pátek 5. září

O B S A H

Oznámení:

  • Výzva: Napište mi pro pořad v ČT, co si myslíte o českém tisku (Jan Čulík)
  • Chodí mnoho dopisů, prosba o strpení (Jan Čulík) Česká média:
  • Jak definuji český "oficiální tisk" (Jan Zahradil) Česká kultura v Americe:
  • Odhalení Dvořákova pomníku v New Yorku Smrt princezny Diany:
  • Skutečně za ni mohli novináři?(Josef Schrabal, JČ) Češi a svět:
  • Dopis kanadskému čtenáři (Jan Vincent) Česká privatizace:
  • Aleš Mueller k článku Františka Nepila



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • K debatě o privatizaci v ČR

    V Britských listech už delší dobu probíhá debata k privatizaci v ČR. Reakci k článkům Václava ŽákaFrantiška Nepila napsal Aleš Muller. (JČ)

    S hlubokym profesnim zajmem sleduji rozpravu panu Zaka a Nepila o zpusobu transformace nasi ekonomiky, s procesem privatizace a dalsich problemu v diskusi zminovanych.

    Oba maji radu krasnych a podnetnych myslenek, se kterymi lze jen souhlasit. Podnetny je predevsim jejich popis stavajiciho stavu ceske ekonomiky, popis nekterych chyb v transformacnim procesu, kterych se stavajici vlada dopustila. Bohuzel s nekterymi nazory v diskusi vyslovenymi, nelze souhlasit. Soustredme se jen na nektere okruhy, nikoliv na vsechny kontroverzni tvrzeni.

    Nesouhlasim s myslenkou p. Zaka, ze predevsim zahranicni kapital nas zachrani. Naopak, domnivam se, ze domaciho kapitalu, chytrych hlav a pracovitych rukou je v nasem state vic nez dost.

    Ovsem hlavni problem cele transformace je v tom, jak tyto lidi najit, vybrat a dostat na spravne misto.

    Pro tento ukol neznam lepsi a spravedlivejsi metodu, nez kterou zvolila stavajici vlada, resp. ODS prezentovana premierem Klausem. Tj. liberalni pristup a svoboda politicka, ekonomicka a obcanska, privatizace, nizka ucast statu na vlastnim rizeni ekonomiky.

    Ovsem tato vlada zklamala nikoliv ve vyberu metody, ale v jejim provadeni. Zklamala ve vytvareni onoho liberalniho prostredi, ktere je pevne ohranicene zakony, moralkou a respektovanim spolecnych zajmu. Skutecnost stale vice speje bud k anarchii, nebo ke korporativnimu statu, zalezi na uhlu pohledu.

    Bohuzel si vladnouci elity spletly "liberalismus" s "anarchii". Snad je to zpusobeno tim, ze liberalismu se nepouzivalo jako racionalniho nastroje, ale jako zaslepujici ideologie.

    Druhou myslenkou se kterou nesouhlasim je privatizace pomoci penzijnich fondu. Pan Nepil se ve svych clancich bud spatne vyjadruje, nebo hluboce myli.

    Ano fabriky a vse co v komunistickem Ceskoslovensku bylo, bylo ve vlastnictvi vsech a melo slouzit nam vsem. Ovsem financovani duchodu za komunismu bylo stejne jako dnes - danemi od pracujicich, cili presunem bohatstvi od pracujicich k duchodcum.

    Oponuji p. Nepilovi v tom, ze zadne uspory na duchod zde neexistuji, tyto uspory jsou skutecne virtualni. Co existuje, je latentni poptavka po bohatstvi, ktere by zabezpecilo klidne stari, nebo latentni poptavka na podilu na minulych vytvorenych hodnotach. Zde se autor bud tezce myli, nebo velmi spatne vyjadruje.

    Pan Nepil ma ovsem pravdu v tom, ze kdyby tato poptavka se realizovala a toto bohatstvi se presunulo k tem, kdoz jej vytvorili, asi by to zahr. investori meli tezsi.

    Bohuzel, rada argumentaci, ktere p. Nepil pouziva, mne nepresvedcila o promyslene uskutecnitelnosti jeho myslenky, snad nejvetsimi zastiracimi jsou az populisticky vyznivajici vety o amoralnosti minuleho procesu.

