pondělí 30. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Předvolební kampaň na internetu:
  • Nemáte vkus? Volte Čtyřkoalici - ta ho nemá taky! (Tomáš Pecina) Ochranou památek k podnikatelským ziskům?
  • Omluva panu Miroslavu Jandorovi: pohádky pro děti a erotické videokazety (Oldřich Maděra)
  • Omluva Památkovému ústavu v Brně: vydali jste vynikající zákaz (Oldřich Maděra) Police a státní správa:
  • Úřad na ochranu osobních údajů šetří porušení zákona ze strany policie při udělování akreditací (Štěpán Kotrba) Hranice demokracie?
  • Je demokracie opravdu bezzubá proti neonacionalismu? (Štěpán Kotrba) Recenze dnešní pražské filmové premiéry:
  • Sametová kocovina: Nový film o pohnuté historii české kinematografie - a společnosti - od sedmdesátých let (Jan Čulík) Dopis od místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání:
  • Zdena Hůlová: Proč nemám ráda Tomáše Pecinu Vandalský vpád amatérů a demokracie:
  • Bohumil Doležal: "Drzý grafomane!" (Martin Stín)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Dopis od místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání

    Zdena Hůlová: Proč nemám ráda Tomáše Pecinu

    Tomáš Pecina zveřejnil v Britských listech dvě noticky, které znovu uvádíme níže. Na ně reaguje předsedkyně RRTV v níže uvedeném dopise.

    1.

  • Kdo vlastní soukromé české televize Nova, Prima a TV3, bude od nynějška tajné. Rozhodla o tom Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když zamítla žádost Britských listů o tyto informace jako neodůvodněnou. Pod dopisem, který uvádíme v plném znění, je podepsána odstupující členka rady Zdeňka Hůlová. --- Sledujme dobře, kam Z. Hůlová od listopadu nastoupí: není to první rozhodnutí, které tato dáma (o níž se nejen mezi novináři šušká, že je ještě zkorumpovanější než televizní rocker a zároveň radní Petr Štěpánek), udělala ve prospěch soukromých vysilatelů a v neprospěch veřejnosti, a byli bychom velmi překvapeni, kdyby za to nebyla odměněna přiměřenou sinekurou. (TP) - Zákon č. 106/1999 Sb. praví, že všechny informace, o nichž není výslovně uvedeno, že jsou tajné, jsou veřejné. (JČ)

    25.10. 2000

    2.

  • Úřednická arogance aneb Kritizovali jste nás, nic vám neřeknu II. Včera jsem znovu hovořil s mluvčí Rady RTV H. Havlíkovou. Seznámil jsem ji s tím, co jsme se dozvěděli ve sněmovně, a položil jí dvě otázky: 1. Jak je možné, že Rada interpretuje zákon jedním způsobem před poslanci a jiným pro veřejnost?2. Domníváte se, že je v pořádku, když se členové Rady chovají k novinářům/k veřejnosti tak, jak to předvedl ve svém e-mailu Petr Štěpánek? Dr. Havlíková si vzala čas na rozmyšlenou a pak odpověděla, že mluvčí Rady není od toho, aby komentoval nebo vysvětloval stanoviska Rady, a proto na žádnou z mých otázek neodpoví; předá je prý na příštím zasedání k vyjádření Radě. --- A nebylo by tedy jednodušší dr. Havlíkovou propustit a nahradit ji telefonním záznamníkem? Mírou korelace mezi otázkou a odpovědí by se jistě paní Havlíkové vyrovnal... (TP)

  • Poněkud sdílnější byla místopředsedkyně Rady Z. Hůlová. Na první otázku uvedla, že Rada nemá v této otázce zcela jasno, a je proto možné, že se na příštím zasedání 7. 11. přikloní k názoru, který vyjádřily Britské listy, na druhou si pak povzdechla, že komunikační strategie je zatím velkým problémem Rady. --- To si, s prominutím, myslíme rovněž. (TP)

    27. 10. 2000


    Pane Pecino,

    ve čtvrtek 26.10. jsem s Vámi hovořila poprvé v životě, a to telefonicky. Přiznám se, že jsem bojovala sama se sebou, zda to vůbec mám učinit, což se mi po desetileté práci v oboru ohledně rozhovoru s novinářem stalo rovněž poprvé.

    Důvodem mého váhání byl Váš text, uveřejněný v BL předcházejícího dne, tj. 25.10, čili osočení a špína, kterou jste na mne v BL vrhl, aniž jsme se kdykoliv předtím viděli a aniž jste se mne ohledně mé údajné zkorumpovanosti kdykoliv zeptal na cokoliv. Vaše tvrzení ve stylu J.P.P. (jedna paní povídala) se mi totiž jeví v příkrém rozporu s principy, které kdysi zřejmě BL chtěly v ČR pomoci prosazovat, např. vysoké kvalitativní standardy novinářské práce a znalost sledované problematiky. Cítíte-li se strážci takových hodnot, pak vůbec nechápu formu a způsob Vašeho osobního výpadu, který hrubě očernil mé jméno.

    Pokud snad byl motivem Vašeho chování fakt, že Vám Rada svým rozhodnutím odepřela určité informace, máte zákonné možnosti takovému rozhodnutí čelit (a také jste je následně využil).

    Kromě členství v Radě RTV (předtím v Radě ČTK) se dlouhodobě zabývám mediální legislativou a vždy jsem se snažila, aby byla pro novináře s ohledem na jejich společenskou funkci co nejpříznivější. Proto mne Váš postup mrzí o to víc.

