Vraždění v Sierra Leone:
Pošlete tam námezdné vojáky, jestliže nechtějí britští vojáci bojovat
Zvěrstva v Sierra Leone znovu oživila mezinárodní debatu o tom, zda je správné, aby západní demokracie zasáhly tam, kde jsou drasticky porušována lidská práva, tak jak to učinily loni v Kosovu - což mnozí považují za "imperialismus". Shrnujeme článek Williama Shawcrosse, autora knihy Deliver Us From Evil - Warlords, Peacekeepers and a World of Endless Conflict (Osvoboď nás od zlého - váleční magnáti, mírové sbory a svět nekonečných konfliktů, nakladatelství Bloomsbury, Londýn), který vyšel 10. května v deníku Guardian.
Katastrofě v Sierra Leone se dalo vyhnout - kdyby jen ono rozmarné stvoření, totiž "mezinárodní společenství" - anebo alespoň západoafrické státy - měly vůli a zároveň i schopnost ubránit demokraticky zvolenou vládu té země proti odpornému rebelskému hnutí.
Neměly. Namísto toho jsme v roce 1998 donutili tamější vládu, aby vstoupila do aliance s rebely, kteří se specializují na usekávání rukou a nohou dětem a jejich rodičům.
Má-li mít Blairova vláda vůbec důvěryhodnost, jde-li o její "etickou zahraniční politiku", musí nyní silně podpořit demokraticky zvolené politiky proti rebelům, kteří usmrtili a zajali lehce ozbrojené příslušníky mírových sborů OSN.
Rebelskému hnutí velí Foday Sankoh, bývalý kaprál, který má pro své stoupence, často dětské vojáky, charisma. Ale je to jen kriminální psychopat, který usiluje o osobní moc za každou cenu a kterého podporuje libyjský prezident Gaddáfí a libérijský Charles Taylor. Pokud bude Sankoh součástí vlády v Sierra Leone, dokonce i zřejmě pokud jen bude v té zemi, nebude tam mír.
Politika v Sierra Leone je zoufale smutná a ďábelsky složitá. Dnes je základním problémem toto: po mnoha letech vojenského a povstaleckého chaosu a navzdory zvěrstvům, páchaným povstalci, byla v roce 1996 řádně demokraticky zvolena občanská vláda. Začátkem roku 1996 jsem se setkal na venkově v Sierra Leone s uprchlíky, jimž povstalci usekli končetiny za to, že se účastnili hlasování ve volbách.
Obyčejní lidé, jimž se vedlo nejlépe - nepřišli o ruce a nohy - žili v té části země, kterou ovládala jihoafrická organizace námezdných vojáků Executive Outcomes (EO).
EO přivedl do země vojenský režim, který se nakonec snažil Sierra Leone přivést k demokracii. Organizace EO vyhnala povstalce z hlavního města,z Freetownu, a pak i z oblastí kolem diamantových polí, které jsou zároveň kletbou Sierra Leone i zdrojem jejího potenciálního bohatství. Námezdní vojáci stáli mnoho peněz, ale lidé, kteří žili pod jejich ochranou, se nemuseli obávat zmrzačení či smrti od povstalců, čehož se museli obávat skoro všichni v jiných částech země. Námezdní vojáci byli velmi populární.
Navzdory pokusům povstalců znemožnit volby byly volby značně úspěšné a Ahned Tejan Kabbah byl zvolen prezidentem. Viděl, že vláda organizaci Executive Outcomes potřebuje a řekl, že v zemi zůstane. Zahájil mírové rozhovory s Fodayem Sankohem, který prohlásil, že neuzavře mír, dokud neodejde EO ze země.
Povstalecká zvěrstva pokračovala. Nakonec pod tlakem ze západní Afriky i z ostatního světa musel Kabbah požádat EO, aby opustila zemi. Sierra Leone začala opět upadat do chaosu. V roce 1997 byl Kabbah svržen pučem, který podpořil Sankoh, a odešel do exilu v Guinei. Tam najal služby jiné, britské organizace námezdných vojáků, Sandline, a pokusil se o návrat. Zdá se, že určitá část britského ministerstva zahraničí toto úsilí podporovala, a jsem přesvědčen, že to bylo správné. Ale když to vyšlo v Londýně najevo, vylinul se všude pokrytecký zápach.