    Myslenka p. Nepila je krasna - misto toho aby vyrobni prostredky (omlouvam se za tento marxisticky pojem) patrily statu, tak je rozdame lidem. Bohuzel jsem nevycetl, jak toho dosahnout a nezabrednout do "poprivatizacni" agonie a marastu, ktery by mel napadne shodne znaky jako pokuponova etapa.

    Osobne mne take mrzi, ze vse, na co jsem za komunismu platit dane (stat tyto dane distribuoval do vyrobnich prostredku, pominme primou podporu terorismu a spratelenym ideologiim), se nyni rozprodava nekomu cizimu, ktery to vetsinou zaplati z vygenerovaneho zisku, bez ohledu na to, zda cena je adekvatni, nebo nizka.

    Take bych rad dostal cast tohoto do sveho primeho vlastnictvi, ale jak ?

    Distribuce majetku statu mezi vsechny obcany - nepripomina vam tento chteny presun majetku od statu do "lidoveho" vlastnictvi neco ? Ano, vypada to jako proces kuponove privatizace.

    Kuponova privatizace byla jistym pokusem o presun tohoto bohatstvi ze statu do rukou obyvatelstva. Take z duvodu - prilepsit si k duchodu - cela rada lidi investovala do fondu. A vysledek KP a pristupu teto vladnouci elity je videt - stat naprosto selhal jako regulator chovani a jako policajt a cela myslenka tohoto presunu se zdiskreditovala.

    Je pravdepodobne, ze by nejaka politicka sila nebo skupina ohlidala negativni jevy provazejici p. Nepilem nabizejici se "zduchodnovani" majetku ? Pochybuji.

    Nejvetsi problem tohoto procesu je vyse zminen - jak vybrat vhodne spravce. Nemysleme tim jen jak se vyhnout kriminalnimu ci neetickemu chovani (Kozeny, Trend, Motoinvest, Expandia) ale i jak se vyhnout nezkusenosti, chaosu, omylum, turbulencim ohrozujicim stabilitu, jak vybrat ty vhodne spravce, manazery, zastupce vlastniku.

    Jen ve zkratce co vse by vytvoreni "duchodove privatizace" potrebovalo - vypocet "vytvoreneho duchodu" pro kazdeho obcana republiky, vytvoreni a vznik duchodovych fondu, spravcu, vytvoreni kapitalovych a dalsich trhu s vysokou likviditou, distribuce akcii a dalsiho statniho majetku do techto fondu, pravidelna kontrola vsech spravcu jak statnim dozorem, tak nezavislym, tak podilniky, politickou, vlastnickou, ekonomickou stabilitu.

    A hlavne, kde vzit ty poctive a moralni spravce ?

    Na tento hlavni problem transformace ekonomiky, tj. jakym zpusobem nalezt tyto "spravedlive spravce", nedava zadny z oponentu stavajiciho vyvoje lepsi odpoved nez Klaus a ODS. Je naivni se domnivat, ze by stat byl schopen pomoci svych nezainteresovanych uredniku to delat dobre. Kuprikladu, jiz jen vyber, kdo smi duchodovy fond zalozit a kdo ne, je temer neresitelny. Proc tato skupina ano, tato ne ? Kdo bude krast a kdo ne ? Kdo bude lepe investovat a kdo hure ?

    Osobne se nedomnivam, ze by nejaka politicka sila byla schopna v minulosti ci pritomnosti ve velmi kratkem casovem prostoru, ktery byl k dispozici, pripravit komplexni prostor pro vznik duchodovych fondu, ostatne zkusenost kuponovky je jasne varujici.

    A predprivatizacni agonie podniku je dostatecnym argumentem proti pomalym metodam privatizace a transformace. V tom mel Klaus pravdu.

    (Na okraj. I kdyz zde KP kritizuji, jsem jejim priznivcem a rada mych klientu v KP ziskala sice maly, ale zato jisty a vynosny majetek. 40.000 Kc v kvalitnich likvidnich akciich a 1.000 Kc rocni dividendy neni spatny vysledek ani zazrak, jinymi slovy, dalo se neceho dosahnout i pres tu hruzu, ktera nasledovala.)

