Vysvětlí vznik života na Zemi kvantová biologie?
Nová věda kvantové biologie dramaticky mění teorie o vzniku světa,
argumentuje v tomto článku, který vyšel 10. února v listě Guardian,
Johnjoe McFadden.
Jsme na pokraji nového dobrodružství - kvantové biologie - v jejímž
důsledku dojde k syntéze biologie a fyziky prostřednictvím kvantové
mechaniky.
Proč se život považuje za něco tak mimořádného? Konec konců jsme
všichni vyrobeni z téhož materiálu a pohánějí nás tytéž chemické reakce
jako celou planetu.
Starověcí vědci měli odpověď: život obsahuje zvláštní složku: ducha
nebo duši. Moderní věda mystiku neuznává, ale vzhledem k tomu, jak složité
jsou živé buňky, určité pochybnosti zůstávají. I nejjednodušší rozmnožující
se organismy - bakterie, jimž se říká mykoplasma - obsahují každá mnoho set
genů a každý gen se skládá z více než tisíce rozličných genetických
instrukcí. Jak vznikla tato složitost?
Tradičně se to vysvětluje pojmem takzvané "prvotní polévky", že
život vznikl z bohaté směsice chemikálií, která existovala v raných mořích.
Vědcům se v padesátých letech dokonce podařilo vytvořit jednoduché stavební
kameny života - aminokyseliny - tím, že napodobili podmínky, o nichž se
domnívali, že existovaly kdysi dávno na Zemi. Ale po stovkách experimentů s
"prvotní polévkou" se vědci nedostali o moc blíž ke vzniku
samorozmnožujícího se mechanismu v laboratoři.
Měli bychom se podívat do podivného světa kvantové mechaniky. Jsem
přesvědčen, že právě tento svět poskytuje už čtyři miliardy let živým
organismům vůli odlišovat se od ostatního přirozeného prostředí.
Kvantová mechanika je věda tak podivná, že ani Einstein nikdy
nepřijal to, co z ní vyplývá. Přesto je postavena na velmi jednoduchých
pozorováních. Jedno z nich je známo jako "experiment s dvěma štěrbinami".
Posvítíte-li světlem do dvou štěrbin, světlo, které z nich vychází, vytvoří
na plátně celou řadu světlých a temných pruhů. Těmto pruhům se říká
interferenční vzorce a dokazuje to, že podstatou světla je vlnění. Ty pruhy
vznikají tak, že světelné vlny, procházející oběma štěrbinami, vycházejí
jako dva paprsky světla, které se buď spojí tak, že se posílí (vlnění je ve
shodné fázi - shoduje se ve vrcholcích amplitud - světlé pásy) anebo se
navzájem vyruší (vrcholky amplitud neutralizují jejich nejnižší místa -
temné pásy).
Že se světlo chová jako vlnění, není možná příliš překvapivé. Daleko
složitější je pochopit, jak to, že se jako vlnění chovají i částice.
Vystřelte jednotlivé atomy dvojicí štěrbin a vzorec, který vznikne po
jejich dopadu na plátno, vytvoří stejnou interferenci, jaké jsme svědkem u
světla.
Vlny vytvářejí interferenční vzorce, protože mohou procházet dvěma
štěrbinami zároveň. Ale jak může být jednotlivý atom zároveň na dvou
místech? Nikdo neví.
A svět, který se objevuje z úsilí fyziků, není světem, jaký známe.
Podle jedné z dnešních nejpopulárnějších interpretací, kterou podporují
fyzikové - nositelé Nobelovy ceny, existuje mnohonásobný vesmír,
mnohovesmír (multiverse) a v něm se odehrává všechno, co se děje.
I když naše vědomé já obývá jen jednu verzi tohoto vesmíru
(universe) - základní částice přebývají v celém mnohonásobnémm
vesmíru a to jim umožňuje, aby byly zároveň ve dvou místech najednou.
