Příloha 1
Princip nestrannosti ve zpravodajství podle BBC
3.1. Informované a objektivní vytváření programů
Pokud jde o fakta, výběr musí být založen na celém rozsahu myšlenek ve společnosti a na aktuálním vědomí o tom, co je důležité a proč. Při zpracování určitého námětu musí novinář usilovat o hloubkové zjišťování pravdy. Novináři musejí kriticky analyzovat všechny názory a předpoklady prostřednictvím racionální skepse. Novinářská práce musí rozšiřovat lidské poznání a zmenšovat rozsah nevědomosti.
Novinářská práce musí být objektivní. Oficiálně poskytovaná vysvětlení, proč došlo k určitým událostem, musejí být samostatně kriticky hodnocena a porovnávána s celou řadou nezávislých názorů a postojů. Normálně je nutné zařadit do vysílání názory institucí, jichž se problém týká, a hlavních účastníků události, avšak dobrá novinářská práce by měla jít dál. Kvalitní novinářská práce musí nabídnout veřejnosti inteligentní a informovanou analýzu, která jí umožní, aby si utvořila vlastní názor. Reportér má právo vyjádřit profesionální úsudek, nikoliv však vlastní osobní mínění. Reportérův profesionální úsudek nesmí být normativní. Musí být založen na celé dosažitelné škále názorů. Reportérův úsudek je nejvhodnější, je-li nabízen s autoritou a věrohodností zkušeného korespondenta nebo komentátora a je-li podlože jasně vysvětlenými fakty. Musí být zřejmé, že úsudek komentátora je bystrý a spravedlivý. Posluchači a diváci by neměli být schopni z nezávislých pořadů společnosti BBC zjistit, jaký mají na diskutovanou věc názor redaktoři na televizní obrazovce. Dobrá novinářská práce umožní občanům, zastáncům všech politických přesvědčení, aby si udělali o analyzovaném problému vlastní úsudek.
3.2. Přístup k mocným
Pokud se zpravodajské a dokumentární programy zabývají problémem, který se týká mocných včetně členů vlády - účastníci programu budou často usilovat o to, aby si vyjednali předem povahu a postavení svých příspěvků. Struktura a forma programu však musí být vždy určena tvůrci programu podle editoriálních zásad. Tvrzení všech stran musejí být uvedena se stejným důrazem a konfrontována příslušnou silou.
Redaktoři mají povinnost hovořit při rozhovorech s členy vlády a s jejich kritiky neosobně a bez emocí. Křížový výslech politika a jeho kritika ve vysílání musí být důrazný, avšak zdvořilý. Interviewující redaktoři mají povinnost konfrontovat politika či jeho kritika se všemi významnými protiargumenty. Reportéři však nesmějí vůči interviewovaným vystupovat nepřátelsky. Všem stranám v debatě musejí reportéři dávat otázky stejným tónem.
3.3. Citlivost vůči urážkám a rozhořčení
BBC se za všech okolností snaží přinášet nestranné zpravodajství. Ve snaze zaznamenat všechny případné události a názory budou chtít novináři čas od času přinášet zpravodajství nebo interviewovat osoby, jejichž názory mnohé urazí. V takových případech musejí být odpovědní vedoucí relace po příslušném přešetření přesvědčeni, že materiál je ve veřejném zájmu a že zveřejněním urážlivých názorů bude dosaženo lepšího pochopení události a problému. Vedoucí relace musejí být přesvědčeni, že pochopení problému převáží urážku.
Dávání otázek by nemělo být nikdy zastrašující a poučující. Když však moderátoři dělají rozhovor s lidmi, jejichž chování nebo názory způsobují skutečné pobouření, je třeba být citlivý k názorům diváků. Kladeni otázek musí být bezchybně přísné a odpovědi by měly být posuzovány a konfrontovány s důrazem a pokud je to nezbytné, opakovaně. Bylo by nevhodné, aby moderátor nebo zpravodaj vyjádřil osobní rozhořčení nebo partnera v rozhovoru urazil. Avšak celkový kontext, ve kterém se rozhovor koná, by měl vzít v úvahu náladu veřejnosti.
Čas od času některé události povedou k velkému vzedmutí emocí a pro diváky bude obtížné přijmout princip nestrannosti v programu. I v takových situacích může být "citlivý materiál" relevantní. Vedoucí
relací by se neměli stydět takový materiál vysílat, ovšem až po zralé úvaze pokud jde o tón a načasování.
Zásady vedení rozhovoru (dle BBC)
Rozhovory jsou pro rozhlasovou a televizní žurnalistiku zásadním nástrojem - ať již vysílané živě nebo ze záznamu, v plném znění nebo zkráceně.
