Guardian: "Lhář a podvodník"; "Zkorumpovaný, peněz chtivý lhář"
"Lhář a podvodník" zněl palcovými písmeny vytištěný titulek nad Hamiltonovou fotografií už 1. října 1996, kdy deník Guardian věnoval obrovský prostor této kauze. Znovu se k ní vrátil - jako většina britských deníků - po svém naprostém vítězství ve středu 22. prosince, a věnoval kauze celých první pět velkých stran svého listu.
Jak to vypadalo v soudní síni? Takto to vylíčil reportér Matt Wells:
Tentokráte Christina Hamiltonová neplakala. Porotci, kteří byli svědky jejího emocionálního charakteru o den dříve, zaznamenali jen dušený vzlyk, když byl vynesen rozsudek. Ostatní přítomní v soudní síni vydechli - Neil Hamilton se na židli složil.
"Jste si jisti, že pan Al Fayed prokázal prostřednictvím vysoce přesvědčivých důkazů, že se pan Hamilton choval jako poslanec parlamentu zkorumpovaně?" tázal se porotců soudní zřízenec.
Bylo to jako čekání na rozsudek smrti. Novináři stáli na schodech vedoucích k oddělení pro porotu a natahovali krk, aby viděli, jak bude Hamilton reagovat.
"Ano," ozvala se téměř neslyšitelná, ale zdrcující odpověď předsedkyně poroty.
Ani Neil ani Christine Hamiltonovi nevěděli, kam se obrátit. Nad nimi po jedné straně v oddělení pro porotce bylo šest žen a pět mužů, kteří je právě odsoudili jako lháře, před nimi se tyčil soudce, který rozhodl, že důkazy z případu poradenské "práce" pro firmu Mobil Oil jsou relevantní pro tento proces - což zpečetilo jejich osud - po jejich pravici seděl jásající George Carman, nemesis všech soudních procesů o pomluvu, a jeho tým a všude kolem byli nenávidění novináři, které z hlediska Hamiltonových tak zkreslili jejich případ.
Smrtelně bledá
A tak, když se začali právníci dohadovat o tom, kdy má zaplatit náklady tohoto epického soudního procesu, Neil Hamilton prostě pohřbil tvář v dlaních a občas si strkal pěsti do očí. Christine, smrtelně bledá, potřásala hlavou. Ovládla se a zuřivě se zahleděla na porotu, jako kdyby je za jejich rozhodnutí chtěla proklít. Nikdo se na ni nepodíval.
Když bylo rozhodnuto, kdo bude platit - další rána pro Neila Hamiltona, protože veškeré náklady musí zaplatit on - soudce Morland poděkoval porotě.
Teď už byla chodba před soudem č. 13 přeplněna stoupenci obou stran, právníky a zevlouny. Novináře se soustředili kolem dveří ze soudní síně a čekali na Hamiltonovy. Neil stál v soudní síni, hlavu v dlaních. Jeho právní zástupce požadoval, aby se přítomní uklidnili. Nechť novináři dají Hamiltonovým trochu klidu, protože musejí přijít k sobě.
O několik vteřin později se dav rozdělil a ze soudní síně vyšli Neil a Christine. V důstojném tichu šli do konferenční místnosti. "Kráčející mrtvola," kdosi zašeptal. Nikdo jim neřekl jediného slova.
Pozdrav vítězství
Když odešli zlomení Hamiltonovi stranou, aby tam uvažovali, jak čelit světu, na schodech k soudní budově se objevila jejich nemesis, Mohamed Al Fayed, obklopený stovkami fotografů a televizních kamer a pod ochranou policie a osobních strážců. Fayed všem popřál hezké vánoce, ale nic dobrého nepopřál svému protivníku o němž uvedl, že by měl trávit vánoce s jiným zkorumpovaným konzervativním poslancem, Jonathanem Aitkenem, který byl před několika měsíci za křivou přísahu poslán do vězení.
Jásání kontrastovalo s naprostým zoufalstvím v Hamiltonově táboře. Hamilton se snažil slovně se vyrovnat se zdrcující porážkou. Ale jeho slovům chybělo přesvědčení.
"Co to všechno znamená pro vás osobně," zeptal se jeden reportér zdvořile. Novináři obklopovali dvojici, o níž bylo u soudu prokázáno, že jsou to lháři a že je zkorumpovaná, v surrealistické atmosféře uctivosti. Bylo to, jako když někdo naruší pohřeb. Venku čekaly televizní kamery a obrovská dřevěná vrata soudní budovy byla zalita světlem stovek fotografických blesků, když Hamiltonvi vystoupili ven. Na dotaz, jestli je na mizině, odpověděl jednoduše a zdeprimovaně: "Jo," zašeptal.
