Z ministra ochráncem
Ivan Hoffman
Tisková konference, ohlášená ministrem spravedlnosti, se uskuteční dnes, ale vyjádření politiků o tom, zda podpoří, či nepodpoří Otakara Motejla v případě jeho demise jako kandidáta na ombudsmana, jsou už několik dní v plném proudu.
Zdá se, že politici již vědí, co ministr řekne, a jestliže mu předem nabízejí prestižní úřad veřejného ochránce práv, možná si od toho někteří slibují, že si Otakar Motejl svými výroky na tiskovce nebude chtít příští kariéru pokazit.
To, že jeho několikaletá práce na reformě soudnictví vyšla nazmar, nezavinila pouze opozice. Díl viny na tom nese i vládní strana, která se příliš nesnažila předjednat Motejlovým zákonům ve sněmovně podporu. A bez předchozích konzultací nemá ani sebelepší zákon šanci.
Aby opoziční poslanci zvedli ruku pro vládní návrh, musí k tomu mít důvod. Například slib, že příště vládní poslanci zvednou ruku pro návrh opoziční.
Ministr Motejl se domníval, že v případě reformy soudnictví se jedná o ryze odborný, nepolitický problém a navíc se asi se dotkl ješitnosti zákonodárců, když se občas nechal slyšet, že hlasují o něčem, čemu vůbec nerozumějí.
I to mohl být důvod, proč se svými zákony neuspěl.
Dnes se očekává, že Otakar Motejl znechuceně práskne dveřmi.
Pokud by je ovšem pouze tiše zavřel, třeba by se skutečně mohl stát veřejným ochráncem práv.
V této instituci by pak mohl zastupovat občany i v těch problémech, které by vůbec nemuseli řešit, kdyby uspěla jeho reforma soudnictví. Podat demisi jako ministr spravedlnosti a pak kandidovat na veřejného ochránce práv by v tomto smyslu bylo projevem masochizmu. Má to Otakar Motejl zapotřebí? Sotva.
Ale kvůli lidem v nouzi by to vzít mohl.
Vysílá se v pondělí 2. října ráno.
