čtvrtek 20. května O B S A H Co je nového v České republice: Přehled událostí Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby NATO a Kosovo: Neshody v NATO Středoevropská kinematografie: Film: Pánové dávají přednost pasívním a pubescentním dívkám (Andrew Horton) BBC, Kosovo a Mnichov: Akční sleva ze špičkové žurnalistiky? (Václav Pinkava) Česká televize: Dvaadvacítka: Vadas a jeho výsostně urážlivé gesto (Čtenář) Reakce: Dál k Čulíkovým dovětkům (Jaroslav Teplý) Demokracie: Měli by být komunisté a fašisté zakazováni? (různé reakce) Odpověď: Jiří Jírovec a Kosovo (Petr Vařeka) Příloha (NENATÁHNE SE jako součást Kompletních BL): Za nás byla Česká televize dobrá! - Kritika Zpráv Rady České televize (Ivo Mathé, Jiří Pitterman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Ivo Mathé

Na okraj výročních zpráv Rady České televize

O činnosti České televize

za rok 1998 (První část) a za rok 1997 (Dodatek)

Dodatek k Výroční zprávě Rady České televize za rok 1997 i první část Výroční zprávy Rady České televize za rok 1998 se ke mně nedostaly běžnou cestou. Musel jsem, po nevyslyšené žádosti o zpřístupnění obou materiálů, adresované Radě ČT, počkat na jejich zveřejnění na internetu. Vím, že na předložení výročních zpráv nemám právní nárok, avšak poskytnutí textu, jenž se bezprostředně týká období, v němž jsem měl nezpochybnitelnou odpovědnost za fungování České televize, bych považoval za věc elementární slušnosti Rady ČT vůči bývalému generálnímu řediteli.

Ivo Mathé

Litujeme, že jsme neměli příležitost reagovat na soudy, hodnocení a závěry obsažené ve Zprávě a Dodatku bezprostředně a přímo. Činíme tak tedy dodatečně, formou věcných poznámek na okraj tvrzení a soudů, jež musíme (v pořadí, jak jdou za sebou v obou textech) komentovat, protože je považujeme buď za neoprávněné, nepravdivé, nekorektní, zkreslující, předpojaté, nebo svědčící o nepochopení určitých záměrů a kroků či o nevůli respektovat jiné přístupy a řešení. Dotýkáme-li se někde současné praxe České televize, pak pouze v případech, kde se ke srovnávání uchylují už autoři Zpráv nebo kde k tomu přímo vybízely použité formulace.

Ad VÝROČNÍ ZPRÁVA RADY ČT

0 ČINNOSTI ČESKÉ TELEVIZE ZA ROK 1998

(První část)

Ad str. 5 (a obecně)

Zpráva zpětně konstruuje argumenty, aby dodatečně zdůvodnila rozhodnutí současné Rady (která se od svého zvolení na jaře 1997 vymezovala jako orgán, jenž by chtěl bez přesně stanovené odpovědnosti suplovat vedení ČT) vyměnit generálního ředitele a s ním větší část managementu.

Od prvních stránek Zpráva nepřipouští, že na určité otázky by mohl existovat jiný nebo dokonce několikerý názor a pro řešení určitých problémů i jiný nebo dokonce několikerý přístup: při posuzování postupů a činnosti předchozího vedení a jím řízené televize autoři používají téměř výhradně formulace a intonace obviňující a "usvědčující" (bránilo se, reagovalo formálně, přehlíželo, nenacházelo dost odhodlání..., konzervovala, nedokázala...).

Hodnocení, až na výjimky, rezignuje na nutný historický pohled, který by reflektoval průvodní jevy, problémy a podmínky provázející proměňování a vývoj televize od listopadu 1989 jako nesnadný, dlouhodobý a ještě stále pokračující transformační proces.

Naprosto Zpráva opomíjí existenci kritických reflexí činnosti ČT jejím vedením, kromě příležitostných, mj. na nejrůznějších pravidelných fórech: každý den na ranní poradě generálního ředitele s řediteli a šéfredaktorem zpravodajství, týdně na programové poradě, jednou za čtrnáct dnů na shromáždění producentů a samozřejmě - na každém sezení Kolegia GŘ. Součástí rozprav byly vždy samozřejmě i ohlasy přicházející zvenčí. Z textu Rady nic takového nevyplývá a dá se mu rozumět tak, že předchozí management svou činnost vůbec a nikterak nehodnotil.

Zdá se, že zjevná euforie Rady z podařivši se výměny managementu, přetrvávající ještě i v okamžiku, kdy Zpráva vznikala, prokázala autorům medvědí službu: použité formulace a jejich tón vystihují v mnoha ohledech (jak se alespoň jeví z vysílání České televize) spíše současný než minulý stav.

O zpravodajství asi až dále. Nicméně, aniž porovnáváme jeho stav včera a dnes absolutně: nepřesvědčila se Rada ČT za uplynulý rok alespoň o tom, že vybudovat perfektní "veřejnoprávní" zpravodajství je věc složitá, závislá na mnoha okolnostech a dlouhodobá (související např. i s reálným stavem české žurnalistiky, s "migrací" profesionálních špiček atd.) ? A neměly by patálie kolem nastolení a vzápětí odvolání Ivana Kytky, jakož i další zkušenosti a skutečnosti, autory vést i pokud jde o minulost přinejmenším k  zdrženlivějšímu slovníku a uvážlivějšímu hodnocení?! Mimochodem: většina expertiz na toto téma, objednaných v průběhu času Radou ČT, byla při veškeré - a tehdejším vedením vesměs respektované - kritičnosti mnohem objektivnější v obsahu i výrazu.

Jak rozumět, v souvislosti se zprostředkováváním výsledků analýz vedením ČT jejich adresátům, formulaci psychologicky natolik nevhodným způsobem?

V letech 1992 až 1998 fungovala Česká televize (ke své škodě) jako možná až příliš úspěšný "vzdělávací institut", dokonce, jak známo, vypěstovala žádané profesionály pro privátní stanice, ministerstva i bankovní a průmyslovou sféru. (Považuje snad Rada ČT výkony personálních akvizicí učiněných po 1. dubnu 1998 - zejména pro zpravodajství - za důkaz dobře fungujícího vzdělávacího systému současné České televize?)

