Ještě jednou ke Kosovu
Vážený pane Žurku,
(BL 29.3.2000)
je zvláštní, jak si lidé pamatují tytéž události odlišně podle toho, na čí
straně se cítí být. Vaše interpretace událostí z podzimu 1998 v Kosovu je
pro mne v příkrém rozporu s fakty, jak si je pamatuji z našich a světových
sdělovacích prostředků (máte vy informace z jiných zdrojů?).
Vaše interpretace:
"Kdyz se znovu Srbove naštvali, poslali tam vojaky , a zacali
obsazovat
hranicni oblasti, cimz zrusili zasobovani UCK, muselo NATO nejak UCK
zachranit. Proto zrejme zacalo bombardovani. Cele jednani bylo zasterka."
Samozřejmě nevím tak jistě jako vy, zda celé jednání mezi západními
státy a Jugoslávií bylo či nebylo zástěrkou, ale rozhodně jsem nikdy neměl
dojem, že by NATO začalo bombardovat Srbsko proto, že armáda Jugoslávie
obsazuje pohraniční oblasti a odřezává zásobování UCK a už vůbec ne proto,
aby UCK zachránilo. Pamatuji si, že ještě mnoho týdnů před zahájením náletů
přicházely z Kosova otřesné (pro mne tedy zcela) zprávy o tom, že tam řádí
polovojenské bandy ozbrojených mužů, kteří když ne pod přímou ochranou tedy
přinejmenším za pasivního přihlížení policie a vojska vraždí civilisty,
včetně žen a dětí, vypalují domy a vyhánějí tisíce lidí z míst, kde jejich
předkové žili mnoho set let a které zcela legitimně považují za svůj domov.
Stát, která nemá schopnost nebo vůli ochránit své civilní
obyvatelstvo před hromadným zločinem, nemůže přece očekávat, že k němu bude
toto obyvatelstvo loajální a nebude se snažit převzít ochranu do vlastních
rukou. Předpokládám, pane Žůrek, že kdyby vaši rodinu měla přepadnout
skupina vraždících ozbrojenců, a vy věděl, že obracet se o pomoc na policii
je zcela marné, považoval byste za své základní právo bránit sebe své
blízké sám.
Zásah ozbrojených sil jsem tedy vnímal jako snahu ukázat, že zločiny
proti civilnímu (!!!) obyvatelstvu vlastního státu nejsou vnitřní
záležitostí tohoto státu. Upřimně říkám, že kdyby se stalo, a zde v Česku
začaly skupiny fanatiků vyvražďovat a vyhánět z domovů mé spoluobčany kvůli
jejich rase, národnosti či jiného podobného důvodu a kdybych viděl, že naše
vláda nemá schopnost nebo vůli tomuto zločinu bránit, pak bych přivítal
zásah zahraničních sil, protože práva a utrpení jednotlivce jsou pro mne
osobně mnohem důležitější než státní suverenita.
Vaše slova:
"Drzost je drzost. Uz jsem videl ledaco, ale nutit cloveka, aby
mel ruce
v kapsach, kdyz ho podrezavaji, to je vrchol."
Přesně těmito slovy může zdůvodňovat svůj ozbrojený odpor proti
srbským ozbrojeným silám i UCK, nebo ne? Nevím, zda máte v rukou nějaká
jiná čísla, ale podle informací, publikovaných v médiích, bylo před
zahájením bombardování NATO podřezáváno v Kosovu řádově více kosovských
Albánců než kosovských Srbů.
Zažil jsem co je totalita a nyní zažívám co je demokracie.
Demokracii dávám, přes všechnu její nedokonalost, jednoznačně přednost.
Věřím, že až v Srbsku jednou nebude totalita a vznikne tam demokracie bude
to znamenat rozhodující obrat ve vztazích mezi lidmi i národy, žijícími na
území bývalé Jugoslávie.
