Boj za svobodu informací v ČR pokračuje
Česká republika sice letos získala nový zákon o svobodném
přístupu k informacím, ale boj za větší informovanost
veřejnosti teprve začíná. Nový zákon je totiž jen obecnou
normou, která zatím nenavazuje na zákony jednotlivých
resortů (např. zdravotnictví), jimiž se v západních zemích
podrobněji upravuje povinný sběr dat v jasné metodice a také
určuje povinnost institucí publikovat údaje s dostatečně
vypovídací hodnotou. Například švýcarský zákon o zdravotním
pojištění ukládá pojišťovnám, lékařům i nemocnicím
pravidelně odevzdávat údaje, jejichž prostřednictvím lze
hodnotit náklady na zdravotní péči a její kvalitu. Zároveň
tento švýcarský pojišťovenský zákon ukládá povinnost
nezávislému (nezdravotnickému) statistickému pracovišti
pravidelně data publikovat.
V ČR takto podmínky nastaveny nejsou. Zdravotnické zákony
žádný sběr dat a jejich publikování neupravují. Ministerstvo
zdravotnictví prostřednictvím své přímo podřízené organizace
- Ústavu zdravotnických informací a statistiky - si zcela
libovolně zadává sběr dat s využitím nedokonalého zákona ke
státní statistické službě. A tento zákon bohužel obsahuje
odlišné pojmy: místo "osobní údaj" nebo "údaj o jednotlivci"
se tu mluví o "individuálním údaji" vztaženém jak k
fyzickým, tak k právnickým osobám. Zákon ke státní
statistice dále říká, že s publikováním údajů musejí
souhlasit i právnické osoby - přitom se nerozlišuje, zda jde
o osobní údaje vlastníků právnické osoby či o údaje týkající
se veřejné zakázky, nerozlišuje se, zda jde o veřejnoprávní
organizaci nebo o komerční subjekt.
Zákon ke státní statistice by zřejmě bylo nyní možno
novelizovat prostřednictvím právě schvalovaného zákona
o ochraně osobních dat, avšak politici jsou málokdy schopni
posuzovat jednotlivé projednávané právní normy ve všech
jejich souvislostech a v návaznosti na další zákony.
Zákon o přístupu k informacím se bohužel zaměřuje převážně
jen na prostředky státního rozpočtu, pozapomnělo se na pojem
veřejné prostředky, a to zejména tehdy, kdy tyto veřejné
prostředky nejsou součástí státního rozpočtu (peníze
vybírané zdravotními pojišťovnami a hlavně "vydávané" těmito
institucemi). A zapomnělo se na to, že občan má znát nejen
"náklady" (množství utracených veřejných prostředků), ale
také "užitek" (např. kvalitu zdravotnických služeb a jejich
dostupnost).
Na konci minulého roku v Praze proběhl seminář k
(ne)transparentnosti českého zdravotnictví, který
zorganizovala mezinárodní organizace Transparency
International. Na tomto semináři Občanské sdružení na
ochranu pacientů i další účastníci vznesli dotaz k
pracovníkům Českého statistického úřadu a Ústavu
zdravotnických informací a statistiky - zda jsou tyto
instituce připraveny na zákon o přístupu k informacím.
Zástupci obou statistických institucí zarytě demonstrovali
pevný úmysl dále blokovat veřejnosti podrobnější data o
zdravotnictví. Prostě se vymluvili na zákon ke státní
statistice, který jim "znemožňuje" být vůči občanům
otevřenější.
V těchto dnech se redaktoři týdeníku Zdravotnické noviny
pokoušejí zákonnou cestou, tedy přes zákon o přístupu k
informacím oficiálně znovu oslovit Ústav zdravotnických
informací a statistiky. Žádají o konkrétní údaje za
jednotlivé nemocnice o počtu ročně provedených ortopedických
operací (existují totiž důkazy o nevhodném a neopodstatněném
snížení počtu těchto zákroků). Zatímco v zahraničí je zcela
běžné informovat veřejnost o pracovní výkonnosti
jednotlivých nemocničních oddělení, o čekacích dobách apod.,
v ČR i letos zdravotní pojišťovny a rovněž (státní)
nemocnice odmítají zveřejnit tato data za konkrétní
jednotlivá zdravotnická pracoviště. Novináři se tedy
oficiálně obracejí na státní správu - resp. na Ústav
zdravotnických informací a statistiky, který je přímo
podřízený ministru zdravotnictví. Na výsledek se teprve
čeká.
Vladimíra Bošková, Praha