Ad str. 6

Chybné stereotypy v řízení? Jestliže Česká televize konzervovala a trvala, jak se praví, je trochu s podivem, že přesto zůstala nositelkou významné tradice... (a vším tím, co o ní psáno v úvodních dvou odstavcích na str. 5).

...důstojný a důvěryhodný soubor pořadů... Pro potvrzení, že vyvinula, stačí projít vysílací schéma z té doby a připomenout si vysílané diskusní, publicistické a dokumentární pořady jednoznačně analytického rázu. To, co Zpráva žádá, přece nebylo a ani nemohlo být věcí Debaty! A proč Debatu (o níž se, upřímně řečeno, bezpočtukrát a kriticky hovořilo) označovat za hlavní diskusní pořad ČT? Etablovala se jako prostor k výměně názorů a stanovisek mezi politiky a reprezentanty politických stran. Tak byla přijímána veřejností a především ostatními médii, pro něž - a právě proto - se stávala cenným zdrojem.

Nezřetelná posloupnost odpovědností... Jde o naprostý omyl, svědčící o základním nepochopení: producentský systém s organizační strukturou přímo nesouvisí. Za určitých okolností může fungovat i v organizaci obsahující redakce, oddělení, divize apod. Tzv. producentský systém je způsob "myšlení", spočívá totiž v přesné delegaci odpovědnosti a pravomocí na konkrétní producenty, v řízení finančních toků a způsobu zadávání výroby jednotlivých pořadů. I když bez výroby nelze vysílat, implementace tzv. producentského systému byla založena na podmínce pevného a promyšleného vysílacího schématu, z něhož se odvíjel výrobní úkol včetně svého finančního vyjádření. Organizační struktura, byť ušitá systému na míru, nemá primární význam. Odkaz na BBC jako vzor je nepatřičný a neinformovaný. BBC možná sloužila jako počáteční inspirace, ale nikdy jako matrice vhodná ke kopírování. A bezobsažný obrat asymetrické uspořádání organizační struktury má vytvořit dojem odbornosti a zasvěcenosti?

Model ještě nestačil degradovat, neboť byl stále ve vývojové fázi znemožňující ustavování stereotypů. Alternativní cesty byly pořád ještě výhodou poskytovanou systémem. Autoři Zprávy velmi nepřesně chápou i roli a postavení producentů, neboť v nich vidí jen jakési "provozněekonomické" vykonavatele s minimální programotvornou angažovaností. Odpovědnostní hierarchie byla v původní struktuře jasně dána a definována. (Narozdíl od současné rozptýlené odpovědnosti, kterou nakonec nenese nikdo: mj. i proto, podle jeho vlastního vyjádření, nyní odešel uznávaný producent Čestmír Kopecký!)

Nejprve je třeba vyrobit (nakoupit), aby bylo co vysílat. "Organizátorem" výroby, ale i vysílání bylo, jak řečeno výše, vysílací schéma. Jeho funkce byla a je zřetelně pojmenována v základním a stále platném dokumentu Statut-Kodex-Strategie ČT (jako zhodnocení programové nabídky a objednávky, výrobní úkol, podklad pro sestavování vysílacích plánů, stabilizující faktor výroby a skladby programu a konečně jako základní orientace pro diváka).

Ad str. 7

Tvrzení o degradaci principu z počátku přínosného a řádky kolem - jsou ryze účelové. Stejně jako odsudek za údajně velmi úzký okruh stálých spolupracovníků. Nota bene: zvyšující se počet spolupracovníků sám o sobě ještě přece není zárukou zvyšující se kvality. Záleží též na reálném objemu existujícího tvůrčího a profesního potenciálu v zemi. A na druhé straně: když už ČT (stejně jako kterákoli firma) nové vhodné spolupracovníky (autory, realizátory, interprety, producenty) objeví, musí mít, prokáží-li kvalitu, přirozeně zájem udržet a pěstovat si je. Mimochodem: spolupráce s externími dodavateli (tzv. nezávislými producenty) a zejména s desítkami novůch tvůrců (autorů, režisérů, kameramanů, architektů atd., atd.) se rozrůstala v letech 1992 až 1997 geometrickou řadou. Čili: tvrzeni je nejen účelové, ale i klamavé, vyvratitelné fakty.

Skoncujme konečně s floskulí, že příchodu TV Nova ČT nedokázala účinně čelit. Se vznikem Novy začal fungovat nový, nedočkavě očekávaný fenomén s příchutí dlouho zapovídaného ovoce. Česká televize, která musela zpočátku částečně suplovat neexistující komerční vysílání (už jen proto, že narůstajícímu počtu diváků splýval pojem televize s tím, co znali přímo i zprostředkovaně ze stále dosažitelnějších satelitních programů, resp. pobytů v zahraničí), se mohla vědomě začít soustřeďovat na plnění svého zákonem daného poslání (což, jak známo, rozhodně neznamená ve všech programových položkách maximální atraktivitu pro diváka). Podobný proces probíhal v  té či oné míře se vznikem soukromých televizí téměř všude v Evropě. Navíc bezprecedentní rozhodnutí o odejmutí celoplošné sady frekvencí České televizi poznamenalo rekonstrukci vysílacích schémat z dvou programových okruhů na podivnou soustavu jednoho a půl okruhu. (Vzpomeňme i masivní kampaně v médiích, která v TV Nova vítala tak kýženou "nezávislou" televizi jako protipól televize "oficiální"!)

...vedení jednoznačně preferovalo úlohu České televize jako výrobce před její funkcí vysílatele a tomu přizpůsobovalo její strukturu, sled kompetencí a odpovědností . Toto ve Zprávě tolikrát opakované tvrzení je prostě nesmysl. Cožpak ČT vyráběla proto, aby vyráběla?! Určující pro výrobu přece bylo jednoznačně zadání, vzešlé prvotně z poslání ČT obecně a následně z konkrétního rozpracování úkolů, které odsud vyplývaly pro ČT jako pro vysílatele!!! Vždyť jinak tomu být ani nemohlo. A znovu: vysílací schéma bylo základním stavebním kamenem producentského systému, vycházejícího právě z předpokladu existence jasně formulovaného zadání.

