Drakiáda
Oficiálně se akce, na kterou do Olšan přijíždějí lidé pouštět draky, jmenuje Horáčkův dráček. Také se ale říká drakiáda. Té včerejší přál vítr a tak vyletěl každý drak, který byl správně vyvážený. S pouštěním draků je to mimochodem podobné, jako s politickou kariérou. Jde o to stoupat plynule, letět stabilně a nezřítit se střemhlav dolů. Tajemství úspěchu je právě v tom vyvážení. Když draka držíme za závěs, musí svírat s rovinou stolu malý kladný úhel. Řekl to včera v Olšanech Jindřich Rachota.
V politice je tomu mimochodem naopak: Výrok, který mediálně letí, mívá zpravidla záporný úhel pohledu.
Je pak zajímavé, že zatímco na politických drakiádách se doporučují hotové, standartní subjekty, u draků experti radí hotové draky nekupovat. Lepší je prý když si ho člověk vyrobí sám, pouze takový drak bude doopravdy letět.
Podobně jako vypouštění politických sloganů, je i vypouštění draků provázeno některými omyly. Má se například za to, že s drakem je nutno běžet. Má-li ovšem drak vyletět vysoko, rozumné je nejprve odmotat několik metrů šňůry a když je pak puštěn, vyletí sám.
Jestliže na politickém nebi vidíme setrvale nízko letící partaje, může to být právě tím, že my, občané - voliči, v běhu postupně odmotáváme smotanou šňůrku. Kdybychom s politickými stranami zacházeli tak, jako Jindřich Rachota se smrkovými tyčkami potaženými papírem, neměli bychom při té naší politické drakiádě pocit, že na konci šňůry se standardně plouží, nevyvážená, špatně ovladatelná seskupení straníků. U draků je to tak, že když se ten špatný zřítí, nemá smysl ho opravovat. Lepší je nového udělat lépe.
Vysílá se v pondělí 16. října ráno.
