Chaos v doškolování lékařů překročil únosnou mez
Ministři, komora, zdraví občanů a pud sebezáchovy
Komunisti v minulosti tragicky zasáhli do systému vzdělávání lékařů tak, že oproti západním zemím změkčili jeho podmínky. Stanovili totiž, že absolventům lékařských fakult postačí pouze 2,5leté popromoční školení k dosažení tzv. první atestace - potom již lékař může samostatně léčit pacienta. Pro srovnání: v žádné vyspělé zemi není přípustné, aby lékař po tak krátkém praktickém zaškolení "sahal" na pacienta na svou vlastní odpovědnost (povinné základní praktické doškolování trvá na Západě zpravidla pět až šest let).
Komunističtí funkcionáři ovšem v pudu sebezáchovy ohledně vlastního zdraví zároveň stanovili i II. atestaci, na kterou se lékař má doškolovat tři až pět let - protekční pacient věděl, ke komu jít s nemocí. Nicméně i neprotekční pacient se relativně mohl domáhat přezkoumání zdravotního stavu na výše postaveném zdravotnickém pracovišti pod dohledem druhoatestovaného lékaře.
Po roce 1989 u nás žádný ministr zdravotnictví nesmyslný a hazardní systém doškolování lékařů netransformoval do západní podoby tak, aby pro základní zdravotní péči existovala jen jedna "atestace", avšak po mnohem delším a hlubším praktickém výcviku (šest let a více předmětů). Zatímco na Západě smějí lékaři provádět shodné výkony u pacienta jen na základě stejného doškolování (bez výjimky), u nás přetrvala praxe, kdy některé stejné výkony (např. stanovení diagnózy a indikování operace) provádějí velmi rozdílně vzdělaní lékaři (jeden 2,5 roku doškolení, druhý 5 let). Prvoatestovaným lékařům např. chybí znalost diferenciální diagnostiky, bez níž se lze častěji mýlit v odhadu příčin nemoci.
Místo aby polistopadoví ministři zvedli laťku vzdělávání českých lékařů, tiše dovolili lékařské komoře podmínky doškolování ještě dále změkčovat. Lékaři chtěli rychle privatizovat a provádět výkony u pacienta za více peněz. Bývalý prezident ČLK Bohuslav Svoboda přiznává, že do roku 1993 získalo licenci dva tisíce prvoatestovaných lékařů, jimž bylo prominuto další doškolení na II. atestaci (začali vykazovat zdravotním pojišťovnám výkony odborníků s druhou atestací za více peněz). Mluvčí ČLK Michal Sojka však tvrdí, že B. Svoboda lže, neboť do roku 1993 dostalo licenci zhruba 6600 pouze prvoatestovaných ambulantních specialistů. "Nebylo výjimečné, že licenci dostal lékař několik dnů po absolvování první atestace, tedy pouze po třech letech praxe," uvádí M. Sojka.
Ačkoli se B. Svoboda zaštiťuje tvrzením, že po roce 1993 již komora vydávala licenci jen lékařům s dvěma atestacemi, M. Sojka poukazuje na množství výjimek udílených představenstvem komory. Nynější vedení ČLK se domnívá, že problém řeší současný nový licenční řád, podle něhož se absolventi LF stanou plnohodnotnými lékaři na základě jediné atestace po šesti letech doškolení. Zůstává však nedořešen problém s prvoatestovanými doktory, kteří po 2,5letém povrchním zaškolení v minulosti mohli upadnout do průměrné či podprůměrné rutiny. A zůstává nedořešen i fakt, že rozhodnutí lékařské komory (licenční řády) jak v minulosti, tak v současnosti bylo a je v rozporu s platnými právními předpisy. Vyhláška MZ ČR o zdravotnických pracovnících totiž neumožňuje manipulovat s atestacemi lékařů, jak se stalo a i dnes děje, a nedovoluje činit ty výjimky ze vzdělávání, které dělala komora a tolerovali polistopadoví ministři zdravotnictví.
Ukazuje se, že ministři zdravotnictví - lékaři i vedení ČLK mají menší pud sebezáchovy, než jaký měli komunističtí funkcionáři. Ostatně oni půjdou v roli pacienta k lékaři, jehož léčebné výsledky znají. Občané odborné schopnosti lékařů neznají. Skutečnost, že současný ministr Bohumil Fišer v oficiálních stanoviscích MZ ČR popírá kvalitativní rozdíl mezi různě atestovanými lékaři (aby méně kvalifikovaní specialisté dosáhli na vyšší peníze), oslabuje právo pacientů žádat při pochybnostech přezkoumání zdravotního stavu na erudovanějším pracovišti. Přitom existují výrazné signály o mnoha případech chybného diagnostického a léčebného postupu - jen Občanské sdružení na ochranu pacientů jich každoročně eviduje stovky, z toho v řadě z nich byla nízká erudice lékařů potvrzena soudními znalci či znaleckými komisemi při fakultních nemocnicích.
Ministr zdravotnictví si musí uvědomit, že ze zákona odpovídá občanům za kvalitní zdravotní péči a tuto odpovědnost z něho nemůže sejmout žádný lobbistický tlak jeho kolegů v bílém plášti. Činnost komory je nutné podřídit stejné vnější kontrole, jak je tomu na Západě, kde vláda má možnost prohlásit její rozhodnutí za protiprávní, pokud jsou v rozporu s právními předpisy.
předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
(OSOP, Pha 2, Podskalská 24)