Ad str. 8 až 9

Co je podle autorů Zprávy optimální vysílací schéma? Podoba vysílacího schématu je přece přinejmenším věcí názoru, koncepce. S jistou nadsázkou lze říci: kolik hlav, tolik schémat, a kolik profesionálních hlav, tolik - i při stejném základním zadání - profesionálních schémat, aspoň co do jednotlivostí. Vytýkat schématům v letech 1996 až 1998, že neumožňovala efektivně využít vyrobené a nakoupené pořady a archivní fondy, je prostě absurdní.

Kolikeré kontrole, kolikeré diskusi a kolikerému připomínkování, opřenému o faktické podklady a zkušenosti obecné i individuální, bylo každé vysílací schéma podrobováno a kolika variant doznávalo, v posledních dvou letech dokonce vždy po půl roce bylo na základě zhodnocených poznatků inovováno! (Mimochodem: tento pružný systém programového plánování, umožněný mj. právě existencí producentského systému, převzaly okamžitě i komerční stanice.) Jak byl promýšlen systém repríz, aby každý vyrobený či nakoupený pořad mohl zasáhnout co nejvíce adresátů! Do kolika koncipovaných cyklů byly seřazeny archivní pořady různých žánrů (kupř. Ze zlatého fondu ČT, Ti nejlepší z klasiky, střihové zábavní cykly režisérů Vašty a posléze Paukerta, Návraty mistrů zábavy, pokračování a trvalé zužitkovávání Šafránů...)! To byla přece programová linie, koncepce, respektující zároveň mj. (dnes často postrádanou) nutnou míru stability vysílacích časů pro určité pořady a programové typy.

Netoliko absurdní, ale nehorázné je hodnocení fungování vysílacího schématu za předchozího vedení. (Bez emocí: nehodí se ve Zprávě použité charakteristiky spíše na současné schéma ČT?! Marnotratné plýtvání premiérami i reprízami, pokud jsou zařazovány do neadekvátních časů, časté přerušování rozběhnutých cyklů (a tím i jejich obsahové kontinuity), několikerá změna vysílacího času některých pořadů, bezmyšlenkovitá skladba nočního vysílání, nadprodukce určitých žánrů a vůbec evidentní nadvýroba atd., atd.)

Koncepce obou programů byla pregnantně formulována, deklarována a s nejlepším svědomím i naplňována, s trvalou snahou o posílení služby veřejnosti (konkrétně vyjádřeno a doloženo v příspěvcích týkajících se programu v Ročence České televize 1997).

Program ČT2 nebyl nikdy koncipován ani profilován výlučně, ale "komplementárně". Toto tvrzení je spíš než cokoli jiného prostě ignorance, svědčící (což možná leccos vysvětluje), že autoři nepřečetli pečlivě už zmíněný základní dokument České televize Statut-Kodex-Strategie, v němž se výslovně píše: ČT2 není výlučný ani experimentální program (natožpak "odkládací") ... Mimochodem: poslední verzi uvedeného dokumentu, předloženou ještě bývalým vedením ČT, schválila současná Rada ČT v lednu 1998.

Snižování počtu pracovníků se jistě může z hlediska praxe současné jevit jako neracionální. V inkriminované době se přistupovalo ke kritizovaným řešením vždy po zralé úvaze a vyčerpání hierarchie systémových kroků. Propad příjmů České televize z reklamy v roce 1995 je každému, kdo je seznámen s rozdílem mezi zákonnými limity vysílání reklamy provozovatelem ze zákona (ČT) a provozovatelem na základě licence (např. CET-21), pochopitelný.

Tvrzení Rady ČT o kladném hospodářském výsledku (v r.1996), dosaženém jen díky prodeji budov a pozemků je dokonce lživé. Odprodej nadbytečných a velmi nevhodných prostor v centru města byl rozumným (bez nadsázky skvělým) řešením, umožňujícím nejen úsporně koncentrovat všechny aktivity ČT v Praze do jednoho moderního centra, ale zejména tuto dostavbu nefinancovat z výnosu z televizních poplatků. V roce 1996 však nebyl odprodán žádný pozemek. (V použití poznámkového aparátu k odkazu na neexistující údaj pak lze hledat i velmi zlý úmysl, podobný zveřejnění článku dvou členů Rady ČT, obsahujícího nesprávně citované hodnocení, v lednu 1998 v Literárních novinách.)

... předejít problémům, které by nevyhnutelně nastaly v nejbližších letech... jejichž kořeny spatřovala především v organizační struktuře neodpovídající nárokům doby a konzervativní odolnosti vedení vůči zásadnějším změnám... Soud hodný prokurátora Urválka. Nepřistoupíme-li na to, že bývalé vedení ČT v poměrně krátké době totálně zdegenerovalo, těžko pochopit těch několik (přece jenom) vysoce pozitivních hodnocení jeho činnosti (počínaje prvními odstavci Zprávy). Není náhodou problém spíše v Radě ČT, která nastoupila s touhou podřídit si vedení, generálního ředitele (který jí byl viditelně trnem v oku) a představou, že ČT by měla řídit ona? Není mimochodem bez zajímavosti, že Rada se (přes opakované žádosti členů Kolegia GŘ) jako čert kříži vyhýbala přímému pracovnímu setkání s vedením ČT a tím i jakékoli výměně názorů? Tak možná došlo k tomu, že Rada opomněla prezentovat pečlivou analýzu stavu, organizační struktury, finanční situace a především vývojového potenciálu tehdy odpovědnému managementu. Pokud ovšem podobná analýza vůbec existovala.

Mimochodem: snaha o zajištění a dosažení nutné stability se jistě může někomu jevit jako konzervativnost. Zvlášť pokud se tak usuzuje na základě vnějších a povrchových atributů.

Česká televize nebyla nemocná, jak se pokouší čtenářům vsugerovat Zpráva, a ze všeho nejméně potřebovala narychlo a laicky stanovenou terapii.

Ad str. 10

Jakých skutečných výsledků nové vedení ČT ve velmi krátké době dosáhlo? To pozornosti veřejnosti opravdu asi uniklo. Nepamatujeme přitom, že by se v poslední době komukoli a čemukoli (včetně vedení ČsT těsně po listopadu) dostalo tak dlouhého, trpělivého a ohleduplného hájení ze strany médií jako novému vedení ČT. O  "vlídnosti" soukromých televizí k němu ani nemluvě. (Odhalování příčin tohoto podivného stavu by si zasloužilo pozornost, neboť aliance mezi vydavateli periodického tisku a Českou televizí či pavučina osobních vztahů zabraňující všem zúčastněným stranám svobodně se vyjadřovat jsou krátkozraké pokusy, jak zachránit sebe sama.)