Krátké zpravodajské rozhovory směřující k získání "zvukových štěků" jsou většinou záležitostí jedné otázky dotazovanému, která uvede příběh nebo vyjádření názoru. V některých programech mimo zpravodajství mohou mít rozhovory konverzační nebo nestrukturovanou podobu. Pokud jsou však dotazovaní zpovídáni nebo prověřováni v záležitostech veřejné kontroverze, pro vedoucí relací a moderátory je důležité, aby k nim přistupovali promyšleně. Následující návody zdůrazňují nejdůležitější okruhy problémů.
Interviewující novinář musí být dobře informovaný. Musí znát dříve zveřejněné předchozí názory interviewovaného na zkoumaný problém. Interview je nejefektivnější, shrne-li reportér v úvodní otázce výchozí pozici, tak se zabrání tomu, aby interviewovaný dlouze opakoval známé skutečnosti. Interview by měl obsahovat nové informace. Proto se musí celý produkční tým - nejen pouze reportér - na interview předem řádně připravit. Otázky, kladené interviewovanému, musejí být jasně a konkrétně formulovány. Reportér a produkční tým musí předem odhadnout, jak asi interviewovaný bude odpovídat, a mít předem připravené k možným odpovědím doplňovací otázky. Pro přípravu interviewů by měl reportér i produkční tým využívat nezávislých odborníků. Interviewující reportér by měl mít k dispozici důkazy, podporující jeho otázky. Špatně připravené a nedostatečně konkretizované myšlenky umožňují interviewovanému, aby je lehce odmítl. To může být trapné pro reportéra, pro pořad i pro BBC.
Argumentace všech, kdo vyjadřují ve vysílání kontroverzní názory, musí být energicky zkoumána. Osoby u moci a osoby, snažící se získat moc, musejí být interviewovány stejným způsobem. Reportéři BBC nesmějí budit dojem, že sympatizují s tou či onou stranou. Reportér musí argumentovat tvrdě, skepticky a musí být dobře informovaný, nesmí však projevovat zaujatost vůči té či oné straně.
Je nutné, aby interviewovaní předem přesně věděli, proč jsou zváni k rozhovoru, o čem se bude hovořit, v jakém je to pořadu a jakou v něm budou hrát roli. Nepovažuje se za správné poskytovat předem interviewovaným otázky. Ani reportér nesmí interviewovanému slibovat, že se v rozhovoru bude přidržovat dohodnutých formulací. Pokud interviewovaná osoba odmítne rozhovor poskytnout, jestli nedostane předem přesně formulované otázky, rozhlasoví a televizní pracovníci musejí uvážit, zda je vhodné takový rozhovor vůbec vysílat, anebo oznámí ve vysílání podmínky, za nichž se rozhovor uskutečnil.
Interviewy by měly být pronikavé a věcné. Měly by být vedeny zdvořilým tónem, ať interviewovaný provokuje jakkoliv. Otázky, jejichž účelem je interviewovaného dezorientovat, jako "Dostal jste se do těchto obtíží, protože jste nepoctivý, anebo prostě jen hloupý?" jsou v BBC nepřípustné. Takovými otázkami vyvolá reportér nepřátelskou reakci od posluchačů, jejichž sympatie přejdou na stranu interviewovaného. V dobře vedeném interview musejí mít posluchači dojem, že se reportér ptá jejich jménem. Rozhlasoví a televizní pracovníci by si měli udržet jejich sympatie. Kromě toho jsou nefér otázky téměř vždy neproduktivní, protože zkušený interviewovaný je lehce dokáže bagatelizovat.
V zájmu spravedlnosti musejí obdržet interviewovaní dostatečný prostor pro své odpovědi. Týká se to především jejich první odpovědi. Reportéři se však v současnosti musejí stále častěji potýkat s profesionálně vyškolenými politiky, kteří se dokáží efektivně vyhýbat konkrétní odpovědi a dlouho mluví o ničem. Je ospravedlnitelné, aby reportér interviewovaného při řeči přerušoval. Přerušení však musí být dobře načasováno. Mělo by přijít až poté, co interviewovaný vyloží svůj hlavní argument, anebo je zjevné, že se jeho vysvětlení vyhýbá. Vede-li reportér rozhovor rychlým tempem, povzbuzuje to úsporné a zaostřené odpovědi.
Mocné osobnosti jsou v současnosti intenzívně školeny k tomu, jak využívat rozhlasového či televizního rozhovoru jako vlastní politické platformy a k tomu, aby se vyhnuly jeho skutečnému účelu. Na snahu interviewovaného vyhnout se odpovědi na položenou otázku musí reportér v rozhovoru upozorňovat, a to nevzrušeně a zdvořile, je-li to nutné, opakováním otázky a vysvětlením interviewovanému a posluchačům, proč nebyla předchozí odpověď dostatečná.
