Rozhlasová obrana Kamila Čermáka

Hlasatel Rádia Alfa: Několikrát se v našem vysílání vyjadřoval spolupracovník Radia Alfa Jan Čulík z Velké Británie velmi kriticky k údajně nevstřícnému přístupu některých představitelů z ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Dnes na to zareagoval tiskový mluvčí ministra Vladimíra Dlouhého Kamil Čermák.

Kamil Čermák: Nejméně příjemné chvíle všech tiskových mluvčích politiků jsou tehdy, kdy musíme reagovat nikoliv na ty zprávy, které jsou nám sice nepříjemné, ale musíme uznat, že dotyčný novinář je prostě šikovný a uhodil hřebíček na hlavičku, ale na takové sdělení, které prvoplánově ubližuje.

V takových sděleních nejde ani tak o odkrytí či o posunutí nějakého problému, tedy o to být oním pověstným hlídacím psem demokracie, jako spíše o ublížení samo. Tomuto cíli pak další informace slouží spíše jako kulisa, nikoliv jako základ zprávy.

Bohužel přesně takové vystoupení prezentoval minulý víkend posluchačům Rádia Alfa pan Čulík, novinář českého původu z Británie. Na musím jako bývalý reportér uznat velmi dobře sestříhaném materiálu demonstroval údajnou neochotu mne a mých kolegů komunikovat v České republice s novináři v západním stylu.

Pana Čulíka se dotklo, že nemohl, jak si přál, tři čtvrtě hodiny telefonovat a diskutovat s ministrem Dlouhým na téma Škoda Volkswagen. Přestože jsme mu vzhledem k časovému programu ministra, kterého si právě čeští daňoví poplatníci platí za práci, nemohli vyhovět, nabízeli jsme mu jiné standardní vyjádření.

Ty pan Čulík, s odůvodněním, že právě on je oprávněn životem v Británii k posuzování našich stále postkomunistických myslí, a proto tedy pouze on může na standardní západní úrovni komunikovat s českými ústavními činiteli, odmítal.

Posluchači Rádia Alfa však slyšeli pouze bohužel jednu polovinu věcí, bez možnosti našeho vyjádření.

Navíc se právě pan Čulík, neustále nám poskytující lekce z britského způsobu práce a myšlení, dopustil několika hrubých etických chyb, které si britští novináři, ctící etiku své práce, prostě nemohou dovolit. To naštěstí nevím pouze ze své čtyřiadvacetileté mysli, podle pana Čulíka výrazně poznamenané postkomunistickým myšlením, ale zejména ze svých zahraničních novinářských zkušeností.

A tak si například britský novinář nedovolí nahrávat telefonní rozhovory s představiteli státní administrativy, aniž by je předtím na tuto skutečnost neupozornil., zavolat někomu v noci a rozespalého ho potom prezentovat jako vzor východní pracovitosti, či nutit sekretářky do odborných prohlášení. Podle britské tradice a etiky to prostě není fér.

A tak mi nezbývá než doufat, že většina zahraničních novinářů, kterým se snažíme vycházet maximálně vstříc, od nás odjíždí, alespoň podle vlastních vyjádření spokojena. Naše ministerstvo je přitom v centru pozornosti zahraničního tisku, takže jeho představitelům věnujeme stejnou pozornost jako domácím novinářům.

Stejně tak vítáme i zahraniční pohled na různé naše problémy. Naštěstí je však pohled lidí, kteří mají demokracii a etiku své profese opravdu pod kůží, většinou oproštěn od mentorování, při kterém se však může nespojený učitel dostat do pozice, kdy svou profesionalitu vyměnit za touhu natřít to neposlušnému žákovi.

Rádio Alfa, duben 1995

Poznámka JČ: Kamil Čermák lhal opakovaně nejen od prosince 1994 do března 1995 při slibování rozhovoru s Vladimírem Dlouhým, k němuž nikdy nedošlo, ale i ve výše uvedené reakci na pořad o tomto lhaní, odvysílaný Rádiem Alfa: