Biotechnologie mění radikálně lidské poznání. Kde zůstává etika?

Tématem se v sobotu 31. července zabýval deník Guardian. Jeho článek shrnujeme.

Na vzdálené straně milénia se k nám přibližuje podivné procesí, přinášející rovnou měrou strach, naději a konsternaci, napsal Guardian. V procesí jsou patentovaná prasata, těhotní muži, děti, které se na žádost hluchých rodičů narodily hluché, klonovaní chlapci a dívky, kteří byli uvedeni v život, aby zachránili život svým sourozeneckým originálům, lidé, zachránění obětí opičích srdcí, farmy, které pěstují náhradní lidské orgány ve velkém měřítku, oběti automobilových nehod uzdravené prostřednictvím uměle vypěstované kůže, masa a kostí, muži a ženy, odsouzení k zániku, jimž genetičtí analytikové oznámili rok jejich očekávané smrti, rodiče, požadující elitní školy pro své děti, zrozené podle nejkvalitnějšího genetického mustru.

Obrovské zrychlení pokroku v lékařství a  genetice za poslední dvě desítiletí způsobilo, že všechny výše popsané jevy budou teoreticky dříve či později možné. Zda se stanou skutečností, to závisí na vládách a na parlamentech. Tak tomu bylo při lékařském pokroku vždy, avšak rychlost a intenzita nové biotechnologické vlny je jiná. Už se nerozhoduje jen o veřejné bezpečnosti, o nákladech a o rovnováze možných škod a možného dobra pro pacienta, ale rozhoduje se o podstatě samotného života. Lékaři a soudci musejí obtížně rozhodovat v případech, které se v minulých týdnech dostaly v Británii do palcových titulků novin. Smí dárce ledviny určit, příslušníku jaké rasy má být ledvina implantována? Je možno soudně rozhodnout, aby byla provedena transplantace srdce u pacientky, která si transplantaci nepřeje, i když ji lékaři doporučují? Je eticky správné odmítnout léčení silně invalidnímu dítěti? Kdo bude ale rozhodovat, co je správné a co je špatné, až se budou úmyslně pozměňovat samotné buňky, které nás činí lidmi?

Jsou to záležitosti, týkající se vzniku světa, základních otázek, jako je odkud pocházíme, a co je smyslem života. Jsou to otázky, které tradiční náboženství, bez ohledu na to, jak je v současnosti zanedbané a ignorované, jakž takž dokázalo zodpovídat.

Nyní začíná i náboženství ztrácet ponětí o těchto věcech. Radikální křesťanští teologové a malá, ale rychle rostoucí nová skupina praktických filozofů, profesionálních bioetiků, zpochybňují poslední monopol náboženské víry, absolutní pravdu. Namísto toho, aby se náboženští vedoucí představitelé mohli nyní navrátit do středu jeviště jako jediný zdroj autentické morální jistoty, hluboká etická dilemata genetického inženýrství vyvolávají aktivitu u těch lidí, kteří požadují, aby byl Bůh z debaty o morálce úplně vyloučen.

Velmi ostrou ránu proti Boží roli jako arbitra toho, co je správné, a toho, co je špatné, zasazuje nyní paradoxně jeden z nejvýznamnějších britských biskupů, Richard Holloway, primas skotské episkopální církve.

V poněkud šokující nové knize "Godless Morality - Keeping Religion out of Ethics (Bezbožecká morálka - vyčleňme náboženství z etických soudů)", která vychází v Británii v srpnu, argumentuje biskup Holloway takto:

"To, že spojení mezi etikou a náboženstvím bylo rozbito, v žádném případě neznamená, že není možné mít etiku. Je velmi pravděpodobné, že budeme muset objevit a podporovat význam nenáboženské etiky. Taková etika by měla být autenticky ekumenická. Přijímali by jí jak lidé, kteří věří v Boha, tak nevěřící." Holloway argumentuje, že "náš pokus žít morálně, jako by neexistoval Bůh, bude pravděpodobně nejtužší, konečnou zkouškou naší víry."

Holloway útočí na pojem hříchu, obviňuje tradiční náboženskou morálku, že funguje na základě strachu, a argumentuje pro morální pluralismus. Tím se staví na stranu bioetiků.

Britští bioetikové budou mít zřejmě obrovský vliv ve dvou supervýborech, které zakládá britská vláda a které jí mají radit v otázkách biotechnologie v lékařském výzkumu, ve zdravotnictví a v zemědělství.

Dr. Richard Ashcroft, který vyučuje etice ve středisku pro etiku lékařství na Bristolské univerzitě, popisuje, jak jeho obor absorboval prvky tradiční lékařské etiky a morální filozofie - zejména utilitářskou školu Jeremy Benthama - a byl ovlivněn vnějšími událostmi, jako byla zvěrstva nacistických lékařů, která vedla k zavedení neobyčejně významného Norimberského kódu.

"Jsem svým vzděláním filozof. Je tomu tak s mnoha lidmi v oboru," konstatuje Ashcroft. Bereme obyčejně myšlenku, v zájmu diskuse, a pak zjišťujeme, jestli dává smysl. Filozofická etika byla před dvaceti nebo třiceti lety plná otázek jako "Co máme na mysli výrazem Dobro?" A pak přišlo lékařství se všemi těmito novými technologiemi.

