Britské listy a umění diskuse
Miloš Štěpánek
Motto:
Nečiň jinému co nechceš, aby jiní činili tobě,
nebo přesněji:
Jednej podle toho, co radíš, aby dělali jiní
Těší mne, že jsem se na stará kolena dožil možnosti užívat si technologického dobrodiní Internetu. V jeho pavučině jsem drápkem uvíz’ (a dle přísloví …chycen je ptáček celý!) teprve letos v únoru v souvislosti s metodami a pravidly mediálních diskusí v Česku. Na BL v této souvislosti oceňuji úsilí (až zarputilé!) o tak potřebnou nápravu české politické scény, zvláště ve dvou směrech: (a) sledování vybraných případů (ne)plnění zákonů, především o právu na informace, - a hlavně - (b) kampaně (v rámci určitých tematických celků) ke zvýšení mediální kultury (především televizní) za velkorysého zveřejňování nejrůznějších stanovisek. Tyto snahy jsou více-méně obratné - a k té obratnosti píši těchto pár poznámek.
Co s bonmoty?
Mám rád ostrou výměnu názorů, zvláště když (jako v BL) probíhá s aktuálním přesahem do širší veřejnosti (vč. parlamentních debat), - pro (ne)pamětníky nedotčené sítí www posíleným dvěma sborníky “…jak Češi myslí-jednají”. Milují barvité bonmoty (pokud jsou opravdu bon), metafory (nikoli pletoucí matafory) a vyhrocené formulace. Dovedu se však nadchnout i pro vybroušenou, přesnou, řekněme právnickou či diplomatickou (a proto i “nudnou”) “překlenovací” formuli, když jde o vyjádření zapeklitých životných situací, které tak často nesnášejí Prokrustovo lože šmokovských floskulí.
Jsem si vědom, že spousta lidí tyto lásky nesdílí. A že následkem jejich přemíry se příliš mnoho výměn názorů nechtěně odchýlí (či se k tomu dokonce bere za záminku) od obsahu a přejde k tahanicím o procedurách a formalitách, nebo alespoň o formě: co bylo řečeno příliš hlasitě či arogantně, zda lze užít ten či onen výraz nebo vazbu, zda je právě tento diskutér oprávněn k tématu mluvit atd. Nejde zdaleka jen o problémy jednotlivého mediálního titulu. I mnohá uznávaná hnutí (Impuls 99, Děkujeme, odejděte!) snadněji formulovala námitky proti způsobům jednání zbytku politické scény, než (alternativní) obsahová stanoviska a jejich řešení. Také čtyřkoalice od záměru Svatováclavské dohody chovat se jinak zápolí s vypracováním věcného programu (obsahu činnosti). I u našich jižních sousedů došlo začátkem roku 2000 k rozpadu letité koalice méně pro to CO dělala, ale JAK.
Takže všeho s mírou (nemyslím tu úrokovou).
Rubrika o kvalitě BL
Z řečeného plyne má spřízněnost duší s řadou nedávných příspěvků (z nichž upozorňuji na tři), které se zabývaly kvalitou diskusí či jejich organizací v BL. Bylo by škoda nechat zapadnout citlivé zamyšlení Lubomíra Ptáčka Umíme polemizovat? Širší čtenářská obec - avšak i samotná redakce - by se měly vrátit k řadě užitečných postřehů pseudonymního (nechápu proč?) Jaroslava Hradeckého Pravda spočívá v diskurzu o jejím hledání: {jen krátce: …Jako by se tou nervozitou, která zde bezpochyby panuje a kterou BL místy skvostně reflektují, nechaly tu a tam infikovat samy. … [BL] evokují hledání názoru, ale místy ztrácejí sílu a zůstávají “jen” v pozici “poskytovatele prostoru”… můj protějšek v diskusi je mým druhem na cestě za řešením nikoliv soupeřem , natož nepřítelem.} Vysloveným plýtváním by bylo obejít hlubší obsah osmistránkové studie (asi části připravovaných skript) Milana Šmída Zpravodajství internetové žurnalistiky , možná jen proto, že je přílohou kratičkého průvodního sdělení s provokativním (myslím nespravedlivým) názvem Vliv Britských listů je omezen na sektu názorově spřízněných stoupenců). (Poznámka 1)
Již od zmíněného zadrápkování v tenatech www jsem se prokousával k testování možností Internetu na pomoc odbornému a současně demokratickému rozhodování ve společnosti, zejména české. Po čtvrt roce dopisovatelských pokusů (viz Poznámka 2) jsem v rámci dílčí polemiky s V. Leporskou tento námět zveřejnil ve svém Internetovém Krédu. {Z jeho tehdejší formy čiší, že jsem ještě netušil, co je a jak působí hypertextový odkaz (pochopení jeho elegance mne asi nyní vede k jeho nadužívání)}. Samo Krédo ohlas nevyvolalo, avšak (až na jeden tehdy časový odstavec - o postoji předsedy ČMKOS k severočeskému Indiánovi na dole Kooh-i-noor) zůstává aktuální doposud. A na něj nutně navazuji.