V roce 1998 se Kabbah vrátil do prezidentského úřadu, podpořila ho nigerijská armáda a organizace Sandline. Sankoha Nigérijci zatkli a v říjnu 1998 byl odsouzen k smrti, ale nebyl popraven. Jeho povstalecké hnutí dál páchalo zvěrstva a koncem roku 1998 napadlo hlavní město Freetown. Když vznikla krize v Kosovu, Sierra Leone se stala znovu obětí krveprolévání, které bylo daleko horší, než k čemu kdy došlo na Balkáně. Povstalci unesli 4000 dětí a donutili je, aby sloužily v jejich armádě.
Ve věci kosovských Albánců jsme šli do války, ale bylo vyloučeno, že bychom učinili totéž pro Sierru Leone. Důvody jsou smutné a zjevné a není třeba je opakovat, ale dokazují, že je to lež, když se tvrdí, že Londýn či jiné země provádějí "humanitární" zahraniční politiku.
Nigérie, která se mezitím stala demokracií, chtěla odejít. Mezinárodní společenství nenašlo pro prezidenta Kabbaha žádnou jinou vojenskou pomoc, a tak trvalo na tom, aby propustil Sankoha z vězení a přijal ho do vlády. Sankoh požadoval kontrolu nad diamantovými poli. Byla vyhlášena všeobecná amnestie. Pod mezinárodním tlakem podepsal Kabbah mírovou dohodu. Doprovázela ho při tom malá holčička s useknutou rukou.
Kofi Annan, generální tajemník OSN, navštívil Sierra Leone v létě 1999 a byl šokován tím, co viděl. Chování povstalců, uvedl, "činí veškeré naše krásné projevy o míru a o lidskosti nedostatečné, vlastně zbytečné". Konstatoval, že "nikdo nemůže být spokojen s mírovou dohodou, uzavřenou za takovýchto podmínek". Ale jaká byla alternativa? Sieře Leone by se nikdy nedostalo takové mezinárodní podpory, jakou dostalo Kosovo.
Dohoda s ďáblem nefungovala. Sankoh a jeho přátelé využívali vládních funkcí, zatímco jejich vojáci na venkově dál mrzačili a vraždili lidi. Když loni přicestovaly do Sierra Leone první mírové sbory, Sankoh je odmítl. Krize se od té doby zhoršuje.
Uprostřed minulého týdne, když se Annan dověděl o tom, že Sankohovi povstalci zaútočili na mírové sbory, blížil se ke konci své cesty po Africe. Okamžitě chtěl, aby Sankoh mírové sbory propustil. Ten to odmítl učinit. Annan požaduje, aby byly mírové sbory posíleny.
Británie nyní výzvu reagovala, ale není jasné, co budou britské jednotky ve Freetownu dělat. Mají jen umožnit britským občanům odejít ze země? Anebo mají podpořit mírové sbory řádnou silou? Jen toto druhé řešení může pomoci Sieře Leone.
Nezapomeňte, že válka v Bosně skončila v roce 1995 teprve, když tam Británie a Francie vyslala silně ozbrojené jednotky rychlé reakce, které potlačily srbské dělostřelectvo. To je zapotřebí v Sierra Leone: pokud to Rada bezpečnosti neschválí, není naděje na mír.
Povstalcům je nutno ukázat, že nemohou dál beztrestně mrzačit a vraždit. A Sankoh sám už nemůže být součástí politického procesu. Je to jen šílenec vrah. Pokud ho mezinárodní společenství neodstraní a neporazí jeho jednotky, vyhlídky pro Sierru Leone jsou strašlivé.
Povstalce je možno porazit. Není jich velký počet, nemají ideologii a bez Sankoha by neměli vlastně vůdce. Ale tragická historie posledních čtyř let ukazuje, že je prezident Kabbah nemůže porazit bez vnější pomoci.
Není možná překvapující, že země, které tradičně vysílají mírové sbory - z prvního i z třetího světa - nechtějí vystavovat své vojáky nebezpečí, které při dodržování míru vzniká.
To znamená, že bychom měli uvažovat o jiném řešení. Nedávná historie Sierry Leone ukazuje, že najatí vojáci nebo soukromé bezpečnostní jednotky, pokud jsou řádně kontrolovány, mohou být nejlepším řešením pro tento druh krizí.
V některých zemích, kam vlády nechtějí vysílat vojska, mohou placení žoldnéři hrát důležitou roli. Organizace Executive Outcomes byla nesmírně populární, kdy působila v Sierra Leone. Kdyby býval nebyl Kabbah donucen se jí v roce 1997 zbavit, Sankohovi povstalci by byli zvládnuti. Stovky dětí by stále ještě měly ruce.
