Brali to bratři Mašínové hákem?
Milý pane Jírovče,
prosím Vás zdvořile o upřesnění Vašeho pojmu:
"Dobře, byli bratři Mašínové, kteří to brali tak trochu hákem...".
Velmi mě zajímají názory lidí, kteří se vyjadřují k odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů, se kterou jsem se měl příležitost seznámit při práci na dokumentárním filmu "Země bez hrdinů..., země bez zločinců...c ČT 1996", ve kterém jsem se snažil osvětlit a doložit skutkové podstaty a motivace činů, které se jim i v postkomunistické éře v České republice dávají stále za "vinu".
Na základě studia dokumentů, vyhledání svědků a několikadenního osobního setkání s oběma bratry Radkem a Josefem, s Milanem Paumerem, Ing. Vladimírem Hradcem a dalšími spolupracovníky odbojové skupiny, jsem přesvědčen o tom, že tito mladí autentičtí hrdinové v určité historické době (zejména 1950 -1953) vůbec nic "nebrali hákem", ale zachovali se mimořádně aktivně vlastenecky, rozvážně a hrdinně, o čemž svědčí mj i skutečnost, že chrabrá komunistická policie nebyla sto dostat se jim na stopu ani za mnoho let jejich odbojové činnosti až do jejich odchodu z Čech v roce 1953...
O přiměřenosti jejich činnosti s ohledem na "mírovou" situaci v zemi se vede v Čechách i mimo vášnivá diskuse, ve které zejména bývalí a současní komunisté odmítají připustit, že v Čechách zuřila občanská válka charakterizovaná samotným Gottwaldem: "Kdo nejde s námi, jde proti nám". Byli to komunisté, kdo první ilegálně sáhli po zbrani - vyzbrojili své bojůvky, kterým říkali Lidové milice.
Kdo, co "bral hákem"?
Aktuálně je pozoruhodné, že byl to právě Milan Paumer, žijící na Floridě, který navštívil v těchto dnech Českou republiku, aby 8. května 1998 položil věnce k památníku letců RAF na náměstí Svobody a ke skromnému pomníčku škpt. Václava Morávka u Prašného mostu v Praze. Byly to jediné věnce, které se ve výroční den ukončení II. světové války na těchto místech nacházely - na stuhách věnců bylo napsáno: "My jsme nezapomněli - Josef Mašín, Ctirad Mašín, Milan Paumer".
Další zajímavý detail: Televize Nova zařadila reportáž z prostého pietního aktu na 1. místo večerních zpráv - v komentáři i titulku mladí redaktoři zkomolili jméno - namísto Paumer uvedli opakovaně Pauner...
Dnešnímu režimu v Čechách se daří naplnit titulek článku Petrušky Šustrové z ČTD 1995: "Zameťte Mašíny (a s nimi i Milana Paumera a další) pod koberec, ať je není vidět".
Mladá generace - včetně redaktorů Novy - nezná ani jména autentických hrdinů novodobé historie. Český stát je neschopen (a zřejmě i neochoten) uzavřít trestní stíhání Mašínů a Milana Paumera za boj proti zločinnému komunistickému režimu.
Bůh ochraňuj NATO.
Pane Vadasi,
omlouvám se, že na Váš dotaz, jak jsem to myslel s tím, že to (tedy boj proti komunismu) "bratři Mašínové brali tak trochu hákem". Čas, který mohu věnovat psaní pro BL a korespondenci s ním spojený, je omezený a tak všechno pokaždé nevyjde, jak bych chtěl. Mohu Vás ujistit, že výměnu názorů vítám a že mi neni žinantní přiznat vlastní omyl.
Bratry Mašíny, jsem stavěl do kontrastu s lidmi, kteří bojovali proti komunismu například tím, "že jim to tam (ve volbách) hodili a ani se na to (tedy volební lístky) nepodívali, aby měli komunisti (ve volební komisi) vztek".
Napsal jsem, že to brali tak trochu hákem, protože se mi tenhle barevný výrok zdál celkem případný, vzhledem k tomu, že v soubojích na kolty zvítězili (alespoň pokud vím) i nad lidmi, kteří možná měli s komunismem společného jen tolik co Vy nebo já.
K tomu, zda byli hrdiny nebo teroristy se nemohu zodpovědně vyjádřit. Nevím rovněž, do jaké míry je pravdivá teorie, že každý národ má svůj charakter (a vládu jakou si zaslouží). Mám ovšem pocit, že Češi nemají hrdiny v oblibě a v tom může být jedna část problému bratří Mašínů (a nejen jejich). Jeho druhá část nepochybně spočívá v tom, že žádná moc nevidí ráda ozbrojený odpor - a to ani u ideologicky odlišných sousedů. Hranice mezi terorismem a bojem za osvobození je politiky zcela pragmaticky posouvána podle potřeby.