Ze sebechvalné pasáže o volbách by nezasvěcený čtenář usoudil, že veškeré předchozí volby byly bývalým vedením zanedbány a že ty poslední by dozajista nezvládlo. Kategorické resumé voleb 96 a 98 to ostatně potvrzuje. Bez jakéhokoli věcně validního srovnání, včetně obecně odlišného přístupu občanů k volbám. (Mimochodem: je někde k nahlédnutí zmiňovaná zpráva OBSE?)

Není pravda, že ČT v roce 1996 připravila jediný speciální pořad "Karanténa". Pod jedním titulem se totiž odvysílal cyklus deseti pořadů stejného názvu. Což je zcela jistě víc než tři speciální Arény v roce 1998. Ostatně volby v roce 1996 zvládla ČT skutečně dobře, a to i ve srovnání nejen s oběma ambiciózními projekty CET-21, ale i s nasazením ČT v roce 1998.

Předvolební kampaně se mimochodem neměří tím, co si o jejich kvalitě myslí Rada ČT, ale koneckonců jejich obecným efektem pro zemi a občana.

Téměř nezaangažována zůstala ČT (asi proto, že výslovně "nezaúkolována") během komunálních voleb v roce 1998, kdy jako médium sloužící veřejnosti měla a mohla, právě proto, že neexistovaly žádné striktní předpisy, z vlastní vůle přispět k posílení umdlévajícího občanského vědomí.

Ad str. 11

Vnější podoba zpravodajství, k níž se hodnocení upíná, je jistě věcí názoru. Dalo by se očekávat, že na průzkumu v záležitosti tak důležité, jako jsou změny ve zpravodajství, nebude ČT šetřit, bude mít zájem na co nejprůkaznější sondě a nebude spoléhat jen na vlastní zjištění.

Sledovanost hlavní zpravodajské relace byla proměnlivá, stálo by za to postavit proti sobě konkrétní údaje za srovnatelná údobí. Čísla za dva měsíce (září a říjen 98) nejsou příliš reprezentativní, navíc bez udání, zda zahrnují relaci Teď a tady. Vyšší procento diváků... jistě není měřítkem kvality a úspěšnosti změn. Přihlížejí autoři k četným výtkám, které na adresu zpravodajství vysílají četní kvalifikovaní diváci? A k častému sbližování Událostí s Televizními novinami?

Formulace Česká televize nyní slouží vyššímu procentu diváků než dříve je pak zcela nepravdivá. Stačí porovnat údaje o podílu na trhu ze IV. čtvrtletí 1997 s IV. čtvrtletím 1998, resp. I. čtvrtletí 1998 s I. čtvrtletím 1999. Propad - přes viditelné přiblížení programu komerčním stanicím (zpravodajství, Pawlowská, takřka denně americké seriály mezi 18.00 a 19.00 hod.) - je markantní. (Avšak bez ohledu na to: má-li být shora uvedené konstatování o vyšším procentu diváků měřidlem zkvalitňování, jak potom hodnotit několikanásobně sledovanější Televizní noviny stanice Nova?! Nejvyšší známkou?)

Události plus jsou nepochybně zpestřením zpravodajské nabídky ČT, novinkou jsou však pouze svou stopáží a názvem, nikoliv však jako nápad, ba mnohdy ani ne obsahem. Zhruba ve stejnou dobu vysílala ČT i  dříve pravidelnou stručnou zpravodajskou relaci, postihující hlavní události dne a navíc i večera, která se těšila značné oblibě (sledovanost byla srovnatelná se sledovaností Událostí plus, někdy i vyšší), možná právě pro svou stručnost. Délka činila 9 min, t.j. jen o 5 min. méně než Události plus. Zároveň však netvořila časově tak rozměrný předěl mezi první a druhou částí televizního večera a netorpedovala v takové míře jeden z nejcennějších a nejceněnějších pořadů, které ČT vyvinula - "21".

Ad str. 12

...Česká televize začala poprvé za celou dobu své existence pracovat na věrohodném konceptu svého rozvoje v příštích letech, který by nebyl toliko reakcí vynucenou technickým vývojem celého odvětví... Čili: Bývalé vedení žilo ze dne na den... Když nic jiného tak už sama povaha fungování televize je taková, že se prostě musí myslet (a samozřejmě) hodně dopředu.

Asi i na tomto místě je třeba připomenout existenci Statutu České televize, obohaceného o rozměrné součásti Strategie ČT a Kodex ČT, podle jejichž obsahu Česká televize řídila své veškeré kroky. Poslední novelizace uvedených materiálů proběhla v lednu 1998 a ve smyslu ustanovení zákona o České televizi byla vždy schválena Radou ČT (tudíž i autory této Zprávy).

Kromě toho, že vyzdvihované ředitelství pro strategický rozvoj nemá oporu v ustanoveních zmíněného Statutu ČT a zařazení útvaru informatiky je minimálně diskutabilní, na poli personalistiky zklamal nový útvar zcela (naposled opustila ČT jeho šéfová pí. Šírková, jedna z prvních nových manažerů ČT po 1. dubnu 1998, vítězka výběrového řízení, v jehož komisi zasedal zřejmě i člen Rady ČT).

Etický panel - to byl přece nápad bývalého vedení! Z textu zprávy by leckdo mohl usoudit, že se jedná o vynález roku 1998.

Proč si tedy nové vedení leckdy přisvojuje (nebo proč se aspoň nedistancuje a snáší, připisuje-li mu je někdo) mnohé pořady (seriály) jako svoje výsledky (naposled Na lavici obžalovaných justice, Četnické humoresky, další díly Života na zámku...), když se těch devět měsíců...do mnoha oblastí...ještě vůbec nemohlo promítnout?!

...významný kvalitativní skok, patrný zejména ve zpravodajství a publicistice ? Posílení legitimity České televize jako vysílatele veřejné služby v očích diváků ? Mnozí z nich naopak konstatují programové sbližování s komerčním televizemi, rozmělnění, zředění a znepřehlednění vysílacího schématu a programové nabídky.