Využití Internetu (jakkoli blahodárné) jen jako prostoru se mi zdá příliš přízemní, marnotratné. Očekával bych snahu o sjednocování názorů pro náročná řešení, které vyžaduje úsilí navíc, a tedy i vyšší kvalitu renomovaného média. Proto se přimlouvám, aby pro sledování vlastní kvality v BL vznikl zvláštní oddíl se záměrem jejich (obsahového i formálního) zlepšování společným cílevědomým úsilím. Internet se pro to skvěle hodí tím, že skýtá obecnou výhodu rychlé (i zpětné) dostupnosti všech zveřejněných textů. Odkaz na (namátkový) přehled materiálů, které redakce považuje za nejzajímavější, není dostatečný. Mělo by jít především o zlepšení prezentace a provázanosti s využitím technických a technologických možností Internetu (hypertextových odkazů, věcného a jmenného tj. autorského rejstříku). Možnosti asi neznají dosti pohotově ani všichni přispěvatelé (viz má sebekritika v předchozím odstavci). Tvorba potřebných linků je patrně problémem finačním, resp. redakčního odborného (věcné sledování a indexování souvislostí) i technického zázemí. Právě hypertextový odkaz na dřívější hlubší, případně standardní rozpracování příslušného námětu by byl jistě účinnější a plodnější, než současné (často) uspěchané (po)známkování zvolených textů se strany redakce.
Měřítkem úspěchu může být jedině stupeň přirozené autority, jakou mezi našimi předky disponovali žurnalističtí giganti (viz mé Česká média a politická kultura). V žáru kritiky České televize uvedl nedávno Jan Čulík výstižně, že získat autoritu u veřejnosti lze jen objektivním, nezávislým a všestranně kritickým zhodnocením daného problému. To ovšem platí i pro autoritu Britských listů. Ani jejich přispěvatelé či vydavatelé se nemohou považovat za vlastníky absolutní pravdy, která by jim dávala oprávnění partnera (viz výše Jaroslav Hradecký) ukřičet, bez věcné argumentace zesměšňovat či “ustřihnout”.
Co má být výsledkem diskuse
Samotným nastolením požadavku rezultativní diskuse se možná dostávám do rozporu s “linií listu”. Z poznámky Jana Čulík za textem Milana Šmída cituji (a dvě místa zvýrazňuji): Zdá se, že … pominul vůbec nejdůležitější faktor internetové žurnalistiky: že jak poznamenává Tomáš Pecina (kam až pokračuje citát z “druhé ruky”?) internet osvobozuje společenskou komunikaci. Internet je svou podstatou médiem podvratným a emancipujícím. Má potenciál rozrušovat konvence a bourat stereotypní myšlení.
Na okraj poznamenejme, že Janu Čulíkovi (asi v důsledku kvapného čtení) se opravdu jen zdá , že by podstatu svobodné komunikace a její emancipující role Šmíd pominul. Na straně 7 jeho textu čteme v podstatě shodný názor: … největší síla internetové žurnalistiky a jejích produktů je především v disponibilitě internetových periodik v prostoru a čase. Žádné jiné médium nepřekonává prostorové hranice tak snadno jako Internet…Ještě významnějším prvkem internetové on-line žurnalistiky, než její celosvětová všudypřítomnost, je pak její disponibilita v čase. Při tom je poněkud kuriózní, že následující pracovní den po Čulíkově výtce z nedocenění destruktivní povahy Internetu kárá M. Šmída spolupracovník BL Tomáš Pecina (poznámka 3) ve svém článku Byzantské pojetí novinářské práce z přesně opačných pozic,když píše: Přišel Internet …Mnoho lidí vidí v jeho příchodu naprosté rozvrácení dosavadního hodnotového systému, a já se obávám, že Milan Šmíd je … jeden z nich.