V současném světě není boj proti komunismu zrovna v popředí zájmu. Dovolte mi, abych uvedl malý příklad. Československá vláda žádala Kanadu několik desítek let o vydání jistého exulanta (vypadlo mi jeho, jinak velmi známé jméno), kterého označovala za válečného zločince. On sám se ovšem označoval jako uprchlík před komunismem, a tak byl hájen, a to až do doby, kdy kanadská vláda usoudila, že je třeba ukázat principiální postoj v boji proti válečným zločincům (to se teď nosí) a tak začíná zhruba osmdesátilété staříky zbavovat občanství a snaží se je deportovat z Kanady pod záminkou, že při žádosti o asyl neuvedli to či ono.
Kausa "bratři Mašínové" je pro české úřady nepříjemná z důvodu, který lze zvýraznit tím, že činnost Mašínů zobecníme jako boj proti diktátorskému režimu, který potlačoval lidská práva. Zkušenost z Afriky nebo jižní Ameriky ukazuje, že někteří diktátoři byli západu ideologicky velmi přijatelní a boj proti nim (tedy za lidská práva a demokracii) spadal do kategorie terorismu. Bratři Mašínové bojovali proti vládě, kterou okolní svět oficiálně uznával jako legální.
Jakými měřítky se má jejich činnost hodnotit - současnými nebo minulými?
Zmínil jsem se o tom, že Češi asi nemají rádi hrdiny. Pokud to je pravda, tak nejspíš proto, že kromě hrdinství existuje i zbabělost a v souvislosti s nimi i poměrně závažná otázka, kterou si lidé neradi kladou, totiž co dělali oni v okamžiku, kdy se jiný stával hrdinou. Někdy v osmdesátých letech se mi dostal do ruky obrázek z Protektorátu. Emanuel Moravec na něm mluví k Pražanúm u příležitosti oslavy zrušení stanného práva po atentátu na Heydricha a likvidaci atentátníků. Našlapáno, jako kdykoli jindy. To je rovněž historie - daleko víc potlačovaná než samotná akce parašutistů.
Nejsem kompetentní k tomu odhadnout, jaké místo bratři Mašínové v české historii mají. Zatím asi žádné, protože není dost vůle k tomu jejich činnost objektivně posoudit.
S pozdravem
Vážený pane Jírovče,
omluvte, prosím, moji netrpělivost a nemístnou nezdrženlivost. Byl jsem velmi zvědav, zda svůj "barevný výraz" (Mašíni svůj boj s komunismem brali hákem.) používáte se skutečnou znalostí skutků příslušníků skupiny bratří Mašínů, nebo se jedná jen o efekt, který je dle mého názoru nepřípadný, a dokonce nebezpečný svojí chytlavostí pro vytváření předsudků u pohodlných a předpojatých čtenářů, kteří nejsou ochotni zjišťovat si informace nutné pro vytváření vlastních svobodných názorů...
Výraz "bráti cosi hákem" dnes v Čechách znamená dělati něco neuváženého, povrchního, nedbalého... Nic z toho nelze vztáhnout na cílevědomou a samostatnou činnost odbojové skupiny bratří Mašínů.
Vaše poznámka o "soubojích na kolty" namířených proti lidem, kteří měli s komunismem jen tolik společného jako Vy nebo já, je opět nepřípadná.
Stanice SNB, které byly cílem jejich útoků za účelem získání zbraní, byly plné příslušníků ozbrojené moci, kteří přísahali, že na obranu "vymožeností dělnické třídy" jsou připraveni položit život. To je výraz vyjádřené loajality zločinnému režimu komunistů.
Pan "pokladník" Rošický je tragickou obětí prvorepublikánské oddanosti zaměstnavateli. Byl to on, kdo si nevšiml, že již nežije v demokratické zemi a byl to on, který se rozhodl pro nasazení vlastního života, když svojí zatajenou pistolí ohrožoval na životě v rozhodujícím okamžiku bezbranného Josefa Mašína. Ten namísto toho, aby se jím nechal zastřelit, vrhl se holýma rukama na nerozhodného pistolníka - pokladníka - a v boji o pokladníkovu pistoli zastřelil jeho. Všichni ostatní účastníci podnikového automobilového výletu, včetně bezpečnostního referenta, který byl zodpovědný za bezpečnost převážených peněz, přežili bez úhony - Josef Mašín je zavedl do lesa a požádal je, aby zde setrvali...
Bratři Mašínové nebyli první, kdo se rozhodl vyzbrojit se na očekávaný střet. Dávno před tím komunisté nelegálně vyzbrojili Lidové milice, zlikvidovali armádní stoupence demokracie, okradli ctihodné občany, zavraždili Dr. Miladu Horákovou a další.
Jestliže okolní státy neprotestovaly proti komunistickému puči v roce 1948, následné třídní genocidě v režii komunistů a z toho vyplývající občanské válce v Československu, není důvod vyvozovati z tristního stavu československé společnosti v padesátých letech legalitu zločinného režimu. I s nacistickým Německem udržovalo mnoho států diplomatické styky...
Činnost skupiny bratří Mašínů proti komunistickému režimu zůstává černým svědomím nás všech, kteří jsme nebyli sto vzepřít se zlu přiměřeným způsobem a zejména těch, kteří se zlem zištně obcovali.
Je naší povinností alespoň pokusit se nazývat věci pravým jménem bez samoúčelně barevných obrazů.