    Je sice mozne, ze kdyby zvitezila jina politicka sila v r. 1992, byly by asi procesy transformace vypadaly jinak, nicmene se domnivam, ze by problemy existovaly velmi podobne, nebo by mely jiny rozmer, nektere by byly mensi, jine podstatne vyssi.

    Bohuzel nikdo nemel tu schopnost presvedcit obyvatelstvo, ze jeho cesta je spravna a optimalni, Klaus to dokazal. Komu se to nelibi, muze za par let, nebo mesicu, presvedcovat volice znovu, budou volby.

    Nekteri ekonomove, nejen ve svete, ale i v Cechach, se nadchli pro kumulativni financovani duchodu, ponechme stranou pruhledne lobovani maklerskych firem a zainteresovanych skupin.

    (Take bych privital zakon, ktery by narizoval aby kazdy obcan republiky jednou do roka sel ke svemu financnimu poradci - mel bych pravidelnou klientelu.)

    Na povinnych kumulativnich duchodovych fondech je zdanlive nadherne, ze odsouvaji problem duchodu ze statu na jedince, ale maji celou radu rizik. Nejvetsim riziko je politicka, ekonomicka, vlastnicka stabilita ve velmi dlouhem obdobi tj. 40 az 60 let. V Evropskem prostoru nelze tuto stabilitu garantovat vzhledem k historickym zkusenostem tohoto stoleti.

    Druhym rizikem je moznost, ze cast populace se pojisteni vyhne, a co s nimi az budou v duchodu ? Opet by stat musel zasahovat jako garant a prubezne financovani by opet rostlo.

    Povinne pojisteni do kumulativnich fondu by vedlo nejen k vyssim moznostem selhani (tunelovani, prirozene trzni selhani), ale nenabizi svobodu rozhodovani a uniku pred libovuli.

    Dale fondy velmi spatne sleduji okamzite zmeny zivotnich nakladu, naopak jsou velmi citlive na hospodarskou prosperitu a stav kapitalovych trhu. A cozpak nejakeho dedecka zajima za kolik je akcie Komercni banky, nebo Shell Oil Company ?

    Take naklady na udrzovani techto fondu jsou prilis vysoke, min. 6 % a az 14 % rocne (jako napr. v tolik opevovane Chile).

    A snad nejvetsim rizikem je ze ani kumulativni duchody nejsou odolne proti prudke zmene vekove struktury obyvatelstva a po zabehnuti chodu se vlastne neustale jedna o presun bohatstvi od aktivni populace k duchodove populaci, byt komplikovanou formou.

    Ani kumulativni duchodove fondy, ktere zrejme p. Nepil navrhuje, by nespasily transformaci, i kdyz by tento zpusob byl skutecne velmi spravedlivy. Pri ceste za standardni ekonomikou nelze beztrestne preskakovat vyvojove faze.

    Ovsem je mozne je urychlit, proto si mozna muzeme prat, aby se vlada nezbavila vsech podilu v lukrativnich podnicich. Naopak, aby si je ponechala, rizeni sverila do rukou inteligentniho partnera a pozdeji techto statnich podilu pouzila jako zakladu pro duchodove fondy.

    Ekonomicke perpetum mobile neexistuje. Pouze to co se vytvori je mozne projist. Casto ovsem nektere ideologie rikaji, ze lepsim systemem distribuce dosahnou podstatne lepsiho uspokojeni.

    Jedinym usilim vlad a jejich zasahu do ekonomiky necht je vytvareni prostredi ve kterem se podstatne zvysuje efektivita konani vsech entit. Tzn. manazeri spolecnosti nebudou tunelovat, ale stejne usili venuji ke zvyseni produkce a vyplaceni dividend, podnikatel podnikateli zaplati a nebudou muset travit hodiny na soudu, babicka ktera do banky vlozi 130 korun (tj. 100 rohliku odlozene spotreby) si za rok ci deset let opet vyzvedne tolik, aby si nakoupila 100 rohliku a kousek masla navic.

    A ve vytvareni prostredi, ktere povzbuzuje produktivitu tato politicka garnitura selhava, a zda se, ze si to obyvatelstvo uvedomuje. Kdo ji zastoupi ?

    Ti kdoz maji zajem o vysvetleni duchodovych fondu, mohou pokracovat v cetbe nasl. clanku nebo si precist Ekonom c. 32 strana 20 - 21.

