Dopis českých pacientů komisaři Rady Evropy pro lidská práva
Zaslala Vladimíra Bošková.
Vážený pane,
vím, že občané ostatních postkomunistických zemí mají podobné problémy jako občané České republiky. V českém zdravotnickém systému je dostatek finančních prostředků (kolem 8,6 % HDP včetně nemocenských dávek). Problémy českých pacientů spočívají v netransparentním využívání finančních prostředků (každoročně jsou nemocniční lůžka prázdná, tj. neobsazená pacienty po čtyři měsíce) a v porušování práv pacientů.
Pracuji jako novinářka i jako předsedkyně sdružení na ochranu pacientů (nezisková dobrovolná organizace bez finančních prostředků). Již jsem prostudovala mnoho zákonů západních zemí (zákon o nemocnicích, zákon o lékařích, trestní zákoník aj.), takže znám způsoby, jak zlepšit český právní systém s ohledem na práva pacientů.
Avšak ministr zdravotnictví a mnoho členů českého parlamentu jsou lékaři, u nichž se projevuje konflikt zájmů a kteří nechtějí umožnit zkvalitnění zákonů pro zdravotní péči nebo pro zdravotní pojištění (nemáme žádný zákon pro regulaci činnosti lékařů ani nemocnic). Také nové zákony navržené ministerstvem zdravotnictví pouze opakují filozofii komunistických právních norem = pacient nemá žádná práva.
Doufáme v pomoc mezinárodních institucí, které by nám mohly pomoci prostřednictvím doporučení ve vztahu k české vládě.
ČR se rozhodla ratifikovat mezinárodní konvence se vztahem k lidským právům a základním svobodám, avšak naše země tyto konvence ve skutečnosti porušuje.
Například, české ministerstvo spravedlnosti zamýšlí legalizovat rozhodování lékařů o neprovedení resuscitace a o neposkytnutí život udržující léčby bez souhlasu pacienta nebo jeho rodiny a bez rozhodnutí soudu. V současnosti lékaři rovněž rozhodují o neprovedení léčby samostatně. Nejsou trestáni, protože neexistuje žádná právní úprava pro správnou léčebnou praxi.
Pacienti nemají právo na kopii zdravotní dokumentace ani na opravu nepravdivých záznamů. Pitva je prováděna z rozhodnutí lékařů pracujících v nemocnicích, v nichž pacient zemřel (rodina nemůže tuto pitvu odmítnout). Pokud policie (vyšetřovatel) rozhodne o úřední pitvě, tato pitva je realizována "soudním lékařem", avšak ve skutečnosti nikoli nezávislým způsobem, tito soudní lékaři jsou často zaměstnanci nemocnice, v níž pacient zemřel. Nemáme nezávislé koronery ani policejní lékaře.
"Soudní znalci" poskytují subjektivní odborný názor bez argumentů, statistických dat nebo nějakého srovnání, bez písemných léčebných standardů nebo důkazů. Lékaři mohou ztratit celou nebo část zdravotní dokumentace, bez postihu.
Mnoho českých pacientů nemůže vést trestně soudní řízení, protože vyšetřovatel či státní zástupce nepředloží kauzu k soudu.
Státní správa neprovádí nezávislé kontroly ve zdravotnických zařízeních. Pokud pacient nebo jeho rodina nárokují vyšetřování z důvodu zanedbání péče, lékaři mohou manipulovat se zdravotní dokumentací. Vyšetřování je prováděno ministerstvem zdravotnictví v nepřítomnosti pacienta, jeho rodiny a bez nezávislých právníků.
Stížnosti jsou "řešeny" pouze lékaři. Závěr těchto šetření neobsahuje argumenty a důkazy.
V ČR není vyřešena definice smrti ani kritéria pro její určování. Nový zákon o transplantacích byl napsán lékaři bez potřebných právních opatření. V naší zemi mohou být lidské orgány odejmuty v době, v níž lékaři západních států ještě vyčkávají a provádějí vyšetření pacienta. Naše pacientská organizace napsala vlastní transplantační zákon, avšak žádná česká politická strana neřeší práva pacientů.
Toto je pouze část problémů českých pacientů, kteří nemají žádné své zástupce ani ve zdravotních pojišťovnách, ani v nemocnicích.
Vladimíra Bošková
Občanské sdružení na ochranu pacientů
