za to tvrdě zaplatí.
Byla promarněna příležitost připoutat Rusko k Evropě. Západ Rusku poskytl množství prázdných slibů, dal mu k dispozici velmi špatné ekonomické rady a v důsledku má nyní Západ i západní reformy v Rusku velmi špatnou pověst.
Nevznikl žádný evropský bezpečnostní systém. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě zůstala impotentní. Rozhodnutí rozšířit NATO bylo učiněno jednostranně a pro Rusko je nepřijatelné.
Ke změně západní politiky a k rozhodnutí rozšířit NATO do střední a východní Evropy došlo v období od září 1993 do července 1994.
Nikdy nebyl zveřejněn žádný důvod, proč se NATO do středovýchodní Evropy rozšiřuje. S otázkou evropské bezpečnosti to nemá nic společného. Řešení bylo přijato bezmyšlenkovitě a automaticky, a to v důsledku domácí americké politiky a východoevropských lobbystických skupin.
Argumenty pro rozšiřování NATO jsou slabé:
1. "NATO má morální povinnost rozšířit se do střední Evropy." - Poté, co NATO selhalo v bývalé Jugoslávii, nemá vůbec právo se ohánět jakoukoliv morálkou. Kromě toho, ohroženy Ruskem nejsou středoevropské země, ale země pobaltské, a ty nikdo do NATO nepřijímá.
2. "Je to v zájmu Západu rozšířit NATO do střední Evropy, zejména pro to, aby se prostřednictvím NATO vyřešily případné otázky uprchlíků, drog, organizovaného zločinu." Ale k řešení těchto problémů existují jiné, efektivnější organizace.
3. "Ve střední Evropě vládne nestabilita, a ta zpomaluje společenské a hospodářské reformy. Rozšířené NATO bude tyto země stabilizovat." - Jenže země jako Španělsko, Portugalsko a Řecko byly stabilizovány přijetím do Evropské unie, nikoliv do NATO. Pokud skutečně existuje korelace mezi vojenskou stabilitou a hospodářským pokrokem, tak by měly být přece do NATO přednostně přijaty Rusko a Ukrajina, které jsou daleko nestabilnější než středoevropské země, o tom však nikdo neuvažuje.
4. "Rozšiřování NATO do střední Evropy je obranou proti Rusku, účelem je odstrašit Rusko." - Rusové však chtějí normální život, nikoliv vojenský adventurismus. Ani Žirinovskij si nepřeje vojenské dobrodružství. K čemu by Rusku sloužil útok na středoevropské země? 70 procent ruské armády se rozložilo. Ruská armáda funguje méně výkonně než na 50 procent své kapacity.
Do září 1993 převládal názor, že by se NATO mělo rozšiřovat jen v tom případě, pokud se Rusko stane hrozbou. Vznikl program Partnerství pro mír.
V září 1993 podporoval Clinton Jelcina při bombardování ruského Bílého domu, Amerika se zajímala daleko více o Rusko než o střední Evropu. Havel hovořil o druhé Jaltě, Walesa o roce 1938.
V lednu 1994 na bruselské vrcholné schůzce byl pro střední Evropu zahájen program Partnerství pro mír.
Spojené státy si uvědomily, že na domácí americké scéně má Rusko velmi špatný image, že je zjevné, že bude Rusku trvat dlouho, než se stane demokracií.
Roky 1988 - 1992 byly obdobím líbánek mezi Západem a Gorbačovovým Ruskem. Jenže Západ poskytl Rusku špatné hospodářské rady a promrhal dobrou vůli ruského obyvatelstva. Američtí politikové od roku 1992 - 1993 věděli, že Západ ztratil u ruského obyvatelstva svůj kredit, ale neodvažovali se to říct americké veřejnosti.
Ke změně politiky Západu vůči rozšiřování NATO došlo po roce 1993, po Jelcinově bombardování ruského Bílého domu.