    Ing. Ales Müller financni poradce, analytik amis@icom.cz

    PS. Doporuceni pro ceske obcany pro toto tisicileti.

    Pokud Vas vlada bude nutit do povinneho duchodoveho sporeni, ci aby jste povinne vkladali sve penize do nejakych fondu, tak vyhlaste obcanskou neposlusnost a volne prostredky investujte radeji do svycarskeho nebo americkeho duchodoveho fondu. Rozhodne je nesverujte ceskym subjektum.

    A naopak, pokud vlada bude chtit nejaky statni majetek pouzit jako zarodku kumulativniho duchodoveho fondu, tak tento krok svymi volicskymi preferencemi a lobismem podporujte, ale neslibujte si od toho podstatne zmeny ci nejaky zazrak.


    Duchodove perpetum mobile neexistuje

    Stavajici, prubezny duchodovy system funguje jednoduse. Aktivni casti obyvatelstva odebereme cast jejich produktu a pote ji rozdelime mezi prijemce.

    Chleba schovat na 40 let nemohu, penize take ne, akcie a podily na produktivnim majetku jiz o neco lepe. Nejstabilnejsi je ovsem slib statu - spolecnosti, ze bude cosi vyplacet.

    Mechanismus jednoduchy, sleduje historicky overeny zpusob zajisteni ve stari - deti podporuji sve rodice, pouze se tomu deje v globalnim meritku. Prubezny duchodovy system je jednim z nejvetsich socialnich vydobytku tohoto stoleti.

    Selhavani tohoto prubezneho systemu je zpusobeno spatnym vytvorenim konkretnich mechanismu a tvorbou parametru, princip prubezneho financovani je dobry.

    Vlady totiz slibuji aktivni populaci male dane a zaroven duchodcum vysoke duchody, coz nelze oboji dohromady. Druhou pricinou je spolehani obyvatelstva na tento prisun a neustale zvysovani naroku na velikost tohoto prisunu.

    Reseni teto krize je v jednoduchem, lez politicky nesmirne slozitem kroku. Rozdat vzdy jen to co se vybere. Vyplacene davky by v tomto pripade byly velmi volatilni. Jeden rok vysoke, druhy rok nizke. Jiz tato nejistota velikosti duchodu by zretelne napomohla vzniku nestatnich systemu duchodoveho zajisteni.

    (K demagogii kolem duchodu. Muze nekdo vysvetlit, co je to dustojny zivot, kterym se napr. ohani socialni demokracie ? Kolik je to rohliku ? Je to sunka kazdy den, nebo zemljanka na kraji lesa ? Jak tedy vytvorit "spravedlivou" velikost duchodu ?)

    Podivejme se na funkci tzv. penzijnich fondu, jedna se vlastne o kumulaci osobniho bohatstvi, jeho investovani nejlepe do ekonomiky a pozdeji nasledujici vyplaceni duchodu.

    Po dobu aktivniho zivota jedinec odklada cast sve spotreby a uklada tyto prostredky do fondu. Fond tyto prostredky investuje do ekonomiky a tim zvysuje jejich hodnotu, ochranuje proti inflaci. V dobe sveho duchodu tento jedinec odcerpava penize z fondu, coz znamena, ze tento fond musi sve investice prodavat a ziskavat za ne hotove penize.

    Nejcastejsi komodity ve fondech jsou akcie a dluhopisy spolecnosti, dluhopisy statu a volne komodity - zlato, nemovitosti.

    U akcii to funguje vyborne - pracujici sve uspory investuje do akcii, tento podnik je ziskovy, akcie roste atd. Jedinec ma sve bohatstvi "zafixovano" na skutecny zdroj materialnich statku - tj. na vyrobu a entity ekonomickeho zivota. V dlouhodobem meritku se jedna o vybornou zabranu oproti inflaci, v dlouhodobem meritku se cena podniku neustale vraci na realnou hodnotu.

    Pominme efekty typu - spatna investice, chybne vedeni spolecnosti a jeji krach, tunelovani fondu, apod.

    Pri cerpani duchodu z fondu, tak jakoby tento duchodce kousek po kousku prodava za cely zivot naakumulovane akcie, nakupujicim bude pochopitelne mladsi clovek, ktery prave zacita sporit na svuj duchod.