    Váš útok na osobu, která Vámi zpochybněné rozhodnutí podepsala, znamená zásadní nepochopení faktu, že jde o úkon statutárního zástupce Rady jako kolektivního orgánu, nikoliv o mé osobní rozhodnutí.

    Svou eventuální reakci na Vaše hrubě nekorektní a očerňující tvrzení ještě zvažuji. Hrozby žalobami však do mé výbavy běžně nepatří a preferuji jiné než soudní formy komunikace. I proto jsem přijala Váš výše zmíněný telefonát ve snaze zodpovědět Vaše otázky a otevřeně Vám vysvětlit poměrně složitou problematiku.

    Po přečtení Vašich pátečních poznámek v BL jsem ale opět překvapena. Na rozdíl od dob doufejme minulých není novinář naštěstí povinen uveřejňovat prohlášení nejrůznějších veřejných činitelů v plném znění. Novinářská zkratka však z etických a profesionálních důvodů nemá zkreslovat podstatu řečeného. Proto reaguji tentokrát raději písemně.

    Ptal jste se na výrok Petra Štěpánka. K problematice výroků jednotlivých členů Rady opakuji, že na osobní názory a postoje mají přirozeně právo. Ne každý člen Rady se vždy stoprocentně identifikuje s kolektivním rozhodnutím Rady či jejím postupem. Jednací řád Rady takové situace upravuje. I tak je ale jednotná komunikační strategie Rady problémem, kterým se Rada dlouhodobě zabývá. Domnívám se, že je tomu tak u řady kolektivních orgánů, které rozhodují ve sboru. Podotýkám ještě, že bez ohledu na široký rozsah své působnosti a počet regulovaných subjektů (provozovatelů vysílání) disponuje Rada - na rozdíl od ministerstev a jiných ústředních orgánů - jen malým úřadem bez samostatného tiskového oddělení či odboru. Rada zamýšlela zřídit alespoň samostatnou funkci mluvčího, ale ani to si z ekonomických důvodů (viz níže) nemůže dovolit. Proto ji plní PhDr. Helena Havlíková souběžně s funkcí vedoucí úřadu, což rozhodně není snadná pozice a úkol. Není rovněž snadné vybojovat při tvorbě státního rozpočtu dostatečné finanční prostředky na to, aby činnost Rady mohla být i v tomto ohledu zkvalitněna. Navíc i na Radu dopadají úsporná opatření vlády při krácení rozpočtu.

    Ptal jste se dále, zda považujeme veřejnost za šaška (zřejmě v souvislosti s tím, že Vám Rada odepřela podat Vámi požadované informace). Vaším odvoláním ve věci se Rada bude zabývat. Veřejností rozhodně nepohrdám a není mi lhostejné, co si myslí o naší činnosti. Do příslušných zákonů jsem vždy prosazovala formulaci, že Rada je orgánem, zastupujícím veřejnost a že své úkoly plní ve veřejném zájmu. U nově navrhovaných úprav (připravovaný nový zákon o vysílání) se mi bohužel zdá, že směřují naopak k větší etatizaci Rady.

    Ptal jste se "Paní Hůlová, proč lžete?" a odvolával jste se na můj projev před komisí, který je podle Vás v nesouladu s dalším postupem Rady. Řekla jsem Vám, že pokud by byl prokazatelně rozpor v tom, co Rada činí a co o tom veřejně (ať již v Stálé komisi pro sdělovací prostředky či jinde) prohlašuje, je to špatně a takové výroky je třeba uvést na pravou míru. Osobně si však stojím za svým "sněmovním" výrokem, který v BL uvádíte. Povinnou informaci o vlastnických strukturách provozovatele vysílání ostatně Rada prosazovala i při tvorbě nového zákona o vysílání.

    Předpokládám, že se Vaším textem ze dne 25 10. v souvislosti s rozhodnutím Rady, kterým nevyhověla Vaší žádosti o poskytnutí informací, bude Rada zabývat na svém nejbližším zasedání, tj. 7.11., jak Vám již bylo sděleno. Výsledek pochopitelně nemohu předvídat a navíc v té době nebudu členem Rady. Máte ovšem plné právo s naším rozhodnutím nesouhlasit a stejně legitimní a legální je podání odvolání a posléze eventuální. žaloby proti odepření podání informace dle příslušného zákona. Pokud se tedy proti některým Vašim postupům důrazně ohrazuji, rozhodně se to netýká tohoto bodu.

    Datem 2.11. 2000 přestávám být členkou a tudíž i místopředsedou či úřadujícím předsedou Rady, neboť k 1.11. končí mé funkční období ze zákona. Nejsem tedy odstupujícím členem, jak jste uvedl a jak už jsem Vám vysvětlila.

    Otázku svého dalšího profesionálního uplatnění budu řešit až v příštích dnech. Otázku dovolby Rady sněmovna odložila až na své příští plénum. Podotýkám jen na okraj, že na rozdíl od některých jiných funkcí není člen Rady po ukončení své funkce nikterak zabezpečen. Chce-li v oboru dále působit, není to nikterak lehké, neboť vystavuje určitým spekulacím či podezření jak médium, které by ho případně zaměstnalo, tak sebe sama. Na toto téma jsem ostatně odpovídala v létě MfD.

    Tolik pro dnešek. Má odpověď rozhodně není vyčerpávající, neboť sledovaná témata jsou velmi široká a ani odborníci na ně mnohdy nemají jednotný názor. Doufám, že bude čas a dostatek jiných příležitostí tyto a související otázky více osvětlit. Předpokládám rovněž, že zareaguje Rada, viz výše.

    JUDr. Zdena Hůlová, 28.10. 2000



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|