Pecinův případ vyvolává znepokojení
Debatuje se o svobodě sdělovacích prostředků, zatímco státní policie pátrá po novináři
Tento článek Jamese Pitkina vyšel anglicky v týdeníku The Prague Post dne 27. června 2001.
Tomáš Pecina už ví, že vykonávat novinářskou práci v České republice může být riskantní záležitostí.
"Mé postavení je velmi nebezpečné," konstatuje. Silné brýle zvětšují obavu v jeho očích. "Zítra mohu být docela dobře ve vězení."
Pecina je podezříván, že spáchal trestný čin pomluvy vůči Městské policii Praha, podle zákona z roku 1961, svými články, které napsal jako reportér pro Britské listy. Pokud by byl obžalován, může skončit nadlouho ve vězení.
Mohla by mu být zakázána novinářská práce a mohl by být odsouzen na dva roky do vězení, pokud by byl shledán vinným.
Tento případ je nejnovějším případem v celé řadě pokusů kriminalizovat novinářskou práci. Činí je státní úředníci, kteří tak vyvolávají obavy, zde je národ skutečně deset let po pádu komunismu ochoten tolerovat kritický tisk.
Státní policie předvolala Pecinu třikrát k výslechu ohledně článků, které napsal loni na podzim a v nichž obvinil pražskou Městskou policii z nezákonného chování při listopadovém útoku na jeden squat v Praze 6.
Pecina napsal, že tato policejní razie byla protizákonná, neboť Městská policie, která nemá vyšetřovací pravomoci, zasáhla proti squatu speciálními pořádkovými jednotkami, jaké nemá právo budovat.
Pecina byl třikrát povolán k výslechu a pokaždé předvolání odmítl. Zároveň už mu byla udělena pokuta 10 000 Kč (250 dolarů) za to, že se odmítl k výslechu dostavit. Proti pokutě se odvolal.
"Argumentoval jsem, že má novinář právo na svobodu projevu," uvedl. "Nemám naprosto žádnou povinnost cokoli jim vysvětlovat."
Český Helsinský výbor pořádal šéfa státní policie Jiřího Koláře o vysvětlení a případ sleduje také londýnské ústředí organizace Amnesty International.
Policie se k probíhajícímu vyšetřování odmítla vyjádřit.
Jan Jirák, profesor sdělovacích prostředků na Fakultě sociálních věd KU je znepokojen tím, co považuje za nepřiměřeně tvrdý přístup vládních činitelů vůči novinářům.
"Novináři v této zemi nejsou zrovna v bezpečí," konstatuje. "V mnoha případech jsou úřady schopny na ně vyvíjet nátlak, vyvolávat u nich nejistotu."
Jirák poukazuje na nedávný proces s Tomášem Smrčkem, bývalým reportérem pro soukromou televizi Nova, který byl obviněn, že prozrazuje státní tajemství, poté, co v roce 1999 ukázal ve vysílání tajné dokumenty. Šlo o utajování skandálu ve státní vojenské rozvědce.
Smrček čelil možnosti, že bude odsouzen na osm let do vězení, dokud ho 15. června soud v Praze neosvobodil.
"Všichni novináři tady nakonec budou muset projít zkouškou," uvedl. "Tím bude definována úroveň demokracie i postavení novinářů, i to, o čem reportéři směji a nesmějí psát."
Právní kličky
Oba případy poukazují na existenci zákonů, o nichž někteří pozorovatelé konstatují, že mohou být použity k potrestání novinářů za to, že kritizují státní úředníky.
"Ochrana důvěrných informací by neměla být zneužívána v neprospěch novináře, jehož povinností je informovat veřejnost," konstatuje senátor Jan Ruml, který se účastnil Smrčkova procesu.
Pecina je podezříván z trestného činu pomluvy - je to anachronické obvinění, které stále ještě existuje ve Spojených státech a v Kanadě, ale je málokdy využíváno. Organizace, hájící práva novinářů, je kritizují, protože to umožňuje policii zahájit trestní stíhání i v případech, kdy nedošlo k občanskému sporu.
"Trestný čin pomluvy by měl být zrušen a pomluvou by se měly zabývat čistě občanskoprávní spory," konstatuje Jan Jařab, český komisař pro lidská práva. "Je příliš lehké ho zneužívat, a bohužel existují státní úředníci, kteří jsou ochotni to dělat."
Čeští novináři poprvé získali právo na ochranu svých zdrojů v lednu 2000, když Česká republika schválila první rozsáhlý postkomunistický tiskový zákon.
Zákon byl vyzkoušen letos, kdy dva reportéři deníku Mladá fronta Dnes byli osvobozeni, poté, co byli obžalováni, že poskytovali ochranu pachateli trestného činu tím, že odmítli zveřejnit svůj zdroj v případě pomlouvačné politické kampaně na vysokých místech.
"To bylo vítězství," říká Milan Šmíd, šéf programu novinářských studií na Karlově univerzitě. "Budu však přesto plakat, jestliže Pecinu zavřou."
Slzy, to však není Pecinův styl. Na otázku, jestli si už teď dá pozor a policii už nebude tak ostře kritizovat, potřese vzdorně hlavou.
"Nejsem zbabělec," říká.