    U statnich dluhopisu je tomu trochu jinak. Jedna-li se o statni dluhopisy, tak tento dluhopis znaci, ze stat se zavazuje v urcity okamzik vyplatit penize. A jak stat tyto penize ziska - vybere je na danich. Takze aktivni jedinec musi statu dat penize, ten je distribuuje majiteli dluhopisu - duchodci.

    Vidime, ze masivni pouziti statnich dluhopisu je pouze zastrena forma prubezneho (dnes pouzivaneho) systemu rozdelovani vytvoreneho bohatstvi. S jedinou vyjimkou - rezijni naklady jsou daleko vyssi, nezli u klasickeho prubezneho systemu. Je totiz nutno zaplatit rezii statu na vydani obligaci, rezii na jejich distribuci, poplatky maklerum, spravni poplatky fondum, atd.

    Proto vsechny myslenky na podporu duchodovych kumulovanych systemu pomoci nejakych "statnich obligaci", ktere nesou zaruceny vynos, jsou falesne a vedly by k ekonomickym potizim a jsou vlastne vyrazne drazsi variantou prubezneho zpusobu financovani.

    U komodit volnych, napr. zlato ci nemovitosti, existuje nejistota, ze ve velmi dlouhem casovem horizontu tyto komodity nenajdou kupce. Napr. zlato je jiz mnoho let v rozmezi 300 az 400 USD za tr. unci. Nemovitosti napr. ve VB klesly v polovine devadesatych let temer na polovinu. Jak velky duchod mohli dostat penziste, kteri v te dobe by cerpali z fondu, ktery by mel hodne v nemovitostech ? Byl by "spravedlivy" ?

    Pokud se hloubeji zamyslime nad prubehem transakci, ktere musi provadet kumulativni duchodove fondy, zjistime ze take NEJSOU odolne vuci podstatne zmene struktury obyvatelstva.

    Predstavme si, ze do duchodu prichazi najednou silna vlna obcanu, ale proti nim najednou stoji zmensena skupin aktivnich.

    Tato velka skupina duchodcu v dobe sveho aktivniho zivota nakupovala akcie a komodity pomoci duchodovych fondu, casto za vysoke ceny, kupujicich bylo totiz mnoho.

    A nyni se snazi tyto akcie a komodity prodavat. Ale protoze kupujicich je nyni malo, zajem klesa, ceny klesaji, vyplacene duchody take klesaji.

    Zjistujeme tedy, ze pri rychle a masivni zmene struktury obyvatelstva neni ani kumulativni system schopen zajistit stabilitu duchodu.

    Tuto neprijemnou vlastnost kumulativnich fondu snizime, pokud investujeme na podstatne sirsim trhu, nez je trh pro ktery investujeme, napr. pro vsechny obcany Ceska budeme investovat po cele Evrope. Ale to nelze delat donekonecna, kam by investovala napr. Cina ?

    Autori "duchodovych zazraku" poukazuji na Chile a USA a VB.

    V Chile a v dalsich podobnych statech, se jedna teprve o pocatek - naprosta vetsina fondu je teprve ve fazi kumulace a vyplacene duchody jsou nepatrne male v porovnani s prijmem od aktivniho obyvatelstva. Zdanlivy rust a vyhodnost fondu je dan spise ekonomickych rustem, nikoliv prirozenymi vlastnostmi kumulativnich fondu.

    Jina situace je v USA a VB. Tam duchodove fondy vznikly spontalne, jakozto dalsi nastroj trhu, jakozto moznost jak participovat na dlouhodobem rustu ekonomiky. V techto obou zemich existuji kapitalove trhy s vysokou efektivnosti, s nizkym selhanim, s obrovskou regulaci chovani entit na kapitalovem trhu a dlouhou tradici.

    Vsimnete si, ze duchodove fondy operujici na kapitalovem trhu v masivnejsim meritku, vznikly teprve nedavno, po druhe svetove valce a ze vznikly dobrovolne !

    Jejich autori, maklerske firmy, se museli predhanet v nabidkach, solidnosti, tradici, bezpecnosti, aby jim sve skutecne uspory nekdo sveril a poveril spravovanim na dlouha leta, ci desetileti.

