Britské listy

středa 4. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled zpráv Odkazy:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rada ČT:

A nemohl by za nás rozhodnout někdo jiný? (Tomáš Pecina) Česká televize:

O auditu a o "Balvínově cenzuře" v České televizi (Jan Čulík) K nadcházejícím svátkům:

Život Konstantina - Cyrila: "Půjdu tam s radostí, mají-li knihy v svém jazyku." Zdraví:

Na infarkt umírají muži, kteří měli jako děti před narozením nedostatečnou výživu Obrana:

Jsem s cestovní kanceláří Fischer zcela spokojen(Pavel Kořenský) České školství:

Platy českých učitelů teoreticky zvýšeny, ve skutečnosti klesly (Anna Koutňáková) Český Computer World:

PR přichází z USA (Jindra Vavruška) Technika:

Holografie (Jaroslav Křepelka) Úvahy vzdáleného pozorovatele:

Krize České televize (Marek Houša) O Janě Dědečkové:

Teta Nováková v Radě ČT (Marek Houša)

Ikona pro Vaši stránku...

Reportáž ze zasedání Rady České televize

A nemohl by za nás rozhodnout někdo jiný?

Tomáš Pecina

Těžko říct, čím je to způsobeno, snad jakousi zlomyslností vnitřního fungování tohoto světa, ale kdykoli Britské listy zveřejní alternativní prognózu s několika scénáři, události se vždy neomylně přikloní k nejhorší z předpovědí, ba často ji ještě předčí.

Přestože se Rada ČT tajně sešla několik hodin před plánovanou schůzí a bez přítomnosti novinářů jednala s generálním ředitelem Balvínem, vyplnila se třetí z variant naší prognózy: neobratné Balvínovo rozhodnutí zakázat reportáž o auditu (kterou, jak se ukázalo, ani neviděl) postavilo radní před dilema, jehož důsledky byly pro Radu devastující: její členové nevydrželi tak těžkou zkoušku a rozumný, promyšlený konsensus, který se zdál rodit na předchozích jednáních, se včera zhroutil.

Rada se polarizovala podle stranického klíče a za celé odpoledne nebyla s to přijmout jediné usnesení, které by problém buď neodkládalo, nebo by nebylo formulováno tak obecně, že se prakticky nedalo aplikovat. Výrok, který jsem si pro titulek své reportáže vypůjčil z úst radního Pavla Žáčka, je pro charakter jednání typický.

Nejproduktivnější byla úvodní část jednání, kdy Rada schválila harmonogram pro výběrové řízení na generálního ředitele ČT. Pak ale měla nastat dlouho očekávaná konfrontace Drahoš-Balvín-Iniciativa Brno 20/21, a co se před užaslým publikem odehrálo, mělo na radní tak mesmerizující účinek, že je to po zbytek odpoledne zbavilo schopnosti rozvažovat a rozhodovat se.

Brněnští rebelové si na jednání přivedli miniaturní "betlém" z umělců, jehož korunními klenoty, podobně jako v prosinci 2000, byli Ludvík Vaculík a Zdeněk Svěrák. Kauzu, jejíž podrobnosti a peripetie jsou čtenářům BL známy dlouhou dobu, prezentoval - překvapivě souvisle a logicky - Zdeněk Plachý. Zdeněk Drahoš se na jednání nedostavil a nechal se zastupovat dvěma muži, kteří v přítomných zanechali hluboký dojem: seriózně působící fialové sako si oblékl brněnský šéfproducent Petr Kaláb a Ivo Vaněk, dvojjediný jednatel s. r. o. Kostka a hlavní ekonom studia, přítomé pobavil roztomilou neschopností tento střet zájmů jakkoli hájit.

Výsledek veřejného slyšení obou stran skončil debaklem Drahošových lidí, avšak Rada neměla odvahu - a politický mandát - takový závěr vyvodit. Proto přijala usnesení, v němž v podstatě jen žádá o předání dalších dokumentů: král byl sice shledán nahým, ale stále příliš mocným, než aby se kdokoli odvážil jeho nové šaty nepochválit.

V podobném duchu se nesl další projednávaný bod, stížnost nezávislé odborové organizace na Balvínův zásah do připravované reportáže o auditu. Balvín se částečně před Radou skrýval v různých zákoutích televizních salónků, částečně vymlouval ("Reportáž jsem nezakázal, jen jsem ji nedoporučil!") a celkově zanechal dojem malého dítěte, které přistihli při lumpárně.

