pátek 27. dubna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká kinematografie: Zakažte Čulíkovi mluvit, já jsem docentka! (Olga Sommerová) FAO: Kdo dostal ceny a k čemu snad festival byl (Jan Čulík) Politika: Vzory chování voličů a neúčast ve volbách (Noam Chomsky) Česká televize: Dopis České televizi: Kolik stojí vaše pořady? (Tomáš Pecina) Neonacisté a jejich písňová tvorba: Je pořád hezká, ta naše písnička česká? (Jan Rataj) Oznámení: Feministická skupina 8. března vydala první číslo nového zpravodaje Americký summit v Quebec City: Den druhý: Lidé a politika (Judy Rebick) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Zaujatá reportáž z antiglobalizační demonstrace II.

QUEBEC CITY: LIDÉ A POLITIKA

Judy Rebick, Quebec

Tento víkend se tvář kanadské politiky změnila. Stalo se to tady, v Quebec City na masové demonstraci proti globalizaci. Hlavní byly tři věci: Lidový Summit. Konfrontace. A objev, že Není Míru Pro Mírné.

LIDOVÝ SUMMIT

Lidový Summit byla koalice odborů a nevládních organizací z amerických kontinentů. V sobotu uspořádal summit pestrou a barvami hrající demonstraci, které se účastnilo asi 60.000 lidí. Lidé pochodovali bok po boku šestiproudovým bulvárem. Toho odpoledne jim cesta do Nižšího Města trvala asi hodinu. Masu demonstrantů tvořil různorodý mix mnoha kultur. Byly zde i obří figuríny, pouliční divadlo, hodně se bubnovalo a tancovalo. Emma Goldman by byla pyšná.

A zatímco tisíce šly vycházkovým tempem do nižší části města, stovky dalších - většinou mladých - se vrhaly do bitev s policií v okolí nechvalně proslulého perimetru obklopující místo zasedání Summitu Amerik.

Včerejší rozhodnutí pořadatelů Lidového Summitu vést trasu pochodu stranou perimetru vyvolalo mezi demonstranty velký rozpor. Hlavní proud pochodu zahnul vpravo. Ti, kteří se chtěli zapojit do bitek, zatočili vlevo. Většina účastníků následovala čelo pochodu a zahnula doprava, ale mnoho lidí bylo nespokojených, že se nejde na perimetr, a že místo toho skončil na parkovišti několik kilometrů od místa akce.

Pořadatelé pochodu vysvětlovali, že by bylo nebezpečné zavést tak mohutný dav do úzkých uliček starého města. Diskuse o taktice použité tento víkend bezpochyby ještě nějaký čas neutichnou.

KONFRONTACE

Souběžně s pochodem proběhlo i několik dalších divokých srážek s policií. Tyto konfrontace také přitahovaly největší pozornost médií.

Na nejméně dvou místech sváděli demonstranti s policií boje, které připomínaly spíše válku, než demonstraci. Ve své novinářské kariéře jsem nikdy nebyla svědkem tak dobře organizovaného a vytrvalého boje mezi demonstranty a policií. U perimetru se bojovníci rozmístili po dvou stranách široké silnice. Postupovali vpřed a následně se stahovali před slzným plynem, proudy vodních děl a nakonec i plastickými náboji. Pořád dokola celé odpoledne a dál do noci.

Podle Ligue des droits et libertés (Quebecký svaz občanských práv a svobod) bylo sobotní násilí eskalováno zejména taktikou policie. André Paradis, výkonný ředitel této organizace, uvedl na nedělní tiskové konferenci, že policie změnila svůj postup ve třech ohledech: Za prvé, policie nasadila slzný plyn od první chvíle střetu. Za druhé, policie použila agresivnější zbraně, jako jsou vodní děla a plastikové náboje. A za třetí, policisté opustili perimetr a hnali protestující do obytné oblasti, kde došlo ke škodám na majetku, poprvé za 48 hodin trvajících protestů.

Podle svazu - který měl v poli třicet pozorovatelů - se pouze 5 procent protestujících v konfrontaci s policií chovalo násilnicky. „Většina demonstrujících v Horním Městě (v okolí perimetru) zpívala, tancovala a chovala se mírumilovně,“ uvedl mluvčí Sam Boske.

V průběhu dne se k přímé akci přidával rostoucí počet odborářů a členů dalších skupin, jako je Rada Kanaďanů, aby podpořil mladé lidi v bojích proti policii.

Celý jeden den před plánovanou demonstrací byl aktivistický vůdce Jaggi Singh zatčen na ulici pěti policisty v civilu. Slyšení ohledně kauce je přitom plánováno až na středu. Singh je obviněn z toho, že porušil podmínky předcházejícího propuštění na kauci, účasti na nepokojích a držení zbraně. Zmiňovanou zbraní je přitom maketa katapultu, který v pátek střílel na policisty plyšové hračky.

NENÍ MÍRU PRO MÍRNÉ

Jak v pátek, tak v sobotu jsme mohli vidět případy masové občanské neposlušnosti, kterou projevovalo dobrých 6.000 lidí. Tito demonstranti byli ochotni pro své názory čelit slznému plynu a policii. Ale kromě nich byla i s řadou mírumilovných demonstrantů nakládáno s výjimečnou brutalitou.

Anna Dashtgard je organizátorem Všeobecné fronty proti Světové obchodní organizaci. Popisovala situaci, kdy na straně ulice poblíž plotu perimetru sedělo na zemi asi 500 lidí. Zatímco lidé zpívali a ukazovali znamení míru, přiblížila se pohotovostní policejní jednotka a obklíčila skupinu ze dvou stran. Po pouze jediné výzvě začala policie metat slzný plyn přímo doprostřed skupiny.

„Nikdy jsem nic takového nezažila,“ řekla Dashtgard - která se rovněž účastnila protestů v Seattlu a Windsoru. „Bylo to tak surové.“

Po rozprášení se někteří lidé na různých místech znovu zformovali. Jedna skupina protestujících byla napadena zcela bez výstrahy. Podle jejich svědectví si policisté tentokrát vybrali otřesové bomby. Jiné skupině se dostalo upozornění, že policie vyklidí ulice. Většina protestujících - vystrašená zejícími ústími děl se slzným plynem, mířícími přímo na ně - odešla. „Policie převálcovala těch pár, co zůstali,“ řekla Josephine, aktivistka, kterou zážitek hluboce otřásl.

Kdo se přiblížil místům, kde byl perimetr prolomen, pocítil bolestivé pálení slzného plynu. Ale přesto tisíce lidí, většinou mladých, vystupovaly po schodech do Horního Města. A právě tam pokračovaly srážky mezi policií a protestujícími celý den.

Plastické náboje zranily několik lidí, včetně jedné ženy, která byla zasažena do krku. Musela jí být chirurgicky otevřena průdušnice.

Podle informací Quebeckého svazu občanských svobod bylo do nedělního rána zatčeno 450 lidí. Lidé se ocitli ve věznicích, bez možnosti kontaktu se svými právníky nebo rodinami, a také bez jídla. Zatčení lidé mužského i ženského pohlaví byli před ostatními svlečeni a ponecháni nazí. Toto zacházení skončilo po intervenci svazu.