Zážitek z hor
aneb Facka novinářům
Minulý týden jsme se ženou strávili báječný týden v Krkonoších. Kdo v těchto
horách byl, ví, o čem mluvím. Jádro tohoto příspěvku je však jiné - měli
jsme cosi jako mimořádnou kulturní akci, když v boudě Hájenka po večeři
vystoupil člen Horské služby a povídal nám o své práci.
Povídání bylo zajímavé, a ani nám nepřišlo, že trvalo hodinku a půl.
Zajímavým je však vztah člena Horské služby k českým novinářům a televizním
reportérům. Řekl, že tvrdí ve svých pořadech a novinách nesmysly a vždy
všechno dramatizují.
Např. vloni v zimě napadl v horách sníh, což byla situace, jaká se stává
každým rokem. Přesto v televizi i novinách informovali, že "pracovníci
Horské služby bojují s přívaly sněhu". Přitom oni jen dělali to, co jindy, a
v podstatě s ničím nebojovali.
A nebo tuhle jakési médium informovalo, že počet mrtvých v horách byl
nejvyšší za posledních sto let a taková zima že nikdy nebyla. Pracovník
Horské služby nám na datech briskně vysvětlil, že podobné zimy jako vloni
byly i v jiných letech - a nemám důvod mu nevěřit - a ani počtem mrtvých se
nijak nelišily od jiných let.
Dalším nesmyslem je trvalé přesvědčení médií i filmařů, že existuje jakýsi
vrtulník, jenž létá ve dne v noci, za mlhy, za sněhu, za deště. Jistě, jeden
skuzečně dobrý vrtulník má Praha, ale žádný nedokáže létat za mlhy.
A tehdy jsem si uvědomil, co by mělo být základem
skutečně profesionální novinářské práce: nestranné informování o věcech,
nestranné publikování údajů, ověření si údajů u nejkompetentnějších osob,
dát slovo nestranně jedné i druhé straně bez touhy rozhodovat, kdo má pravdu
- a hlavně nehledat za vším senzaci.
