úterý 17. července O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva: Analytik OSN: Policejní brutalita je pravděpodobně nejzávažnější problém, který je v ČR třeba řešit (Jiří Kopal) Jaké byly včerejší hlavní večerní zprávy v ČT a v televizi Nova: Komplex: co by tomu řekla cizina? (Jan Čulík) To, co v hlavních zprávách českých televizí nebylo - o Kjótu v Bonnu: V Bonnu byla zahájena konference o podnebných změnách (Informace Hnutí Duha) Ekologické organizace zahajují kampaň proti násilí na summitech (Hnutí Duha) Skleníkový efekt už vedl k rozkladu života na Aljašce (Guardian) Ideologie v politice: O pokusech státu zakázat sex Bitva o vůdcovství britské Konzervativní strany: Thatcherová zuřivě zaútočila na Portilla Lidový pohled na Českou televizi: Reportéři postiženi za "Chapadla korupce" (Petr Jánský) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Česká republika před Výborem OSN pro lidská práva - mezinárodní právo lidských práv ^[1] v reálné praxi

Jiří Kopal

Zahraniční analytik: Policejní brutalita je pravděpodobně nejzávažnější problém, který je v ČR třeba řešit

V sídle Vysokého komisaře pro lidská práva na břehu Ženevského jezera probíhá od 9. do 27. července 72. zasedání Výboru OSN pro lidská práva. Výbor je mezinárodní institucí zřízenou na základě Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Tato nejuniverzálnější mezinárodní smlouva o lidských právech byla přijata Valným Shromážděním OSN a otevřena k podpisu v roce 1966 (v ČSSR byla vyhlášena pod č. 120/1976 Sb.). Přistoupilo k ní již 148 států, které se zavázaly dodržovat lidská práva z ní vyplývající. Představitelé jednotlivých států předstupují v periodických pětiletých obdobích před osmnáct expertů vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti lidských práv (čl. 28 Paktu), volených signatářskými státy na čtyři roky.

Tento týden před experty Výboru předstupují delegace Guatemaly a Korejské lidové demokratické republiky. V minulém týdnu pak byly vedle hodnocení stavu lidských práv v Nizozemí a Monaku věnovány dva dny situaci v České republice. Zástupci ČR měli vůbec poprvé povinnost vystoupit před touto mezinárodní instituci, aby odpovídali na otázky týkající se dodržování mezinárodních závazků v praxi českých státních orgánů po roce 1993.

Činnost mezinárodních lidskoprávních institucí samozřejmě spočívá i na získávání poznatků o skutečném stavu lidských práv též z jiných zdrojů, než jsou zprávy vlád států. I proto se velmi vážně zabývá informacemi získanými od nevládních organizací, které mnohdy přesněji vystihují situaci dodržování lidských práv v jednotlivých zemích.

Na základě kreditu, který si svými konkrétními zjištěními a snahou po řádném vyšetření brutality na policejních stanicích po zasedání MMF a Světové banky získal u mezinárodních organizací projekt OPH Ekologického právního servisu, jsme byli pozváni Mezinárodní federací lidských práv ^[2] (FIDH), abychom prezentovali naše stanoviska ze zkušeností s dodržováním lidských práv v ČR přímo v sídle Vysokého komisaře (v současnosti "Vysoké komisařky") OSN pro lidská práva v Ženevě.

Osobně jsme tedy dostali příležitost předložit zástupcům rozličných pracovních skupin OSN, zvláštním zpravodajům i expertům z Výboru pro lidská práva před jednáním s českou delegací naše poznatky a tlumočit konkrétní fakta. S některými experty Výboru jsme měli i osobní konzultace, na nichž si ověřovali získané informace o nedostatcích v prevenci a vyšetřování policejního násilí na policejních služebnách v 90. letech v ČR, o domácím násilí na ženách, o případech nedodržování svobody projevu a nezákonnostech při postupu cizinecké policie při vyhošťování cizích státních příslušníků. Problematiku postavení romské menšiny prezentovala zástupkyně Světové organizace proti mučení, která v rámci svého programu zaměřeného na širší aspekty ochrany národnostních menšin spolupracuje s romskými organizacemi v jednotlivých státech.

Od středy do čtvrtka potom probíhal dialog expertů Výboru a české delegace vedené Vládním zmocněncem pro lidská práva Janem Jařabem ^[3]. Po obecnějším úvodu česká delegace začala odpovídat na předem známých 14 z 26 písemných okruhů, které se týkaly postavení Paktu v právním řádu ČR, situace Romů, diskriminace žen, domácího násilí, policejního násilí včetně událostí po skončení zasedání MMF a SB, vyšetřování trestných činů policistů a práv osob zadržovaných na policejních stanicích. Po odpovědích české delegace přišlo "tornádo" (slovy Vládního zmocněnce pro lidská práva) doplňujících otázek jednotlivých expertů.

