Protože jsem dostal řadu e-mailů na víceméně shodné téma (vlastně dvě témata), dovolím se vyjádřit se k nim hromadně:
Ivo Mathé není ředitelem České televize a nemůže její chod výrazněji ovlivňovat. To je důvodem, proč jsem rozhovor s ním nevedl "konfrontačně", jako kritiku bývalých poměrů v ČT, ale omezil jsem se na hodnocení současného stavu. K panu Mathé jsem přistupoval jako k odborníkovi v televizní problematice a jestliže jeho odpovědi někdy sklouzly do osobní roviny a místo vyváženého pohledu prezentoval partikulární zájmy určité mocenské skupiny uvnitř ČT, je to selhání jeho v roli odborníka, nikoliv mé v roli tazatele. Čtenáři Britských listů jsou natolik inteligentní a v tematice orientovaní, aby sklouznutí postřehli sami a vyvodili z něj vlastní závěr. Zdůrazňuji, že chci a musím být nestranný, a tak se ode mne stěží dočkátet obdivných článků typu "Jeden den s..." (a la Rudé právo) nebo jednostranně kritických textů, jaké čas od času publikuje např. Respekt. Mimochodem, zmíněný rozhovor považuji za informačně velmi cenný, zvláště proto, že mi rozhovor přislíbil předseda Rady ČT Jan Jirák a bude zajímavé sledovat, jak bude pan Jirák reagovat, až ho budu s těmito obviněními konfrontovat.
Chápu, že by čtenáři chtěli vědět, kdo je padouch a kdo hrdina, jenže já odpověď neznám a hru na padouchy a hrdiny nehraju, protože v univerzální padoušství a hrdinství prostě nevěřím.
Dám vám ale radu: přestaňte číst Britské listy a zkuste třeba Neviditelného psa - tam znají odpověď přesně, jen se musíte smířit s tím, že na samotném vrcholu hrdinské pyramidy stojí sám vydavatel a k tomu, abyste se stali doživotním padouchem, stačí málo, jen si osvěžit paměť a patentnímu hrdinovi připomenout, jak to bylo s jeho hrdinskými kousky doopravdy.