Ad str. 13

Proč se Rada ČT, zadávající druhdy spousty expertiz externistům, najednou více opírá o vlastní hodnocení? Proto, že by experti třeba nedospěli ke stejným (a mnohdy ryze účelovým) názorům, jaké má ona? (Viz např. diskuse v Britských listech.)

(Mimochodem: možná by stačilo zaškrtnout v následujícím Kalendáriu vše, co spjato s činností "bývalého" vedení! Bylo by to dosti výmluvné.)

Ad Kalendárium

str. 16 "Amsterodam východu" - kde je přehled řady stížností? Nebyli někteří členové Rady znepokojeni spíše v pořadu uvedenou kritikou svých přátel?

str. 17 Statut České televize byl vydán Rozhodnutím GŘ na základě schválení Radou ČT - viz Zákon o ČT. Formulace ve Zprávě je zavádějící.

str. 18 Důležitější je historicky první konání Televizního shromáždění EBU v Praze než účast GŘ (v té době navíc ještě viceprezidenta EBU).

str. 18+20 Od 1. dubna měla ČT ředitele pro strategický rozvoj, 1. června však teprve zřízen útvar pro strategický rozvoj.

(Mimochodem, patří započetí natáčení filmu do Kalendária?)

str. 22 www stránky prodělávaly popsané změny ještě mnoho dalších měsíců, stav z 1.9., jemuž byla obětována dvouměsíční výluka, byl polotovarem. Ostatně, ještě v dubnu 1999 mají některé stránky staré výtvarné atributy (např tzv. věže na stránce Rady ČT).

Ředitelé a členové vedení ČT, kteří opustili nebo museli opustit ČT k 1. dubnu 1998 (případně o pár dnů později), nestáli Radě ČT ani za zmínku (Vášová, Kochman, Horský, Paluska, Studenovský, Pittermann)? Nemluvě o mnohých dalších odbornících, které potkal během roku 1998 "vyhazov" (např. skvělí technici - Rajdus, Pešek, hlavní inženýr Trpák).

Ad str. 30

Slova o programové alternativě z předchozí stránky zůstanou jen slovy, nepřistoupí-li se jako k markantní programové alternativě i k televizní dramatické tvorbě. Její hodnota je a vždy byla úměrná početnosti, kvalitě a výkonnosti tvůrčích sil v tom kterém období. Dramaturgie musí umět (obsahy, žánry, tvarem apod.) citlivě reagovat na  stav aktuální nabídky a poptávky na poli dramatické produkce obecně. Mimochodem: k problematice televizní dramatické tvorby uspořádal minulý management několik diskusí (seminářů).

(Když počátkem 90.let poklesl zájem diváků o divadlo, měl to být signál, aby divadla přestala hrát nebo prudce zkomercionalizovala svůj repertoár? Odlivy a přílivy zájmu o určité druhy umění a žánry jsou běžné. Dnes lze konstatovat renesanci zájmu o divadla, a kromě divácky tradičně atraktivních scén a představení, bodují ty a ta, která jsou nejvíc divadlem... Tolik ke zmíněnému "čelení".)

Obecně: Nad konstatováním, "že v roce 1998 nepatřila dramatická tvorba svou kvalitou k vrcholům činnosti České televize" je legitimní očekávat i kvalifikovanou odpověď na otázku proč tomu tak podle Rady bylo a kudy vede cesta k naplnění jejích představ (přes Nemocnice na pokraji zkázy?).

Ad str. 31- 33

Pohádka: V optimální její podobě jde o záležitost finančně mimořádně náročnou, s vydatným autorským zázemím jako nutným předpokladem. Mimochodem: trend - než prostředky rozmělňovat, je účelnější investovat do náročných projektů pro děti, byl vyhlášen minulým vedením. (Situaci usnadňuje, že pro nově vyrůstající generace dětí může potřebu podstatně uspokojovat fond pohádek z archivu.)

Mimochodem: Kdyby bývalé vedení ČT nemělo vizi a neslyšelo už před několika lety výzvy, které Českou televizi očekávají kolem roku 2000 a bezprostředně po něm, nevynakládalo by asi tolik cílevědomé vůle, úsilí a prostředků do renesance původního dokumentu jako jednoho z nejdůležitějších svědectví o našem století a tisíciletí.

Převzatá dokumentární tvorba plnila mnohem významnější roli ve vysílání (a to právě z hledisek uplatňovaných Radou na působení televize jako veřejné služby), než napovídá Zpráva.

Ad str. 33- 35

Investigativní publicistika je fenomén, který nelze nadekretovat, musí vejít do krve. Konstituování investigativní publicistiky je proces, provázený zkoušením i omyly. S tímto vědomím vedlo s týmem Nadoraz (podobně jako s autory Nedej se) kritické diskuse i bývalé vedení.

Všechny jmenované publicistické pořady, jimž se v závěru podkapitoly souhrnně dostává jednoznačně pozitivního hodnocení, vznikly a rozvíjely se za předchozího vedení. Není to poněkud v rozporu s úvodním obecným negativním hodnocením práce bývalého managementu?

Hudba patrně nikoho z Rady ČT nezajímá (dle toho se s ní dnes v ČT také zachází). Naprosto povrchní a odbyté hodnocení, třebaže předešlé vedení považovalo promyšlenou škálu různých a různě náročných a strukturovaných hudebních pořadů za jednu z programových priorit. (Vůbec se např. Zpráva nezmiňuje o systematickém uvádění oper, cenných zahraničních hudebních dokumentů atd.)

Ad str. 36- 37

Některé formulace o zábavě jsou jako vystřižené z usnesení ÚV KSČ.

Předem daný názor Rady by to asi zásadně neovlivnilo, ale zcela jí v této podkapitole vypadly ze zorného pole např. Kufr, Anežka, Bolkoviny a Dvaadvacítka. Což je pro objektivního posuzovatele dosti podstatné porušení kvalitativních proporcí. (Na druhé straně se těžko chápe, co tak zábavného je na Cenách Thálie, MFF v Karlových Varech a koneckonců i na Lvech.)

A zase: podobná zpráva by se (stejně jako například v případě televizní dramatické tvorby) neměla obejít bez analýzy stavu reálného autorského a interpretačního potenciálu. Stejně jako bez hlubšího zamyšlení nad tím, co konkrétně Rada ČT rozumí pod vkusnou, hodnotnou a přitom oddechovou náplní volného času (není-li to ani, jak zřejmo, třeba Anežka).

