Transplantace srdce: tento lékařský zázrak je zřejmě plýtváním časem i penězi
Transplantace srdce jsou považovány za vrchol lékařství už déle než třicet let a chirurgové, kteří je začali provádět, jsou hrdiny naší doby, ale minulý týden byla zveřejněna studie, z níž vyplývá, že transplantace dokáží zachránit život jen u pacientů, kteří stojí na samém pokraji smrti.
Program transplantací srdce vyvolává stále u veřejnosti obrovský dojem, jsou publikovány dojemné příběhy lidí, kteří byli vážně nemocní a nyní žijí aktivním životem. To vedlo k vytvoření dojmu, že jsou transplantace řešením pro případ srdečního selhání. V důsledku toho vznikly dlouhé seznamy pacientů, čekajících na transplantaci srdce. Ale první podrobná studie počtu úmrtí lidí, čekajících na transplantaci srdce, a pacientů, u nichž byla transplantace srdce provedena, ukazuje, že neexistuje co do počtu úmrtí žádný rozdíl v obou těchto kategoriích, s výjimkou pacientů, kteří byli na samé hranici smrti - v tom případě pacienti, kteří se podrobili transplantaci, přežili po ní déle.
Tato studie, která byla minulý týden publikována v časopise British Medical Journal, se uskutečnila v Německu. Vědci analyzovali případy všech 889 pacientů, kteří v roce 1997 v Německu čekali na první transplantaci srdce. Rozdělili je do kategorií nízkého, středního a vysokého rizika podle toho, zda bylo pravděpodobné, že při čekání na operaci zemřou a pak srovnali úmrtnost osob čekajících na transplantace s osobami, u kterých už byla transplantace srdce provedena.
Mario Deng, profesor lékařství a kardiologie na Columbia University v New Yorku a jeho kolegové konstatovali, že se předpokládalo od té doby, kdy byl zaveden roce 1980 lék cyklosporin, který zabraňuje organismu, aby odmítalo nově transplantované srdce, že jsou výhody transplantace nad jinou léčbou zjevné. Vědci v Německu však zjistili něco úplně jiného.
Vysoké riziko
Transplantace neprodloužily život pacientů, čekajících na operaci, kterým hrozilo jen malé či střední riziko úmrtí. Těmto pacientům, argumentují autoři studie, by měla být poskytnuta jiná léčba.
"V celé této kompletní národní kohortě německých čekatelů na transplantaci srdce jsme zjistili, že déle po transplantaci přežili jen pacienti, jejichž riziko úmrtí bylo při čekání na transplantaci vysoké. Z toho vyplývá, že by měla být v Německu v současnosti poskytována transplantace srdce jen nejvážněji nemocným pacientům," konstatují autoři studie.
"U pacientů, jejichž riziko úmrtí bylo před transplantací malé nebo střední, nedošlo transplantací k žádnému snížení úmrtnosti; měla by jim být poskytnuta jiná léčba."
Autoři zdůrazňují, že nijak nehodnotili kvalitu života pacientů, kteří dostanou nové srdce. Ani nevypočítali, zda je levnější poskytnout pacientu transplantaci srdce, anebo ho pak opakovaně dlouhodobě léčit bez transplantace. "Tyto otázky jsou zjevně velmi důležité a je zapotřebí se jimi zabývat v budoucích studiích," píší autoři.
Avšak studie je těžkou ranou programu transplantací, který nikdy nebyl bez kritiků, nejen vzhledem k tomu, že jsou transplantace nesmírně drahé. Kromě dlouhé a složité operace, při níž se odstraňuj srdce od dárce a transplantuje se pak příjemci musí příjemce brát drahé léky proti odmítavé reakci svého organismu po celý další svůj život.
Dva redakční komentáře v časopise British Medical Journal zahajují diskusi o tomto kontroverzním tématu. "Celkový dojem je, že transplantace srdce zřejmě nepřináší příliš mnoho," píše Tom Treasure, profesor kardiothoraxální chirurgue ve fakultní nemocnici St. George Hospital v Londýně. "To protiřečí dosavadnímu pevnému přesvědčení lékařů i pacientů. Mnoho pacientů, jimž bylo transplantováno srdce, se těší po dobu několika let po transplantaci plnému a aktivnímu životu. Otázka je: změnilo by se vnímání této situace, kdyby se provedly řízené zkoušky?"
Řízené zkoušky transplantací srdce se nikdy nekonaly, protože jakmile začalo být jasné, že život umírající osoby by mohl být prodloužen transplantací vznikly obrovské etické problémy: nebylo dost dobře jen v zájmu testu umírající osobě transplantaci odepřít.
Ale jak podstatně vzrostly seznamy lidí čekající na transplantaci a poklesl počet srdcí, která jsou k dispozici pro transplantace - zejména v důsledku zavedení bezpečnostních pásů v automobilech, mnoho lidí čeká na transplantaci marně.
V současnosti je běžnou zvyklostí provádět transplantace srdce u těch pacientů, u nichž se očekává, že budou s novým srdcem žít co nejdéle a s co nejlepší kvalitou života. To neodpovídá německým výsledkům, z nichž vyplývá, že by měla být transplantace srdce k dispozici jen těm nejbeznadějnějším případům.
Sarah Huntová, profesorka kardiovaskulárního lékařství na Stanfordské univerziě v Kalifornii také pochybuje v British Medical Journal, zda bude kdy etický problém vyřešen. Jedním z důsledků této studie pravděpodobně bude, že budou vědci a lékaři usilovat o výrobu a transplantace umělých srdcí.
První transplantace srdce se v Británii uskutečnila v roce 1968. Čím více transplantací se provádělo, tím více pacientů operaci přežilo.V současnosti se v Británii v rámci státního zdravotnictví (tedy pro pacienta "zadarmo") uskutečňuje více než 300 transplantací srdce ročně a noví pacienti mají podle odhadů šedesátiprocentní pravděpodobnost, že po operaci budou žít dál po dobu deseti let.
