Šokující jmenování
Není pochyb o tom, že budou novináři BBC i nadále zcela objektivní, i pod vedením Grega Dyka. Budou však nyní zranitelní před obviněním, že už není možno BBC důvěřovat, napsal v pátek 25. června v deníku Guardian Hugo Young:
Nejvýznamnější moment v procesu hledání nástupce pro nynějšího generálního ředitele BBC se udál asi před měsícem. Byla to reakce Labouristické strany. Labouristé se cítili povinováni reagovat na sžíravý dopis, který poslal šéf konzervativců William Hague předsedovi Rady BBC, jímž protestoval proti kandidatuře Grega Dyka, který během let věnoval alespoň 50 000 liber Labour Party.
Samotná intervence Williama Hagua byla jistě chybná. Celou záležitost okamžitě zpolitizovala a poskytla předsedovi Rady BBC, Siru Christopherovi Blandovi, příležitost, aby ukázal svou politickou nezávislost. Bland chtěl Dyka a v žádném případě se nechtěl nechat ovlivnit Haguem. Od té chvíle začalo být jednodušší jmenovat do funkce generálního ředitele BBC právě Dyka.
Ale mnoho vyjevila právě reakce Labouristické strany. Labouristé se cítili povinováni přispěchat Dykovi na pomoc a tím ukázali, že ani oni nemají jasné ponětí, co znamená politická nezávislost, která by měla být charakteristická pro BBC. Labouristická strana v podstatě reagovala míněním, že tento stoupenec labouristů by měl být do funkce generálního ředitele BBC jmenován.
Tento sdílený nezájem vůči nejvýznamnější a největší tradici BBC, totiž její veřejností vnímané i skutečné nestrannosti, vypovídá o mnohém. Politikům se prostě nedá důvěřovat, že by dokázali být ochránci vlastnosti, kterou nejsou profesionálně schopni pochopit. Ale totéž neumí pochopit ani Rada BBC. Všechny tři skupiny hrály roli při šokujícím jmenování, ale největšími viníky jsou Christopher Bland a jeho chabí členové Rady, které Bland zastrašil natolik, že zapomněli, jaké hodnoty má BBC zastávat.
Z mého hlediska je to velmi jednoduché. Dát tolik peněz politické straně není zločin, a možná je to lidumilný čin. Jak jinak by politické strany přežily?
Ale jakmile něco takového člověk učiní, ztratí se tím část jeho pověsti. Jmenovat takového člověka do funkce generálního ředitele BBC znamená vykonat pozoruhodně ničivý čin, v jehož rámci je jeho strana spolu s ním přivedena do BBC.
Blandův a Dykův puč je hájen dvěma argumenty. Podle prvního budou prý Dykovy pravomoci omezeny tím, že o novinářských otázkách bude rozhodovat jeho zástupce, Tony Hall, dosavadní šéf zpravodajství BBC. To je otevřené přiznání, že se Dyke nehodí do funkce šéfredaktora BBC, nejvznešenější a nejmocnější součásti funkce generálního ředitele. To, že má Dyke řídit digitální expanzi a mezinárodní podnikatelství BBC, nijak nemění nic na skutečnosti, že konečne rozhodovací slovo ve všem musí mít právě on.
Bezpochyby bude novinářská práce BBC i nadále stejně tak nezaujatá jako dosud. Jsem si jist, že Dyke bude naléhat, aby byla ještě nezaujatější než dosud, a dokonce i vyvolá brilantní kontroverzi, aby dokázal, že není loutkou Labouristické strany. Skutečností však je, že když nyní stojí v čele BBC labourista, který dal Labouristické straně 50 000 liber, jakkoliv poctivé bude nestranné úsilí novinářů BBC, budou neustále zranitelní před obviněním, jakkoliv falešným, že se postojům BBC už nedá důvěřovat.
Zadruhé říká se, že vzhledem k tomu, že o Dykově daru 50 000 liber Labouristické straně víme, neexistuje už žádný důvod k znepokojení. Zveřejnění všech těchto skutečností stačí. To je zásada, podle níž zveřejňují poslanci své podnikatelské zájmy a tím jsou údajně očištěni z veškerých nekalostí. Ale to, že o finančním propojení víme, ve všech případech nestačí.
Určitá finanční propojení, i když jsou veřejně známá, jsou diskvalifikací pro určité funkce, a funkce generálního ředitele BBC je právě takovým případem.