Je třeba částečně ocenit přístup české delegace, jež o většině témat, včetně složitých právně-sociálních problémů Romů a obětí domácího násilí vedla s členy Výboru konstruktivní diskusi. Mnohdy dokonce sama přiznala závady v implementaci lidských práv, které se v krátkém porevolučním období demokratického státu ještě nepodařilo v legislativě a v reálné praxi státních orgánů odstranit.

Na druhé straně otázkám na závažné nedostatky v policejní činnosti se dostalo pohříchu odpovědí spíše vyhýbavých či vůbec žádných. Velmi konkrétní a erudované otázky směřovaly jak na násilný policejní postup na policejních stanicích, který někdy podle expertů vyústil až v mučení předvedených, tak na důvod absence nezávislého orgánu pro vyšetřování trestných činů policistů. Paní Medina Quiroga z Chile označila policejní brutalitu za pravděpodobně nejzávažnější problém, jež je nutno v ČR řešit. Předseda Výboru Bhagwati z Indie pak zakončil první část jednání konkrétním znepokojením nad beztrestností policistů a na postup policejních složek nejen po zasedání MMF, ale i při zásahu v klubu Propast v roce 1996, Global Street Party 1998 a 1. máji 1999.

Zástupce ministerstva vnitra Radim Bureš bohužel expertům vůbec neodpověděl na to, jakým způsobem naše státní orgány realizovaly doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT) z r. 1997, který stejně jako univerzální Výbor proti mučení (CAT) letos v květnu, kritizoval nemožnost přístupu právního zástupce, nepolicejního lékaře a kontaktování třetí osoby po předvedení na policejní stanici v praxi českých policejních orgánů. Stejně tak nebylo uspokojivě vysvětleno, jestli české státní orgány považují za efektivní vyšetřování, které zjistilo spáchání trestných činů na dvou policejních stanicích po zasedání MMF, ovšem nikdo za tyto trestné činy nebyl potrestán. Nevoli vzbudil i samotný průběh vyšetřování, s výslovným poukázáním na  velké ztížení možnosti nalezení konkrétních viníků policejního násilí pouze na základě předložení malých pasových fotografií (jen některým) postiženým osobám.

Zajímavým momentem byl proslov zástupce ministerstva vnitra, který místo odpovědi na konkrétní otázky po postupu policistů na policejních stanicích po zasedání MMF začal rozpitvávat násilné události v ulicích s poznámkou, že podle některých občanů se mělo střílet do demonstrantů ostrými náboji. Taktika odvádění pozornosti od kořenu věci, kterou používají zástupci orgánů ministra vnitra v průběhu neúspěšných vyšetřování trestných činů policistů při komentářích v českých médiích, se neukázala před lidskoprávními experty jako příliš účinná. Člen Výboru a Zvláštní zpravodaj OSN pro otázky mučení, Sir Nigel Rodley jasně tlumočil znalost průběhu částečně násilných protestů, jeho otázky ovšem směřovaly na postup policie na stanicích.

Z okruhů 15-26, na něž se dostalo až v závěrečném čtvrtečním bloku, se největší pozornosti dostalo nezávislému monitorování míst, na nichž jsou drženy osoby proti jejich vůli (policejní stanice, věznice, ústavy pro choromyslné a mladistvé apod.) způsobům předvádění, zajišťování a zadržování osob, nepřiměřeným délkám vazby a institutu trestního příkazu. Zvláštní poznámka se týkala svobody projevu s uvedením konkrétního případu novináře Britských listů, výsledkem jehož článku o nezákonném zásahu městské policie je nebezpečí zahájení trestního stíhání pro pomluvu.

Závěrečná doporučení Výboru pro lidská práva by měla být zveřejněna ke konci tohoto nebo začátku příštího týdne na adrese http://www.unhchr.org. Na stejné adrese by potom měl být během několika dnů či týdnů dostupný stenografický záznam celého jednání.

I před konečným vydáním závěrečných doporučení se dá na základě průběhu jednání konstatovat, že některé aspekty postavení Romů, osob předvedených na policejní stanice, beztrestnost násilných policistů, absence nezávislého vyšetřovacího orgánu pro trestné činy policistů či domácí násilí v českých rodinách, jsou problémy, jež nejsou nejen podle názorů mezinárodních institucí v našem právním řádu v praxi státních orgánů dostatečně akceptovány. Česká republika, jež nerespektuje některá ustanovení mezinárodních úmluv o lidských právech k nimž přistoupila, a které mají podle čl. 10 Ústavy přednost před zákony, tak bude muset být i nadále za jejich nedodržování po právu kritizována.

[1] Mezinárodní právo lidských práv je možno definovat např. jako soubor norem mezinárodního práva, které jednotlivcům na nediskriminačním základě přiznávají práva a oprávnění zajišťující svobodu a důstojnost člověka a požívají institucionálních záruk (Sudre, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv, str. 13).

[2] Mezinárodní federace lidských práv je nejstarší (založena r. 1922) světová lidskoprávní organizace s pobočkami ve 114 zemích světa. Přináleží jí poradní statut při OSN, UNESCU i Radě Evropy.

[3] V průběhu jinak veřejných zasedání je bohužel zakázáno fotografovat.