Ale, můžete namítnout, svět, jakého jsme svědky, takový není. Jak
mohou být atomy na dvou místech najednou a větší předměty nikoliv, i když
se skládají z atomů?
Alespoň částečná odpověď se zdá být to, že tato podivnost kvantové
mechaniky, která umožňuje částicícm, aby zároveň pobývaly v různých
stavech, je také sama vlněním. U velkých předmětů, skládajících se z
miliard částic, se maxima a minima amplitud navzájem vyrovnávají, a
kvantová podivnost je tak u nich anulována. Proto velké předměty, které
vidíme, málokdy projevují kvantové vlastnosti.
Formu a dynamiku každého živoucího organismu na této planetě
ovládají molekuly DNA. Z nedávných experimentů, zdá se, vyplývá, že
velikost sama není překážkou kvantového chování. Vědecká skupina ve Vídni
nedávno střílela molekuly fullerenu v experimentu s dvojí štěrbinou a
dokázala, že tyto částice nemají problém prolétnout oběma štěrbinami
zároveň.
A fullerene je velký - 60 atomů uhlíku ve struktuře připomínající
klec - s průměrem podobným dvojité spirále DNA. Jestliže dokáže vstoupit
fulleren do kvantového mnohovesmíru, pak v něm existují i mikroskopické
součásti našich vlastních buněk, včetně DNA.
To, že může genetický kód obývat kvantový mnohovesmír, má
pozoruhodné důsledky. Motorem evoluce jsou mutace: mutace vytvářejí
variace, z nichž pak přirozený výběr vytváří evoluční cesty.
Avšak pohyb základních částic, elektronů a protonů, způsobuje
mutace. Jsou-li tyto částice schopny vstupovat do kvantových stavů, může
DNA zřejmě taky vstupovat do kvantového mnohovesmíru a zkoušet mnohonásobné
mutační stavy simultánně.
Z hlediska nás, lidí obývajících jen jediný vesmír, to může vypadat,
že buňka, která se vynoří z mnohovesmíru, si "vybírá" výhodné mutace. Toto
je ovšem kacířstvím pro standardní darwinismus, avšak z experimentů,
provedených před deseti lety, vyplývá, že za určitých podmínek jsou
bakterie schopné si "volit", které geny měnit. Odpovědí je možná kvantová
evoluce.
Kvantová evoluce by možná také dokázala vysvětlit největší hádanku
biologie - jak život vznikl. Astronom Fred Hoyle připodobnil
pravděpodobnost, že by náhodné síly vytvořily samy o sobě život, k
pravděpodobnosti, že by tornádo, postupující smetištěm, dokázalo vytvořit
Boeing 747.
Svět prostě není dost velký na to, aby na něm mohl vzniknout život,
pokud by to bylo ponecháno čistě náhodě. Avšak kdyby se první pokusy
vytvořit život neudály v konvenčním vesmíru, ale v kvantovém mnohovesmíru,
pak by tyto námitky neexistovaly. Každý malý prvotní rybník by mohl
vytvořit život, kdyby měl přístup ke kvantovému mnohovesmíru. Je možné, že
život nevznikl v jediném vesmíru, ale v celé řadě paralelních vesmírů.
Takže přestože naše tělo obývá nám známý svět, jemuž dominuje
náhodný pohyb, mikroskopické jednotky, které jsou motorem našich buněk,
existují v mnohovesmíru. A právě toto poskytuje podle mého názoru životu
jeho pozoruhodnou dynamiku a schopnost odolávat randomizujícím (náhodně
ničivým) silám, které na něho útočí. Tatáž dynamika, působící
prostřednictvím elektromagnetických polí v našem mozku, je podle mého
názoru také zdrojem naší svobodné vůle - ale to je jiný příběh.
Dr. Johnjoe Mc Fadden je Reader v oboru molekulární biologie na
University of Surrey a je autorem knihy Quantum Evolution, kterou vydalo
nakladatelství HarperCollins. Úryvky z knihy jsou k dispozici na adrese http://www.surrey.ac.uk/qe.