    I z naseho zkratkoviteho popisu je videt, ze i kumulativni duchodovy system je stale jen zpusobem presunem bohatstvi od pracujicich k duchodcum, ale deje se tomu sofistikovanejsim zpusobem, ktery muze v nekterych podminek byt vyhodny, jindy muze selhat s neuveritelnou silou.

    Dve vyhody kumulativni duchodove systemy prinaseji, je jim nutnost vyssi odpovednosti obyvatelstva a moznost ovlivnit vysi sveho duchodu.

    Odpovedny jedinec se pripravuje na svuj duchod a jeho vnimani spolecnosti je ostrejsi nez-li u zhyckaneho duchodce socialniho statu. Tyto statni duchody jsou velmi rovnostarske, coz se sice klade jako vyhoda, ale jak v Evrope, tak v Cechach jsme zrejme za primerenou hranici tohoto rovnostarstvi.

    Svou vysi prispevku tak mohu ovlivnit (alespon castecne) svuj duchod, coz je sice spravedlivejsi, ale pri absolutnim pouziti tohoto pristupu se vytraci jeden z atributu evropske civilizace - solidarnost.

    Dale autori vychvaluji vliv duchodovych fondu na rizeni spolecnosti. Vetsinou se jedna o chimeru, fondy nemaji zajem na nejakem spravovani vyrobnich prostredku, soustredi se na jedine - levne nakoupit a draze prodat. Kuprikladu akcie IBM vlastni cca 600 duchodovych fondu, ale ani jeden jejich zastupce neni clenem statutarnich, nebo kontrolnich organu.

    Rizeni spolecnosti pochazi od skutecne velkych, dominantnich vlastniku, coz je sice mnohdy jen par procent a jindy treba sedmdesat. Vyspelost americkeho akcioveho trhu, jeho regulace, jeho citlivost na poskozovani akcionaru, zabranuje mohutnemu zneuzivani dominantniho akcionare poskozovat ostatni akcionare, nebo spolecnost. (Tim netvrdim, ze nedochazi k excesum, napr. 10.000.000 USD, neni to trochu moc velky plat ?)

    Nase fondy vznikle z kuponove privatizace byly natlaceny do pozice, kterou mohly plnit az po jiste fazi vyvoje naseho kapitaloveho trhu a naseho spolecenskoekonomickeho uvedomeni.

    Staci sledovat chovani stavacich fondu penzijniho pripojisteni, ktere jsou navic podporeny statnimi prispevky.

    Snad nejvetsi riziko je v oblasti selhani fondu, kdy muze rada podilniku prijit o vsechny celozivotni uspory. trzni selhani je v malych ekonomikach a nevyspelych ekonomickych systemech znacne velke. Kdo tuto ztratu bude kompenzovat ? Komercni pojistovny ? Stat ?

    V pripade, ze stat by na sebe prevzal toto riziko, a musel vyplacet duchody, byt jen casti populace, musel by vypsat duchodovou dan a prubeznym zpusobem hradit tyto duchody. Coz je nejen poskozujici ty, kteri se rozhodly pro nekrachujici fondy, ale jsme zpatky v nasich stavajicich problemech.

    Dobrovolne duchodove kumulativni fondy jsou vybornou myslenkou, ale jeji uskutecneni je plne rizika a neni radno experimentovat a nechat tyto fondy na trhu, aby jeho ucastnici sami zvazili jak velke riziko jsou ochotni postoupit.

    Ovsem povinne kumulativni duchodove fondy jsou casovanou bombou pod stabilitou statu.

    Jsem presvedcen, ze v nekolika malo desetiletich (max. dve) budeme svedky mohutneho vybuchu nektereho ze statu, ktery se vydal cestou povinnych duchodovych fondu.

    V Praze 15.8. 1997

    Aleš Muller

    financní poradce, analytik (Zdá se mi z četby článku pana Muellera, že se Františku Nepilovi některé věci stále ještě nepodařilo efektivně objasnit. Požádal jsem ho tedy o další vysvětlení v reakci na článek pana Muellera, které zveřejním v jednom z příštích čísel. Václav Žák mi řekl, že článek Františka Nepila byl pro něho velkým zklamáním, a to nikoliv v kritickém hodnocení hospodářské situace v ČR, ale v těch částech, kde pan Nepil navrhuje řešení. Pan Žák přislíbil, že se k článku F. Nepila také ještě vrátí. JČ.)


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|