Ad str. 38

...přemrštěná pozornost věnovaná příjezdu hokejové reprezentace České republiky...je tvrzeni, s kterým snad není nutno polemizovat. Tu jde patrně jen o selhání pozornosti. Navíc se nepamatujeme na výhrady Rady ČT z té doby. (Zřejmě by tehdy vyhlížely směšně, ale když se později plete karabáč, hodí se vše...)

Denunciační konstrukce Česká televize jako by tím dávala najevo, že zájem o příjezd celebrit je důležitější než veřejné dění je orgánu jako je Rada České televize přece jen trochu nedůstojná (a vlastně i neodpovídající skutečnosti: příjezd hokejistů byl, ať už se nám to líbí, či nelíbí, událostí dne, ne-li měsíce, byť ne zcela zvládnutou).

(Zmínka o Paralympijských hrách poněkud staví na hlavu nedávnou kampaň a vyjádření studu nad praktikami bývalého vedení, jež paralympijské hnutí ignorovalo. Navíc smlouva podepsaná s takovým mediálním humbukem - zajišťující přítomnost komerčních vysílatelů i ve vysílání služby veřejnosti - nebyla prvním písemným kontaktem.)

Ad str. 40- 41

Troufáme si tvrdit, že Rada ČT vážně nestudovala vysílací schémata 97 a 98 a nepokusila se je pochopit. Současný stav, kdy se v průběhu několika týdnů dvakrát či dokonce třikrát změnily vysílací časy některých pravidelných pořadů, kdy jsou na několik týdnů nezdůvodnitelně přerušovány rozběhnuté cykly a kdy vládne programová a stopážová nekázeň, připomíná z hlediska požadované pravidelnosti a řádu (a v porovnání se schématy ze zmíněných let) těžce proniknutelnou houštinu. (Řada pořadů se díky zařazení nutně míjí s divákem.) Zcela chaoticky je proti minulé praxi (reprízy zajímavých pořadů, ,jejichž sledování v jiných časech znemožňovala tisícům diváků nestandardní pracovní doba) sestaveno noční vysílání.

K nezanedbatelnému posunu dochází na dříve přísně programovaném okruhu ČT2, jehož koncepce je mj. rozmělňována pořady, které sice oslovují menšiny, nikoliv však ty, jimž je program určen.

Všechny denní vysílací časy mívaly pevný řád, využívaly se jednoznačně jednak pro reprízy (mj. proto, že pořád u nás ještě existuje velmi diferencovaná pracovní doba), jednak pro pořady schopné oslovit v tu kterou hodinu právě svého potenciálního adresáta. Podvečery mezi 18.00 a 19.00 byly věnovány (právě pro možnost zasažení zvolených cílových skupin, a netoliko v Praze s její nabídkou jiných příležitostí) ve všední dny pořadům pro děti a původním vyhraněným pořadům "veřejné služby" pro konkrétní skupiny adresátů (které vesměs projevovaly ochotu odpustit si pro jeden podvečer programový stereotyp nabízený komerčními stanicemi). Podvečerní seriály (s výjimkou pohádek) patří spíše k praxi komerčních televizí (a dnes i ČT).

(Víkendové bloky pro děti a mládež mezi 16.00 a 18.00? To aby nemohly trávit volná odpoledne venku a seděly u televizorů?!)

Ad str. 46

Investigativní žurnalistika - viz výše. Objevovala se ovšem v "21", mluví-li se o jejích projevech ve zpravodajství.

Ad str. 48

Změny ranního vysílání ČT1, které podle Rady ČT vedly k tomu, že se ranní programový blok vymanil ze strnulosti a nevlídné odtažitosti předcházejícího období, znamenaly zpočátku eliminaci zpravodajství, základního důvodu zavedení breakfast TV v České televizi, proti němuž se vymezovala (a jímž se při svém vzniku otevřeně inspirovala) i TV Nova. Nová podoba, jež se divákům přiblížila milou hravostí, je nešťastnou verzí nepatřící do služby veřejnosti (a naprostá ztráta po léta šlechtěné jazykové složky je zcela mimo rámec tolerance).

Ad str. 53

Všechny pořady pro děti uvedené na této stránce byly vyvinuty za minulého vedení. Včetně pořadů "nové generace" (jako např. Tykadlo, Zprávičky, Navštívenka atd.), byť jako záměrná

"oponentura" tradičním a rutinním formám pořadů pro děti teprve hledaly svou tvář.

Ad str. 54 a dále

Všude tam, kde se ve Zprávě píše o vysílání ČT při volbách do Poslanecké sněmovny, chybí připomenutí skutečnosti, že základní parametry byly připraveny původními šéfy zpravodajství ČT (Studenovský, Doležal, Manda).

Ad str. 73- 75

V návaznosti na předchozí stránky popisující aktivity České televize při parlamentních volbách zůstala též zcela nezmíněna (přesto, že v tisku se Rada vyjadřovala) reflexe martýria senátorky Lastovecké, na jejímž počátku byla i televizní reportáž ČT.

Ad str. 77

...nová kritéria pro hodnocení znamenající posun ke standardům běžným v zemích s delší tradicí fungování televize veřejné služby by měla být veřejně známa.

Ad str. 80

Od nástupu nové rady v roce 1997 do 1. dubna 1998 nebyla, v rozporu se zákonem, generálnímu řediteli umožňována účast na celém jednání Rady ČT.

Ad str. 82

Ve výčtu účastí členů Rady ČT zcela chybí služební cesta dr. Jiráka v březnu 1998 do Velké Británie, z níž se svévolně vrátil během několika hodin. Českou televizi přišla na asi 80 tisíc Kč. Kde jinde by toto selháni, možná nešťastně namířeno proti tehdejšímu vedení ČT, mělo být popsáno?

Ad str. 85 - 86

Potýkání s iracionální rezistencí vrcholového managementu je poněkud subjektivní vyjádření stavu, způsobené zřejmou neznalosti problematiky a prostředí. Rada ČT zde nedokázala nic jiného, než situaci vyhrocovat a shromažďovat "body obžaloby". A leccos se odehrálo jinak, než Zpráva popisuje. Např. ve styku s pracovníky ČT měl nově jmenovaný ředitel zcela volnou ruku. "Funkční" generální ředitel požádal Radu ČT o jediné, aby schůzky byly organizovány s maximálním ohledem na jejich povinnosti a pracovní dobu. Zřejmě i proto nabídla Rada ČT p. Puchalskému svoji kancelář přímo v areálu Kavčích hor. Pravděpodobně však sama netušila, že si p. Puchalský již 5.února jako fyzická osoba pronajal kanceláře a služby u fy. Insignia v centru Prahy, kam zval všechny partnery (a v hojném počtu zaměstnance ČT) k jednání.

