Zatmění oslněním, aneb muž, který zaclání sám sobě
Reaguji na některé příspěvky v pondělí 2. dubna 2001. (zde, zde, zde).
Navzdory novému kabátu i důmyslnému technickému provedení tzv "Britských" listů, i navzdory jejich transformaci na redakční bezmála mušketýrský model jeden za všechny a všichni za ..... ;-) zůstává hlavním sluncem této soustavy Jan Čulík. Orbitující Tomáš Pecina a Štěpán Kotrba jsou jen ozdobní planetoidové. My další jsme jen občasné vlasatice, nepodstatné sněhové koule rozdmýchané právě tímto sluncem k přechodnému zazáření ;-).
A kdo se přímo do slunce pustí, ten v něm shoří.
O trvající čulíko-heliocentricitě BL svědčí nezměněný text na knoflíku "Britské listy Jan Čulík On Line"
JČ sice není emeritní arciredaktor, ale má svůj pamětní životopis přímo pod titulkem listu. (Doporučuji aktualizovat, odkaz na dnes již neexistující 'rodinný' podnik Inner Workings plc, a informace o něm zabírají mnohem víc místa než informace proč tedy tend dotyčný vydává BL, jak slíbeno v nadpisu...)
Neschopnost BL překročit stíny vrhané vlastním sluncem (slunce stíny vytváří jinde, samo žádné nemá...), bude pro budoucnost této "veřejnoprávní" instituce stejným problémem jako je nezastinitelnost Václava Klause pro budoucnost ODS. Spojujícím prvkem takových vůdců je jejich elitářství a ješitnost, nenahraditelnost v centru dění a nevyrovnané účty s okolím. Leč je to vítaná hnací síla, zdroj energie. (Ohledně těch účtů, trochu doslovněji, nebýt dryáčnicky trapných apelů Jana Čulíka, sponsorské peníze by se zajisté nikdy nedostavily. Málokdo by měl tu drzost a nabubřelost o ně vůbec takto žadonit, pragmatik nechť smeká.)
Ale jelikož vše už bylo řečeno mnohem dříve a mnohem lépe, sáhl jsem po aforismech jednoho G. B.Shaw(a), a nabízím některé jeho moudrosti minulým, současným i budoucím kritikům JČ, obzvláště pokud považují Britské Listy za nedostatečně britské (rozumějme anglické) - neboť skotské dozajista nejsou, to bychom uráželi Skoty.
"He who can, does. He who cannot, teaches." (Man and Superman - 1903) Kdo umí, činí, kdo neumí, učí
"The reasonable man adapts himself to the world: the unreasonable one persists in trying to adapt the world to himself. Therefore all progress depends on the unreasonable man." (Man and Superman - 1903) Rozumný člověk se přizpůsobuje světu, nerozumný se stále snaží přizpůsobit svět sobě. Proto také veškerý pokrok závisí na nerozumných.
"Nothing is ever done in this world until men are prepared to kill one another if it is not done." (Major Barbara - 1907) V tomto světě se neudělá nic dříve než jsou lidé ochotni zabít jeden druhého jakmile se nic nezmění.
"Every man over forty is a scoundrel." (Man and Superman - 1903) Po čtyřicítce je každý muž bídákem.
"No Englishman is ever fairly beaten." (Saint Joan - 1924) Angličan nikdy není poražen spravedlivě.
"Do you know what a pessimist is? A man who thinks everybody is as nasty as himself and hates them for it." (An Unsocial Socialist -1887) Víte co je to pesimista? To je člověk, který si myslí, že všichni jsou stejně hanební jako on - a nenávidí je za to.
"There is nothing so bad or so good that you will not find Englishmen doing it; but you will never find an Englishman in the wrong. He does everything on principle. he fights you on patriotic principles; he robs you on business principles; he elnslaves you on imperial principles; he bullies you on manly principles; he supports his king on loyal principles and cuts off his king's head on republican principles." (The Man of Destiny - 1898) Není nic tak špateného či dobrého, že se toho Angličan nedopustí; ale nikdy nenajdete Angličana, který by konal neprávem. Všechno dělá zásodově; bojuje s vámi ze zásadního patriotismu, okrádá vás jako zásadový obchodník; podmaňuje si vás ze zásad imperialistických; šikanuje vás zásadně chlapsky; krále hájí jako zásadový loajalista a jako zásadový republikán mu utne hlavu.
Na závěr nechť nám poslouží Oscar Wilde "There is only one thing worse than being talked about, and that is NOT being talked about." Jediné co je horší než být středem pozornosti je NEbýt středem pozornosti.
Ne, nedržte hubu, pane Čulíku. Ale jsou i jiné věci "pod sluncem" o kterých referovat, než co 'jedna paní Šiklová povídala'.
Slunce ať svítí dál na svém nebi, ale ať ne jen samo na sebe.
A jako správná kometa, reaktivně sluncem nažhavená a přechodně žhnoucí, se vracím kamsi do mrazivého kosmického prostoru abych vychladl.
Poznámka JČ: S modifikací layoutu a designu Britských listů jsou určité problémy, s nimiž nebudeme čtenáře unavovat. Mezi ně např. patří i to, že redakce BL nemá přístup k životopisu Jana Čulíka, umístěnému v BL, kterýžto text vznikl v roce 1997, takže ho nemůže aktualizovat.
V pátek 30. března jsem cestoval vlakem z Ostravy zpět do Prahy. V Olomouci nastoupila skupina studentů z Ameriky, Dánska, Holandska a Velké Británie, kteří tam přes půl roku pobývají v rámci výměnného školského programu Socrates. V Olomouci studují historii. Jeli se podívat do Českého Krumlova. Dal jsem se s nimi trochu do řeči. Jaké jsou přednášky a jaká je ČR? V Olomouci se jim líbí, pobyt je instruktivní a užitečný, dává jim povědomí o východní Evropě, i když jsou přednášky "chaotické". A co lidi v ČR? Je to podivné, jsou prý strašně "pasivní a tiší".
Vzpomněl jsem si na to, když naprosto legitimní vznesení otázek na pražské tiskové konferenci "Držte hubu, Čulíku" označili kritikové, (většinou spříznění se Čtyřkoalicí anebo s televizními vzbouřenci) za drzost či ješitnost. Ano, v ČR se očekává, že se budete plížit podél zdí a nepozvedávat hlas. Ten, kdo to učiní a přeruší samozvané arbitry elegantiarum na veřejnosti, je "apriori neslušný" popřípadě "ješitný". Připíjím takové "ješitnosti"! Kéž by jí bylo v ČR daleko víc! Kéž by lidi zatrhli řeč každému virtuálnímu žvanilovi...
