Sergej: Za tři dny vydělám, co doma člověk za měsíc

František Roček

Zákon č. 326/1999 o pobytu cizinců na území Českomoravskoslezka vyvolává nemálo rozruchu tím, jak se při jeho administrativně - praktickém zavádění v život dokázalo pokazit vše, co se dalo. Zpřísní se (administrativně tupě, bez preferencí podle přínosu vstupujícího pro stát - student, migrant s vysokou "mozkovou přidanou hodnotou" - vysokoškolák, vědecký pracovník, apod.) podmínky pro pobyt cizinců, možná se podaří cizinecké policii omezit i počet nelegálních pracovníků. Omezí se výhledově (asi) počet pracovních povolení pro cizince. Ve stavebnictví a při jiných manuálních zaměstnáních bude mj. (teoreticky) větší šance pro nezaměstnané Romy, kteří pro nedostatek manuální práce jsou z cca 80 % bez práce. Např. romské kopáčské party skutečně pociťují hluboký propad cen výkopových prací kvůli dumpingově zběsilým Ukrajincům a s tím je spojen i nedostatek této práce.

Ale jaký život vedou ti z cizinců, kterých se to asi nejvíce dotkne? Co pro Ukrajince znamená zaměstnání v ČR?

Zde je jeden příběh

Sedíme v ústecké hospodě U tří koček. Ukrajinec, jeho česká přítelkyně a moje tužka. Má štěstí. Pro rok 2000 získal pracovní povolení. Jmenuje se třeba Sergej. Spolu s otcem pracuje v Čechách. Je z ukrajinské zakarpatské oblasti a doma zůstala matka a sestra.

V Čechách žije již druhý rok. První rok pracoval na stavbách načerno. Našetřil nějaké peníze nejen domů, ale také na zvládnutí procedur s žádostí o oficiální pracovní povolení. Protože získat pracovní povolení stojí peníze. Jenom zdravotní prohlídka, asi 800 Kč, kdyby si ji platil Čech sice moc nestojí, ale pro člověka, který přijel z Ukrajiny vydělat si peníze je to nedostižná částka.

Ráj za tři dny

Sergej si vydělá měsíčně od 10 do 15 tisíc. Záleží na tom, jaká je práce. Již pouze dva tři dny práce v Čechách znamenají získání tolik peněz, kolik potřebuje chudý Ukrajinec k měsíčnímu živobytí ve své svobodné a o to chudší vlasti.

Pracuje denně deset až dvanáct hodin - a proč ne, říká. Vždyť si přijel do Čech vydělat. Práce si váží, protože většina mladých lidí, které kolem sebe v zakarpatské Ukrajině viděl, byla bez práce.

"Učitelé skončí pedagogický institut a jdou dělat zedníky do Čech. Desetina mladých má práci a ostatní se snaží jak to jde. Kdo má štěstí, jezdí domů z ciziny dvakrát ročně na svátky. Na Silvestra a na Velikonoce," vysvětluje Sergej.

Zarazilo mě, proč říká na Silvestra. Proč ne na Vánoce? Potom jsem si uvědomil, že pravoslavné Vánoce jsou později než Vánoce vatikánského ražení.

"O všechno se musíš postarat sám. Nikdo ti doma nepomůže. Máš peníze, máš jídlo. Jinak máš smůlu. Starej se jak umíš. Jedno kilo vepřového stojí sedm až deset hřivnů a tak si spočítej, když lidé měsíčně vydělají 150 až 200 hřivnů, kolik si můžeš dovolit. Chleba stojí 80 kopějek. Jen ve chlebu projíš velkou část platu. Proto jsou naši lidé vděčni za jakoukoli práci," dodává Sergej.

Počítání do tří

Budoucnost?

Sergej žije přítomným časem, deseti dvanácti hodinami legální práce na stavbě. Co bude dál neví, protože cizinecký zákon byl velmi zpřísněn. V Čechách se mu líbí, nejraději by zůstal...

V televizních novinách právě čeští policisté chytili nějakého mafiánského ukrajinského šéfa. "Tihle lidé nám spolehlivě ničí pověst," komentuje televizní pohyblivé obrázky a kýve smutně na číšníka, že má přinést další pivo. "Budoucnost?" - říká si spíše pro sebe. Po chvíli dodává: "Za tři dny vydělám co tam člověk za měsíc. Jiná budoucnost zatím není."