Zabývat se zněním jednotlivých usnesení, které Rada přijala, nemá smysl: jsou prázdná, bojácná a zoufale bezradná. Rada stanula před úkolem, na jehož zdolání nemá ještě sílu, a místo hledání společných stanovisek se hned na počátku své existence musí zabývat otázkami, které jsou v momentální politické situaci štěpné.

To je přirozeně neblahé, protože od vnitřní konfrontace je jen krok k politickým handlům a bude to mít negativní dopad zejména na volbu generálního ředitele: bude-li Rada při volbě ve stejném duševním rozpoložení, jako byla na včerejší schůzi, vybere kandidáta, který se bude prezentovat jako nejméně problematický, nekonfliktní, a tudíž nejméně schopný ve své funkci uspět.

Příliš mnoho špatných zpráv přišlo včera z Kavčích hor - ukončeme tedy reportáž jedinou zprávou dobrou: pracovníci televizní ochranky se usmívali a byli k hostům zdvořilí.

Poznámka JČ: 1. Korupční průšvihy v brněnském studiu České televize vycházejí najevo proto, že Zdeněk Drahoš udělal fatální chybu: začal propouštět některé zaměstnance svého studia, kteří proto s ním přestali "držet basu" a začali poukazovat na finanční nesrovnalosti. Jenže obdobné strukturní nedostatky jsou ve všech studiích České televize: v Praze a v Ostravě dosud nevyšly najevo, protože ředitelé těch studií zatím žádného čelného představitele existujícího statu quo nevyhodili, a tak tam nedošlo k pomstychtivé protiakci. Bylo by chybou domnívat se, že k obdobným pochybením jako v Brně nedocházelo v Praze a v Ostravě, je to záležitost zažité podnikové kultury v České televizi, i když je - podle zatím dostupných důkazů - zjevné, že Brně byla korupce nejhorší. Je pokrytecké předstírat, že v ostatních studiích ČT je všechno v pořádku. Kritika Drahoše je zřejmě oprávněná, ale proč se Ludvík Vaculík nezaměří i na poměry v Praze a v Ostravě? Je pokrytecké předstírat, že jde pouze o izolovaný "problém Drahoš".

2. Je politováníhodné, že nová Rada České televize zjevně nedokáže rozhodovat nepoliticky, padni komu padni podle věcných zjištění. Rada by měla Drahoše vyhodit, pokud skutečně zjistila, že se dopouštěl korupce, atd. Bude-li podřizovat své rozhodování vazbě jednotlivých členů na politické strany (už nyní je zjevné, že například předseda Rady Mrzena zastupuje zájmy ODS), nikdy se její členové neshodnou a činnost Rady bude ochromena, protože byla jmenována právě tak, aby zastupovala navzájem konfliktní politické zájmy. Potíž je, že složení Rady nedává v tomto smyslu příliš velkou naději do budoucna. Asi tři členové Rady mají, bohužel, silně omezenou inteligenci, o nich se dá očekávat jen automatické hlasování podle pokynů stranických sekretariátů. Dalších asi pět členů Rady by nejraději o ničem nerozhodovalo a nehlasovalo a teprve ostatní se rozhodují, zda hlasovat politicky či samostatně. To je však málo. K rozhodování Rady ČT na základě meritorních, věcných kritérií zřejmě nedojde.

Poznámka TP: Mrzuté je, že předseda Rady Jan Mrzena své stranictví přenáší i do způsobu řízení schůze. Pro radní, kteří nejsou sympatizanty ODS, je tak téměř nemožné prosadit svůj názor do usnesení. Mrzena sám navrhuje složení orgánů Rady k různým problémům a kdykoli dojde k situaci, která je mu nepříjemná nebo nesvědčí zájmům jeho strany, diskusi o své vůli (často velmi necitlivě) ukončuje. Velkým problémem této Rady je rovněž to, že usnesení se formulují průběžně a nezřídka zaujatě: jde-li o technickou otázku, požádá J. Mrzena o jeho sestavení Z. Hůlovou, politická usnesení formuluje (a ve svůj prospěch upravuje) sám Mrzena.