O několik měsíců později došlo k úhradě částky činicí přes 90 tis. Kč na základě smlouvy uzavřené mezi generálním ředitelem a jeho podřízeným ekonomickým šéfem Kralertem zastupujícím (!) Českou televizi. Tím došlo k čerpání nákladů za období, ve kterém nesl odpovědnost za hospodaření někdo úplně jiný a k němuž žádný požadavek nebyl vznesen.

Rada se pokusila celou záležitost neobratně přikrýt podivuhodnou formulací v zápisu ze svého jednání (v červnu!). Ostatně, zápisy z jednání Rady by jistě měly být přístupné širšímu okruhu osob a nejen v podobě prostého (a neúplného) pojmenování bodů, o nichž se jednalo.

Rada ČT nepravdivě líčí vlastní předání funkce dne 1. dubna 1998. Kromě řady již fyzicky předaných materiálů obsahoval protokol přes dvacet položek ve třech paré. Jedno z nich patřilo i Radě ČT a přítomný předseda Rady ČT podpisem stvrdil převzetí. Právního zástupce (pana Radka Pokorného, mj. člena ÚVV ČSSD) si přivedl jen nastupující generální ředitel. Tato a jí podobné pasáže naznačují značnou neobjektivitu Rady ČT při sestavování Zprávy.

V celé kapitole Vlastní činnost Rady pak zcela chybí zmínka o účasti členů Rady ČT v komisích při personálních výběrových řízeních (např. na moderátora nedělního diskusního pořadu, jehož vítězem se stal Miroslav Dittrich, a zřejmě řady dalších). Je sporné, nakolik mají členové Rady ingerovat do subtilních personálních rozhodnutí, když za ně nenesou žádnou odpovědnost (viz kauza Šírková).

Ad Výroční zpráva Rady České televize

o činnosti České televize za rok 1997 (Dodatek)

Komentář ke Zprávě za rok 1998 jsme nepředřadili následujícím řádkům bezdůvodně. Vznesené zobecňující poznámky by totiž bylo možno zopakovat. Ostatně Rada zpětně (!) jinou formou, avšak bez jiných důkazů, obviňuje i zde.

Členové Rady ČT, kteří se ujali svých funkcí 1. března 1997, pokrývají svými formulacemi rok celý.

Opakované odkazy na nezávislé odborné analýzy nelze brát doslova, neboť závěry Radou objednaných a proplacených expertiz, jež nebyly v souladu s kritickým tónem, zůstaly nevzpomenuty.

Ad str. 6

Celkové hodnocení Českou televizí poskytovaných informací jako poněkud povrchních, bez zaujetí pro přesnost, mírně zavádějících a celkově méně spolehlivých, než by veřejnoprávní televizi slušelo, je krutý a nepravdivý výrok, vyžadující svědomité dokazování. Odhlédnuto od nekonkrétnosti představy, co by televizi slušelo, a mohl-li být měřítkem srovnání současný výstup České televize, museli bychom všechna záporná znaménka změnit na kladná. Ano, chyby informativní vysílání České televize jistě mělo, ale generalizování Rady ČT je nespravedlivé a neodpovědné.

Jestliže se po celý rok vyznačovala "21" vyšší kvalitou než...a přesto je zahrnuta pod kritické paušalizující odsouzení, je s podivem, že se Rada ke zbytku informativních pořadů nevyjádřila dříve a že v souladu se zákonem bývalého generálního ředitele jednoduše neodvolala.

(Selský rozum napovídá, že takové jednání je nad síly lidského rozumu je formulace, nad níž zůstává rozum stát, a nejen strážcům úrovně mateřského jazyka.)

Ad str. 8

Smyslem posunu Událostí z 19.30 na 19.15 nebylo jejich prodloužení (zvětšení prostoru pro zpravodajský servis), ale skutečně rozšíření a zkvalitnění služby veřejnosti. Nový vysílací čas měl alespoň částečně odstranit dlouhodobou kolizi hlavních zpravodajských relací dvou vedoucích televizních stanic, využít ověřeného návyku značné části českého auditoria, tendujícího ke sledování všech večerních zpravodajství, vklíněním Událostí mezi zpravodajství Primy a Novy a spolu s tím dát pořadu takovou strukturu, která by udržela co nejvíce diváků u obrazovky ČT i po 19.30. Efekt změny byl doložitelný nejen podrobnou analýzou sledovanosti, ale i tím, že alespoň pokud jde o nejdůležitější zprávy umožňoval nový vysílací čas konfrontovat interpretaci událostí v podání ČT a stanice NOVA. Jistá, už tradiční inertnost redakce zpravodajství však nedovolila programový záměr předcházející změně vysílacího času (včetně představy o obsahu a struktuře relace po 19.30) během pouhých čtyř měsíců stoprocentně naplnit.

Z úst Rady ČT zní přinejmenším překvapivě konstatování, že otevřením větší možnosti pro sportovní zpravodajství v Událostech sotva znamenalo kvalitativně lepší službu veřejnosti. Naopak: kvalitativně i kvantitativně lepší servis pro jednoznačně "nejpočetnější menšinu" (která nezná věkové ani socioprofesní hranice), poskytující ve srovnání s ostatními televizemi podstatně širší a hlubší informace ze sportu, "vracel" v závěru Událostí diváky (doložitelně) znovu zpět České televizi.

V souvislosti s investigativní žurnalistikou se v obou Zprávách píše jmenovitě pouze o  pořadu Nadoraz. Stranou pozornosti zůstaly některé další cykly i jednotlivé pořady (např. Klekánice, Černé ovce, přes možné kritické výhrady Nedej se atd.) o podobnou publicistiku, přinejmenším (nebo alespoň občas) usilující, často na solidní úrovni. A podporovaná vnitřní konkurence měla právě přispívat ke korekcím představ o žánru a o jejich naplňování.