V únoru 1994 bylo podepsáno ve střední Evropě Partnerství pro mír, konala se společná vojenská cvičení. V lednu 1994 cestoval Clinton do Prahy a řekl Havlovi, že už nejde o to, zda se bude NATO do střední Evropy rozšiřovat, ale o tom, kdy a jak se bude rozšiřovat. Jeho přísliby však byly stále jen velmi mlhavé.
Clinton ale také řekl, že americká vojska od této doby budou chránit střední Evropu.
22. června 1994 podepsal Kozyrev za Rusko Partnerství pro mír, aniž by Západ uznal pro Rusko zvláštní roli.
V roce 1994 se v Americe konaly volby. Rusko bylo součástí republikánské kampaně. Případ odhaleného ruského špióna v CIA, Aldriche Amese podkopal postavení Stroba Talbota, který byl v americké vládě tvůrcem proruské zahraniční politiky.
Ve Spojených státech lobovali Středoevropané pro rozšíření NATO do střední Evropy. Americká vláda se jich bála, neboť Středoevropané mají schopnost rozhodovat na americkém Středozápadě o výsledku prezidentských voleb.
Velmi efektivní bylo vystupování republikána Boba Dola, který se neustále ptal, Bille (Clintone), řekněte nám proč se formuluje americká zahraniční politika v Moskvě?
Americká proruská zahraniční politika, založená na pozitivním vnímání postkomunistického Ruska, skončila.
Západní Evropa byla s politikou rozšiřování NATO, kterou začaly z vnitropolitických důvodů prosazovat Spojené státy, velmi nespokojena.
Jaké to bude mít důsledky?
Může vzniknout taková situace, jako po ukončení první světové války, nebo taková situace, jako po ukončení druhé světové války, nebo situace jiná.
Ještě v roce 1995 konstatoval Anthony Lake, americký poradce pro národní bezpečnost, že "Rusové rozšíření NATO do Střední Evropy pochopí".
Naproti tomu v roce 1997 se vyjádřil Javier Solana, že "Rusko pravděpodobně nikdy nepřijme rozšíření NATO do střední Evropy."
1. Nastane-li situace jako po druhé světové válce, dojde k zmrazení vztahů mezi Moskvou a Západem. Nastane období studeného míru. Znovu vznikne rozdělení Evropy, tentokráte o trochu dál na východ. Dojde ke zrychlení rozpadu Společenství nezávislých států. Rusové zřejmě odmítnou dojednat a schválit dohodu o konvenčních vojskách v Evropě a smlouva Start II, podepsaná v roce 1993, zřejmě nebude ratifikována ruským parlamentem.
V říjnu 1995 napsala Nezavisimaja gazeta, že se ruský generální štáb bude muset více spoléhat na jaderné zbraně a že je zaměří na nové členské země NATO.
Rusko bude pravděpodobně zlepšovat styky s Irákem, s Čínou, s Íránem a Libyí.
Toto všechno v první řadě poškodí Rusko. Avšak nestabilita v Rusku poškodí Evropu.
2. Nastane-li situace jako po první světové válce, je možné že smlouva o rozšíření NATO bude podepsána ale nebude realizována. Smlouva totiž vůbec není přesvědčivá a není dostatečně silná na to, aby mohla být opravdu realizována. Hrozí nebezpečí, že se smlouva o rozšiřování NATO rozloží tak, jako versailleská smlouva, uzavřená po první světové válce. Clinton se sklonil před přáním středoevropských lobbystů. Možná bude znovu zvolen, ale realizace smlouvy bude obtížná.
Současné strategické důvody pro rozšiřování NATO jsou totiž velmi slabé.
3. Vážnou otázkou je, zda astronomické částky, jichž bude zapotřebí k modernizaci armád nových členských zemí NATO, neohrozí hospodářské ozdravění těchto zemí.
Západ vysílá středoevropským zemím špatný signál:
"Teď jste svobodni, a tak budete muset platit daleko větší daně."
Autor přednášky Michael Anderson hledal v britské Dolní sněmovně dokumenty o parlamentních debatách týkajících se rozšiřování NATO do střední Evropy.
Nenašel tam nic. O rozšiřování NATO se v Dolní sněmovně nediskutovalo. Problém nebyl vůbec analyzován.
