Britské listy

Senator Kavan se zeptal pana Solany, zda by CR teoreticky mohla vystoupit z NATO i po ratifikaci jejiho vstupu clenskymi zememi NATO. To pry vzbudilo rozhorceni pravicovych poslancu a vyvolalo spekulace o Kavanove spolupraci s STB (ja osobne nerozumim teto logice.)

Ve zpravodajstvi se dale objevilo svedectvi byvaleho reditele BIS Stanislava Devateho, ktery vystoupil znovu se starymi "dukazy" o udajne Kavanove spolupraci s STB.

NOVA dale uvedla, ze Kavan vede snad devet sporu na ochranu osobnosti, ale s televizi NOVOU pry soudni spor prohral. A to bylo vsechno. Ve zpravodajstvi bylo vynechano stanovisko soudu, ktery rozhodl o tom, ze Kavan je v teto zalezitosti nevinny.

Pana Kavana nemam pro jeho chovani tesne po nedavne autonehode prilis v lasce, ale toto zpravodajstvi se mi zdalo az prilis nechutne a demagogicke.

I. Hora

Poznámka Jana Čulíka

Pro Kavanovu tiskovou agenturu Palach Press, která za komunismu působila v Londýně a rozšiřovala (v každodenní spolupráci s pražským Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných) do západních sdělovacích prostředků informace o pronásledování českých disidentů a o nezávislém českém politickém životě, jsem spolupracoval zejména v letech 1988 - 1989. Do pádu komunismu jsem se však s Janem Kavanem nikdy osobně nesetkal, komunikovali jsme denně, často několikrát, telefonem a prostřednictvím e-mailu. Překládal jsem pro Jana Kavana texty českých disidentů do angličtiny a ty on pak dával k dispozici světovým tiskovým agenturám, které je tiskly jen velmi neochotně. Nikdy jsem s Kavanem nepřišel do konfliktu a naše spolupráce fungovala vzorně.

Je však pravda, že někteří jiní lidé, kteří tou dobou žili v Londýně, svědčí o tom, že byl prý Jan Kavan neobyčejně dezorganizovaný. Před několika lety věnoval Kavanovi rozsáhlou reportáž (více než 20 hustě tištěných stránek) významný americký časopis New Yorker. Je to velmi dobrá reportáž, stála by za překlad do češtiny, text je ovšem nesmírně dlouhý: byla by to vlastně malá samostatná knížka. Autor líčí rozporné aspekty Kavanovy osobnosti, které podle něho vyplývaly z toho, že měl velmi traumatické dětství a mládí (Kavanův otec, komunista, byl v padesátých letech dlouho vězněn, hned po propuštění z vězení zemřel. Syn, silně vázaný na otce i matku, se zařekl, že se komunismu pomstí a snažil se od mladých let proniknout jako škůdce do komunistických struktur.) Zároveň však americký reportér poukazuje na to, že se Kavana bezdůvodně pokusili v Československu obviněním ze spolupráce s Stb jeho političtí oponenti velmi neférově zničit.

Celá řada významných českých disidentů svědčila o tom, že Jan Kavan byl pro ně významným zázemím. (Český tisk o těchto svědectvích většinou neinformoval.) Léta pašoval Kavan do Československa prostřednictvím zvlášť upravených vozů a kamionů zakázané tiskoviny. Jen jednou kamion zadržela policie, a to na udání člověka z Československa.

O videonahrávce "výslechu" těsně po listopadové revoluci, na níž si Kavan připíjí s estébáky, jsem s ním hovořil v jednom interview. Kavanovo svědectví bylo toto:

Konstatoval, že když se koncem listopadu 1989 vydal na britský pas do Prahy, byl okamžitě po příletu zadržen estébáky na ruzyňském letišti a následoval velmi tvrdý, mnohahodinový výslech. Pak ho pustili do města. Posléze si ho povolali znovu, a tento druhý výslech byl naopak velmi přátelský. Uprostřed výslechu přinesl jeden estébák láhev. "Když ji otevřel," konstatoval Kavan, "neviděl jsem důvodu, proč se nenapít". U některých lidí s českou nesmiřitelností je to možná nepochopitelné, ale Kavan žil dvacet let v Británii, kde si v parlamentě poslanci ze soupeřících stran tvrdě nadávají, a po parlamentním zasedání jdou spolu na oběd. Kavan mi tehdy řekl, že když se to snažil vysvětlit Stanislavu Devátému, Devátý mu na to odvětil, že "on by si s estébáky NEPŘIPIL NIKDY."

Nemohu soudit, zda tento videozáznam něco znamená či nikoliv. Je to nezjistitelné. Soud v Praze Jana Kavana osvobodil od nařčení, že byl spolupracovníkem Stb.

Byl jsem koncem osmdesátých let svědkem, že když byl Stanislav Devátý mučen českou komunistickou policií (pokud se pamatuji, zavírali ho nahého do studené cely a snad ho i polévali vodou), Kavan udělal obrovské množství práce na jeho záchranu. Způsobil, že o Devátém psal týdeník Sunday Times. Čeští policisté se zalekli a útlak proti Devátému zmírnili.

Zdá se mi docela sprosté, že Devátý vystupuje proti Kavanovi, přestože mu Kavan možná zachránil život. Rád bych věděl, co je motivací těchto útoků a proč si Stanislav Devátý myslí, že jsou ospravedlnitelné (pokud si to myslí).

Nijak přitom neobhajuji nedávný Kavanův incident v Mostecké ulici, ani žádné jiné kontroverzní jednání Jana Kavana. Jsem přesvědčen, jak jsem napsal, že po bouračce v Mostecké měl Kavan ze své funkce zahraničně politického mluvčího rezignovat.

Těsně po Novém roce jsem dostal od Jana Kavana dopis, v němž předpovídá, že v předvolebním období prý má proti němu být z politických důvodů zahájena nová očerňovací kampaň.

Otázka, kterou položil Jan Kavan Javieru Solanovi ohledně NATO, je sice sama o sobě možná trochu naivní (Kavan si snad tyto věci měl přece předem zjistit sám), ale politicky bylo její vznesení v dané chvíli legitimní.