Holocaust možná teprve přijde
"Já nechci POŘÁDEK A ŘÁD, pokud bude mít výložky SS"
Tuto fotogalerii jsem vytvořil z většinou unikátních snímků zbytku jednoho, dnes takřka soukromého archivu. Pocházejí z nejtroztodivnějších zdrojů... Je mezi nimi i fotoseriál z popravy K. H. Franka na unikátních záběrech skupiny Černý lev. Je zde i hrůzná fotografie vypreparované hlavy vězně. Je zde mnoho krutých, ale pravdivých pohledů na důsledky fašismu. Podařilo se mi tyto snímky získat v době, kdy jsem působil jako editor a vydavatel nezávislého měsíčníku pro politiku Pražský Demokrat. Část z nich jsem tehdy publikoval k 60. výročí Mnichova.
Dávám je dnes vám, čtenářům Britských listů - s nadějí. Že pochopíte.
Jsem povinován splatit tak dluh své třídní učitelce ze základní školy - Zuzce Podmelové, která se vrátila z Terezína, aby mne pak učila němčinu. Její lidskost a dobrota mě provázely mým dětstvím. Jsem povinován publicistovi Slavomíru Pejčochovi-Ravikovi, který také přežil, aby pak mohl vydat své svědectví. Jsem povinován ekonomu Miloši Pickovi, jehož "opožděnou zpověď vnoučatům - Kristýnce, Šimůnkovi a Terezce - až dorostou, aby porozuměla a nezapoměla" pod názvem "Přes Acherón zpátky to šlo hůř" vydalo nakladatelství AUGUSTA a nyní časopis Pohledy. Díky za jeho paměť. Jsem povinován Miloši Hájkovi, který obdržel v roce 1995 titul "Spravedlivý mezi národy". Jsem povinován Vojtěchu Menclovi. Jsem povinnován desítkám vlastenců, účastníků a pamětníků protifašistického odboje, které jsem za svůj život stihl potkat. Vážím si jejich statečnosti a nezměrného odhodlání. Ptám se někdy se strachem v srdci sám sebe, zda bych i já dokázal vydržet. Oni vydrželi. A přitom byli tehdy tak mladí, tak bezbranní. Jsem povinnován svým prarodičům, kteří mi v mém dětství vyprávěli o svých zážitcích z doby okupace. Přežili. Jsem povinován své matce, která ta léta prožila ve slepních krytech Zlína a nad její hlavou padaly bomby.
Pokud se dnes rozbíhá i na Britských listech jalová polemika o trestnosti vydání knihy Mein Kampf, domnívám se, že především je třeba vidět. Jedna fotografie vydá za tisíce slov. Dívejte se do očí mrtvým. A pak rozhodujte, na čí straně je pravda. Pokud vaši blízcí zemřeli uprostřed bojišť, v koncentračním táboře, pokud zemřeli jako oběti Adolfa Hitlera, opakujte si jejich jména dřív, než je zapomenete. Protože "hnědé vlastenectví" je stále mezi námi. Protože po ulicích huláká NIC NEŽ NÁROD. Protože si dovoluje přitom brát do ruky českou vlajku. Protože i mnozí z vás v koutku duše pochybují, zda vše bylo tak, jak i vám vyprávěla vaše babička. Bylo. Možná i horší.
Osvětim, Majdanek, Treblinka, Mauthausen, Ravensbrück, Sachsenhausen, Bergen-Belsen, Terezín - Vaši mrtví se vám dívají do očí. Vaši mrtví vás soudí. Právě dnes.
DÍVEJTE SE. A PŘEMÝŠLEJTE.
Poznámka JČ: O to ale vůbec nejde. Neargumentujeme, že by německý nacismus nebyl hnusnou a zrůdnou ideologií, obdobně jako komunismus. Jde o to, že v demokracii musí být svoboda projevu, jinak právě vznikne třeba nacismus, prostě totalita. Trestejte násilné činy, nikoliv slova. Proti slovům energicky argumentujte.