Bylo prakticky každodenním jevem, že tatáž reportáž prošla téměř beze změny všemi hlavními zpravodajskými pořady je lež. Naopak, bývalo to (narozdíl od stávající praxe) naprostou výjimkou, podrobovanou okamžitě kritice.

...Rada přijala s rozpaky, nedokázala se ztotožnit, sotva znamenala kvalitativně lepší...atd., jsou tvrzení, která by vyžadovala podrobnou reakci. Jak k ní ale mohlo dojít, když se Rada kriticky vyjadřuje jen dodatečně? A znovu: utajené zápisy z jednání Rady ČT znemožňují průkazně dokumentovat její aktuální postoje.

Ad str. 9

Tlak mediálního prostředí strhával ČT k poklesu zájmu o vytříbený jazyk. Naopak, burcoval,

na což je mnoho důkazů, včetně pořádaných odborných jazykových seminářů. (V čase hyperedukace" pracovníků ČT po 1. dubnu 1998 k jejich opakování ještě nedošlo. A že by se úroveň češtiny zlepšila?) Škoda, že Dodatek nereflektuje i jistou rozkolísanost odborníků v názoru na hranice jazykové "přípustnosti" a "nepřípustnosti" v médiích (viz např. sborník Český jazyk na přelomu tisíciletí, Academia 1997), značně komplikující "sankcionovanou" osvětu.

Ad str.11

I v pozitivním hodnocení činnosti České televize, v konkrétním případě jde o dokumentární tvorbu, prokazují autoři Zprávy hrubé neznalosti. V dané souvislosti totiž nelze tvrdit, že velmi dobré výsledky v této oblasti přinesla zakázková výroba FEBIO s.r.o. Produkce zmíněné firmy byla jistě dlouhodobě zajímavá, přínosná a hodnotná, v dokumentární tvorbě však FEBIO nedominovalo.

Ad str. 13

Při realizaci však mnohdy šlo spíše o formální naplnění litery zákona a textu Statutu..je přece tvrzení v naprosté kontradikci s jinými místy zprávy, kde se kupř. pořad "Nedej se!" uvádí coby příklad až vášnivě chápané ochrany životního prostřední. Tak formální, či emotivní?

V oblasti celkové dramaturgie pořadů pro děti a mládež...bude třeba...i prostřednictvím personálních změn dosáhnout výrazného kvalitativního posunu je návod (příkaz) k personálním změnám, za něž členové Rady nenesou odpovědnost. Nepřinesou-li pak změny žádný pozitivní výsledek, umyje si ruce Rada i management. Kvalitní lidé jsou však mezitím vyhozeni.

Ad str. 16

ČT v roce 1997 nezískala a nevytvořila několik skutečně divácky atraktivních vzdělávacích cyklů (nebo i jednotlivých pořadů), které by mohla nasadit do hlavního vysílacího času na ČT1. Tvrzení falešně naznačující, že snad u jiných evropských vysílatelů plnících službu veřejnosti je ryze vzdělávací pořad (pokud už budeme tohoto u nás poněkud zprofanovaného a "zužujícího" pojmu používat) v hlavním vysílacím čase na prvém programovém okruhu norma. (Navíc Rada ČT nemá pravdu. "Okna vesmíru dokořán" v reedici i nová vydání byla určena pro prime-time ČT1.) Vysílací schéma bylo vždy konstruováno tak, aby pořady nabízející možnost poznávat a vzdělávat (a tuto funkci přece nemusí naplňovat jen pořad speciálně konstruovaný jako "vzdělávací", připomeňme např. četné zahraniční, ale i naše historické a sociální dokumentární cykly) byly zařazovány v časech, které by jim umožnily plnit optimální dopad. A proč by měl být program ČT1, při téměř stejném pokrytí území ČR signály obou okruhů, předurčen k dominanci? Neměla by to být nejspíš právě Rada ČT, kdo bude bojovat proti zakořeněnému bludu o "nedostatečnosti dvojky".

Ad str. 17

Doktorka Quinnová, nikoli Quinová.

Uvedená charakteristika zpravodajství nemá užitnou výpovědní hodnotu. Formulace ...značně zkreslený obraz světa, ve kterém chybí nejen hodnotový rámec, ale i důvod pro vlastní tvořivou angažovanost...předznamenávají nikdy nekončící ingerenci do referování o světě jaký právě je, bez edukativních příkras.

Ad str. 21

...bezkoncepční dramaturgie... stavěna na dlouho vyzkoušených receptech...nevyskytl se jediný nový formát zábavného pořadu... jsou všechno líbivá klišé svědčící o neinformovanosti autorů Zprávy nejen o vlastním vysílání ČT, ale i její koncepci a především kapacitě autorského zázemí. Právě ČT odmítla jen jednoduše pokračovat (narozdíl od CET-21/Nova) ve šlépějích předlistopadové Československé televize.

V souvislosti s pořadem Dvaadvacítka (který vznikal a dosud běží jako pokus o zábavný pořad "jiného druhu") se hovoří o sklouzávání k vulgaritě a prvoplánovosti a absenci prvku laskavosti: jak si vysvětlit, že právě jednotlivá vydání tohoto pořadu, spolu s  Českou sodou (v Dodatku opomenutou), byla vesměs velmi příznivě přijímána odbornou kritikou, a to i tou obvykle nejnáročnější a vůči ČT nejnesmlouvavější (např. Vl.Just)?

Ad str. 22

Pouhé čtyři stížnosti na GŘ za kalendářní rok není špatná bilance, zvlášť když třetí a čtvrtá směřovaly k výběrovému řízení na místo GŘ a obsahem byla podpora vyhlášení konkursu.

Naše poznámky ke Zprávě 98 i Dodatku 97 vycházejí z dlouhodobé, v mnohém jistě nenaplněné, v lecčems nedokonané, leč ověřitelně setrvalé a cílené snahy o vybudování a  zkvalitňování služby veřejnosti televizním vysíláním. Vždy byla provázena kritickou i sebekritickou reflexí a otevřeností k hodnocení a podnětům zvenčí. Asi i proto či právě proto, navíc vyzváni k tomu některými z bývalých kolegů, jsme nemohli nereagovat na pohled, jímž činnost České televize v letech 1997-98 měří Rada ČT.

Ivo Mathé

Jiří Pittermann

duben 1999