Občas vzniká pokušení, že by se člověk mohl prezentovat jako odborník se zvláštním přístupem ke specializovaným znalostem. Dával bych si velmi pozor na to, aby nic takového raději nevzniklo. Myslím, že naší rolí je, abychom byli katalyzátory veřejné diskuse. Jsem celý život socialista a pevně věřím ve veřejnou debatu a demokratickou diskusi - nikoliv v to, že by měli lidi poslouchat, co jim nadiktují experti."

Dr. Ashcroft hovoří o příspěvku náboženství vůči etické diskusi. Velká část nepřátelství veřejnosti vůči technologiím, jako je klonování, a genetická modifikace potravin, uvádí Ashcroft, je důsledkem dědictvím strachu křesťanů a starých Řeků, kteří se obávali, že rozhněvají bohy projevováním příliš velké pýchy. Zároveň se mu líbí, že světská filozofie, které se po tisíciletí zabývala jen abstraktními otázkami, nyní začíná jednat v praktickém světě.

Britští bioetikové si ještě stále dávají velký pozor, aby neurazili věřící. Jeden bioetik, který vyvolává u tradičních náboženských moralistů skutečný strach, je Peter Singer, australský myslitel, který argumentoval, že za některých - velmi výjimečných okolností - je ospravedlnitelné zabíjení dětí.

Singer, který letos v červenci navzdory veřejným protestům přijal místo profesora bioetiky na Princetonské univerzitě, už dlouho argumentuje, že nejvyšším morálním imperativem je vyhnout se utrpení, u zvířat i u lidí, dokonce i v případech, kdy to neutralizuje tradiční imperativ, že musí být za každých okolností zachován lidský život. Podle Singerova názoru musí dostat velká, dospělá, zdravá opice - například gorila - téměř úplná lidská práva. Podle stejného přístupu je správné usmrtit těžce invalidní dítě, spíše než připustit, aby dítě zemřelo pomalu tím, že se mu odepře potrava nebo léky. Singer má vizi společnosti, v níž je prostor pro soucit pro všechny živé bytosti, nikoliv však pro iracionální emoce. Důsledkem tohoto myšlení je závěr, že v některých případech je život prasete cennější než život dítěte se silným poškozením mozku.

Singer argumentuje, že se nesnaží nahradit absolutní morální pravdu náboženství novými světskými morálními absolutními pravidly, avšak jeho oponenti mu nevěří.

"V oboru bioetiky vznikla celá řada velmi závažných otázek. Je to částečně v důsledku vývoje v oboru lékařské technologie a biotechnologie, který vyvolal složité etické otázky, jimiž jsme se dosud nemuseli zabývat," konstatuje Singer. "Částečně je to proto, že náboženské autority už nejsou tyto otázky schopny uspokojivě zodpovědět. Vzniká třída etických myslitelů, kteří tyto problémy promýšlejí a navrhují odpovědi, založené na racionálních úvahách, které lze pak všem doporučit. Bylo by ale chybou předat lidi řadě odborníků a vyloučit jejich právo dospět myšlením k vlastnímu závěru."

Kombinace Singerova racionalismu a jeho přesvědčení ohledně lidského a zvířecího života vyvolávají u tradičních náboženských estetiků zvlášť silný hněv a strach.

"Původem naší etické tradice je bezpochyby boží vůle. Jsme přesvědčeni, že morální pravdy existují," argumentuje reverend dr. John Polkinghorne, anglikánský duchovní a bývalý předseda Queens College v Cambridgi, který předsedá jednomu nynějšímu vládnímu výboru pro etické otázky.

"Singer argumentuje, že mladé prase, funkčně aktivnější než nemluvně, má pro něho větší hodnotu než to dítě. Myslím, že většina lidí bude mít intuitivní pocit, že je na tom něco špatného. Je to příliš chladný, intelektuálský přístup. Myslím, že vlastníme morální znalosti. Myslím, že naše přesvědčení, že mučit děti je špatné, není jen genetickou strategií pro přežití. Pochází to bezpochyby z osobní morální agendy, která podkládá existenci našeho světa."

Hlavní bojiště mezi náboženskými aktivisty a Vatikánem, který bojuje proti utilitářským, liberálním postojům moderní společnosti, se týká sexu a nenarozených dětí - antikoncepce a potratovosti. Ale to se týká jen tradičních morálních dilemat.

Zcela jinou je například otázka, zda mají mít děti, které se narodily prostřednictvím umělého oplodnění vajíčka ve zkumavce, právo vyhledat svého otce, který k tomu poskytl spermie. Je to obrovský etický problém a nakonec se týká vzájemné odpovědnosti, kterou mezi sebou lidé pociťují.

Genetická manipulace lidí a potravin je něco jiného. Potenciálně je to technologie, která vyvolává řetězové reakce, jako požár nebo jaderné štěpení, jejichž efekt nutně neovlivňuje jen místo, kde reakce začala. Křesťané však daleko silněji obhajují nedotknutelnost života než nedotknutelnost přírody.

V náboženském světě vládne v této oblasti nyní dost zmatek - teologové spíše ponechávají postkřesťanskou společnost, aby si vytvořila novou morálku pro genetický věk, bez Boha.

Luke Gormally, ředitel předního britského katolického institutu pro bioetiku, Linacre Centre, neočekává, že by ho vláda jmenovala členem nového etického výboru. Praví, že církev může dělat jen jediné - kázat evangelium. Genetické inženýrství od základů změní svět. "Myslím, že jsme zatím nezačali ani chápat, jak hluboce to změní naši kulturu a naši civilizaci."