Hlavní předmět sporu o zlepšení BL vidím jinde: Výlučně katastroficko-destruktivní charakteristika Internetu je ukvapená, jen sotva vyčerpávající. Za intelektuální stagnace je jistě přednostní zájem o impulsy k pohybu. Jestliže je mediální kritika roztříštěnosti a rozhádanosti naší (nejen) politické scény oprávněná, pak zřejmě existuje společenská poptávka po překonání tohoto stavu. Myslím, že subversí nelze náš společenský vývoj kupředu posunout ani o píď. Z rámcově vychvalovaných možností Internetu by mělo být prioritním úkolem jeho efektivního využití k překonávání tříště dílčích stanovisek. Internet by měl pomoci při soustřeďování intelektuálních sil především k otázkám pro českou společnost prioritním. A měl by také urychlit sběr všemožných argumentů, jejich hierarchizaci a vytřídění a tak přispět k resultativnosti diskusí. Opakuji se, ale užitečným výsledkem debaty může být i konstatování, “dohodli jsme se, na čem jsme se nedohodli”. Je to východisko pro prohloubení argumentace.
Není všem dnům konec a nikdy nelze očekávat jednorázové vyčerpávající odhalení a odstranění všech problémů. Jako příklad dalších námětů ke zvyšování autority BL bych zmínil
a) Přednostní pozornost věnovat odstraňování rozhovorů “hluchoblbých” (kterýžto výraz jsem četl u Jiřího Franka, jehož © bych nechtěl narušit) či řečí “bikontextuálních” (jak ve svém orientálním článku uvádí Tomáš Pecina). Jako příklad neskromně uvedu svoji analýzu problémů nového zákona o spojích (demonopolizaci linkových telefonních služeb) , kde jsem položil řadu konkrétních otázek, zejména rozlišení administrativního a přirozeného monopolu. O dva týdny později Jan Lipšanský sice analyzoval i interpunkční chyby ve stanovisku ODS proč hlasovala pro (údajné) prodloužení telekomunikačního monopolu, ale jako by se dříve nechumelilo.
b) Proč se Tomáš Pecina tak často předvádí jako fiktivní sparing partner jejich vydavatele Jana Čulíka?
c) Proč se tak rozmohly (i mezi dalšími autory např. u citovaného pseudonymu Hradecký) podivné epistolografické hrátky v nichž se uplatňuje juvenilně rozverný styl dívčích románků resp. gymnaziálních či skautských rukopisných časopisů?
- Při využití Internetu tedy zjevně nejde jen o technologii a její využívání, nejen o finanční, hmotné a personální zázemí, ale také o intelektuální zvládnutí diskuse. To vše v duchu mota tohoto článku.
Miloš Štěpánek
Poznámka 1
Jan Čulík se hned za tímto průvodním dopisem poněkud malicherně ohradil proti názoru Milana Šmída, že se BL stávají z e-zinu fan-zinem takto: Soudě podle čtenářských a jiných ohlasů jsou BL v mnoha oblastech českého života v současnosti deníkem nesmírně (sic - ta skromnost ) závažným a vlivným.
Poznámka 2 (aby měla s hypertextovými odkazy má dušička pokoj). Krédo obsahuje seznam všech příspěvků do jeho sepsání zveřejných v BL. Po jeho sepsání jsem nelenil BL zveřjnily čtyři další příspěvky: jeden “mediální”, dva vnitropolitické, jeden zahraničně politický.
K postavení náměstka ministra v ČR - Co je a co není čistka
ad LN 9.5.2000 Miroslav Korecký: ČSSD provedla na ministerstvech dokonalou čistku
Dva akordy pro česko-německou “entente cordiale”?
(dotaz k pánům B.Doležalovi a E. Mandlerovi) zasláno též e-mailem na dopisy@lidovky.cz
Degenerace pojmu politika a potřeba konsensu
Nezávislost české televisní žurnalistiky - Pomluva pojmu politika
- ”V pravé poledne” jako recidiva (Černého) Debaty
- Poznámka
3
- Z tiráže BL není role Tomáše Peciny v listu patrná, ale vzhledem k jeho každodenním příspěvkům (a dokonce získávání interview jménem listu) ho mám za stálého (a vzhledem k rozsahu úvazku i placeného) jejich spolupracovníka. Jsem ovšem outsider, kteroužto roli mi v citované výměně názorů vytýkala již V. Leporská. Ale nestydím se za to i proto, že jsem si přečetl teorii, že díky Internetu je překonáno přísloví “Co Čech to muzikant”, protože platí co občan to novinář.
Poznámka JČ: Tomáš Pecina není placeným spolupracovníkem Britských listů: naopak BL dosti podstatně podporuje vlastní prací zadarmo. Jak jsme nedávno uvedli, Britské listy neplatí honoráře nikomu, neboť na to nevydělávají.
